Jsou šachové figurky pojmenovány logicky?

Rychle, a snad i úspěšně jsem dceři vysvětlil, že při překládání šachových pojmů nelze používat normální lidské slovníky. Že každý jazyk si postupem času pro šachové termíny generoval vlastní normativy – dané nejen etymologicky, entomologicky a epidemiologicky, ale i společensky, folkloristicky, historicky a etnicky. Dcera odešla poučena a já si uvědomil, že pojmenování šachových figurek je jednou dané, avšak je logické? Proč my máme střelce, ale Britové a Američané křižují šachovnici biskupy? 

Porovnával jsem jazyky: čeština, angličtina, němčina, ruština, polština, španělština, francouzština a italština. Zajímali mne nejen názvy figur, ale i jiné šachové pojmy - např: rošáda. Jen nedostatek času mi zabránil, abych analyzoval (třeba) pojem časová tíseň v portugalštině nebo braní mimochodem v turečtině. Pokud vás zajímají takovéto podrobnosti, doporučuji použít wikipedii, kde je v každém (alespoň trochu používaném) jazyce o každém šachovém pojmu buď odstavec, nebo celý článek.

Naše pátrání začneme u krále, je to nejdůležitější figurka, a tak má přednost. Z hlediska multilingvální komparace je král nudná entita, protože ve všech sledovaných řečech se jmenuje stejně: Král (King, König, Король, Król, Rey, Roi, Re).

O něco zajímavější situace je u dámy. Angličané používají královnu (Queen), což je pochopitelné. V jejich konstituční monarchii nemůže stát u králova boku obyčejná dvorní dáma. V republikách (Francie, Německo, Rakousko, Švýcarsko) používají šachisté dámu (Dame). Trochu rozpolceni jsou Španělé, protože to jsou bytostní republikáni, avšak vládne jim král. Proto i oficiální šachová terminologie (jak jsem se dočetl v jejich wikipedii) někdy používá dámu, jindy královnu (Dama nebo Reina). Italové, jako známí machisté, si vystačí se ženou (Donna). Poláci, bojovníci za svobodu a nezávislost žádnou dámu, ženu nebo královnu ve své šachové armádě nepotřebují. Proto mají Hejtmana. Nikoliv hejtmana – politika, jak se to vžilo u nás, ale hejtmana – vojevůdce, bojovníka, velitele a hrdinu. Rusové jsou v označení nejcennější šachové figurky trochu mimo. U nich na políčkách d1 a d8 stojí Vezír (Ферзь). Ten překlad Vezír však není přesný – český termín pro slovo Ферзь „mimo šachovnici“ neexistuje. Toto ruské slovo Rusové používají jen a pouze v šachách – jedná se pravděpodobně o dávný arabský nebo perský vliv.

U věže by v žádném jazyce neměla nastat žádná podivnost. Věž je prostě věž, jak na šachovnici, tak na diagramu, a pokud v nějakém jiném jazyce existuje pro věž „nevěžovitý“ termín, pak je to nonsens. V němčině, polštině, francouzštině, španělštině a italštině je věž opravdu věž (Turm, Wieża, Tour, Torre). Avšak ruština má opět zvláštnost – věž je Ладья. Do češtiny je možné tento termín přeložit jako lodice, neboť je to zastaralý termín pro říční loď. Jedná se opět o arabsko-perský vliv. Pamatuji si, že jsem jako malý viděl jakýsi sovětský pohádkový film, a v něm hrál sultán s chánem šachy s ohromnými figurami a místo věží tam byly ze slonoviny a ebenu vyřezané lodě. Při detailu jsem rozeznal příď, palubu, stěžně, ráhnoví, kormidlo a na palubě postávali malilinkatí námořníčci.

No dobrá, řekneme si, Rusové prostě nestihli dřívější lodici vyměnit za moderní věž. Avšak, co s věží provedli Angličané je naprosto nepochopitelné: Oni mají Rook… Angličtina má pro každé slovo zpravidla mnoho významů. Se slovem Rook je to podobné, ale základní význam je: Havran, černý pták. Pokud jste znalci díla A.E.Poea, tak mne možná okřiknete, protože Havran je anglicky Raven, ale nemáte pravdu: Raven je krkavec – jiný černý pták, a překlad Poeovy básně „Raven –> Havran“ je přírodopisně nepřesný. Poprvé tento překlad (dvě české slabiky za dvě anglické slabiky) použil Jaroslav Vrchlický v roce 1881. A takového velikána českého písemnictví je zakázáno opravovat…

Vraťme se však k anglické „věži“: Rook má i jiné významy: A všechny nějak souvisí s nečestnou nebo hazardní hrou: Falešný hráč, šejdíř – pokud mám jmenovat nějaká podstatná jména. Nebo: Obrat, ošulit, oškubat, okrást, obehrát – pokud mám jmenovat nějaká slovesa. A tady zůstává (můj) rozum stát. Pravda, po mnoha letech poznávání „the English language“, by se už člověk neměl divit ničemu, ale proč mají Britové a Američané na šachovnici místo věže havrana, nebo šejdíře? Pokud znáte odpověď, nenechávejte si ji pro sebe!

