Kvalifikace jednotlivců

Rozhodčí: Jiří Vachek
     Rozhodčí: Bronislav Chmelíček

Z event. postupu do finále byli vyřazeni hráči nehrající za brněnské kluby (Horák, Kubát, Kaczmareková), dále ti, co na finále nemohou přijít (Bednář, Kratochvíl Milan...). Čili ze skupiny A postupují Sremaňák, Donnert, Kratochvíl Jos. (?),  Uhmann, Dvořák, Staněk, Šípek M. a ze skupiny B Vyskočil, Mudra, Kredl, Vykydal, Řehůřek Lukáš, Vávra, Slepov a Kalendovský jako patnáctý postupující, neb Petr Skácelík (měli hrát zápas o poslední postupové místo) se gentlemansky postupu vzdal. Přímý postup má loňský vítěz David Holemář.

Postupové tabulky: 

Rozhodčí: Jiří Vachek
    Rozhodčí: Bronislav Chmelíček

Obrat uvedný v úvodníčku často nacházíme ve starých šachových časopisech, když zápasili redaktoři s nedostatkem místa v žurnálu, nebo se nechtěli ve svém komentáři někoho z méně úspěšných účastníků turnaje dotknout... Také já bych měl být opatrný, neboť finále teprve bude a soupeři bývají na uveřejňování svých „poklesků“ citliví. Když Broňa vybral od všech přihlášených startovné (30 Kč) a pan předseda Vachek za nepatrný peníz (dalších 30 Kč) zapůjčil hráčům z oddílů mimo Lokomotivu Brno hodiny, které zapomněli donést, otázal se mne pan Chmelíček, zdali nechci řídit jednu ze skupin. „V žádném případě“, odmítl jsem tuto nabídku – chci se soustředit na hru. Vždyť je to letos teprve moje druhé vystoupení v blickách!  Ani jsem před turnajem netrénoval, jako například pánové Eichler, Dvořák, Staněk, Kratochvílové a mnozí další, kteří se již před soutěží řádně vyčerpali, nebo naopak se dostali do bleskové formy – nevím. Když byli všichni rozděleni do dvou polofinálových skupin o 16 hráčích, usoudil jsem, že je to dobré. Neboť je lehčí postoupit ze 7. nebo 8. místa než být v první pětce, pokud se hrají 3 skupiny po desíti nebo dvanácti hráčích. Ale názor na to může být i jiný – po turnaji pan Chmelíček soudil, že bylo lepší sestavit více skupin, aby turnaj tak dlouho netrval. Dokonce i paní Daně v bufetu se to zdálo dlouhé – bude muset obsluhovat tak do čtvrt na deset.  Asi o půl sedmé turnaje začaly. Hned v prvním kole jsem měl prakticky volno, neboť Karel Kredl se opět zachoval velmi přátelsky a nabídl rychlou remízu. Měl jsem tedy čas pozorovat hráče při prvním utkání. Nejvíc mne zaujal závěr partie Karla Horáka s Josefem Kratochvílem. Josef nechtěl připustit věčný šach, ocitl se v matových hrozbách, ztratil materiál a Karel ho suverénně zařízl. Podobný osud potkal v naší skupině Neklana Vyskočila, který prohrál v prvním kole s Lukášem Řehákem. Zkáza favoritů, která ovšem nic neznamenala. Jak turnaj pokračoval, mým soupeřům body zdárně přibývaly, já však nashromáždil po 6. kole pouhé tři remízy a dělil jsem se o předposlední místo.  Zvlášť legračně mne zmatil Neklan, který tak „pomstil“ Martina Hyrše, který za družstva přehlédl podobný mat.

Kalendovský,Jan - Vyskočil,Neklan
Brno /kvalifikace blesk/ (6), 23.05.2013
Diagram

Schéma závěru partie s Neklanem. Hrozí braní na f2. Tak to kryji 1.Dd4 načež přišlo 1...g2# a diváci se mi začali hurónsky smát... 0–1

Mudra,Tomáš - Kalendovský,Jan [A22]
Brno /kvalifikace blesk/ (7), 23.05.2013

1.c4 e5 2.Jc3 Jf6 3.g3 Sb4 4.Sg2 0–0 5.e4 c6 6.Jge2 d6 7.Dc2 Sg4 8.0–0 Dd7 9.a3 Sa5 10.d3 Sh3 11.Se3 Takhle nějak začala partie, která skončila jakousi vzájemnou blokádou, kterou nešlo nikde prorazit. 1/2

