Jak jsme řešili v Aténách

Do konečného výsledku družstva se započítávaly tři nejlepší výsledky individuální, takže jen dvojčlenné české družstvo ve složení Michal Dragoun a Miloslav Vanka (autor tohoto článku) mohlo pomýšlet na úspěch jen v soutěži jednotlivců – na rozdíl od čtyřčlenné reprezentace slovenské.

Mistrovství se po sportovní i společenské stránce vydařilo. Pěkné počasí umožnilo otužilejším účastníkům vykoupat se v moři, a i těm méně otužilým seznámit se aspoň letmo s antickými památkami v kolébce evropské civilizace. Jen náš spánek byl rušen neutuchajícím provozem na čtyřproudé silnici jen pár metrů od hotelu – ale to byla jen malá vada na kráse.

Úvodní “zahřívací” disciplinou je tradičně tzv. open, ve kterém účastníci obdrželi k řešení 12 diagramů všech žánrů. Bylo pak na každém, aby si zvolil pořadí, v jakém bude problémy řešit, časový limit byl 180 minut. (Pro nezasvěcené, při řešitelských soutěžích je povoleno používat jednu i více šachových souprav a výsledky analýz si poznamenávat.) Stejně jako v hlavní soutěži je úplně vyřešení každého problému honorováno 5 body, za chybějící varianty apod. jsou bodové srážky. V případě bodové rovnosti dvou nebo více řešitelů rozhoduje doba řešení.

Ruiny kam se podíváš (Michal Dragoun na Akropoli)

Výběr diagramů pro řešitelské soutěže by měl pokud možno zahrnovat problémy různé obtížnosti, aby se rozdíly ve výkonnosti řešitelů úměrně projevily na jejich bodovém zisku. Pro aténský open vybral jeho pořadatel problémy značně obtížné, extrémní situace ovšem nastala u obou studií. První z nich vyřešil jako jediný GM John Nunn, který se navíc přiznal, že při tréninku dotyčnou studii řešil asi týden před šampionátem a zapamatoval si její závěr. Všichni ostatní účastníci zaznamenali u tohoto diagramu čistou nulu, skrytou nejsilnější obranu černého neobjevil nikdo. Ve druhé studii získalo 13 řešitelů po jednom bodu za uvedení prvních tří tahů – a to bylo zase vše. GM Nunnovi vyřešení první studie pomohlo k obsazení druhého místa, open vyhrál se 47,3 bodu (z 60 možných) srbský problémista Miodrag Mladenović, třetí byl rovněž Srb Vladimir Podinić. My jsme zařešili jen průměrně, ze slovenské výpravy se blýskl šestým místem loňský junior Tomáš Peitl.

Rodinův Myslitel a satyr, v pozadí Héfaistův chrám (Marek Kolčák a Emil Klemanič).

Dvoudenní hlavní soutěž proběhla v šesti kolech, v každém z nich se řešily 3 diagramy jednoho typu (dvojtažky, trojtažky, studie a samomaty, vícetažky a pomocné maty). Bylo tedy možno získat maximálně 90 bodů. Hledat jednoznačného favorita mezi jednotlivci bylo značně obtížné, soutěže se účastnilo mj. šest mistrů světa v kategorii jednotlivců. V soutěži družstev byla favorizována – při neúčasti první garnitury Německa – nejčastěji družstva Polska, Srbska a Velké Británie. Chtěl bych zde poznamenat, že dnešní řešitelskou špičku tvoří z velké části silní praktičtí hráči, pomyslné “praktické” ELO listině ME vévodil polský GM Kacper Piorun (2657), dále GM Nunn (2597), GM Vučković (2572), GM Mestel (2471), IM Murdzia (2416) a další. Menšinu silných řešitelů tvoří specialisté – problémisté, kteří se zpravidla zabývají též vlastní skladbou.

Zatímco vyřešení tří dvojtažek ve dvacetiminutovém limitu je pro dobrého řešitele skoro povinností, trojtažkové a zejména studiové kolo už zpravidla napoví, v jaké formě kdo na soutěž přijel. Mimochodem, řešení studií je určitě vhodným doplňkem tréninku pokročilejších hráčů – tříbí se jím propočet a zejména schopnost hledání skrytých možností soupeře, řada studií je nenahraditelnou součástí studia koncovek.

Studii na prvním diagramu si zkuste vyřešit sami, k úspěchu bylo nutno najít nejsilnější protihru černého (což se například mně nepovedlo).

Bílý táhne a vyhraje

Pěkným příkladem skryté protihry černého je i druhá studie, při jejímž řešení jsem objevil nejprve taktický obrat 1.g8D+! Vxg8 2.Kd4+ Kd7 3.De7+ Kxc8 4.De6+ Kb8 5.Dxg8+ Ka7, a po jisté námaze i pokračování 6.b6+! Jxb6 7.Da2+ Kb8 8.Dg8+ Jc8 9.Dg3+ Ka7 10.Da3+ Kb6 11.Dc5+ Ka6 12.Da3+ s věčným šachem. Jenže hlavní varianta studie se od 6. tahu ubírá jinudy, což mne vůbec nenapadlo. Najdete ono zajímavější pokračování černého?

