Mamedjarov vítězem kolo před koncem!

Ad pushtaq: Nechci být úplně nejumanutější :-), ale pro pořádek reaguji (pořádek dělá přátele). Takže Saint Louis - srpen 2017 - hrál se blicák i rapid dohromady, Navara jasně poslední (přitom blicky i rapidy jsou téměř celou světovou špičkou přirozeně vnímány jako plnohodnotná hra, ve které se navíc rozhoduje i v zápase o titul MS, tohle není nic podřadného). Letošní turnaje - memoriál Gashimova - Navara uhrál mínus čtyři a jasně poslední. Biel - se špičkou uhrál Navara mínus tři, od jasně posledního místa zachránil Navaru Georgiadis, který tam byl jen na zkušenou.

 

Ty výsledky jsou známé, a tak mi teď i samotnému připadá trochu samoúčelné to tady omílat. Ale vyprovokoval mě Navara, který poslední rok hraje ty nejprestižnější světové turnaje s mistrem světa, a přitom zdůrazňuje, že nemá zájem hrát ve světové špičce a že i kdyby tento zájem v minulosti měl, tak by nebyl ochotný zaplatit si top trenéra...uff...:-((. 

 

Je ale důležité taky napsat, proč je Navara zván na top turnaje, i když všichni vidí, že výkonnostně na ně nestačí. Důvod je jasný - Navara nikdy nepřijede na turnaj zmastit tam v klídečku pár remíz (a tohle dělají i top hráči 2700). Navara hraje vždy naplno, bojovně, originálně, jeho partie mají prostě obsah! Organizátoři turnajů to vidí a vědí - a proto jej zvou. Na jejich místě bych takového hráče pozval taky, na úkor těch, kteří by uhráli o dvě půlky lepší výsledek.

Problém je, giocozo, že zombík není nejnáročnější, nýbrž nejumanutější. Servíruje tu své perly po vzoru rádia Jerevan: ano, je pravda, že David byl vždy poslední, ale nebylo to na Sinquefieldu, ale Saint Louis, nebylo to ve vážné, ale v blicce a poslední naposled nebyl on, ale Georgiadis.

No tak fanoušci, neblázněte. :-) Hráčů nad 2700 je v dnešní době zhruba 50. Ono je už těžké se tam udržet, natož se dostat až do top 10. To, co se povedlo Mamedjarovovi je skvělé, ale kolika dalším se to povede ? Samozřejmě by jsme chtěli a přáli si mít našeho mistra světa, ale buďme soudní a rádi, že tam máme alespoň jednoho borce, který se s těmi nejlepšími může měřit. David naprosto nemá důvod něco vysvětlovat, natož se omlouvat. Přesto něco na ten způsob udělal. Za to palec nahoru. A teď už to snad chápou i ti ,, nejnáročnější ,,.

Re David Navara: Davide, jsem Váš fanoušek a můj příspěvek bylo pouze "amatérské zhodnocení" Vaší partie (nic špatného jsem tím nemyslel). A budu Vám zase držet palce!

 

Pane Navaro, "to že opravdu nemáte za cíl dostat se do první desítky", jak píšete, to ví asi každý z fanoušků, kdo Vaši kariéru opravdu sleduje.  Jelikož se mezi takové fanoušky Vás sledující počítám :-), určitě Vám nebudu radit, abyste "více jedl, sportoval, zesílil a tím pádem pln energie vítězil v závěrečných kolech turnajů", :-)), - to jsou časté perly zde :-).

Je ale škoda - nikoliv pro Vás, ale pro fanouška našeho šachu - že tu motivaci porvat se ještě o desítku, a třeba se i dostat k nějakému životnímu zápasu, jako Gelfand po čtyřicítce o MS pro Anandovi - nemáte, škoda je to nota bene proto, že jste poslední rok zván právě na ty nejprestižnější světové turnaje (Sinquefield, memoriál Gashimova, Biel), máte tak opakovanou aktuální zkušenost s těmi úplně nejsilnějšími. Všude jste skončil poslední - ale pokud se mezi ně do té desítky dostat nechcete, tak s nimi úspěšné výsledky - natož opakovaně - už z tohoto důvodu mít nemůžete. 

Jestli je problém údajných 70 eur na hodinu práce trenéra - to je zástupná věc, pro borce atakujícího top ten tohle není finanční překážka, která ho zastaví.

No nevím, z toho co napsal David vyplývá, že ani ti nejlepší světoví hráči si nemohou dovolit platit na vlastní náklady špičkové trenéry a sekundanty (tedy pokud nemají osobní sponzory). Ale z toho by vyplývalo, že se šachem nedá profesionálně vůbec živit. Tak jak to teda je, mají všichni sponzory nebo prostě zainvestují a ono se jim to na superturnajích několikanásobně vrátí (nemysím to jako řečnickou otázku)?

