Lámání 8.díl
31.10.2024 05:41 | HistorieJeden z největších "lamačů" šachové historie byl Anatolij Karpov. Je trochu ironií, že možná Karpov byl nejdrobnější a nejlehčí šachový mistr světa v historii šachu, ale jeho vůle po vítězství byla obrovská.
Anatolij Karpov neuvěřitelnou vůli a odhodlanost prokázal v zápase se Lvem Polugaevským. V horší pozici (v koncovce) odmítl remízu a partii vyhrál. S čistou kvalitou méně se sebevědomě procházel po pódiu dokonce tak, že zmátl Tala, kdo vlastně jak stojí, když se přišel podívat na partii. Karpov dokázal tuto partii udržet a Polugaevského jasně porazit.
Další zápas měl Karpov Borise Spasského, který byl odhodlán Karpova porazit a znovu bojovat s Fischerem o titul. Přestože Boris první partii vyhrál, neměl v zápas - vlastně - vůbec žádnou šanci. Zápas jasně prohrál a to dokonce tak, že přestal usilovat o mistra světa - ačkoliv nadále hrál velmi dobře.
Mentální tlak a lámání mladého Karpova dokázal snést jen zcela výjimečný bojovník a sice Viktor Korčnoj. Těsně prohrál v roce 1974 a pak (ve slavném zápase v Bagiu) v roce 1978. Nicméně po jasné prohře v roce 1981 Viktor Lvovič prohlásil, že už nechce hrát o mistra světa. Tak silný byl "náraz" do Karpova. Karpov byl na začátku osmdesátých let na vrcholu a byl v podstatě neporazitelný.
Tuto "neskutečnou" sílu pocítil i mladý - a notně sebevědomý - Garry Kasparov. Garry si v roce 1984 na Karpova věřil, ale během chvíle prohrával 4:0 (!) pak dokonce 5:0 (!) a hrálo se na 6 vítězných partií. Pro Kasparova to byla naprostá katastrofa, ale Garry také ukázal obrovskou mentální sílu a dokázal nejenom neprohrát, ale dokonce tři partie vyhrát.
Souboj dvou káček, tedy Kasparov x Karpov byl nejenom souboj dvou vynikajících šachistů, ale také dvou výjimečných vůlí.
V roce 1987 se zdálo, že Karpov už půjde dolů. Ale opak byl pravdou. Dokázal ve finále (o to, kdo bude hrát zápas s Kasparovem o MS) rozdrtit mladého Andreje Sokolova a to bylo obrovské překvapení. Protože Sokolov byl mladý a zdálo se, že mu patří šachová budoucnost (navíc hrál hezkým agresivním stylem). Ale v zápase s Karpovem jakoby mu došla síla, která se už nevrátila. Karpov šel nahoru a Sokolov postupně dolů.
V roce 1987 měl namále i samotný Garry Kasparov, který v "hodině dvanácté" dokázal remizovat zápas s Karpovem a tím si udržet titul. Musel poslední partii vyhrát, aby to bylo 12:12 a to se mu podařilo.
A ještě se našla "jedna oběť lámání". V roce 1996 se hrál zápas o mistra světa FIDE mezi Karpovem a Kamským. Karpov měl už 45 let, Kamský 22 let. Gata Kamský si byl jistý, že zápas vyhraje, nakonec ale prohrál o 3 body (!) a na dlouho šachu zanechal...
Další zápas měl Karpov Borise Spasského, který byl odhodlán Karpova porazit a znovu bojovat s Fischerem o titul. Přestože Boris první partii vyhrál, neměl v zápas - vlastně - vůbec žádnou šanci. Zápas jasně prohrál a to dokonce tak, že přestal usilovat o mistra světa - ačkoliv nadále hrál velmi dobře.
Mentální tlak a lámání mladého Karpova dokázal snést jen zcela výjimečný bojovník a sice Viktor Korčnoj. Těsně prohrál v roce 1974 a pak (ve slavném zápase v Bagiu) v roce 1978. Nicméně po jasné prohře v roce 1981 Viktor Lvovič prohlásil, že už nechce hrát o mistra světa. Tak silný byl "náraz" do Karpova. Karpov byl na začátku osmdesátých let na vrcholu a byl v podstatě neporazitelný.
Tuto "neskutečnou" sílu pocítil i mladý - a notně sebevědomý - Garry Kasparov. Garry si v roce 1984 na Karpova věřil, ale během chvíle prohrával 4:0 (!) pak dokonce 5:0 (!) a hrálo se na 6 vítězných partií. Pro Kasparova to byla naprostá katastrofa, ale Garry také ukázal obrovskou mentální sílu a dokázal nejenom neprohrát, ale dokonce tři partie vyhrát.
Souboj dvou káček, tedy Kasparov x Karpov byl nejenom souboj dvou vynikajících šachistů, ale také dvou výjimečných vůlí.
