Kdo dobyje Moskvu?

Mohli bychom argumentovat, že s blížícím se vyvrcholením turnaje a stoupající nervozitou jsou hráči nervóznější a opatrnější, ale nebudeme lhát čtenářům do monitorů. Sice to není přespříliš motivující začátek článku, avšak finiš moskevského dílu Grand Prix má do velkoleposti daleko. Spršku bezbarvých remíz ozdobily jen dvě vydřená vítězství a šachové nádhery bylo pramálo.

  Nuda v Moskvě (autor: Maria Yassakova (Agon))

Když pomineme rychlé opakování tahů otřesených Inarkieva a Nepomniachtchiho, jež je vcelku pochopitelné, před dvacátým tahem skončilo ještě několik dalších partií, přitom tahy z vlastních hlav hráčů bychom pravděpodobně spočítali na prstech končetiny lenochoda. Zvláště bezobsažný výkon Mamedyarova, stále dělícího první místo, bílými figurami byl tak tristní, že si jeho soupeř Griščuk ani nemohl stihnout zapálit.
 

Došla Mamedyarovovi šťáva? (; autor: Maria Yassakova (Agon))

Ukřižovat zaslouží ještě Vachier-Lagrave s Radjabovem, ostatní partie měly sice více tahů, ale ani tam se mnoho neudálo. Jiskřičky ze všech sil křesal Nakamura proti Dingovi, ten jej však v koncovce sebejistě zchladil obětí kvality za neprůstřelnou pevnost.

První výjimku nechtě stvořil Harikrishna, když bílými zahájil docela podivně a celou partii bruslil na tenkém ledě. Nakonec se Tomashevskému ubránil, na jazyku mu však musela zůstat velmi nepříjemná pachuť. Na rychlý proces to vypadalo u nizozemského velmistra Giriho, jenže stačilo pár nepřesností a Salema se mu podařilo zlomit až v hluboké koncovce.

Nu a nakonec zbývá již jen poslední avizovaný rezultát, Hou-Hammer jako symbol utrápeného sedmého kola. Norská hvězda a blízký spolupracovník Magnuse Carlsena naběhnul na nůž čínské mistryni světa a své naděje vložil do zoufalé obrany mizerné koncovky. Ty překvapivě byly po nepřesvědčivé realizaci převahy ze strany Hou naplněny, jenže netrpělivá chyba v propočtu nakonec stála Hammera celý bod.

text a komentář: IM Tadeáš Kriebel