1. Novoborský ŠK “B“ – ŠK DP Holdia Praha “B“ 6:2

Prvoligovou příslušnost pro příští sezonu jsme si zajistili již v předchozím kole v Lysé nad Labem, a tak jsme tentokrát nastoupili bez některých hostujících členů základní sestavy. Pro hosty vidina pravděpodobně 4. či 5. místa v případě výhry taktéž nebyla kdovíjak velkou motivací, a tak i jejich sestava byla značně kombinovaná.

Jako první jsem partii zakončil já, když letošní spoluhráč z druholigového Turnova “B“ Marcel Bednář nebyl stoprocentně zdravotně v pořádku a v již takřka vyrovnané pozici nabídl remízu, kterou nebyl důvod odmítat – 0,5:0,5. Remízou skončila i partie na nejvyšší šachovnici, kde Julia Kočetková proti Josefu Přibylovi ve stále oblíbenější phillidorce bílými pražádnou výhodu nezískala a ve chvíli, kdy již mohla začít nepříjemná ofenziva černého, raději přijala nabízenou remízu – 1:1. V dalších partiích už ale na naše konto v rychlé sekvenci začaly naskakovat celé body. Hostující David Varga se na Péťu Kučeru staršího černými odvážně vyřítil a dokonce odmítl opakování tahů. Útokem se však nechal příliš unést a přehlédl jednoduchý taktický obrat, po kterém byl o dva pěšce chudší. Následně stačilo vykrýt několik elementárních hrozeb a první rezultát byl na světě – 2:1.

Prakticky vzápětí zabodoval i jeho synovec Péťa Kučera mladší, který hezky přehrál Petra Beneše. V anglické se mu umně podařilo vytvořit opačné rošády, po kterých bylo zjevné, že jeho útok bude výrazně rychlejší – 3:1. Úspěšnou pětiminutovku završil Marek Braun, u nějž se v zahájení pozice po 1.d4 přelila nejprve do pircky, aby následně vznikla typická pozice pro francouzskou. Zablokovaný pěšcový řetězec Marek rozbil postupem f-pěšce, po kterém se pozice černého naprosto rozpadla – 4:1.

Zápasovou výhru, která i díky pozicím na jiných šachovnicích již byla zřejmá, následně potvrdila Lucka Jínová, která sice riskantně v carro-kanu obětovala pěšce, ale poté i za přispění soupeře vytvořila nepříjemnou kompenzaci. Ta spočívala zejména v omezení pohyblivosti černých figur – s jedinou výjimkou – jezdce, který se uvelebil na klíčovém poli d5, což následně pomohlo Šimečkovi vynutit remízu – 4,5:1,5. Improvizovanost hostující sestavy se projevila zejména na poslední šachovnici, kde Martin Černý čelil Karlu Zimákovi, který vyrazil na třetí venkovní zápas a ani potřetí nebodoval. Hrál se odmítnutý volga gambit, ze kterého vznikla zablokovaná pozice. Z ní se Martin mohl vyprostit zejména obětí figury, kterou také dlouhou dobu připravoval. Přesto její provedení bylo pro soupeře překvapením a na následnou pochodující dvojici volných pěšců už nenalezl protizbraň – 5,5:1,5. Nejdelší partii měl na svědomí – chtělo by se říci jako již tradičně – Honza Vrána, který z katalánské proti Freislerovi pohodlně vyrovnal, nicméně hostující hráč vzniklou koncovku přiostřil a zkoušel ji hrát až do konce. Koncovku S+J vs 2xJ při třech, následně dvou pěšcích na obou stranách by jist hrál ještě déle, jenže po přehlédnutí pěšce už opravdu remízu vynutit musel – 6:2.

Výsledkem 6:2 napodobujeme nejúspěšnější kolo sezony proti Poštovní spořitelně “B“ a vynikající šňůrou čtyř výher a jedné remízy z posledních pěti kol zachraňujeme velmi ohroženou sezonu nakonec k velmi lichotivému 6. místu, což je nejlepší výsledek za poslední tři sezony. Kdo by to byl po polovině sezony řekl… Každopádně se na tomto místě z pozice kapitána sluší poděkovat družstvu za velmi vydařenou sezonu, a to i co se individuálních výkonů týká. Nepříjemnou šňůru proher během sezony okusili jen Honza Vrána s Honzou Oreským, druhý jmenovaný se však obdobnou sérií výher nakonec vrátil na 50% zisk. Honza Vrána sice zakončil sezonu na -2, nicméně vzhledem k silné soutěži to znamená jen minimální ELOvou ztrátu a navíc dvěma důležitými výhrami přihrál klíčové body na Pankráci či v Kozolupech.

Partie

Odkazy

databáze ŠSČR