Fandovství v šachu
24.12.2013 07:33 | ostatní-článkyKdyž jsem zasílal článek o extraligovém víkendu, napsal mi šéfredaktor Nss.cz: “Velmi mě těší Váš závěr, že jste si prostě extraligový víkend užil! Občas mám pocit, že fanouškovství a ochota sledovat šachové zápasy na živo pomalu mezi šachisty uvadá."
Dotkl se tímto zajímavého tématu, které určitě je podmětem k zamyšlení a podmět k diskuzi.
Skutečně, jak je to vlastně s fandovstvím v šachu?
Trocha z historie… Když jsem coby mladý „nadějný“ šachista (bylo mi 12 let) byl uveden do tehdy špičkového oddílu VOKD Poruba, za který hráli například Jirka Mališ, Polák, Dobrowolski, Holek, Smetana..byl jsem nadšen. Nezapomenutelné přednášky či tréninky, pod vedením profesora Šimoníka, Jirky Mališe, Dobrowolského, kteří se nám, žákům, naprosto nezištně věnovali. A tak vzrůstala naše výkonnost, Standa Fiřt, Aleš Krajina, Bachořík, Kleberc a mnozí další. Všichni jsme postupně získávali úspěchy v krajských či mezirepublikových soutěžích. A-byli jsme nesmírně hrdi, že hrajeme za Porubu. A v neděli, pokud jsme sami nehráli v nižších soutěžích, bylo naprostou samozřejmostí, přijít na 1. ligu (dnešní extraliga). Vidět „naše guru“ v akci s nejlepšími hráči tehdy Československa. A hodně nám to dalo, byť v dobách, kdy se mohlo u partie kouřit. Jirka Mališ byl v tom „přeborník“, jeho popelník přetékal popelem z cigaret. Byl jsem vždy po návratu domů rodiči seřván, jak strašně smrdím a toulám se v takovém raném věku po hospodách.
Dneska je v podstatě prostředí zápasů „sterilní“. A to možná až doslova. Žádná cigára, žádný hluk, žádný zazvonění telefonu (bože, jaká hrůza- a ještě se přitvrdí...). A zároveň žádný fanoušek. Celkem pravidelně navštěvuji domácí zápasy extraligy našeho týmu a vlastně jsem tam, kromě kapitána Aleše, většinou sám. A venku to je podobné, nanejvýš na závěr přijdou dva-tři hráči domácího oddílu.
Co s tím? Vážně nemají hráči oddílu, nemluvě o cizích, zájem vidět hrát skutečně špičkové hráče „naživo“?
Je pravda, že třeba hráči domácího oddílu hrají zrovna jinou soutěž, a tím, že vlastně může hrát kde kdo za jakýkoliv oddíl vzniká mimo časového problému i možná problém ztotožnit se i s vlastním oddílem, protože kdo je to „vlastní“?
Zapojit širší veřejnost je velký problém. Šachy nejsou fotbal či hokej, kterému rozumí každý… Tam je to jednoduché, dostat puk či míč do branky. Ale šachy potřebují jakousi základní znalost problému. Jasně, mnozí umí „tahat figurkami“ a naučí se „šustrmat“. Jenže dívat se na extraligový zápas je jiný kafe. Jednak se hraje „strašně dlouho“, pro normální lidi vydržet 4-5 hodin koukáním se na zasmušilé hráče (nic ve zlým!), držící se za hlavu v naprostém soustředění, při jakémkoliv hluku zvedající významně obočí… Koho by to zajímalo? Hraje se většinou systémem Carlsen, žádný útoky na bodáky, ale hromadění drobných výhod a vítězství v koncovce, což sice není o nic horší než dát mat v 25. tahu, ale koncovkám skutečně „člověk z ulice“ nerozumí a neocení mistrovství, když v 67. tahu po čtyřech-pěti hodinách hry zvítězím.
Je nějaká možnost zaujmout „lidi z ulice“? Asi těžko. Dejme tomu, připusťme na chvíli možnost, že by se zápasy dostaly do sázkových kanceláří, což je vlastně hybná síla zájmů „lidí z ulice“. Kurzové sázky hýbou světem. Možná by to zvýšilo zájem o šachy, ale jak lehké je ovlivnit zápas, že? Co by se dělo při partiích netřeba zdůrazňovat.
