Pardubický fenomén

Před dnešním třetím kolem pardubického festivalu Czech Open byla slavnostně pokřtěna kniha autorů Sergeje Movsesjana a Lukáše Klímy – Pardubický fenomén. Oba autoři poté podepisovali zájemcům novou knihu a po 16. hodině se přesunuli do komentátorské místnosti festivalu, kde pro diváky popisují průběh prvních 15 partií. O tyto komentáře nejste ošizeni ani Vy, stačí se přepnout na on-line, kde můžete komentátorům pokládat i dotazy.

Rozhovor K. Levínské s GM Movsesjanem:

Vy jste tady na Czech open hrál turnaj ve Fischerových šachách. V posledním kole proti vám usedl David Navara. Ta hra byla hodně zajímavá i pro někoho, kdo šachy moc nehraje. Byly i nějaké další partie, které se vám v turnaji povedly anebo nepovedly?
Určitě ta poslední partie byla nejzajímavější, nejen divácky, ale i pro nás. S Davidem se potkáváme často a v různých soutěžích. Před třemi lety jsme se potkali v podobném turnaji a dopadlo to tak jako dnes, David vyhrál. Z těch povedenějších partií bych jmenoval ty z pátého kola proti Pavlovi Šimáčkovi. Ale nedá se říct, že bych byl úplně spokojen s tím, jakou hru jsem předváděl.

Proč jste se rozhodl nehrát tady na CZECH OPEN 2009 hlavní velmistrovský turnaj?
Začátkem příštího týdne jsem se rozhodl startovat na MS ve Fischerových šachách v Mohuči, takže to se nedalo skloubit. Ale Právě třeba partie s Davidem pro mě byla výborný trénink.

Jaké další turnaje jste si tu zahrál?
Moc toho nebylo. Kromě těch Fischerových šachů, pak ještě aktivní šachy a pak nějaký rapid. Ale ještě mě čeká jedna věc, sice to není turnaj, ale se šachy to také souvisí. V neděli budeme s Lukášem Klímou křtít knihu Pardubický fenomén, takže mě tu ještě něco čeká.

Pojďme si o té knížce něco říct. Vy jste do ní vybíral nejzajímavější partie. Jaká to byla práce?
Domluvili jsme se s pořadateli turnaje, protože já jsme takový domácí hráč a v Pardubicích i bydlím, mnoha těch turnajů jsem se účastnil, abych vybral nejlepších asi 20 partií, které se sehráli za těch 19 ročníků. Musím říct, že to bylo velice zajímavé, protože se tu sehrálo mnoho zajímavých partií. Některé z nich jsem musel i oželet. A šachově mi to taky hodně dalo, při analýzách partií se toho člověk hodně naučí.

Bavila vás ta práce anebo jste se dostal i do nějaké, řekněme, tvůrčí krize?
Občas v některé partii se člověk dostane do slepé uličky a neví, jak dál. Ale v podstatě mě ta práce bavila. Je to moje první kniha a jsem příjemně překvapený. Takže pokud budu mít možnost, tak se zase do obdobné práce určitě pustím.

Pokud byste měl tu knížku doporučit, aby si ji lidé na festivalu, kde je k dostání, koupili, jak byste to udělal? Udělejte si reklamu.
(smích) Když jsme jí s Lukášem Klímou psali, nedávali jsme si za cíl napsat vědeckou studii. Šlo nám spíš o to každému, nejen těm, kteří tu někdy hráli, ale i těm, co tu nikdy nebyli, přiblížit atmosféru turnaje, která je neopakovatelná. Doufám, že se nám to podařilo.

Teď k otázkám méně šachovým. Můžete se před partií najíst? Většina lidí, když se před výkonem nají, tak usíná anebo jim není dobře. Co vy?
Tak co se týká životosprávy, je to složité. Každý hráč to nějakým způsobem řeší a každý má nějaký svůj rytmus. Já se snažím, abych se před partií nepřecpával, abych měl 3 až 4 hodinky na trávení. Ale třeba přeskočit jídlo taky není úplně dobře, protože pak chybí energie. Takže je to takový kompromis. Občas si během partie dám hořkou čokoládu, protože je to nejrychlejší přísun cukru do krve, což mozek potřebuje.

Plno lidí se samozřejmě ptá, proč jsou šachy sport. Vy nikde neběháte, vlastně jen sedíte a taháte figurkami a mačkáte hodiny. Tak jak to je?
To je takový mediální problém šachů. Plno lidí vidí šachy jako napůl umění a polo nevím co… Jako sport nás nevnímá moc lidí. Ve skutečnosti je to tak, že každý hráč musí mít výbornou kondici. Soustředit se po 6 až 7 hodin, devětkrát za sebou, to není úplně jednoduché. Každý hráč na konci turnaje, pokud je normální (smích), je unavený. Nemůžeme se sice rovnat s aktivními sportovci, ale během té partie toho také hodně spálíme. Možná by stálo za to spočítat, s jakým sportem se to dá srovnat.

Jak se uvolňujete mezi partiemi? Neleze vám ta šachovnice někdy už na mozek?
Každý se někdy dostane do stádia, kdy už šachy nemůže ani vidět. Nějak moc nesportuji, rozhodně ne v průběhu turnaje, to se spíš snažím energii šetřit. Vozím si sebou knihy a filmy, to je moje relaxace, bez které se neobejdu.

Jaké knížky a filmy si tedy vozíte?
Knih se střídají, většinou je nečtu víckrát. Ale literatura to může být jakákoliv, třeba i vážná a přemýšlivá. Na filmy se sem tam rád podívám i víckrát. Pokud bych měl jmenovat, pak bych asi řekl Kill Billa, protože je to perfektní parodie na akční filmy, která mi vždycky zvedne náladu.

Máte nějakou psychologickou taktiku, kterou rozhodíte soupeře? Nebo tohle vůbec neděláte?
Dělá se to. Ale že bych přímo chtěl rozhodit soupeře neférovým trikem, to ne a ani se k tomu nechystám. Ale každý má svůj způsob jak zatáhnout soupeře do něčeho, co mu nevyhovuje a znepříjemnit mu tak průběh partie. Ale spíš se to pohybuje v té šachové rovině – zahájení, hra, technika a tak.

V průběhu minulého roku jste se dostal do absolutní šachové špičky. Může nám říct jaký je rozdíl hrát kolem padesátého a pak kolem desátého místa?
Kvalitativně je to obrovský rozdíl. Veliký rozdíl i v přípravě. Ta špička pracuje ještě víc než ostatní. Dřív jsem se do nejsilnějších turnajů nedostával a nemohl si porovnat, v čem jsou lepší. Teď už to vím a snad mi to pomohlo i zjistit, jak se mám připravit, abych v té špičce zůstal.

Jaký vztah máte k pardubickému CZECH OPENu?
Když jsem tu byl poprvé, na svém prvním mezinárodním turnaji, tak se mi povedlo zahrát velice dobře, což byl takový impulz v mé kariéře. Pak se mi povedlo tenhle turnaj i vyhrát, takže já mám Pardubice rád. Nevím přesně statistiku, kolikrát jsem se zúčastnil hlavního turnaje, ale snažím se každý rok s tu zahrát alespoň něco.