Pokročme k jezdci. I zde je v různých jazycích poměrně živo, nicméně všechny sledované jazyky mají pro svůj termín logické zdůvodnění. Britové a Američané skáčou do „L“ figurkou zvanou Rytíř (Knight). Jezdce na koni (člověka) mají kromě nás i Francouzi (Cavalier), koně (zvíře) používají Rusové, Italové a Španělé (Конь, Cavallo, Caballo). I když ruský termín je básnicko-zastaralý, obyčejný kůň se v Rusku a blízkém okolí nazývá лошадь. Poláci a Němci mají Skokana (Skoczek, Springer). Skoczek je v Polsku také žába a Springer je známý německý vydavatelský dům, nicméně tyto přesahy mimo šachovnici ponechme bez komentáře – čekají nás větší překvapení.

Zatímco předchozí jezdecký odstavec byl poněkud přehledný, až nudný, vše si vynahradíme u střelce. Nedorozumění mé dcery a britského studenta (Shooter vs. Biskup) naznačuje, že lingvistické pátrání po této šikmo chodící figurce bude napínavé… A opravdu, co jazyk, to někdo jiný! Většího etymologického chameleóna na šachovnici nenajdete. Čeština a slovenština jsou pravděpodobně se svým lučištníkem (nebo kulometčíkem) ve světě unikátní. Zdá se, že v Čechách a na Slovensku jsou oblíbené pozice s fianchettovanými střelci, kdy tito pouze sedí na polích b2, g2, b7, g7 a střílí po své diagonále. Zatímco v Německu se tato figura jmenuje Läufer (běžec) a v Polsku  Goniec (taky tak trochu běžec, ale spíše kurýr, nebo posel). V těchto zemích se nefianchettuje, tam jsou populárnější tahy typu: Sf1-b5. Zcela jinak se chová tato figura v Rusku, protože je to Слон (slon). Slon v Rusku zůstal jako relikt z dávných kyjevskorusko-perských kontaktů. Když přeskočíme do Španělska, tak zjistíme, že jejich šikmochodec se nazývá Alfil… Pravděpodobně očekáváte, že v závorce bude překlad tohoto – poněkud nešpanělského – slova do češtiny, ale překlad chybí. To má svůj důvod, protože španělské slovo Alfil neznamená mimo šachovnici vůbec nic. Tento termín si Španělé vyhradili jen pro šachovou figuru. A udělali to dávno, v 15. století, protože „Al-fil“ – foneticky přepsáno z arabštiny – znamená „slon“. Když tenkrát Ferdinand II. Aragonský s Isabelou Kastilskou vyháněli z Granady poslední Araby, tak arabského slona z trosek místní mešity nebo serailu vyhrabali a převzali. Italština používá pro střelce podobný termín: Alfiere. Avšak toto slovo má několik pro Itala srozumitelných nešachových významů – já jsem dohledal: praporečník, vlajkonoš, a také je to vojenská hodnost na úrovni našeho podporučíka.

Na závěr střelecké průzkumu jsem si nechal francouzštinu. V ní se střelec řekne stručně Fou (blázen, šílenec, poděs, pošuk, rapl, psychotik atp.). Toto označení pro ukázněnou figuru, která nemá žádné výjimky, chodí furt jenom šikmo, žádné hopskoky, žádné rošády nebo braní mimochodem, je naprostým výsměchem jakékoliv logice! To by nám měli Francouzi vysvětlit! Znáte nějakého francouzského šachistu? Zkuste se ho na to přeptat, ale opatrně, aby vás neoznačil za blázna, střelce, kurýra, běžce, vlajkonoše, slona (ruského), slona (španělského) nebo biskupa …

Ještě poznámka, k anglickému biskupovi – on jediný má své označení po právu, stačí se podívat na jakýkoliv diagram. Ostatně církevní hodnostář patří do (britské) královské svity: Král, královna, dva rytíři, dva biskupové (jeden pro katolickou, druhý pro anglikánskou církev), ale proboha co v této vybrané společnosti pohledává duo havranů popř. šejdířů?