Zbývají tedy skutečně zájemci šachisté alespoň určité úrovně. Jaká je šance dostat je do hracích „sálů“? Ideálně vezme otec syna, řekne starý, hele, jdeme na zápas v šachu, s nedělním obědem s námi nepočítej, přijdeme tak okolo třetí, čtvrtý hodiny, oběd si dáme tam. Sci-fi, že? Aneb, ještě o té Červené karkulce!
I kdyby, co je tam čeká? V neděli zavřeno vše daleko okolo. Místnost, kde mnohdy není k hnutí. Třeba v Karviné vlastně podzemí, hned vedle baru-herny, v Porubě slušná místnost, ale třebas minulou neděli zde hrála tři mužstva(!)najednou. Kdyby přišlo řekněme deset fanoušků, cožzrovna je sice sci-fi, ale kdyby, vždyť se tam ani neotočí, nemluvě o jednom záchodě pro 50 lidí. To mě fakt (doslova!) …
Nuže sledování zápasů se přesouvá na internet. Díky Bohu i za to. Po kole vyjdou reportáže a je vidět, že lidé to čtou a jsou i vděční za přiblížení atmosféry. Na druhé straně, sledovat zápas on-line je to takový no moc „sterilní“. Partie zachycená na obrazovce, uvelebím se v křesle, zapnu program a jak to ti „magoři“ hráli blbě! Vždyť Rybka ukazuje že… Zase, jsem-li šachista z oddílu ve městě (vesnici) „Malý Lhoty“, těžko mohu naživo zhlédnout zápas extraligy, pokud se nerozhodnu obětovat celý den (a určitou, mnohdy nemalou finanční částku) výjezdem do města, kde se extraliga hraje. Tam je snaha Českého šachového svazu o zápasy on-line pochopitelná, leč ne všechny oddíly jsou schopny přenos zajistit. Skoro každý oddíl má co dělat, aby v dnešní době ekonomicky přežil a přenos on-line něco stojí. A obrazovka sice přiblíží FIGURKY, nikoliv lidi tahající s těmito figurkami, jak se tváří, jak „reagují tělem“. Jak mluví :), jak se chovají ve vypjatých okamžicích. Nehledě na analýzy po partiích, které jsou možná pro potencionálního fanouška zajímavější než vlastní partie zapsaná v „nudné“ notaci...
(zdroj: e15.cz)
Ideální komfort pro fanouška? Možná něco jako systém Ostravského koníku (příklad, jsou i jiné turnaje takto pojaté)? Prostorná hrací místnost. Do vedlejší místnosti (nejlépe zároveň bar s občerstvením) jsou on-line přenášeny partie, které komentuje někdo, kdo tomu rozumí. Vysvětluje strategii partie, zajímavosti o hráčích, jaká zahájení a vedení partie mají nejraději, atd. Což je samozřejmě nemožné. Oddíly jsou vůbec rádi, že zaplatí jednu místnost. Zajistit hráče na komentování, když vlastně všichni hrají, a i kdyby, tak ho zase zaplatit. Bez sponzorů to nelze. A sponzory lze přilákat jen zájmem lidí fanoušků. Takže začarovaný kruh - hlava XXII?
Vracím se ještě k úvodu. Jak jsme coby žáci nevynechali jediný domácí zápas svého oddílu.
Mnozí dnešní šachisté z extraligy rovněž trénují. Přesto jsem neviděl jakéhokoliv žáka, že by se na zápas přišel podívat. Moc to nechápu. Vždyť kde jinde se mohou něčemu přiučit? Přičichnout k atmosféře zápasu, naučit se „strategii“ zápasu, proč je někdy nutno bojovat v „jasných“ remízových pozicích, vzhledem k vývoji zápasu jít do rizika a táhnout „podivný“ tah. Naučit se bojovnosti. V neposlední řadě přihlížet analýzám. Pozorovat zkrátka velký hráče v akci. Není i tohle součást tréninku?
Možná mám zkreslené představy, ale…
autor: šachový fanoušek Jirka Hurta
re kedvis7: ano, obecná popularizace je základem, ale být tím populizátorem je myslím docela fuška
Bohužel - ještě větší fuškou je dostat šachy do kaváren či parků. A téměř sci-fi jsou pak masmédia.... Tady je pokles "šachových informací" za cca posledních 20 let evidentní a např. snaha Pavla Matochy v Hospodářských noviných je asi také boj. Periodicita rubriky se snížila na 1x za 2 týdny. A to si myslím, že P.M. je zkušený šachový promotér.
