Poslední a rozhodující partie

Protože se v mém případě jednalo o poslední a rozhodující partii, kterou jsou nezvádl, tak jsem se rozhodl, po mnoha letech nicnedělání, provést mini rozbor své partie. Upozorňuji však, že to byl rozbor bleskový cca 15 minutový (víc svého volného času šachu obětovat nechci) a ještě za použití počítače (použil jsem nějaký předpotopního program z roku 00, který u mne v počítači náhodou zůstal) a ne vlastního mozku (někdo je totiž taky lenivý i přemýšlet), takže možnost chyb v „rozboru“ je převeliká – nicméně pro potřeby klubového webu je kvalita rozboru na dostatečné úrovni:

Ještě než začnu, tak bych chtěl své vyprávění uvést příběhem, který si budu pamatovat už na celý život. Bylo to kdysi, kdy jsem byl mlád cca 16 nebo 17 roků a šachový život byl přede mnou otevřený jako na dlani. V té době jsem byl jedním z nejsilnějších hráčů okresu Opava, kdo by tomu teď věřil, že ;-) Být už v tak mladém věku kandidátem mistra to už panečku něco tehdy znamenalo. Sebevědomí jsem měl obrovské, chuť stát se mistrem světa (teď už vím, že bez práce, ba obrovské dřiny to nejde) taky, Opava mi začínala být malá, tak jsem se rozhodl zkusit si zahrát v Praze svůj první mezinárodní turnaj. To byla samozřejmě velká věc a chtěl jsem udělat v našem hlavním městě první krok k díře do světa... Přišla první partie a mne jak na potvoru čekal velice silný soupeř (co jiného taky v prvním kole může holobrádka potkat, že?) z Ruska. Říkal jsem si, že si na partii dám záležet, abych ji pak mohl ukazovat svým synům jako mou první vzorovou velkou partii. Zprvu to vypadalo velice dobře, ba jsem si myslel, že snad dokonce stojím lépe (což byla jak se ukázalo jen iluze) – proto bylo třeba se pustit do nějaké riskantní akce, abych svému soupeři ukázal jak se hrajou šachy v Opavě! A jak už to tak bývá, tak jsem samozřejmě přehlédl léčku soupeře a naprosto hloupě a triviálně prohrál. Po partii se Rus starý to mazák usmívá pod vousy a ptá se mne zda s ním chci rozebrat partii. No samozřejmě – teď Ti ukážu, že Tvoje výhra byla jen velká náhoda a jak jsem stál dobře! Přišel však šok – Rus ukazuje varianty o kterých se mne ani nesnilo, ukazuje a vysvětluje strategii o které jsem neměl ani potuchy, že by v této pozici mohla existovat. Mé sebevědomí šlo rapidně dolů a raději jsem už nic ze svých pravd ani dokazovat nechtěl. Hřebíček do rakve mého sebevědomí však zasadil usmívající se ruský bard až na konec, když mi láskyplně poklepal na rameno a z jeho úst vyšla věta, kterou snad už nikdy v životě nezapomenu: „Kagda ja byl malěnkij, ja tóže, tak proigrival“….(pro neznalé ruského jazyka nabízím volný překlad: Když jsem byl ještě maličký a šachu moc nerozumněl, tak jsem taky prohrával jako idiot…)

Tak a už pojďme na naší partii – zahájení moc komentovat nemá smysl – partie se v něm nerozhodla. Zmíním jen, že jsem před partií zjistil, že můj soupeř je Elově hodně slabší, je silný kuřák, má z nějakého důvodu povoleno mít zaplý mobilní přístroj. To vše naznačovalo, že se bude jednat o bezproblémovou partii, kdy bych měl svého nesoustředěného, roztěkaného soupeře bílými snadno přehrát. Jak to však vypadalo ve skutečnosti? 1. e4 c6 2. d4 d5 3. exd5 varianta velice vhodná pro šachové důchodce, kteří nejsou ochotni sledovat nejnovější vývoj teorie zahájení. Častokrát vznikají jednoduché pozice, které je velmi obtížné prohrát, ale které při troše nepozornosti soupeře se ukážou jako velice jedovaté. 3. – cxd5 4. c3 Jc6 5. Jf3 Jf6 6. Sd3 a6 při partii jsem si myslel, že nic moc tah, ale někde v databázi jsem viděl, že to použil na nějakého saláta i Smyslov, takže dejme tomu... 7. 0-0 e6 zatarasit bezdůvodně střelci c8 cestu na svobodu je asi škoda... 8. Je5 jeden z mnoha jednoduchých plánů za bílé 8....Sd6 9. f4 který se podařilo uskutečnit v jeho nejlepší podobě 9...Dc7 smysl tahu mi uniká 10. a4 ještě než budu vědět, kam se ukryje soupeřův král, tak udělám užitečný tah a získám trochu prostoru i na dámském křídle 10...0-0 11. Vf3 a takže malá rošáda – pojďme se tedy podívat na soupeřova krále a zjistit, kde mu dáme mat…Objektivně lepší však asi bylo nejdříve hrát 11. Jd2 (zabránit Je4)... 11...Je4 no jo no – a je tam.
viz. diagram č.1

