Hodiny na Zámecké sýpce odbily sedmdesát

Když vyslovíte jméno Hort, nikdy se nesetkáte s udiveným nic nechápajícím výrazem. Někdo ihned vychrlí šestinásobný vítěz přeboru republiky,druhý namítne vítěz řady prestižních turnajů (např. v Hastingsu 1967/68, v Havaně, v Havířově a v Luhačovicích 1971, v Reykjavíku 1972, na Slunečním pobřeží 1974, v Hastingsu 1974/75 a 1975/76, v Banja Luce 1976, v Polanica Zdroji nebo v Londýně 1977), další trumfuje - postoupil do turnaje kandidátů 1977, ve kterém v boji o postup mezi nejlepší čtyři prohrál s Borisem Spasským. Než emigruje v roce 1985 do Německa, reprezentuje Československo na jedenácti olympiádách, v roce 1982 je jedničkou stříbrného týmu na olympiádě v Lucernu. A takto bychom mohli pokračovat.

Nebeský sál

Na oslavu sedmdesátých narozenin pozval Vlastimil Hort řadu svých přátel a známých. Nebeský sál Zámecké sýpky v Blansku se začal plnit hosty krátce před pátou hodinou sobotní. Tři sekce po šesti stolech se šachovnicemi dávaly tušit, že někteří budou muset ukázat své šachové umění, než si s mistrem připijí na zdraví. Simultánky velmistrů Meduny (s týmem velmistra Horta), Plachetky (s týmem přátel Vlastimila Chládka) a Lechtýnského (s týmem funkcionářů) (každý proti šesti soupeřům s časovou kontrolou 1 hodina proti 1 hodině) odstartoval hostitel Vlastimil Chládek. I přes místy velmi silné obsazení nadělili velmistři Meduna a Lechtýnský svým soupeřům kanára, s Jánem Plachetkou vybojoval remízu Martin Handl z Lipovce. „Alespoň to nevypadá, že šlo o kontumace,“ glosoval slovenský velmistr.

Šestka proti GM Medunovi 

Slavnostní chvíle přichází v půl osmé, laudatio velmistru Vlastimilu Hortovi přednáší Pavel Matocha, bouchá se první šampaňské. „Teď můžu říct historku,“ okoření jednu z prvních gratulací Ján Plachetka. „Už v mládežnických letech dostal Vlastimil od našich vedoucích přezdívku Jezevec. Tak tady ho máš.“

 

Oslavenec neoslavenec

Víkend v Blansku začal ale již v pátek. Uzavřený velmistrovský turnaj, do kterého dostali pozvání Ján Plachetka, Eduard Meduna a Jiří Lechtýnský, řídil v rapid tempu mezinárodní rozhodčí Ladislav Palovský.

První tříkolové dějství proběhlo v režii Jána Plachetky, který vyhrál hned v úvodním kole černými s Jiřím Lechtýnským a navečer nešetřil ani samotného oslavence. „Jánko, jak dlouho jsme proti sobě neseděli,“ s úsměvem podával ruku svému soupeři Hort. Ostatní sbírali maximálně po půlbodech a mohlo se zdát, že náskok celého bodu slovenského velmistra může již stačit k určení vítěze.

Velmistr Vlastimil Hort a velmistr Ján Plachetka

Ukázalo se však, že odpolední rapid je zcela jiná disciplína než rapid dopolední. Lídr turnaje Ján Plachetka nejprve prohrál s Jiřím Lechtýnským a ve druhém kole musel sklonit krále i s Eduardem Medunou. Právě ten si vysloužil okřídlené „ranní ptáče“ a díky dvěma dopoledním výhrám vstupoval do posledního kola s náskokem celého bodu. Konečné pořadí definitivně určily dvě remízy v posledním šestém kole.

Konečná tabulka po 6 kolech

Partie k přehrání

(chybí dvě partie z prvního kola)