(81) - Zmatlíkova učebnice šachu
02.11.2012 06:43 | Historie po kapkáchZmatlíkova učebnice šachu vyšla v několika vydáních a stala se tak vlastně příručkou mnoha šachových generací. První náklad (ještě ve spolupráci s Oldřichem Durasem) vyšel již v roce 1909. Recenzi na třetí vydání z novin Čes...
Pod jiným názvem pak vydal Zmatlík svou knihu i po druhé světové válce v roce 1945. Uvedená partie Karla Zmatlíka je pak malým důkazem jeho šachových schopností.
Dus Chotimirskij - Zmatlík [C30]
Praha, 1908
1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.Sc4 Jc6 4.f4 Sc5 5.Jf3 d6 6.d3 Se6 Doporučováno už Tarraschem jako pohodlná cesta k úspěšné obraně. 7.Sxe6 fxe6 8.fxe5 8.Ja4 je druhou možností. 8...dxe5 9.Sg5 9.Ja4!? Sb6!? 10.Jxb6 axb6 11.0–0 0–0 12.a3 Dd6 13.Se3 Jg4 14.De2 Jxe3 15.Dxe3 Jd4 16.Jxd4 Dxd4! 17.Dxd4 exd4 18.Vxf8+ Kxf8 19.Vf1+ Ke7 20.Vf4 Va5 s výhodnou hrou černého dle 7. partie zápasu Marshall - Tarrasch, Nürnberg 1905. 9...a6 Nebo 9...h6 10.Sh4 Dd6 11.Dd2 0–0–0 12.0–0–0 g5 13.Sf2 Sb4 14.h3 Jd4 15.De3 Sxc3 16.bxc3 Da3+ 17.Kd2 Jb5–+ Spielmann - Nimcovič, zápas Mnichov 1907. 10.De2 10.Dd2 Dd6 11.0–0–0 Sb4 12.Vhf1 0–0–0 13.De1 Jd4 14.Sd2 Jxf3 15.Vxf3 Dc6 16.Dg3 Jd7 17.Je2 Sxd2+ 18.Vxd2 Vhg8 19.Vd1 Kb8 20.Vdf1 s výhodou, Rossetto - Kremer, Helsinky 1952. 10...Dd7 11.0–0–0 0–0–0 12.Se3 Sxe3+ 12...Jd4! 13.Dxe3 Vhf8 14.Vhf1 Kb8 15.h3 Dd6 16.Jd2 Jd4 17.Jc4 Dc5 18.Dg5 Jd7 19.Vxf8 Vxf8? 19...Dxf8 20.Jxe5 Jxe5 21.Dxe5 Df2 22.Vd2 De1+ 23.Vd1 De3+ 24.Kb1 (24.Vd2?? Vf8–+) 24...Df2 s nebezpečnou protihrou. 20.Dxg7± Vf2? To jistě černý zamýšlel, ale tah měl prohrát. 21.Dxd7 Vxc2+ 22.Kb1 b5
23.Dd8+? Po 23.Ja5! b4 jediný vhodný tah 24.Jc6+ Jxc6 25.Kxc2 Jd4+ 26.Kd2 bxc3+ 27.bxc3+– by měl bílý vyhrát. A nebo 23.De8+ Ka7 24.Ja5 hrozí třeba Jb3 24...b4 (24...Vxc3 25.Dc8 Kb6 26.bxc3 Dxc3 27.Jc4++–) 25.Jc6+ Jxc6 26.Kxc2 Jd4+ 27.Kd2 bxc3+ 28.bxc3 podobně jako v minulé variantě. 23...Ka7 24.Ja5?! Nyní šach na b6 nefunguje. 24.Vd2 Vxd2 25.Jxd2 b4 26.Jc4 bxc3 27.bxc3 Jb5 a černý se drží. 24...b4 25.Vc1?? Toto prohrává. Po 25.Ja4 Dxa5 26.b3 Db5 27.De7 by bylo postavení ještě komplikované. 25...Vxc1+ 26.Kxc1 Dxa5 27.Ja4 Poslední naděje. 27...b3 Zhasla. 27...Dxa4?? 28.Dxc7+ Ka8 29.Dc8+= 28.Jc3 bxa2 29.Jxa2 De1# 0–1
Československá republika 11. 5. 1924
Re Krolop: Hezky jste to vysvětlil, ale opravdu, promiňte, možná trošku nadbytečně. V mém příspěvku nebylo opravdu vůbec nic ironického ani špatného vůči Vám i nss. Pokud vyznělo dvojsmyslně, příště se polepším. "To by nám diváci pak nerozuměli..." říká se v Nejisté sezóně.
