Zlaté časy v Klatovech

V neděli 25. dubna 2010 něco skončilo. Je pravda, že každou chvíli něco končí a něco nového zase začíná, ale tuto neděli si onu skutečnost uvědomilo hned několik lidí spjatých poslední čtyři roky s klatovským mládežnickým šachem. Přestože nejsem členem oddílu a nejsem dokonce ani šachista; neboť figurky po šachovnici jen tahám s nejistým výsledkem; rozhodl jsem jako rodič a nakonec i jako zástupce vedoucího popsat své dojmy ze čtyř úžasných let spjatých s dorosteneckou extraligou, ale především s lidmi kolem ní.

Vše začalo v roce 2005, kdy Klatovy poprvé postoupily do extraligy a já dostal zprostředkovaně nabídku na Lukášovo hostování. Souhlasil jsem a nevědomky tak spustil dlouhou pouť, na jejímž konci jsme se ocitli právě onu zmíněnou neděli ve Vlachovicích.
Od roku 2006 jsem začal s týmem jezdit po soustředěních a začal nasávat atmosféru urputných bojů za šachovnicemi a skvělého kamarádství mimo ně. Jako kluk jsem závodně hrál fotbal a dělal lehkou atletiku, vztahy mezi mladými šachisty, byť soupeři, byly pro mě naprostým překvapením. Rivalita jen za šachovnicí :).

Úžasné finále na Seči

První sezóna s týmem a zisk titulu, který nikdo nečekal. Myslím, že snad žádný článek k extralize od té doby neměl tolik ohlasů, jako když se do republiky rozletěla zpráva o fantastickém a překvapivém vítězství Klatov nad Frýdkem-Místkem. Emoce, které v té chvíli doslova sršely, se těžko popisují i po těch letech. Sport je o štěstí a klatovskému týmu byla bohyně Caissa opravdu nakloněna. Štěstí však není bez chuti a vůle po vítězství, což tým ve složení Kateřina Palková, Václav Jonáš, Lukáš Vlasák, Michal Škut, Kristýna Havlíková a Tony Nguyen dobře ví.

zleva stojí Lukáš Vlasák, Kristýna Havlíková a Kateřina Palková, dole zleva Václav Jonáš, Michal Škut a Tony Nguyen.

Klatovy v roli favorita

Druhá sezóna a role favorita, neboť k obhajobě vykročily Klatovy s novou posilou Vojtěchem Plátem. Družstvo opustila „šachová dáma“ Katka Palková a „věčný pohodář“ Vašek Jonáš a naopak jej kromě zmíněného Vojty doplnila Sněžana Škutová. Omladina kolem trenéra a otce klatovského úspěchu Karla Nováčka tvořila skvělou partu a výsledky to jen dokazovaly. Klatovy byly prostě v laufu. Vyhrávaly postupně všechny zápasy, až do posledního kola, kdy nastoupily v repríze loňského finále proti Frýdku-Místku. Zápas mužstvo sice prohrálo, vědomí zisku stříbrných medailí a další sezóny pohromadě však převládlo. Sezóna se povedla.

zleva stojí Karel Nováček, Sněžka Škutová, Michal Škut, Lukáš Vlasák, dole zleva Vojtěch Plát, Tony Nguyen a Kristýna Havlíková

Do třetice všeho dobrého

Třetí sezóna opět přináší změny v sestavě, hostování ukončuje Vojta Plát, který předváděl dobré výkony završené krásnou výhrou proti Honzovi Krejčímu a svůj sen o titulu si tak plní o rok později s Lokomotivou Brno. Odchází i „sluníčko“ Sněžka Škutová a řeší se sestava. Do družstva přichází Martin Šourek a na hostování Václav Růžička. Mám před sebou další rozhodnutí, host může být jeden a tak Lukáš přestupuje do 150 km vzdálených Klatov a je tomu evidentně rád.

Zahájení extraligových bojů nezačíná šťastně, a jestliže jsme měli dvě sezóny často tu pomyslnou kapku štěstí navíc, tak nyní ji mají naši soupeři. Ze základní části sice postupujeme opět do finále, vyhlídky na medaile však nejsou příliš velké. Všímavý čtenář si jistě povšimnul mého obratu v textu, kdy o klatovském týmu již píši jako o nás, budiž mi to prominuto, ale tak to prostě cítím. Ve finále připravujeme šok největšímu favoritu z Frýdku-Místku, když jej těsně porážíme. Následná porážka od nového mistra z Brna nás zase posazuje zpět na zem a i výhry ve zbylých dvou zápasech nezaručují zisk medaile. Domácí mostecký tým má na dosah historický bronz, musí minimálně remizovat s Brnem. Zde malá odbočka. Následující řádky jsou jedním z důvodů, proč tento článek vůbec vznikl. Brněnští před posledním kolem jistí mistři mohli zápas vypustit. Přesto udělali jen jednu změnu v sestavě a k zápasu nastoupili v čele s Vojtou Plátem odpovědně a bojovně, čímž přispěli k fair-play celé soutěže. O výsledku nakonec rozhodla nezkušenost mosteckého hráče, který ve vyhrané koncovce spadl na čas. Sokol Klatovy s obrovskou dávkou štěstí slavil třetí medaili v řadě. V danou chvíli se ve mně mísily dva pocity, šestí ze zisku bronzu, ale také lítost, že skvělá parta mosteckých kluků – Kuby Tůmy, Lukáše Klementa, Mirka Körschnera a Libora Bakajsy přišla o svůj sen. Šachy jsou sport a ten je někdy krutý.

zleva stojí Václav Růžička, Kristýna Havlíková, Lukáš Vlasák a Martin Šourek, dole zleva Tony Nguyen a Michal Škut

Vlachovicemi to končí

Nacházíme se na začátku sezóny, která bude pro základ týmu a tím i pro samotný tým tou poslední. Odchod „kluka z plakátu“ Martina Šourka, který se ve finále vyznamenal pěknými výsledky, byť měl výrazně silnější soupeře a Kristýny „vejtlem“ Havlíkové, nastolil otázku doplnění týmu. Kristýno, promiň mi ten „vejtlem“, ale nic výstižnějšího mě prostě nenapadlo. Kdo Kristýnu zná a to snad každý, ví jaká je to prima holka a že jí je všude plno. Pověstný smích pak dal vzniknout této přezdívce.