Ještě si dovolím dodatek. Šachy samozřejmě nejsou jen zahájení, ale já se také MUSÍM pořád učit něco nového. (A hráči, kteří jsou v tabulce okolo mne, zpravidla dělají totéž.) V Bielu jsem mnoho variant hrál téměř poprvé a často tomu předcházela pečlivá příprava. To, že turnaj nevyšel podle mých představ, je fakt, který nepopírám. Samozřejmě přemýšlím o příčinách a o tom, co bych příště mohl zlepšit. Ale nebudu to sem psát svým budoucím soupeřům. Pokud vím, Fabiano Caruana se po svém lednovém propadu ve Wijk aan Zee nezodpovídal publiku (narážka na výroky ZMB ohledně Zbyňka Hráčka), ale pracoval na sobě a pak vyhrál několik turnajů v řadě. To rozhodně neslibuji, ale připadá mi to jako dobrý příklad. Jinak perfekcionistů jsou plné nejen stupně vítězů, dost jich najdeme i v nejrůznějších ordinacích, i když o těchto lidech se obvykle tolik nepíše. (Nemyslím jen workoholiky.) Často jsou také velmi schopní, ale ne všichni mohou být první a ne všichni snesou tlak extrémních očekávání. A občas ho nesnesou ani ti skutečně nejlepší. Třeba geniální Fischer v roli mistra světa selhal, přestože byl jedním z nejlepších šachistů všech dob.

Re Carlos: Ano, hrál jsem špatně. Ale ta Vaše poznámka vypadá, jako byste hrál lépe než já, o čemž si dovolím pochybovat. Re Poutník: Připadá mi to, že ve své kritice nízkých ambicí jste měl na mysli mne. Zajímalo by mne, zda jsme se na toto téma během posledních pěti let bavili. (Dost o tom pochybuji.) Rozhodně nepatřím mezi hráče, kteří by se svou hrou byli bezvýhradně spokojení. Možná to je špatná asociace, ale vzpomínám si na pána, který mi v Pardubicích tvrdil, že bych měl více jíst. Asi by se dost divil, kolik toho za den spořádám. To, že opravdu nemám cíl dostat se do první desítky, neznamená, že bych jen ležel s rukama za hlavou. Píšete, že pracujete na sobě i na svých žácích. To je chvályhodné. Já na sobě také pracuji a také se snažím se v různých oblastech zlepšovat, ale když se hráč ve věku nad 30 let pohybuje okolo 25. místa na světě, obvykle musí běžet dopředu, aby se udržel na místě. A to já dobře vím. Občas někdo přede mnou zvolní a já ho předstihnu, jindy mne někdo, kdo má více energie, naopak předstihne. Výhledově musím počítat s tím, že ten druhý jev bude častější, mladých talentů je více než dost. Zatímco se tři varianty v zahájení jakžtakž naučím, jiné dvě pozapomenu a v dalších dvou mé znalosti zastarají. (Pokud Vám to připadá divné, možná jen nevíte, co to znamená ovládat zahájení na úrovni 2700 a jaký objem informací špičkoví hráči vstřebávají. Většině špičkových hráčů to nejde výrazně snáze než mně, ale někteří mají sekundanty na plný úvazek.) A šachy nejsou jen zahájení. Dobře vím, že nejsem nejtalentovanější hráč na světě a že světová špička má mnohem lepší zázemí. (Mimo jiné proto, že hraje lépe.) V Ázerbájdžánu dlouhodobě působili špičkoví trenéři jako GM Chalifman nebo GM Drejev, šachy tam jsou jedním z nejpopulárnějších sportů.) Neznám detaily, ale podle mého zasvěceného odhadu špičkoví trenéři berou za lekce okolo 70 eur za hodinu. Kdybych se snažil sehnat na podobné lekce sponzora, možná by se mi to podařilo, ale já chci raději zůstat relativně nezávislý. Šachrijar se mezi mládežnickou špičku dostal později než já, ale potom byl setrvale o něco lepší a dnes hraje prostě skvěle. Pochopitelně mne někteří hráči předstihli, ale jiné jsem předstihl zase já. (A je jich přeci jen více.) Jeden vrstevník, který ve dvaceti letech byl na mládežnickém žebříčku první nebo druhý, je nyní o sto bodů za mnou. (To je sice extrém, ale ve srovnání s vrstevníky si nevedu špatně.) Podle svého přesvědčení s časem nakládám rozumně. Šachy mám rád a věnuji se jim dost, ale nejsou pro mne vším. To jsem chtěl napsat jen na vysvětlenou. Diskutovat o tom teď nebudu, zítra odlétám na turnaj. Děkuji za pochopení a přeji Vám všem pěknou neděli!

