I slepé kuře

Kvůli pofidérním zahraničním povinnostem se tentokrát nezúčastnila řada minulých vítězů, konkrétně David Navara a Viktor Láznička (jsou dva už řada?), kvůli rodinným a jiným důvodům další pravidelní bojovníci o přední příčky (Jiří Jirka, Ladislav Langner, Akaki Sharashenidze). Vida prořídlou startovní listinu jsem si umínil zabojovat o stupně vítězů, jež mne tu pravidlě míjely. Pravidla drsná jako obvykle, k bodu vám tu nepomůže ani Fischer, ani zazvonění soupeřova mobilu. Přípravu jsem nepodcenil a jako tradičně zdolal v předvečer klání nedaleký Javorový vrch.

V sobotu ráno jsme navštívili místo odpočinku naší Soni a poté začaly u Burianů líté boje, přerušované jen zdoláváním hromad výtečných domácích koláčů. První i druhé kolo jsem uzmul jednoho z mnoha přehlédnutých pěšců a lopotně se ubránil až do vyhraných koncovek, abych ve třetím zasedl proti jednoznačnému favoritu klání Sergejovi (průběh rekonstruován s několikadenním zpožděním a tudíž bez záruky):

Čtvrté kolo mi přiřklo kolegu trenéra Milana Babulu, nepochybně pravidelného čtenáře NSS, neboť na mne provokativně vyrukoval s variantou, kterou jsem tu ve svém posledním příspěvku označil za méněcennou! Z přátelského posezení se tak stala věc cti (o tazích platí to samé co minule):

Po výtečném obědě bojovná nálada viditelně citelně pohasla. Julia Movsesian necítila potřebu pomstít manžela a raným opakováním tahů jsme ustanovili Burianova pravidla. Dokonce ani Martin Staszko v posledním kole na moje draw nešel all in, čímž jsem se proremizoval na stupeň nejvyšší. Nakonec dorazila i babička Pertlová a radostně hlásila, že dcera (pro pamětníky – Záhorovská) právě vyhrála... Rakouskou ligu! Poděkování patří všem účastníkům za bezbolestný průběh a Sikorovým za vzornou a nenapodobitelnou organizaci celé akce (nejen její šachové části).

autor: IM Pavel Čech