Rozhovor se Sergejem Movsesjanem

Začneme tou naprosto úžasnou událostí. Z Vás je čerstvý mistr světa, jak se to přihodilo? Od prvního ledna reprezentuji Arménii – zemi svých otců. A v Číně to byl můj první reprezentační turnaj za tuto zemi. Titul z mistrovství světa týmů byl tím posledním, který Arménii do sbírky chyběl. Letošní ročník MS týmů byl velmi silně obsazený, byl snad nejsilnější za posledních 10 let, o to víc si toho titulu vážím. Navíc se mi podařil celkem dobrý individuální výkon a hlavně ten přínos družstvu mě těší ze všeho nejvíc.

Celkem dobrý individuální výsledek ve Vašem podání je performance přes 2800. Takže ten výsledek je výborný. Můžete připomenout nějakou partii, která se Vám povedla, nebo byla hodně zajímavá či důležitá?

"Nevím, jestli přímo z hlediska, jak se partie povedly, ale rozhodně přínosem pro tým byly nejlepší zápasy s Maďarskem a Čínou. S Maďarskem se nakonec ten můj bod, ta výhra ukázala jako rozhodující a rozdílová. Ale řekl bych, že zásadní pro nás byla týmovost výkonu. Když se někomu něco nepovedlo, někdo jiný byl schopný to dohnat a napravit. Právě proto si myslím, že jsme měli tak kvalitně odehraný turnaj. Výkon jednotlivce pak nehraje takovou roli."

Co se dělo, když jste s tou zlatou medailí přijeli zpátky?

"V Arménii nás čekalo naprosto neuvěřitelné přivítání. U letadla nás vítal prezident. Byla to obrovská sláva, ulice plné lidí, i když bylo půl dvanácté, což si kvůli šachu nedokážu představit nikde jinde. Když to převedu na naše poměry, tak to bylo podobné jako Nagano. Lidé museli čekat několik hodin, než jsme přiletěli, protože naše letadlo mělo zpoždění. Bylo to neuvěřitelné, nepopsatelné slovy, to se prostě musí prožít."

Jak to vypadá u šachistů, když to dopadne a víte, že máte zlato. Hokejista se většinou zhroutí na led, slzy štěstí objímání. Jak to vypadalo v týmu Arménie?

"U nás to nebylo asi tak dramatické, ale potom, co se rozhodlo, že jsme zvítězili, jsme se objali přímo v hrací místnosti. To je u šachů dost neobvyklé, hráči se většinou snaží udržet emoce na uzdě. Ale ta naše radost byla tak obrovská, že to nešlo. Zápasy ještě některé pokračovaly, tak jsme vyšli ven před sál a tam už jsme se radovali naplno. Ty pocity byly naprosto neuvěřitelné. Naše družstvo bylo silné, ale nepatřilo mezi úplné favority. I přesto jsme ale vyhráli docela suverénně. O to je to příjemnější, že se to až tak nečekalo."

Jak se vůbec stalo, že jste přestoupil do reprezentace své rodné Arménie?

"Ten přechod uzrával delší dobu. Bohužel na Slovensku jsou podmínky pro vrcholové hráče velice špatné a ani novému vedení Slovenského šachového svazu se to nepodařilo zlepšit. Naopak v Arménii se pro šachy dělá absolutní maximum, máme k dispozici veškerý možný komfort. Byli jsme na soustředění v exkluzivním resortu, do Číny jsme letěli o čtyři dny dřív kvůli aklimatizaci. I na tom je vidět, že se dělá pro úspěch úplné maximum."

Aklimatizace v Číně je věc bezpodmínečně nutná. Jak jste to zvládnul Vy?

"Měl jsem trochu výhodu v tom, že jsem v Číně byl už potřetí. Chyby, které jsem udělal při dřívějších návštěvách, jsem už neopakoval a bylo to v pohodě. Jsou to takové maličkosti, jako hned po příletu nejít spát, ale zkusit vydržet až do večera jejich času, i když posun 6 hodin je opravdu hodně. Pak se to líp zvládá. Hodně nám pomohlo, že s námi byl poprvé i týmový lékař, který deset let v Číně žil, velice dobře se tam domluví. Věděl přesně, co nás tam čeká, připravil nás na to fyzicky i psychicky. To bylo opravdu velice důležité a příjemné."

Jak je Vám teď? Už Vám v plné šíři došlo, že jsem mistr světa? A co únava?

"Dochází to tak postupně. Něco takového se podaří snad jen jednou za život. Občas se stane, že jdu a je to strašně fajn pocit, vědět, že jsem v něčem nejlepší na světě. A to týmové vítězství je ještě silnější. Je to sice složitější v tom, že musí hrát dobře více lidí, ale pokud ten tým funguje spojeně a lidé si v něm dokážou pomoci, tak je to perfektní a silný zážitek. Ještě to asi bude postupně docházet, ale už jsem se s tím nějak srovnal."

"Co se týče únavy, tak ta je velká, měli jsme docela náročný přelet z Číny, letadlo neletělo na čas, ale to se podá. Dospávám to tak tři nebo čtyři hodinky denně a za chvíli se to srovná."

Vy jste říkal, že atmosféra v arménském týmu je výborná. Proběhl před turnajem třeba nějaký teambuilding?

"Tým je velice dobře sehraný, za poslední roky se sestava moc neměnila. Asi největší změnou jsem byl já, ale nebyl v tom problém, protože s klukama se velice dobře známe a delší dobu spolupracujeme. Například s Levonem Aronjanem už spolupracujeme dlouho, patřím do jeho mini týmu, co mu pomáhá s přípravou na turnaje. Ten team building probíhá průběžně, hodně na týmové i osobní úrovni. Úžasné je, že si všichni fandí, jsou kamarádi, žádnou závist jsem nepoznal. A pak hodně pomáhají ty soustředění, i když to skoro není potřeba."

Vy jste tu zahajoval poslední kolo hlavních turnajů. Jaké to bylo vrátit se do českých luhů a hájů jako mistr světa?

"Pro mě to byla obrovská novinka. (smích) Rád bych si to samo sebou zopakoval. Pardubický turnaj mám rád, za normálních okolností bych tu určitě i hrál a jsme rád, že jsem stihl alespoň to poslední kolo. Navíc není v hlavním turnaji nic rozhodnutého, vítěz bude známý až dneska. Kvalita na startovní listě byla i letos úžasná. Já jen doufám, že bude tradice CZECH OPEN pokračovat dost dlouho na to, abych se tu ještě mohl ukázat. Třeba jako vítěz nějakého dalšího turnaje. (smích) je to úžasný pocit, vidět spoustu známých a ještě k tomu přijmout gratulace."

Co Vás čeká teď? Máte za sebou náročný program, budete odpočívat?

"Z turnajového hlediska si dám malinkou pauzu. Pojedu na dětský šachový tábor na Seči, kam jezdím už deset let. Je to tam vždycky moc fajn. Pak mě čeká světový pohár v Chanty Mansijsku, kde bych rád uhrál nějaký dobrý výsledek. Pak mám zas hodně nacpaný program – chorvatská liga, soustředění v Arménii a ME týmů v listopadu v Řecku."

Odkazy:

web
Výsledky