V osmém kole slavnostně ohlašuji rozhodčímu Chmelíčkovi svoji první výhru! Zdolal jsem pana Věžníka, kterému se dnes ovšem příliš nedařilo. A bylo již na čase začít dělat nějaké body – jinak je postup do finále zcela vyloučen. Dobrou příležitost jsem promrhal v kole devátém:

Další peripetie v desátém a jedenáctém kole mi vynesly 1,5 bodu. Napřed to byla remíza s Olinem Šípkem v partii, v níž jsme si tak dlouho rozdávali vzájemně figury, až Olin navrhl, že bychom s tím měli raději přestat a pak jsem zdolal Vlastíka Ličku v podstatě jenom na čas. Svoji „nejlepší“ partii jsem sehrál až s Michalem Vávrou, ale bohužel si ji vůbec celou nepamatuji (byla to leningradská varianta holandské, kdy se na poli e6 ocitl záhy bílý jezdec a pak pěšec, bílý útočil po sloupcích a a b a černý hledal kompenzaci v obtěžování bílého krále, což nakonec díky nepozornosti soupeře vyšlo... Pozice na diagramu je ovšem spíše schematická a Michal může kdykoliv protestovat, že to tak zrovna nestálo. Snad mi promine...

Vávra,Michal - Kalendovský,Jan
Brno /kvalifikace blesk/ (12), 23.05.2013
Diagram

Zhruba závěr partie s Michalem Vávrou. Stalo se: 1...De1 a bílý se vzdal. Mohlo následovat: 2.h4 Jg4 3.Kh3 De3 4.Kxg4 Dg3# 0–1

A je tu kolo třinácté a s ním partie, na kterou četní diváci, jak může potvrdit i Karel Kredl, zírali chvílemi s otevřenými ústy. Tož se na důležité její momenty podívejme:

A jak partie skončila? Oskar přehlédl šach...

Následovalo: 1.d7 Jxd7 (nemožný tah) a tak volám "Máš šach - prohráls!" 1–0

Spravedlnost zvítězila! Mám 6,5 bodu a drobnou naději, že bych se mohl přece jen do finále propracovat. Tak nemám důvod v předposledním kole odmítnout tichou nabídku zkříženými prsty Františka Vykydala a se 7 body čekám, jak se poperou konkurenti. V posledním kole mne čeká pan Dvouletý. Neklan mi radí, jak to mám hrát: „Se mnou hrál slabě, tak si počkej, až to zkazí, a když to nevyjde, můžeš nabídnout remízu“. Tak hraji podle návodu mistra:

Jsem smuten, patrně to nevyšlo, čekám na vyhlášení výsledků. Kolem rozhodčího Chmelíčka je chumel hráčů – o něčem se dost rázně diskutuje. Vnímám hlasy, že bych měl hrát rozhodující partii o poslední postupové místo s Petrem Skácelíkem. Odmítám se podvolit, tvrdím, že v propozicích nic takového není napsáno, i když chápu, že nějak musejí určit patnáctého postupujícího. Jak říká Petr, hodně lidí muselo z finále odstoupit, nebo být jako nečlenové brněnských oddílů vyloučeno, abychom dostali tuto šanci. Stále sveřepě tvrdím, že nechci dělat zbylým divákům šaška. Nakonec gordický uzel roztíná Petr Skácelík: „Chceš to finále hrát?“ – ptá se. „Ano“. „Tak já se ho vzdávám“ a podává mi ruku. Vskutku gentlemanské rozhodnutí, které oceňuji nejenom já... Turnaj skončil, odcházíme do restaurace „Na růžku“. Už nás není tolik, jako v úterý, ale pár šachistů i s nehrajícím Víťou Burešem, který před chvíli dorazil do Brna a byl zvědavý, jak to dopadlo, tam přišlo. Sedím naproti panu Staňkovi, který rozvíjí teorie, jak v úterý ve finále dopadne a kolik jeho dodavatelů postoupilo. Páni Dvouletý, Řehák a Honzík Uhmann analyzují na mých magnetických šachách jednu zajímavou pozici z blicáku, ale zapsat nic nechtějí. My s Jurou Řehůřkem popíjíme pivko (já Poličku, on Dalešice), pan Vykydal objednává tradičně hranolky, na kus řeči se staví Broňa Chmelíček, který zde dnes marně hledá Durasáky. A tak vymámím z Víti Bureše tento přídavek (jediná hodnotná partie v dnešní reportáži):