Pavel Háse: Myslím, že pokud jde o skromnost, vyjádřenou nezařazením žádné své partie, je prof. Zmatlík skutečně výjimkou. Zařazují je všichni autoři, a nebýt Zmatlíka, napsal bych "bez výjimky". Málo platné, v knize otištěná partie je přece jen památka na věčné časy, a kdo jiný se o ni postará, když ne vy sám? I Vámi uváděný Alster má ve své knížce tři vlastní partie: miniaturku Alster - Miler, v níž zmatil soupeře Légalovým matem a moc pěknou partii Alster - Balašov (Moskva 1968), ve které obětí dvou figur rozdrtil známého sovětského velmistra. K jeho cti slouží, že zařadil i jednu svou porážku, když na partii s Eretem ze svého mládí demonstroval známou teoretickou chybu ve španělce, kde si nechal chytit střelce tahy c7-c5 a c5-c4. I JIří Veselý má ve svých knížkách ukázky ze svých partií a nevidím na tom nic špatného. U někoho je však výběr partií v publikacích docela úsměvný, např. když si vezmete Tarraschovu knihu Die moderne Schachpartie (jinak ovšem velice pěknou), udeří vás do očí rozdíl mezi výběrem skvělých vlastních Tarraschových partií s výběrem partií jeho konkurenta Laskera, jenž má v knize zařazeno vedle 18 výher též 8 porážek, a to ještě v těch Laskerem vyhraných partiích Tarrasch většinou dokazuje, že i ty hrál špatně, a kdyby neměl své pověstné štěstí, měl aspoń polovinu z nich rovněž prohrát.
Jinak se připojuji ke chvále Zmatlíkova Šachisty začátečníka. Jednou jsem napsal, že je to ikona mého mládí, první a po dlouhou dobu jediná šachová knížka. Dnes vlastním několik vydání ze 40. a 50. tet a s nostalgií se ke k nim vracím.
Kal: ... v žádném z 13 vydání své učebnice se nechlubí žádnou vlastní partií!
Úplně jistý si nejsem, protože knihu jsem před 20 lety půjčil a zpátky již nedostal, ale mám pocit, že v mé první knize "Chci hrát šachy" od L.Alstera se tam autor svými partiemi také nechlubí. V miniaturkách možná. J.Veselý pak spíš než své partie ukazovalv knihách partie Inny Veselé.
Re: Pawel.
Můj příspěvek vznikl naprosto nezávisle na dění /jak uvádíte/ prague. Zřejmě myslíte blog Roberta Cveka. Tak tam bych do toho nevlezl ani náhodou. Je to totiž, zcela nad mé chápání. Ale, myslím, že toho nijak nelituji. Víte jak jsem to myslel ? Vzpomenu-li na svou četbu výše uvedené knížky - Šachista začátečník, anebo některé z knížek pana Jiřího Veselého i pana Vítězslava Houšky, pak moje duše náležitě pookřeje. To nejsou totiž knížky o nějakých dřevěných šachových figurkách. To jsou knížky o duši šachové hry. O duších pánů šachistů !
Do strašného rozporu se dostávám při sledování poslanecké sněmovny, kde zdánlivě sleduji "figurky" živé, z masa a kostí. Ale stejně mám pocit, že jsou to pouhý dřeváci ! Troufám si tvrdit, že hodnota jedné české šachové knížky, nesrovnatelně převyšuje hodnotu dvou stovek českých poslanců, pokud se ovšem vůbec nacházejí v poslanecké sněmovně !