Čtyři kluky jsme doplnili o dvě děvčata, Kateřinu Špererovou a talentovanou mladičkou Jitku Jánskou. Základní skupinu jsme zvládli, byť začátek vypadal díky partiím s nejsilnějšími soupeři na úvod dost divoce. Naši šachisté v dalších klání potvrzovali roli favorita a dokráčeli na druhou postupovou příčku. Cíl byl splněn a nyní šlo jen o to, zda si na závěr odneseme medaili. Vývoj posledních let – první, druzí a třetí dával tušit možnost „brambory“, čemuž jsme se chtěli vyhnout. Urputný boj s Boršicemi a těsná výhra jasně ukázaly, že ve finále papírové předpoklady neplatí a každý může překvapit. O kontakt s prvními jsme přišli v boji proti nevyzpytatelnému Brnu. Výhra zajišťovala téměř na 100% medaili, bohužel jsme dosáhli pouze na remízu. Rázem se vkrádala myšlenka na bramboru a tak Karel jak je jeho dobrým zvykem zavelel a šlo se na povinou vycházku provětrat mozky. Všichni vedoucí a trenéři jistě ví, jak se parta sedmnáctiletých puberťáku asi tváří. Šli všichni bez výjimky! Odpolední remíza s Frýdkem-Místkem (všimli jste si, že celkové vzájemné skóre posledních čtyř sezón máme se šachovou líhní 2,5:1,5) nás opět výrazně přiblížila toužené medaili, zvlášť, když ostatní výsledky dopadly podle našich přání.

Před posledním kolem se řešilo, zda Vašek odjede posílit Kladno v boji o postup do extraligy. Zisk medaile však nebyl ještě jistý, absence silného hráče ve finále extraligy by také výrazně poznamenala fair-play soutěže, neboť Orlová by měla souboj s námi výrazně snazší. Zachovali jsme stejně jako před rokem Brno, v plné sestavě jsme potrápili Orlovou a vzali ji po remíze důležité dva body. S trochou nadsázky lze říci, že jsme Frýdku-Místku dali, co jsme den předem vzali.

Káťa Špererová vnesla do týmu dívčí svěžest a její smích, věřte nevěřte nemá do „vejtlemu“ moc daleko. Jitka „princezna“ Jánská má před sebou velkou budoucnost. Hrála skvěle a pro ostatní byla jak mladší sestra. „Chronický komediant“ Vašek Růžička získal dva bronzy a pro Kladno budou příští rok jeho zkušenosti k nezaplacení. Mimo jiné můžou sázet na jeho férovost. V sobotu večer udělal chlapské rozhodnutí.

Na závěr skláním poklonu trojici kluků, kteří tvořili základ týmu celé „zlaté“ čtyři roky a dokonce hráli i v sezóně 2005-06. Michal Škut na vás působí, jak kdyby měl každou chvíli usnout, přesto jsem za šachovnicí tak bojovného hráče dýchající pro tým často neviděl. Mnoho našich zápasů končilo právě s partií Michala, který papírové předpoklady stavěl na hlavu. Tipněte si, kdo finišoval v památném sečském finále s Frýdkem-Místkem. Tony Nguyen je sympatický a velmi pracovitý mladý muž. Nevím proč, ale Tonyho vnímám nějak více dospěle. Možná pro jeho názory a přehled. Skvělý šachista. Posledním je Lukáš Vlasák, můj syn. Těžko zde hodnotit vlastní krev, tak jen snad krátce. Jsem na něj pyšný a šachy nejsou tím hlavním důvodem.

zleva stojí Lukáš Vlasák, Tony Nguyen, Michal Škut a Václav Růžička, dole zleva Kateřina Špererová a Jitka Jánská

Závěr

Článek vznikl jako osobní potřeba uzavřít tuto krásnou kapitolu party dětí a nás, co jsme měli to štěstí být u toho. Už chápu ty nadšence, kteří se věnují dětem, tráví s nimi svůj volný čas a nejsou v tom žádné peníze. Vážím si Karla Nováčka, proto jak dokáže děti zdravě zblbnout, jaký má k nim přístup a jak jej dokáže citlivě měnit s jejich věkem. Jsem přesvědčen, že podobných Karlů je v této republice mnoho, s mnohými jsem se potkával během těch čtyřech let na šachových akcí a jmenovat je nechci jen proto, abych na někoho nezapomněl.

Vsadím se s vámi, že již brzy budete potkávat Vlasáky, Nguyeny, Škuty a další mladé šachisty v rolích vedoucích malého šachového potěru, protože to co jsem zde popsal, muselo zanechat v každém z nich něco pozitivního. Něco končí a něco nového začíná. Přeji jim všem štěstí a mnoho šachové radosti.