12. Vh3 První důležité rozhodnutí a propočty - musel jsem být připravený reagovat na asi nejlepší protiakci černého - 12...f6 se snahou zahrát e5 (to, aby se jako zázrakem rozehrál střelec na c8 – visí věž na h3). První ztráta času, měl jsem totiž v úmyslu „nadějně obětovat figuru za dva nebo tři pěšce a útok. Když obětovávám materiál, tak si musím být více než jistý, že tam „něco je“ nemůžu hrát jako Míša Solný, který to tam vrazí a pak se teprve ptá, zda to bylo dobré... Zda mé propočty byly správné jsem se rozhodl v rozboru neprověřovat - na osud partie to nemělo vliv. Pokud bych, ale dělal řádný rozbor, tak je samozřejmě nutné se podívat, zda jsem už tady nějak nepochybil... 12...g6 soupeř přišel k partii, moc se ani nezamýšlel a zahrál slabší tah. Tento jev je v této partii velmi typický. Já do hry vkládám obrovské úsilí a počítám varianty, které jsou ve svém důsledku díky slabé hře soupeře vyhozeny vniveč… Ale to nic - aspoň stupňuji svoji výhodu a partii mám prakticky pořád pod kontrolou. 13. Jd2 pořád jsem musel vědět co chci hrát na f6, teď už to sice nebyla oběť figury, ale něco jednoduššího. Nicméně to taky nějaký čas propočtu a úvah stálo... 13....f5 propočty jsou zase v čudu. Soupeř hraje slabě. 14. Jdf3 Sxe5 opět jsem tah nepochopil. Určitě však nemůže být dobrý – otevírá mému střelci z c1 netušené možnosti na jeho základní diagonále. 15. fxe5 Vf7 16. Sxe4! velmi dobré a moudré strategické rozhodnutí. Zhodnotil jsem, že spojení mých figur Jg5, Vh3 + možný postup pěšců v centru a zaspaný vývin černého mi musí přinést velkou výhodu. Černý bude odsouzen čekat na posledních dvou řadách na to co s ním vlastně nakonec provedu. 16....dxe4 17. Jg5 Vg7 18. Sf4 Propočítaval jsem, zda bych třeba nemohl zahrát hned d5. Pak jsem se rozhodl, že je zbytečné v lepší pozici jít do záplatek a že budu stupňovat tlak jinak – hezky pomalu a polehoučku. Nejdříve si vyvinu střelce na užitečné pole (hezká dáma na c7) Je7 tohle jsem viděl až po svém 18. tahu a soupeř to samozřejmě zahrál bez nějakého hlubokého zamyšlení. Ach jo zase je třeba propočítávat jak reagovat na umístění černého jezdce na d5.
viz. diagram č.2

19. b3 to by snad mohlo fungovat. 19...Jd5 20. Sd2 Sd7 co to zase je? Stěžejní na co jsem musel vědět jak hrát bylo samozřejmě 20. – e3. Měl jsem připraveno 21. c4 což jsem musel vidět a propočítavat už když jsem hrál b3. Ale soupeř hraje zase jako obvykle nepromyšleně a zoufale špatně. 21. c4 Je7 22. Sc3 Dosáhnout takové pozice je odměnou za dobře vykonanou práci (hodně propočtů hodně hodnocení pozice). Soupeř je prakticky naprosto mrtev a připraven na vykuchání. Jediné co mne trápilo, byla větší spotřeba času a dá se říct, že už nyní jsem v časové tísni. Komu by to však v této pozici vadilo, že? 22...Db6 23. a5 před rozhodující akcí ještě získám trochu prostoru a zaženu dámu 23...Dd8 24. d5? Dáma jen ustoupila na nějaké pole, tak je čas konečně tam vrazit to tolik toužebně očekáváné a dlouho připravované d5. Samotný tah není objektivně až zase tak špatný, že by si zasloužil otazník. Otazník tam dávám jen proto, že reakci soupeře jsem ke svému zděšení uviděl až po svém tahu. Jak je to možné vždyť dáma jen ustoupila na nějaké pole a jezdec na g5 byl vždy krytý střelcem (vůbec mne nenapadlo, že by mohl viset). Samozřejmě jak jsem správně říkal v předchozím komentáři, tak s vidinou lepší pozice a špatného času není moc dobré hrát složitě a jít do pozic, které potřebují konkrétní propočet. Kdybych si uvědomil, že dáma jen neustoupila (a věděl to vůbec soupeř nebo to byla jen náhodná shoda okolností) a vytváří mi nějaký potencionální problém, tak hraji samozřejmě 24. Dd2, možná do hry ještě přisunu věž z a1, vrazím tam d5 a zanedlouho podepíšu vítězný partiář. Teď to však je mnohem těžší. 24...Jxd5 rozdýchat původní šok, rychle se zorientovat, najít a propočítat správnou reakci...hodiny běží a běží a nad partií se sklání spoluhráči a cosi mezi sebou brblají...
viz. diagram č.3