Čučím, že diskutující na novoborském jsou o několik levelů výše než na prague. Tam se vášnivě diskutuje, má-li lidská bytost duši a tady se již ví, že ji má i věc.
noElo: Já zase naopak. České šachové hlídky v době první republiky většinou uváděly Dus Chotimirskij.
ad krolop: ono taky není nad nad čím diskutovat, je-li článek milý a nekonfrontační. Ledaže má někdy věcnou poznámku pan Kalendovský. Tentokrát neměl, tak ho nahradím - myslím, že mistr Duz-Chotimirskij se píše lépe takhle (i v azbuce), mám ho z nějaké učebnice zafixovaného
http://en.wikipedia.org/wiki/Fedor_Duz-Khotimirsky
Taky jsem s ni zacinal. Pred 35 lety, vydani z roku 1938, koupene v antikvariatu. Hned po precteni clanku jsem ji prolistoval ;-)
Skutečnost, že i věci mají duši je dávno známá. Všiml si toho svého času i básník Jiří Wolker. Já si osobně myslím, že věci mají často větší duši než lidé sami ! Pro mě, stejně jako pro pana Kalendovského, byla Loumova - Zmatlíkova knížka - Šachista začátečník. první šachovou knihou, kterou jsem vlastnil. Bohužel, po několika letech jsem velmi kvalitní a milou knížku půjčil. A jak už to tak chodí, navrácení jsem se nedočkal.
Vlastně jsem chtěl říci, že i tyto články o šachové historií mají svojí duši. Skutečnost, že pod těmito články je minimum příspěvků, je asi daná tím, že každý zásah či vstup do tohoto článku je spíše vnímán jako nepříjemně rušivý. Srovnáme-li rekordní počet příspěvků u článků s pokerovým tématem, tak tam je jasné, že se dá přispět v podstatě čímkoliv, aniž bychom kvalitu či atmosféru článku nějak narušili. Historii mám velice rád a nejen šachovou a nejen po kapkách. Škoda jen, že je to moc pěkná "holka", která je příliš často znásilňována.
Já jsem sice se Zmatlíkovou učebnicí již do styku nepřišel, neboť v době mého dětství vyšly Pithartovy Základy šachu, ale často jsem v šachových diskusích slýchal hlášky typu "Zmatlík strana devět" apod.
I já se hlásím k odchovancům mistrem Loumou doplněného Zmatlíkova díla "Šachista začátečník", které mi maminka přivezla z celostátní spartakiády v Praze 1955. Byla to moje první šachová kniha, tehdy zcela "čerstvá" - vyšla pod tímto názvem v sedmém(!) vydání. Na obálce byla trochu záhadná fotka (tajemná ruka sahala po černé věži, která měla asi dát šach bílému králi, kryjícímu pěšce. Nebo to byly dámy? Použité figurky nepocházely právě z klasických klubovek...) O předchozí Zmatlíkově knize Šachy píše Karel Mokrý ve své příručce "Česká šachová literatura 1806-1945": "Nejpopulárnější česká šachová kniha první poloviny 20. století, která se dočkala celkem 6 vydání, z nichž poslední bylo v roce 1947." Pokud se týče praktické šachové síly prof. Karla Zmatlíka, tak v mé databázi je 13 jeho her z období 1901-1928, z nichž 10 vyhrál a 3 remízoval. Není to ovšem žádný důkaz, ale stačí sledovat jeho týdenní šachovou hlídku v Českém slově 1932-1941, abychom pochopili, jak dobře šachy a jejich historii ovládal. Důkazem jeho skromnosti je, že v žádném z 13 vydání své učebnice se nechlubí žádnou vlastní partií! Kdo z autorů by tohle dokázal?
Tiež som začínal touto učebnicou, ale prepracovanou, pod názvom: "Zmatlík, Louma: Šachista začátečník". Pred jej samoštúdiom ma otec porážal, potom sa to otočilo.