Grob´s boogie - woogie

V malé diskuzi zaznělo vyzvání sepsat a publikovat vlastní (lepší!?) podrobnější článek. Krátce jsem to již učinil ve Střípku číslo 12, kde jsem se o Grobově útoku zmínil a i o knize, která vyšla v několikerém vydání a přidal partii Grob - Blatti, kterou autor knihy nazval nejkomplikovanější partií roku 1966.

Statistiky udávají, že v období 1946 až 1972 sehrál 3614 korespondenčních partií s výsledkem +2703 -430 =481 v procentech to je 75% výher! Všechny hrál proti čtenářům švýcarských novin Neuen Zürcher Zeitung.

Jak už jsem psal, v oficiální databance MEGA 2014 žádné Grobovy partie nejsou a tak nezbylo než se obrátit na vlastní a internetové zdroje a korespondenční databanky, kde jsem našel několik stovek partií na útok 1.g4, většinou opsané z dostupných teorií a publikací (ovšem Grob ne vždy uváděl data sehrání partií, nýbrž jejich pořadová čísla. V databankách jsou pak uvedeny stejné partie anebo fragmenty různě datovány). Snažil jsem se vybrat ty svižné (samozřejmě nehledejte v nich nějaké geniální zázraky, soupeři Groba byli ryzí amatéři) dá se říci v rytmu boogie - woogie, jako to předvedl třeba vibrafonista Lionel Hampton ve skvělé skladbě Hamp´s boogie woogie. Pro zpestření se můžete podívat na youtube.com a přitom přehrávat partie. (POZOR! Hudbu nedoporučuji zejména milovníkům a posluchačům televizních hudebních soutěží.)

1.g4 občas pro zpestření zahrají i významní světoví hráči, např. Larsen, Skembis, Reprintsev, Basman (ten dokonce velmi často a zahájení věnoval celou knihu), z našich pak Biolek a Plát.

Výhody tahu 1.g2-g4:

                - zřídka hrávané se zajímavou hrou
                - nutí svého soupeře přemýšlet od počátku partie
                - určité znalosti otevření nabízí možnost, jak ušetřit bílému čas cenný pro střední hru
                - je možné rychle zvítězit.

Některé nevýhody:

                - pro černého existuje více spolehlivých odpovědí
                - statistiky potvrzují (vzorek cca 1700 partií) skóre pro bílého jen 47:53
                - je možné rychle prohrát.

A nyní již několik slíbených útoků. Nejprve ale malé odbočení: jedna z prvních partií na téma 1.g4, které ovšem připomíná partii začátečníků. Ale tehdy tak hrávali docela úspěšní hráči.

Die Brüderschaft, 1887, str. 73: Vůdce bílých kamenů miluje takové bizarní zahajovací tahy, proti kterým není lehké najít nejlepší pokračování. Ostatně považujeme tuto partii ale více za příklad, jak by se v turnaji hrát nemělo.

Zde je asi první dochovaná partie Groba na 1.g4

Grob musel samozřejmě často bojovat i proti svému zahájení.

A na závěr trochu poučení. Nešlo přeložit a publikovat všechno co jsem o zahájení našel, ale předložené úryvky podávají názor na to, jak se ocenění tahu 1.g4 v průběhu let měnilo. Osobně doporučuji studium knihy Watsona.

1880 Bird, The chess openings: 1.g4 Toto otevření jsme pro změnu hráli při jedné, dvou příležitostech s přítelem Bodenem. Dává ale mírně horší hru pro bílého a bojíme se trochu tuto novinku doporučit.

1888 Cordel, Führer durch die Schachtheorie: 1.g4 například s pokračováním d5 2.Sg2 Sxg4 3.c4 atd. bylo v turnajích berlínského šachové spolku několikráte hráno Ahlhausenem, ale bez úspěchu.

1930 FIDE, Débuts du jeu d’échecs Leur désignation uniforme: 1.g2-g4 partie Ahlhausen.

1957 Pachman, TMŠ 4. díl: 1.g4(?) Pochybné pokračování, založené na taktické léčce, která však ještě ke všemu není pravděpodobně korektní.