Prostě - chyběj tam ty "góly".
Já si myslím, že jde o to hlavně popularizovat šachy (naší špičkoví hráči - různé akce, šachy do škol - nepovinný předmět, pravidelné rubriky v "místních" novinách i zpravodajích měst a třeba i dostat šachy do kaváren i parků). Je potřeba naučit lidi hrát šachy a ukázat jim, že šachy nejsou jenom nějaká obyčejná společenská hra, kterou tam či támhle hrají dva postarší pánové, a nebo s prominutím, ve škole "obtloustlí šprti". Navíc, šachy jsou i v dnešní technologické době prostředkem, který umožnuje setkávat se s lidmi (face to face) a nebo je hrát i online a to s kýmkoliv a kdekoliv na světě. O jejich přínosu pro rozvoj dětí snad už ví každý. Šachy jsou prostě nádherné právě pro to, že v nich každý najde to, co hledá. Pro mě osobně jsou uměním a rád si přehraji ty nádherné partie, které předtím vytvořila dlouhá generace mistrů. Šachy jsou právě krásné tím, co v nás rozvíjejí a tím, že nám umožnují tvořit. To není jen čistá „matematika“, ale je to i celá řada dalších různých schopností. I když jsme „jen omylní“ lidé, tak nám šachy dávají inspiraci a to je podle mě to v čem je to více hra pro lidi než úloha pro stroje. A co se týká krátkých remíz, tak ty mi samozřejmě (jako divákovi) taky vadí, ale uvědomuji si, že šachy jsou pro někoho i sportem a pokud mu nebo jeho družstvu remíza pomůže, tak to nijak zvlášť nekritizuji. Respektuji zavedení Sofijských pravidel (když to tak chce pořadatel) a za určitých okolností byl navrhoval i přísný postih (obdobně jako je to i u podvádění), vše ale spíše někde na úrovni mistrů a nebo kvalitních turnajů. V místních soutěžích nižší úrovně bych spíše spoléhal na čest hráče a na to, že tímto způsoben se nikdo nezlepší. Pak se začnou „objevovat“ i sponzoři a třeba se jednou dočkáme i toho, že šachy budou stejně tak často vidět v masmédiích, tak jako je tomu u fotbalu anebo i u hokeje. Věřím, že když to jde jinde, může to jít i u nás. Zaleží jen na nás a naší ochotě pro šachy něco udělat
ad JD, Tobi(posl.odstavec): Každý sport je záživný pro toho, kdo ho hraje alespoň na rekreační úrovni. Jenže u šachu chybí i pro laické publikum ty "góly", které jsou atraktivní pro televizní obrazovku (míček v jamce, správně trefený koule, balík peněz vyhraný v pokeru,.....). Nehledě na to, že počet rekreačních hráčů v pokeru či golfu stále stoupá a je tedy pro televizi zajímavou cílovkou.
Šachy výše uvedené prostě nemají a pro obrazovku jsou tudíž nezajímavé. Proto se domnívám, že cílem by měla být hlavně sama komunita šachistů - jim nabídnout zajímavé přenosy (on-liny) a do budoucna třeba i "internetovou šachovou televizi". Technologicky to bude čím dál menší problém - jen nevím zda je to ekonomicky možné.
Co je záživného na golfu?To by mě fakt zajímalo.
Golf, curling, snooker, poker - naprosto nezáživné sporty ? LOOOOOOOL
Já myslel, že silvestr je až 31.
Snooker že je naprosto nezáživný sport ? Velký omyl ! Pokud znáte pořádně pravidla , pochopíte, že o napínavé a dramatické okamžiky není nouze. Dívat se například na mistrovství světa, kdy se zápasy hrají i dva dny a za stavu 12 -12 sledovat rozhodující hru je určitě zajímavější než řada nudných fotbalových zápasů...
hm, článek se mi nelíbí, ale ani moc nevím vlastně proč. Asi, že neříká nic nového. Asi, že mi z něj vyznívá „jo, za starých dobrých časů…“ což nesnáším. Fandovství a já – že mám šachy a všechno kolem nich hodně ráda, ale na zápas „cizích“ bych taky nešla. Jo, jdu se podívat. Na naše áčko, jedu s nimi, když hrají venku (I. jihočeská divize), zajdu se podívat na zápas KP Libereckého kraje, ale šla bych, kdyby tam nehrál přítel? Asi ne. Jo, zajedu se podívat na Corridu, na Czech Trophy, na závěrečná tři kola Extraligy, na Czech Open, zkrátka na zápasy, kde hrají Šachisté s velkým Š. Ale obyčejné soutěže? Těžko. A to jsem fanda s velkým F.