Bílý táhne a remizuje

Po prvním dnu bylo čelo startovního pole stále velice vyrovnané, v týmové soutěži vedla trochu nečekaně Ukrajina před Srbskem a překvapením soutěže – mladým družstvem Ázerbajdžánu. Deset nejlepších jednotlivců se dokonce vtěsnalo do rozmezí pouhých dvou bodů.

Problémy, předložené soutěžícím druhý den, se ukázaly být značně obtížnější. Kromě vícetažek se druhý den řeší pomocné maty (černý s bílým spolupracuje na vlastním zmacení) a samomaty (bílý přinutí černého, aby mu dal mat). S výjimkou logických vícetažek jde samozřejmě o úlohy praktickému šachu zcela vzdálené, jejichž řešení však nepostrádá určitý půvab.

Šestitažka na následujícím diagramu je pěkným příkladem tzv. logické kombinace, spočívající ve správném sřetězení útočných manévrů bílých figur. Napadený Sb2 i Jf2 napovídá, že bílý musí útočit razantně a vytvářet okamžité matové hrozby. Zkusme tedy např. 1.Sxd4!? (hrozí 2.Sc5#), což vyvrací 1…Vc3!. Na 1.Sc1!? (2.Sf4#) hraje černý zase Vee3!, záludné 1.g3!? s hrozbou 2.Jh8 je příliš pomalé a vázne hned na několika obranách. Zbývá tedy zkusit (a napovím, že správné) 1.Jh8! (2.Jf7#) Ke5, ale co dál? Náměty pro završení útoku v potřebném počtu tahů jsme si ukázali – dokážete nalézt kombinaci, která úlohu řeší?

Mat 6. tahem

Jako ukázku neortodoxních žánrů jsem zařadil jednoduchý, ale efektní pomocný mat. Můžete ho zkusit vyřešit – pozice má tři řešení, z nichž jako nápovědu uvedu to nejjednodušší. V pomocných matech začíná černý a stejně se zapisuje i řešení, takže hrajeme 1.Jb6+! (šach bílému králi) Sa4 (připoutání bílé figury) 2.Db4 (odpoutání této figury) Vxe2 (mat). Motivace tahů ve zbývajících řešeních je analogická. Pro praktického hráče možná nesmysl, ale – není to vtipné?

Pomocný mat 2. tahem, 3 řešení

Bezchybným výkonem v samomatech a vícetažkách odskočil druhý den zbytku pole polský reprezentant Piotr Murdzia a navzdory zaváhání v pomocných matech přesvědčivě zvítězil s náskokem 5,5 bodu před dvojicí M. Mladenović a E. van Beers, zklamáním je jistě až 15. místo loňského mistra světa K. Pioruna. V družstvech se Ukrajina po nezdaru v samomatech propadla až na páté místo, zvítězilo vyrovnané družstvo Srbska před Ázerbajdžánem a Polskem.

Náš dvoučlenný tým rozhodně nezklamal, ale ani neoslnil. Michalovo třinácté místo odpovídá postavení v žebříčku, já jsem si ratingově dokonce polepšil a bronzová medaile mezi seniory pro mne byla příjemným bonusem. V družstvech jsme porazili všechny ostatní dvojčlenné týmy i B tým Řecka, na víc jsme ve dvou prostě neměli. Slovenské družstvo zopakovalo osmé místo z loňského mistrovství světa, druhý den se ale příliš nevydařil jeho lídrovi T. Peitlovi, který klesl o více než deset míst.

Výsledky:

ME – jednotlivci: 1. P. Murdzia (POL) 77,5 bodu / 338 minut, 2. M. Mladenović (SRB) 72/348, 3. E. van Beers (BEL) 72/357, 4. M. Limontas (LTU) 71,75/360, 5. J. Mestel (GBR) 68,75/360, 6. A. Almammadov (AZE) 68,5/347, 7. B. Vučković (SRB) 67,5/345, 8. A. Mukosejev (RUS) 67/349, 9. R. Zeynalli (AZE) 66,75/355, 10. J. Nunn (GBR) 66/300, 11. B. Rzajev (AZE) 65,75/356, 12. J. Viktorov (RUS) 65,25/360, 13. M. Dragoun (CZ) 65/360,... 23. T. Peitl (SVK) 58,25/356, 26. M. Vanka (CZ) 56,5/344, 28. E. Klemanič (SVK) 56/356, 35.-36. M. Kolčák (SVK) 51,75/359, 63. O. Mihalčo (SVK) 29,25/355, 73. R. Králik (SVK) 7,5/265.

ME – družstva: 1. Srbsko 214,5 bodu, 2. Ázerbajdžán 206, 3. Polsko 205,25, 4. Rusko 196,75, 5. Ukrajina 192, 6. Velká Británie 186,75, 7. Litva 178,5, 8. Slovensko 166, 9. Řecko I 160,25, 10. Nizozemí 159, 11. Finsko 154,5, 12. Česká republika 121,5, 13. Řecko II 118,25, 14. Německo 98,75, 15. Slovinsko 83, 16. Bělorusko 78,5.

Kompletní informace o mistrovství mohou zájemci najít na adrese www.wfcc.ch.

Nejlepší jednotlivci, zleva Mladenović, Murdzia, van Beers.

Nejlepší senioři, zleva Feoktistov, Nunn, Vanka.

Miloslav Vanka