Nakonec nám zůstala duše hry: pěšec. Zatímco ostatní figury mají v reálném světě své předobrazy, tak český pěšec existuje jen na šachovnici. Není to ani profese, ani politická funkce, ani diagnóza, ani zvíře, nebo rostlina. Slovo „pěšec“ naši obrozenci (nebo o pět set let dříve Dalimil) vytvořili pouze pro šachové účely. Pravda, pěšec se používá přeneseně (někdy zkomoleně jako pěšák) i v běžném životě, ale prvotní jeho použití bylo šachové. V angličtině je to podobné – Pawn. Ruská Пешка je také unikátní slovo, avšak u Němců je to jinak: Bauer (sedlák, rolník, zemědělec). V německy mluvících zemích je naopak pěšec velmi určitá osoba. Proč zemědělec? Možná proto, že pohyb s pluhem po poli je stejně pomalý, jako postupování pěšce k poli proměny. Podobně to vyřešili Španělé, ti mají na začátku partie také osm pracovníků v zemědělství – avšak nižší třídy: u nich je to Peón – pomocný dělník na zemědělských usedlostech – fanoušci westernů odehrávajících se v povodí Rio Grande si určitě nějakého zasmušilého, životem uvláčeného peóna pamatují. Italové používají pro pěšce logický termín Pedone (chodec). A v Polsku a Francii si vystačí se čtyřpísmenným slovem: Pion. Zajímavé je, že toto polské slovo označuje také olovnici a vertikálu. Možná to má nějakou souvislost se svislostí sloupců, kdo ví… Může se k tomu vyjádřit nějaký polonista?

Podíval jsem se na zoubek i ostatním šachovým termínům a zjistil jsem, že i tak jednoznačné termíny jako mat, pat, rošáda a remíza některé jazyky buď neznají, nebo neuznávají za hodna používání.

Rošáda je naprosto jiná v angličtině – Castling. Otrocký mimošachový překlad je: uzavření v hradu. To „hradní gerundium“ musel vymyslet Shakespeare, nebo někdo jemu podobný… Jiné jazyky mají rozumné a podobné termíny (Rochade, Roszada, Enroque, Roque, Arrocco, Рокировка) – asi proto, že neměli Shakespeara, i když ten ruský termín zní také poeticky, že by Puškin? Zajímavost: francouzský termín Roque je poměrně časté příjmení. U nás je to jinak. Víte o někom, kdo se jmenuje Rošáda? 

   Zkontrolujme nejdůležitější šachistova slova: šach a mat. Šach je slovo přejaté z perštiny (Šáh) a v každém rozumném jazyce zůstalo skoro nedotčené – ne tak v angličtině, kde se místo šachování provádí kontrola: Check. Podobná „kontrola“ nastává i ve španělštině: Jaque. Tato anomálie se přenese automaticky i pro označení matu. Ostatní jazyky mají: mat, matt, mат, matto, pouze Angličané a Španělé se opět liší – jim nestačí jen obyčejný a úderný mat, oni ten mat musí „prověřit“ (Checkmate, Jaque mate).

Zatímco u remízy se němčina a polština chovají spořádaně (Remis), tak Angličané při remizování něco kreslí, nebo svazují (Draw, Tie) – vůbec netuším proč, napovězte, prosím! Španělé při dělení bodu buď tabulkují, nebo stolují (Tablas). Zde je úkol pro zdatného hispanistu. Rusové, když remizují, tak použijí slovo Ничья. Ví nějaký rusista, kde se vzalo toto slovo? Francouzi asi nemají remízy moc rádi – jejich slovem je Nulle (neplatný, nulový). Italové používají slovíčko Patta, což je remíza jakákoli, nikoliv jen pat. Ten se italsky řekne Stallo (mnoho významů – třeba stání, stolec…). Podobně znějící slovo používá i angličtina: Stalemate (vyčichlý popř. zvětralý mat).

Nejkurióznější šachový termín, který jsem při pátrání objevil, jsem si nechal na závěr: španělský výraz pro pat: Ahogado (utonutí, utopenec). Docela by mě zajímalo, jaké myšlenkové pochody vedly tvůrce španělské šachové terminologie k vytvoření tak děsivé metafory. Možná nějaký dávný kastilský šachista, hrdý šlechtic, zasloužilý potíratel Maurů, potomek starodávného rodu a přítel samotného El Cida zasedl k prestižní šachové partii, kterou ve zcela vyhrané pozici pokazil patem, a pak se šel ze žalu utopit. A na jeho počest už ten utopenec ve španělském šachu zůstal.

  Říká se, že šachy je nejmezinárodnější společenská hra, neboť se stačí naučit pravidla a domluvíte se s kýmkoliv na celém světě, protože se nemusíte starat o to, jak se řekne „Sto sedm v červených!“, „Tři bez trumfů“, „Konec sázek“ nebo „Nešťouchejte mne tágem“. Mám obavu, že jsem tuto idylu narušil. A to jsem spoustu informací zatajil, třeba že v Chorvatsku běhá po diagonálách lovec a v Maďarsku dáte dušený mat husarem.

Petr Sýkora