morboj: dělám to, makám celý život na sobě i svých žácích. Někteří vystudovali konzervatoř. Osobně cvičím každý den (téměř). Piluji pořád, nahrávám si své skladby, hledám chyby a zlepšuji se. A když jsem se bavil s kolegou z JAMU tak mi jen potvrdil to co prožívám, když nahraji něco ve studiu, že si to poslechnu a nejraději bych to zase přetočil, jinak, lépe. Žáci jsou samozřejmě různí a ne každý má tu vůli. Myslí si, že něčeho lze dosáhnout snadno. Ale učitel musí v žácích zažehnout plamen a táhnout jej. Jít příkladem, to každopádně, protože tím si snadno získává přirozenou autoritu. Nesmí být nikdy spokojen se sebou ani s žáky. Spokojenost je cesta k lenosti a úpadku.

@Poutnik: On to pan Vokáč asi myslel jinak, než že nemá žádnou motivaci děti někam dotáhnout. Jinak, pokud vám vadí u někoho nedostatek motivace, tak kritikou to nespravíte. Lepší je být sám příkladem a pochlubit se, jak to děláte dobře.

Můj příspěvek se týká tohoto článku. V rámci úvahy ohledně výsledků našich hráčů obecně a otázky, proč u nás nemáme Šaka. U Pawla mne nepřekvapuje, že nepochopil na co narážím. 

Příspěvek od Poutníka se evidentně týká jiného článku - rozhovoru s Markem Vokacem. Tohle by ovšem také bylo téma do diskuze. Pranýřovat poměry v našem šachu se ale nabízí téměř všude - a je to dáno situací soucasneho neutěšeného stavu, a nikoliv umanutostí kritika, označenou za trolling.

Poutnik také cituji: "Mamedjarov vítězem kolo před koncem!". Nechci s Vámi polemizovat, ale i pan Emmons trefil poslední ranou přesně terč, jen ten soupeřův. Nebylo myšleno někde vedle?

Cituji :"Mohlo by to být ještě lepší, ale také horší, takže já jsem vždy se vším spokojený. " Tak takhle, když smýšlí trenér mládeže, tak je jasný, že to nikam ty děti nemohou dotáhnout. Cílevědomost jde ruku v ruce s nespokojeností. TOP hráči jsou top, protože jsou se svou hrou nespokojení, chtějí být lepší a lepší. Hrají skvěle, ale nestačí jim to. Kdyby byli vždy se vším spokojení, ničeho by nedosáhli. A trenér uvažovat zrovna tak, ohledně sebe i svěřenců. 

To jak Šak vystoupal na 2800, a to jak tuto metu drží a potvrzuje - to je "bomba" v současném TOP světovém šachu! Je fakt, že Šak byl vždy hráč do top desitky, ale přesto ta jeho současná hra je mimořádná ukázka toho, jak hráč dokáže zúročit svůj fenomenální talent i po třicítce (nebo teprve po třicítce).

pushtaq: Však se taky potkávali na nějakých mládežnických soutěžích a myslím, že byli dost vyrovnaní. Bylo zajímavé sledovat, jak šel Mamedjarov nahoru, je otázka, jestli by při stejné popularitě šachů u nás šel stejně nahoru i David.

@HonzaSvatoš: https://www.youtube.com/watch?v=Z12qy6L3zUQ

Správně je tedy 57.e7 s následným vzdáním Carlsena. Taky jsem se divil těm nesmyslům v oficiálním přenosu, ale po shlédnutí videa je vidět, že tahy Kh3 a Vxf5 tam potáhl Carlsen až poté, co se vzdal...

Nešťastná partie mistra světa. Soupeř ho porazil jeho vlastní zbraní. Mamedjarov každopádně

A víte, že David je stejný ročník jako vítěz?

Ještě že šachy sportovní fanoušky nezajímají – jako třeba za éry Durase. Naštěstí se pozornost soustřeďuje na fotbal a na Spartu.

Ale možná budou mít šachy nového Durase, velikosti Ester Ledecké. A davy budou skandovat: „Nguyen Thai Dai Van je nejlepší z nás Čechů! Na hrad s ním!“

David Navara by tomu mohl pomoci jako trenér. Jako Rosický prý pomohl Spartě před výhrou v Jablonci.

David dnes dostal bohužel "přes prdel" Hrál to hodně naivně a měl přitom čas...

 

Tak jak to bylo se závěrem partie Mamedjarov - Carlsen? Na oficiálním přenosu bylo 56...Sc1 57. Kh3 Vxf5 a inhed 1-0, varianta 57.e7 Ve2 (hrozí Vh2 mat) 58. Kh3 +- byla uvedena jen v komentáři. Na chessbomb je naopak 57.e7 1-0. Ta varianta na chessbomb mi přijde logičtější, hlavně 57. ...Vxf5 je už úplný nesmysl, ale zase to bylo na přenosu oficiálním.