25. Jxe4 Jxc3 26. Jf6 Kh8 27. Vxc3, uf tak jsem to zvládl. 27...Sc6 28. Vd3 Dc7 soupeř nabízí remízu 29. Vd6 tak to tedy nikdy!!! To je nehorázná drzost! Tak já do partie už investoval na rozdíl od soupeře ohromné množství duševní energie, soupeř hrál velice slabě, stojí blbě a jde v podstatě jen o to přežít do časové tísně a pak se trochu zamyslet a podepsat vítězný partiář. Stav zápasu je zatím jen 3,5 pro nás a tak ze sebe nebudu dělat idiota. Určitě teď mám za povinnost a musím zápas rozhodnout ;-) 29...Ve7 30. Dd4 Kg7 31. b4 napadlo mne, že věž by mohla jít třeba přes a3 na královské křídlo. 31...Vc8 32. c5 nač si dělat zbytečné starosti. Pěkně soupeře sešněrujeme a po časové kontrole zabijeme. 32...h6 33. Vd1 neviděl jsem při možnosti převodu věžky na královské křídlo (přes a3) nic konkrétního, tak volím jinou variantu – sloupec d je můj a tak je na něm třeba své těžké figurky ztrojit a to tak, aby nejdříve šly věže a dáma je jistila jako poslední. 33...Sb5 34. h4 Vf8 35. De3 Db8 36. V1d4 Dc8 37. Dd2 dokonáno jest 37...Vef7 38. Kf2 na sloupci d je vše jak má být. Co však ještě hrát do konce časové tísně? Napadlo mne, že by nebylo špatné postavit si krále na f4, jednak kryji pěšce na e5 – ten může v některých variantách viset, zabraňuji postupu g5 (sic) a na f4 mi zbývají přesně tři tahy. Naprosto ideální – co víc si může člověk přát? Tento postup není objektivně zase až tak špatný, aby si zasloužil přímo otazník, ale jde v principu o špatný postup, protože (což mi v partii v časovce vůbec nedošlo) tím dávám soupeři naprosto zbytečně možnost jakési imaginární protihry proti mému exponovanému králi.
viz. diagram č.4

38...Sc6 39. Kg3 Sb5 40. Kf4 Vxf6 ?! Soupeř moc nepřemýšlí a jde do velkého dobrodružství. Možná je to však správná cesta a správný odhad – jediná šance jak s partií ještě něco udělat je nečekat na smrt zbaběle, nýbrž pokusit se o hrdinnou zteč soupeřova slabého místa ať to stojí co to stojí. Objektivně to moc silný tah není, psychologicky je to však velmi správný postup a mocná zbraň – z loveného zvířete se stává predátor! Na to jsem nebyl po průběhu partie nějak moc duševně správně rozpoložen. 41. exf6 Vxf6 42. De3 De8 43. De5 až do teď jsem hrál partii jakž takž správně, ale již brzy promluví obrácená psychologie s kterou jsem se nedokázal vůbec vypořádat a nakupil takové množství chyb, že to je až neuvěřitelné, nepochopitelné. 43. g5 44. hxg5 hxg5 45. Ke3 Dh5 to jsem úplně přehlídl. Vůbec jsem netušil, že je tento skok dámou vůbec možný. Pokud bych to byl býval věděl mohl jsem ustoupit králem třeba na g3 46. Kd2 co se to děje? Já nemůžu vzít na e6? Aha to asi nebude dobré – mat na e2. Sebevědomí jde dolů – přehlédnutí, no budu se muset asi bránit ne útočit…kam s králem? Na f2 určitě ne – tam je nějak málo místa, raději půjdu na d2, tam je na dámském křídle spousta místa, kde krále umístit…Toto uvažování bylo samozřejmě špatné – daleko lepší je 46. Kf2 46...Sa4 tak to už není možné – další přehlédnutí – tento tah jsem opět vůbec neviděl. Teď už je to však průšvih – opravdu se budu muset bránit, kde je moje snadno vyhraná pozice? Kde je?
viz. diagram č.5

