"Máme několik sklářských tajemství"

"Sněženky sice v lindavské sklárně AJETO nenajdete, ovšem Machry se to tu jen hemží," uvádí naše povídání její manažer David Sobotka. Dva z nich, jmenovitě sklářský mistr Jaroslav Kucharovič a Lukáš Havlas se podíleli právě na realizaci skleněných trofejí pro zápas Sněženky a Machři 2010 určených pro nejlepší individuální ženský a mužský výkon a za nejkrásnější odehranou partii.

Objem této velice speciální zakázky nebyl velký, vyráběly se "pouze" tři kusy. O to však byl úkol zodpovědnější, náročnější a pro skláře i motivující, neboť při klasické velké objednávce, například několika desítek kusů, má sklář šanci a možnost se na základě předchozích vyrobených kusů učit se a poučovat ze svých případných chyb a nedokonalostí... "V případě těchto šachových trofejí se ale vše vyrábělo na první a jediný pokus," informuje David Sobotka a dodává: "Navíc technická náročnost objektu byla velice vysoká a práce opravdu detailní, a to od základu - tedy od skleněné šachovnice přes stonek s listy až po květ, držící, respektive polykající šachovou figuru věže."

Dvorní návrhář Pražské šachové společnosti Richard Cortés připravil zadání, dle kterého měla být šachovnice co nejvěrnější kopií šachovnice reálné, tedy se střídáním černých a bílých polí. Skláři použili jednoduché řešení, kdy odlitý monolit skla rozdělili reliéfním šrafováním na jednotlivá pole, přičemž černá z nich byla vytvořena sypáním černého skleněného pudru přímo na žhavou sklovinu. Laik by se mohl zeptat, jak může sklář sypat černý pudr v přesném střídajícím se rytmu skutečné šachovnice - odpověď zněla jednoduše: "Řešením se stal kousek plechu s otvorem ve tvaru čtverce, přes který se pudr sypal a dostával se právě jen na to místo, kde měl být..." prozrazuje David Sobotka.

A jak vytvořit dojem cibule sněženky, která živelně vyrůstá přímo z této šachovnice? Odlitý skleněný monolit nešlo rozstřihnout jako papír, neboť při zpracování měl teplotu zhruba 1.000 °C a vůbec stříhat sklo kovovými nůžkami je práce dost obtížná. Sklářský mistr Jaroslav Kucharovič si poradil ale i s tímto úkolem. Rozstřižená a vyčnívající pole šachovnice vytvořil přímo na zelené cibuli sněženky, kterou pak zabořil do středu čerstvě odlité šachovnice a kovovým nástrojem ji až poté rozdělil na přesná šachová políčka. Výsledný efekt byl tak pro potencionálního diváka opravdu reálný. Posledním zdánlivě náročným úsekem se mohl zdát samotný květ sněženky, polykající šachovou figurku. Na sklářské huti se ale dá zrealizovat i takový trik a tak byla nejdříve z černého skla vytvořena figurka věže, kterou následně obklopily "šachožravé" bílé listy jinak romantické sněženky... Vyzvídám dál, ale: "Máme ještě několik sklářských tajemství, ale ty si již s dovolením necháme pro sebe..." zakončuje mojí exkursi pod pokličku sklářského kumštu David Sobotka.