A jestli by bylo možné udělat přenosy jakékoliv šachové akce zajímavě pro diváky, i amatéry šachisty? Jsem naprosto přesvědčená, že ano. Povedlo se to u naprosto nezáživného golfu, u naprosto nezáživného curlingu, snookeru, pokeru tak proč ne u šachu. Jestli to někdy opravdu bude? Nemyslím si.
Miliony na on-line, jak v TV u fotbalu. Motory tomu pomohou, přiblíží šachy slabším hráčům a nadšencům sledování.
Zkopčili i u kulečníku. Když jsem včera ráno procházel marketem, tak na vystavených TV běžel kulečník. Tak pro sledování nás laiků před šťouchem graficky počítač nakreslil po stole úsečky, kudy by měla ideálně koule putovat.
Vy jste nesledovali letošní MS? Miliony Indů v transu, adekvátní množství Norů taktéž a jak to zápasu prospělo? Anand byl po celý zápas bojácný a Carlsenovi trvalo několik partií než ze sebe setřásl nervozitu a hrál to na co má. Jediný pozitivní vliv to mělo na sponzory.
Ano, šachy jsou diváckým sportem - i já jsem o tom přesvědčený, a jako důkaz máme řadu příkladů z historie! Davy fanoušků u některých šachových turnajů, či zápasů o mistra světa. Mediální zájem o některé podniky. A nyní jsou na on-linech také někdy tisíce diváků. Je to hra, která může být divácky atraktivní - a tato atraktivnost také té hře a i hráčům pomůže (nikoliv, že je zničí, protože budou vypískáni jako fotbalisti, jak tady včera napsal Johnny01). K tomu všemu patří tlak na hráče, aby předvedli výkon, aby si nepřišli jen tak na pár tahů odsedět svou remízu... patří k tomu také běžná a otevřená fanouškovská kritika chování a jednání hráčů, která se tady pořád bere jako něco spíše nevhodného. Jinak budeme mít třebas ty extraligové zápasy, na které nikdo nikdy se nepřijde podívat, a které se hrají jen pro těch 16 hráčů, a jednoho dva lidi v pozadí, kteří to všechno platí... Ale mám pocit, že většině lidí co tady píší, to takto vlastně vyhovuje. A jestli je to tak, no tak potom tady opravdu už dlouho brečím na nesprávném hrobě.
Myslím, že šachy jsou divácký sportem. Mam dojem, že o zapase Spasky s Fischerem noviny psali všude na světě.. Když hrál Euwe s Alechinem, tak se divaci těsnili i venku na ulici.
Jestli něco nesnašim tak je to spojení slov Sponzor a šachy.. Každý radoby zasvěcenec do problemu má vždy po ruce připravenou odpověd, že to či ono tak být musí, kuli sponzorům anebo že změny nemohou nastat kuli sponzorum. Musím uznat, že na první pohled to vypada opravdu uznale a vyhlíží to jako argument člověka, který kromě šachu ještě rozumí i ekonomice a financování. Hmm všechna čest.
Bohužel podobné myšlení šachy dovedlo tam kde jsou.. Na extraligu nikdo nechodí, divaci a fanoušci prostě skoro vymyzeli. Ani se jim nedivim.. A není to tím, že jich většina dřepí na onlinu.
Za dob Fischera a Alechina žadní supi sponzorský nebyli, zato byli divaci..
Že si to mlácení prázdné slámy neodpustíte alespoň o svátečních dnech
. Hloupost některých rádobyšachistů překonává nekonečnost vesmíru 
Ne, šachisti nepotřebují diváky. Šachisti potřebují motivaci, tou největší motivací jsou dneska peníze, peníze se shánějí skrz sponzory a sponzory zajímá sledovanost. Tím se liší třeba od fotbalistů, které k výkonům dokopou jen plné ochozy, jinak to odchodí.
re Zmestabileho: Když jsou podle vás šachy především sport, potom pořád neshazujte mistra světa, který sportovně čestně titul vyhrál a 6 let ho dokázal obhájit (mizerný to výkon...), byť se vám osobně nelíbí jeho remízový styl.
