Michal Tal opět trochu jinak

Píše se rok 1959. Na mezinárodním turnaji v Bělehradě usedají k šachovnici dva muži. K bílým figurkám usedl Američan maďarského původu Pal Benkö, k černým 23letý mladík Tal.

"Ten člověk má ďábelský pohled. Určitě mě při hře hypnotizuje," nechal se Benkö slyšet po předchozích prohrách v Bledu a Záhřebu.

A tentokrát se na soupeře přichystal. Nasadil si sluneční brýle, aby tak prý lépe odolal magickému pohledu černookého Lotyše. Jenže ani mezi šachisty se nic neutají. Tal o tomto "protitahu" soupeře věděl dopředu a od kolegy Tigrana Petrosiana si obstaral obří černé brýle s obroučkami zakrývajícími téměř celou tvář.

Když se s nimi nad šachovnicí vytasil, nastalo boží dopuštění. Do hurónského smíchu se dalo nejen přítomné publikum, ostatní hráči, rozhodčí ale po chvíli také sám Benkö. Ale na rozdíl od Tala ty své nesundal až do dvacátého tahu, kdy už byla jeho pozice neudržitelná.

Tal byl typickým představitelem útočné hry. "Hrát na remízu s bílými figurami je zločin proti šachu," říkal. Hrával pragmaticky, své agresivní taktice dokázal obětovat materiální převahu a nutil soupeře odpovídat na své hrozby. Jeho intuitivní oběti vedly k tak složitým situacím na šachovnici, že soupeři je v časovém presu dokázali jen málokdy vyřešit.

A až doma při zpětné analýze si trhali vlasy, když v Talově hře objevili chyby, které nedokázali při "ostré" hře odhalit. Vždyť také velmistr Vjačeslav Ragozin říkal: "Tal nedělá tahy rukou, on používá kouzelnou hůlku". Přestože Lotyšův herní styl označil exmistr světa Vasilij Smyslov za "pouhé triky", je jméno Michaila Tala synonymem útočného šachu.

Navíc existují jen dva šachisté, kteří s ním mají pozitivní bilanci. Mezi vyvolené patří Viktor Korčnoj a Paul Keres. Mladičká hvězda a zimní král Budoucí šampion začal hrát šachy v rodné Rize v osmi letech a v patnácti už hrál na lotyšském šampionátu. O dva roky později jej dokonce vyhrál a získat titul kandidáta.....

Dal ten příběh znáte. Mistr světa a legenda, která poutala vždy pozornost. Posuneme se pár let v před a jsme v době, kdy zdravotní problémy a životní styl trápí i čaroděje z Rigy. Malinko si tady dovolím vložit jednu vzpomínku. Byl jsem malý kluk a soused umřel okolo padesátky. Na pohřbu lidi na něj vzpomínali, že žil tři životy a co vše zažil, to nezažil mnohdy i člověk, co jej o dvacet let přežil. Od těchto dob věřím, že není důležité jak dlouho žijeme, ale jak žijeme! A  s touto větou se pojďme zpět vrátit k Michalovi. 

Tal se přes stále se zhoršující zdravotní stav nevzdal a ještě v roce 1980 hrál kandidátský turnaj. V tomto roce dosáhl také nejvyššího koeficientu ELO, 2705 bodů. Nejvyšší rating historie měl v červenci 1999 Kasparov, který se dostal na 2851 bodů. Tal se neřadil mezi šachové "hodné hochy".

Denně vykouřil krabičku cigaret a cizí mu nebyla ani sklenka tvrdého alkoholu. Například v roce 1973 na turnaji v britském Hastingsu vypil veškeré zásoby brandy v hotelovém baru. Přesto si odvezl prvenství.

Rižský rodák dokázal šachy nejen dobře hrát, ale taky o nich poutavě psal. Jeho biografie sice není obsáhlá, ale kniha o vítězném souboji s Botvinnikem je odborníky řazena mezi nejlepší šachovou literaturu všech dob.

Vedle zisku titulu mistra světa patří k Talovým největším úspěchům společné první místo na Turnaji hvězd v Montrealu. Tam se v roce 1979 dělil o vítězství s Anatolijem Karpovem. Na rozdíl od mnohých velmistrů nepohrdal ani bleskovým šachem a v 52 letech se stal světovým šampionem.

Životní pouť "Kouzelníka z Rigy" se uzavřela 28. června 1992 v moskevské nemocnici. Oficiálně zemřel na selhání ledvin, podle jeho blízkých však přestaly fungovat naráz prakticky všechny orgány. Michail Tal odehrál na turnajích téměř 3000 zápasů, z nichž plných 65% vyhrál. Na šachové olympiádě okusil hořkost porážky z 93 utkání jen dvakrát.

- článek je převzatý z portálu aktuálně.cz