Dvacet startů

Kolik máte zářezů v podobě počtu startů na CZECH OPENu?
S letošním ročníkem už jich je dvacet. Jezdím pravidelně od roku 1994.

To je slušná porce. Co pro Vás CZECH OPEN znamená?
Je to nejdůležitější otevřený turnaj v České republice a zároveň v Evropě. Účast se mi zdá samozřejmostí.

Co se týče letošního ročníku, z počátku jste měl poměrně dost remízových partií. Jak jste v konečném důsledku spokojen se svou předvedenou hrou?
Moje hra rozhodně nebyla dobrá, nakonec jsem získal více bodů, než bych si zasloužil. Na druhou stranu, pokud vezmu v úvahu, že předchozí sezóna pro mě byla dost kritická, tak se dostavilo jisté zlepšení. Takže vlastně můžu odjíždět spokojený.

Říkáte kritická, z jakého důvodu?
Prodělal jsem šachovou tvůrčí krizi poprvé od zisku titulu velmistra v roce 1998.

Ve Vaší poslední partii tady na turnaji vše nasvědčovalo Vaší výhře a nakonec tomu tak nebylo. Co se přihodilo?
Neřekl bych, že vše nasvědčovalo mé výhře. Partie byla dost komplikovaná, zpočátku jsem hodně riskoval a soupeř získal jasnou výhodu. V časové tísni se situace obrátila, ale přesto jsem nikde neměl výrazné šance vyhrát. Partie byla hodně dlouhá, trvala sto tři tahů a zhruba posledních šedesát probíhalo s mou iniciativou, takže přesně nevím, kde mohl černý lepší hrou vyhrát.

Další na řadě je Šachová olympiáda. Vy jste se ovšem rozhodl nereprezentovat, proč?
Jak možná zasvěcení vědí, tak k účasti v národním týmu jsem měl vždycky vlažný vztah a účast na letošní Olympiádě jsem z různých důvodů neplánoval už delší dobu. Bez ohledu na to, zda bych byl pozvaný, nebo ne.

Je tedy pro Vás reprezentace uzavřená kapitola?
Návrat nevylučuji, ale považuji to za nepravděpodobné.

Na druhou stranu na Olympiádu jede Vaše žena, nezkoušela Vás nějakým způsobem zlomit?
Nic takového neprobíhalo, protože závazky vůči vlastnímu týmu jsou takové, že bychom si to stejně společně neužili. (Štočkova žena reprezentuje Slovensko – pozn. red.)

Čím naplňujete svůj volný čas, když nehrajete šachy?
Zajímám se hlavně o přírodu a přírodní vědy celkově a o historii.

Marek Votke