Asi žijete ve vlastním světě, ono totiž nejde jen tak lehce skloubit snahu hrát atraktivní riskantní šach pro diváky a snahu o maximálně korektní (byť mnohdy remízový) šach kvůli získání nejvyších sportovních trofejí. Nebo si snad myslíte, že Carlsen není v tomto výjimečný a takových šachistů jako on jsou davy, a naopak opatrný Ánand je něčím ojedinělý?
Ale nebojte, vy a vám podobní nejspíš dostanete takový mimořádný vánoční dárek, Ánandovi se totiž šachy i díky podobným otravným komentářům tak znechutily, že prý opravdu vážně uvažuje o odstoupení z turnaje kandidátů, řekl to teď v nějakém rozhovoru. První náhradník je Caruana, ovšem podle oficiálních pravidel by dostal šanci pouze, pokud by mu Ánand uvolnil místo nejméně měsíc předem, aby s tím mohli soupeři počítat v přípravě.
Sachy jsou cokoliv, jenom ne sport. To uz by jsme take mohli nazyvat sportem piskvorky, go, nebo marias.
2 deVillante : Inu prostý lid si dovolil své zvratky vyhodit na zdejší web. Doufám, že mu ve své neskonalé shovívavosti odpustíte vaše výsosti...
Se pridte nekdy podivat v nedeli na druhou ligu na Vysehrad. Tam bejva atmosfera bourliva a o divaky neni nouze ;)
Sám sice moc nechápu, co vede prostý lid, aby jen tak vyhodil svou frustraci ze žaludku na papír a posílal to do magazínu, ale když to udělal a já si to přečetl, zanechám zde větičku. V současné době šachy jako výkonnostní sport jsou marketingově nepoužitelné. Zvykněte si, že děti šachy hrají, protože rodiče chtějí mít chytré potomky, a nikdo neuvažuje, že by se tomu později mohly věnovat. Ani šachisty nezajímají partie, co nechápou. Cesta přes prezentaci partií je špatná. Důležitý je jen výsledek partie (když se nikdo nemusí koulat na obsah jen dobře) a důležitá je prezentace událostí více či méně souvisejících (řekněme Blesk). Je třeba se tomu přizpůsobit, stěžování nepomůže.
Hezký článek, více takových! Několik dalších takových myslím autor napsal na 63 1.
ELOminator - šachy nikdy sportem nebyly, nejsou a nebudou, ale zájem o ně v minulosti byl. Stačí se podívat do starých časopisů, jak se lidé mačkali kolem stolků, aby naživo viděli slavného Tarrasche a další (myslím šlo o nějaký turnaj v Norimberku), jak lidé v hostincích žádali noviny se šachovými zprávami či počty diváků na Aljechina, jak zmínil breughel atd.
Myslím, že je dobře, že o šachy není divácký zájem. Jak by se vám líbilo, kdyby vás diváci po chybě vypískali? (jak popisoval pan Veselý v Psych. průvodci) Nebo kdyby vás fyzicky napadli, když se vám nebude dařit? (jako slávističtí "fanoušci") Ovlivňování již bylo zmíněno, dodal bych i tlak na výsledky - dvě prohry a už si nezahrajete. A z oddílových příspěvků se budou platit lepší hráči a domácí budou hrát jen okres. (obě se tedy někde děje už teď)
Nicméně třeba v Lysé se místní mládež chodí dívat na extraligu a i jinak se diváci najdou, třeba na zápasy Davida Navary, kam se platí vstupné.
Takl já myslím, že autor popsal stav takový, jaký je, šachy prostě nikdy nebyly, nejsou a nebudou diváckým sportem. A těch pár lidí, co to sleduje se prostě přesunulo z hracích místností k onlinům (a přibylo pár dalších, co to nemohou sledovat přímo na místě)
Jen je samozřejmě škoda toho, že nemůžeme až na nějaké ty superturnaje sledovat online popartiové analýzy
Hezký článek. Staré časy se nevrátí a na fotbal už taky nepřijde 50 000 diváků jako na Brno. Když chcete někoho někam pozvat, musí být KAM. Ale např. jednorázová akce v reprezentačních prostorách města, při slavnostní příležitosti např. 700 let od založení města, by nemusela být špatným nápadem. (Show a sponzoři.)
Pro ilustraci počtu diváků na šachové akci:http://www.nss.cz/historie/historie-po-kapkach/11-alexander-aljechin-v-meste-piva Takže marketing a Carlsena!