Jak Prušánky zkrotily Vlky ve druhé lize!?

Začátek snu

Psal se rok 2016, když jsem se po letech vrátil ze Zlína do Vlčnova. Z první ligy jsem zamířil do okresního přeboru s odvážnou vizí: dostat Vlčnov až do první ligy. Když jsem to poprvé řekl klukům, dívali se na mě nevěřícně. Ale sny mají tu sílu, že dokážou měnit realitu.

Hned první rok jsme zazářili a vyhráli okresní přebor:

Cesta vzhůru

Následující sezóna 2016/2017 přinesla další úspěch. Postoupili jsme do druhé ligy, když jsme s přehledem ovládli krajský přebor:

Triumf ve druhé lize

V roce 2019 jsme završili svůj vzestup, když jsme vyhráli druhou ligu a postoupili do první ligy. Bylo to historické vítězství:

Změna na obzoru

Jak už to v životě bývá, s úspěchem přichází i problémy. Názory se začaly drolit, spory a nepochopení mezi lidmi mě vedly k odchodu. Stále to vnímám jako faul, ale odešel jsem do Prušánek, kde jsem našel nový domov.

Mezitím se Vlčnov držel v první lize několik let, až do loňské sezóny, kdy sestoupil zpět do druhé ligy. A tak se letos, po pěti kolech, ocitly na prvních příčkách tabulky právě Prušánky a Vlčnov. Boj o postup do první ligy dostal jedinečný náboj, a já jsem se poprvé ocitl proti svým bývalým spoluhráčům ve skutečně prestižním zápase.

Tady začíná dnešní příběh o tom, jak Prušánky zkrotily Vlky v druhé lize. 

V sobotu jsem přispěl bodem k vítězství v Dubnici v první slovenské lize, a v neděli ráno, jak už bývá mým zvykem, jsem si před partií pustil inspirativní šachové partie. Čím jsem starší, tím větší radost mi dělá přehrávat si krásné a strategicky hluboké partie. A právě dnes jsem si zvolil za inspiraci Ulfa Anderssona, mistra pozic a precizní techniky.

Jeho partie, plné jemných manévrů a strategických rozhodnutí, mě vždy uklidní a přenesou do světa, kde každé pole a každá figura mají svůj jasný smysl. Tato nálada mě doprovázela i do mé partie, která se ukázala být neméně zajímavou…

Obdivuji jak Ulf pracuje s figurami. Obdivuji jeho cit pro figury a jeho partie mi vždy dávají energii do žil.  Tak, jdeme na zápas. 

Jak jsem už zmínil, stále mám v sobě zvláštní klid a pohodu, kterou mi ráno do žil nalil Ulf Andersson. Jeho partie na mě vždy působí jako balzám – žádná zbytečná hektika, jen trpělivé budování pozice, hluboká strategie a precizní technika. Tato nálada mě provází i na šachovnici, kde přemýšlím, zda je právě tento moment ten, kdy si řeknu: „Toto opravdu chci vyhrát?“

Je zvláštní, jak moc nás může ovlivnit nálada nebo inspirace. Ať už je partie jakkoli náročná, stále ve mně rezonuje ta Anderssonova trpělivost. Teď jde o to, jestli ji dokážu přenést do vlastní hry…

Netrvá to dlouho, a na šachovnici mám vyhranou pozici. Klid a jistota, které jsem ráno načerpal z partie Ulfa Anderssona, se přenesly i do mé hry. Co s člověkem neudělá inspirace od mistra pozic?

Je fascinující, jak může správně naladěná mysl ovlivnit celý průběh partie. Díky Anderssonovi jsem hrál s rozvahou, nehnal se zbytečně do rizik a místo toho budoval pozici krok za krokem, až jsem soupeře přehrál. Ranní šachová dávka klidu se ukázala jako ten nejlepší recept na úspěšný den.

Pak se začnou dít věci.

Na první šachovnici Honza Sosna spadne na čas v partii, která byla plná napětí a mohla dopadnout jakkoliv. Takové momenty člověku připomenou, jak tenká je hranice mezi vítězstvím a porážkou. Honza bojoval, ale tikající hodiny byly neúprosné.

V týmovém zápase je každá partie důležitá a podobné situace dokážou rozvířit atmosféru. Stačí jedna prohra na šachovnici a tlak na ostatní okamžitě stoupne. A právě v těchto chvílích se láme, kdo dokáže udržet chladnou hlavu…

Zápas nabírá na napínavosti. Honza Moštěk  a Martin Dvořák srovnávají na   3-3 protože na druhé a osmé byly remízy. 

Potom vhraje Adam Gabriel, který si splnil v prosinci sen a uhrál si FM a za stavu 4-3 se dohrává poslední partie. 

Mihail Jordanov je pro mě jako zjevení. Hraje fantastické šachy! V druhé lize hrál pět partií a všechny vyhrál. Smekám i za dnešní partii. 

A k tomu pravděpodobný postup do první ligy...

Ten příběh by mohl skončit tady. Ale nekončí.

Porážíme Vlčnov a pokračujeme ve své cestě za cílem. Přesto mě tenhle zápas nenechal chladným. Věřil jsem, že Vlčnov je už jen vzpomínka. Ale potkat po letech staré kamarády, soupeřit proti nim a zároveň si připomenout vše, co jsme spolu zažili, mě pořádně zasáhlo.

Nikdy neříkej nikdy. Možná jednou uvidíte Vlčnov v extralize, a možná u toho znovu budu i já. Teď je to otevřené. Uvidíme, jak ostré jsou hrany a jak hluboké příkopy. Možná čas otupil hrany a příkopy zavál písek času. A možná ne. To ukáže až budoucnost.

Dnes ale patří vítězství Prušánkám. A já cítím radost, klid i trochu nostalgie – takové, jakou umí do partie přinést jen šachový osud.