1979 Enciklopedija šahovskih otvaranja: 1.g4?

1979 Grob, Die Eröffnung in der Schachpartie unter Anwendung des Kampfplanes: Autor toto málo známé, ale přece jen zajímavé otevření úspěšně vyzkoušel v praktické hře v šachové korespondenční centrále Neuen Zürcher Zeitung. Při tom zjistil, že černý může vzdorovat postupu 1.g4 třemi způsoby: na obou křídelních stranách a - sice méně často - v centru. Sotva existuje totiž otevření, které je schopno vykazovat tak rozmanitý obranný repertoár. Otázka, jaký je nejúčinnější, zůstává samozřejmě otevřená. Praktik bude volit ten, který mu je podle jeho způsobu hry pravděpodobně nejpřiměřenější. Problematika útoku bílého, který lze rozpoznat teprve po několika tazích, pak nedává soupeři žádný časový prostor, musí se tedy rychle rozhodnout k určité protiakci, tam, kde by se nemohl dostat do nepříznivého postavení.

Neobvyklé v tomto postavení je nepopíratelné množství kombinací, jenž jsou bohaté na obětní možnosti a taktické finesy.

1990 Bücker, Groteske Schacheröffnungen: Pokud se podaří 1.g4 harmonicky soudržně zařadit do celkového konceptu, tak může tento tah udělat rychle kariéru. Basmanovi se toto zdá v současné době bližší než tvůrci Grobova útoku před dvěma desetiletími.

2003 Estrin, Kaliničenko, Šachmatnyje děbjuty: Při takovémto zahájení namířeném na obsazení prostoru na královském křídle, bílý silně riskuje, oslabuje královské křídlo a dává soupeři výhodu nad centrem.

2006 Collins, Schacheröffnungen richtig verstehen: Myslím, že je dobré tímto postavením ukončit knihu. Ve většině knih o zahájení není o tomto

tahu ani zmínka a zbytek tah používá jako příklad toho, jak by se nemělo hrát, ale doufám, že jsem ukázal že postup g4 je možno hrát v sicilské, poloslovanské, anglické. Tedy nemůžeme takové otevření jen odsoudit.

2010 Djuric, Komarov, Pantaleoni, Chess Openings Essentials 4: ... Jaký je smysl 1.g4? Cílem je zaútočit na královském křídle. Každému začátečníku se radí, že kontrola v centru je předpokladem křídelního útoku. Problém Grobova útoku je v tom, že bílý ignoruje tento základní princip, když hraje toto nápadné pokračování. ...

2011 Watson, Mastering the Chess Openings, Volume 4 ... 1.g4 Bílý má stejné základní cíle jako v Sokolského a nebo polském zahájení (1.b4/1...b5). Buduje rychle fiancheto a zároveň zaujímá prostor na královském křídle. To je samozřejmě náročnější než g3. Má ale také velké nevýhody: tím, že není kryté h4 a usnadňuje včasný protipostup h5. Bílý si snižuje šanci na rošádu na královské křídlo. ...

Wikipedie: Grobův útok je nepravidelné šachové zahájení, klasifikované pod ECO A00. První pokusy s počátečním tahem 1.g4 byli již v 19.století, zejména berlínským šachistou Carlem Ahlhausenem. Proslavil a propracoval ho však především švýcarský mezinárodní mistr a korespondenční šachista Henry Grob, po němž i systém nese jméno. Jedná se o zahájení, jež se na nejvyšší úrovni nehraje vůbec a na nižších úrovních málokdy. Zejména proto že tah g4 značně oslabuje okolí krále, neobsazuje centrum a vývin bělopolného střelce jde připravit i méně riskantními tahy jako 1.e4 nebo 1.g3.

Linky na poučné materiály:

Grob's Attack: Not for Beginners 
Gary K. Gifford: UON20 The Grob

Video 

 

Něco z literatury o zahájení:

Michael Basman, The Killer Grob (Pergamon Press)

Bill Wall, Grob´s Attack, Chess Enterprises 1988

Samozřejmě je možné otevřít diskuzi o tomto tahu, přispět dalšími zajímavými materiály a nebo doporučit lepší partie (nepochybně i vlastní) než jsou zde uvedené.