V roce 1987 se zdálo, že Karpov už půjde dolů. Ale opak byl pravdou. Dokázal ve finále (o to, kdo bude hrát zápas s Kasparovem o MS) rozdrtit mladého Andreje Sokolova a to bylo obrovské překvapení. Protože Sokolov byl mladý a zdálo se, že mu patří šachová budoucnost (navíc hrál hezkým agresivním stylem). Ale v zápase s Karpovem jakoby mu došla síla, která se už nevrátila. Karpov šel nahoru a Sokolov postupně dolů.
V roce 1987 měl namále i samotný Garry Kasparov, který v "hodině dvanácté" dokázal remizovat zápas s Karpovem a tím si udržet titul. Musel poslední partii vyhrát, aby to bylo 12:12 a to se mu podařilo.
A ještě se našla "jedna oběť lámání". V roce 1996 se hrál zápas o mistra světa FIDE mezi Karpovem a Kamským. Karpov měl už 45 let, Kamský 22 let. Gata Kamský si byl jistý, že zápas vyhraje, nakonec ale prohrál o 3 body (!) a na dlouho šachu zanechal...
Robert Cvek
I Karpov měl slabší období, Baguio bylo jedno z nich. Pokud byl přetažený, měl sklony k rychlé hře a občas přehlédl nějakou taktiku. S Polgárovou oběť na h7, s Milesem (1.-a6) nejspíš připravoval oběť na h7 a přehlédl, že nebude se šachem, protože král je na h8, jeho jediná prohra s Hortem je také taktický šejd... Jinak jeho obvyklá hra spočívala v postavení nějaké ne úplně jednoduché pozice a potahování figurami. Soupeři to často neustáli a dobové komentáře pod vlivem výsledků partií psaly o mistrovském manévrování. I tak se to dá vlastně nazývat, i když to bylo tak trochu takové žužlání pozic, ovšem na supervelmistrovské úrovni. Měl jsem období, kdy jsem se na jeho partie díval, to bylo často neuvěřitelné, nějaká sekvence několika úplně obyčejných tahů a - z remízové pozice byla najednou rozhodnutá. A doboví komentátoři se často mohli jen dohadovat, kde se partie zlomila. Počítač by s tím problém neměl, ale proti soupeřům hrála únava a strach z mistra světa,
Tonga: Psychické tlaky byly na soupeře z obou táborů, plus nevhodná neslušná vyjádření, jestli by měl rozhodnout, které tlaky o malinko převážily, tak prý z Karpova týmu. ... přiznal rozhodčí Dr. M. Filip na přednášce v Ústí n.L. (asi i jinde) v roce 1980. A omlouval se za jednostranné texty v knížce, která by jinak vyjít nemohla, říkal.
Bylo od té doby o tom mnohé popsáno. Mnohé se ví, něco málo zůstane tajemstvím. Třeba, jestli Karpovův tým věděl, že v rozhodující partii přijde na 1. e4 d6. I o tom bylo mnohé popsáno.
V Baguiu 1978 musel zlomit Karpov nevídaný odpor Korčného.
Přes 30 partií, počítaly se výhry, na 6 vítězných. A za 4 partie srovnal Korčnoj z 2:5 na 5:5.
Pak přišla rozhodující....
Ještě pár slov o Gata Kamském, pro historický kontext, trošku jinak než prohra, spíše o otci, jeho otec jako malého přivedl emigrací do USA.
Re: poslední věta článku:
Gata měl pro šachový svět dost nepříjemného otce, nabízeli Gatovi na turnajích i dvojnásobný honorář, když přijede sám. Usiloval v bojích s Karpovem i Kasparovem o titul mistra světa. Bylo běžné, že kromě těch dvou se téměř všichni ze špičky účastnili bojů o MS obou organizací. Tedy FIDE i PCA, kterou Garri přetvořil v jinou (Braingames) než došlo k zániku a sloučení s FIDE.
Zpět ke Kamskému. Jeho vyjádření téměř nebyla, mluvčím byl otec, který o všem direktivně rozhodoval. Měl Gata našlápnuto k titulu, byl v trojce nebo pětce světa v mladém věku, napoprvé neuspěl o MS (21 let).
Následovalo vyjádření otce: Kasparov a Karpov se snaží přes zpřízněné lidi Gatu zabít, otrávit jedy, bojí se o svůj titul. Odcházíme z rušeného světa šachu, kluk udělá kariéru v medicíně, VŠ při svých schopnostech udělá místo za 6 let, rychleji za 2 roky.
Skutečnost: Gata po roce medicíny neúspěšně skončil, pak snad dokončil jinou VŠ, již bez otce se vrací před Turínem 2006, tam na 1. desce USA zachraňuje 2:2 proti našim, když poráží jinak skvěle hrajícího Davida Navaru.