47. De1? pořád neprohrává partii, ale značně ji komplikuje. Sebevědomí jde dolů praporek na hodinách nahoru to je vražedná kombinace…Tady jsem si mohl ještě naposledy v partii zaútočit – správné bylo 47. Vd7 v případě vzetí (jsem přesvědčen, že soupeř při své jednoduché hře by to vzal) Sxd7 48. Vxd7 Kg6 49. Db8 bych se dostal k rozhodujícím útoku – slabý král soupeře. 47. Dh2 48. De2 Dg3? Neuvěřitelný paskvil. Když už se soupeř dostal k nějaké rozumné protihře, tak ji tímto tahem naprosto zahodil. V partii jsem si myslel, že příjde Dh1, nebo Dg1. Nejsilněji však asi vypadá Sc6. 49. Kc1?? byl jsem přesvědčen, že po Dh1 budu muset jít králem na c3, tak proč stejný postup nezopakovat i z druhé strany? Bohužel jsem absolutně vůbec neviděl jednoduché 49. Df3 visí pěšec na b7 a je nutno měnit dámy. Proč jsem to neviděl – inu to se mne pokud nechcete mít modro pod očičkem raději neptejte! Ale fakt zpětně nevím – že by to bylo tím, že kdysi dávno byl střelec na c6 a políčko pro mne tedy bylo tabu? Fakt nevím. 49...Da3+? síla mého soupeře dnes opravdu není nijak veliká, tak nepřekvapuje, že nenachází silnější 49. - Dc3 50. Kb1 Vh6 kde asi nezbývá než se po 51. De5 Vf6 52. De2 Vh6 dohodnout na remíze...což by však znamenalo zápasové vítězství pro nás a já bych byl možná ještě za hrdinu a soupeř za idiota. Přitom by zahrál to nejlepší co v pozici bylo. Jak jsou někdy ty šachy a štěstěna vrtkavé.
viz. diagram č.6

50. Kb1?? tam jsem chtěl být, tam jsem v bezpečí... Jaký to však hrozný omyl! Určitě lepší bylo 50. Kd2 nebo i 50. Db2 kde mám pořád nejen krásné vyhlídky na remízu, ale dokonce i na výhru… 50...Sc6 nyní už mé sebevědomí kleslo na bod mrazu. Toto jsem opět přehlídl? To snad není možné – kde je moje vyhraná pozice, kde je můj promarněný čas a investované duševní úsilí? Já snad vůbec nevím jak táhne ten proklatý střelec (který byl tak trestuhodně v 7. tahu uzavřen)? Čas utíká a já prožívám mučivé duševní okamžiky. 51. Dd2 snad se nic neděje a vše držím – snad, ale už si absolutně vůbec nevěřím. Samozřejmě lepší bylo 51. Dh5 (vůbec mne nenapadlo) a soupeř by musel horko těžko hledat remízu věčným šachem. 51....Kg6 ježíši co teď mám hrát? Hodiny běží a běží...tak snad se nic neděje a zkusím hrát aktivně.
viz. diagram č.7

52. Vd8?? tímto tahem jsem asi definitivně přišel o plody své práce a partie už bude jen těžko hratelná. Celkem nic zvláštního se nedělo třeba po 52. De2 – jen velmi těžko by černý hledal nějaké zesílení. 52...Se4 53. Vxe4?? teď už není pozice těžko hratelná, ale úplně totálně prohraná. Myslel jsem však, že to je jediný možný tah. V mém duševním rozpoložení mne 53. Vd3 absolutně vůbec nenapadlo…Po tomto tahu by sice pozice byla špatná, ale vykřesat z ní remízu ještě není ani zdaleka nemožné. 53...fxe4 teď mi teprve došlo, že je konec. Spící věž černého se zapojuje do hry. No co se dá dělat – ještě zkusím jestli to soupeř vidí – přece jenom hrál celou dobu slabě, tak co. 54. Vg8 Kf7 55. Vxg5 soupeř rozhazuje rukou – no co však teď už je to jasné a zahrává v partii svůj jediný silný tah 55...Db3 a vítězí.

Na místě je otázka zda zaslouženě? Odpověď se hledá těžko. Nezbývá než říct, že život, šachy i můj milovaný poker jsou někdy kruté, ale zároveň i tím krásné. Kdo zvládne překonávat tyto úskalí a katastrofy, tak zvládá umění žít. Jsem si jistý tím, že v partii jsem nic nepodcenil, hrál jsem s plnou silou, investoval do různých propočtů variant a strategie daleko více duševního úsilí než můj soupeř. Petr hrál dnes vyjímečně slabě, nepočítal dobře varianty no ale, přesto je za hrdinu on a ne já. Pro mne teď zbývá jen to místo klubového idiota co pokazil zápas s Frýdkem. No ale to nevadí nestalo se mi to poprvé ani bohužel naposled a vždy jsem se z toho nějak dostal….V hlavě mi teď však zní slova onoho ruského barda: „Kogda já byl malěnkij….“

Partie

Odkazy

TJ Slezan Opava