1. Novoborský ŠK “B“ – TJ Slavia Hradec Králové 3,5:4,5

Družstvo Hradce Králové jsem před sezonou tipoval na hlavního adepta na postup, nicméně vše se vyvinulo tak, že v předposledním kole v Novém Boru musel Hradec takřka povinně vyhrát, aby si vůbec zachránil prvoligovou příslušnost i pro příští sezonu. Tomuto cíli odpovídaly i nastoupivší sestavy, kde za královehradecké nastoupil i IM Martin Petr, který tak oželel německou ligu a vypomáhal se záchranou. Ratingově tak zápas vycházel takřka na každé šachovnici o 100 – 200 bodů ratingu ve prospěch soupeře, nicméně s vědomím jejich současné slabší formy i nepříjemnosti „must-win“ situace jsme se rozhodně necítili bez šancí.

Já jsem se v dnešní partii rozhodoval velmi pomalu, což mělo za následek poměrně špatný čas, a to jsem ještě ani nemusel počítat žádné složité kombinační motivy. Právě s ohledem na nerozhodnost jsem se se soupeřem raději dohodl na remíze, přestože má pozice byla v tu chvíli bezpochyby pohodlnější – 0,5:0,5. Ještě před časovou tísní skončila i partie na první šachovnici, kde partie dvou vyznavačů v dnešní době málo frekventovaného královského gambitu (Honza Vrána – Martin Petr) nabídlo poměrně zajímavý protigambit 1.e4 e5 2.f4 Jc6 3.Jf3 f5. Nestandardní otevření se nakonec povedlo lépe uchytit našemu Honzovi Vránovi (což Martin Petr komentoval slovy, že v letošní sezoně jej v extralize nepřehrál ani Sergej Movsesjan, ale v prvoligových partiích v prvním kole s Pavlem Němcem a právě teď s Honzou Vránou to byl jednoznačně on, kdo tahal za kratší konec), nicméně stálo ho to spoustu času, a tak se v mírně lepší, avšak velmi jedovaté pozici spokojil s opakováním tahů – 1:1.

Vedení na stranu našeho soupeře překlopil Honza Jüptner, přestože čelil poměrně zdařilé přípravě našeho Péti Kučery. Avšak v královské indické poté stačilo několik neopatrných tahů a dvojice střelců začala nebezpečně úřadovat. Když se k tomu navíc přidal pasivní černopolný střelec černého a následně vznikl volný pěšec, nedal na sebe konec partie již dlouho čekat – 1:2. Petr Kučera starší dokázal černými v katalánské zatlačit Vojtu Pláta tak, že se poslední čtveřice jeho figur musela schoulet na první řadě. Vzniklá pozice sice vypadala slibně, jenže k žádnému efektu nevedla, protože po otevření sloupců a výměnách těžkých figur vše vedlo ke korektní remíze – 1,5:2,5. Výrazně méně korektní, skoro by se chtělo říci šílená, byla partie Oreský – Možný. Opačné rošády, obětovaná figura černého, nebezpečný matový útok kombinující hned několik matových obrazců a jako třešnička na dortu zbývá dodat, že oba hráči hráli pouze na bonusové půlminutě. Taková partie může dopadnout skutečně jakkoli a potvrdilo se i tentokrát. Několikrát jsem už za Honzu neviděl spolehlivou obranu, jenže i na půlminutě (poslední sekunda po zahrání tahu zbyla Honzovi minimálně 4x a Milošovi 2x) nakonec přišel snad jediný obranný tah. Výsledkem po časové kontrole bylo otočení úloh o 180 stupňů – Honza měl hrozby jakž takž vykryté a rázem to byl on, kdo mohl podniknout, tentokráte již ale opravdu zničující útok na krále – 2,5:2,5. Krůček od porážky jsme byli i na 8. šachovnici, kde Bolek nezahrál příliš dobře proti alapinově sicilské a Robert Döring získal znatelnou výhodu. Bolkovi navíc došel i všechen čas, a tak „viselo ve vzduchu“, kdy přijde závěrečná nepřesnost. Ta ale překvapivě přišla na druhé straně a Bolek už se nabízené šance nepustil – poměnil těžké figury a i s pěšcem méně vystavil se svým jezdcem a dobře postavenými pěšci pevnost, kterou bílý nemohl zdolat – 3:3.

Za této situace už zápas vypadal velmi dobře pro nás, když bylo zřejmé, že se rozhodne na 6. šachovnici. Ještě dříve ale skončil Marek Braun, který proti gründfeldce zvolil svou oblíbenou strukturu. Partie na první pohled nevybočila z mezí rovnováhy, jenže hned po podepsání remízy hradecký Ondra Kořínek ukazoval obrat, kterým Marek poměrně jednoduše mohl získat pěšce a tím i znatelnou výhodu – 3,5:3,5. Lucka Jínová na atypickou francouzskou Martina Vacka (2.De2) zareagovala velmi dobře a získala přesně typ pozice, který jí vyhovuje. Při opačných rošádách svého soupeře přehrála (či se snad Martin Vacek přehrál sám – dočtete se v reportážním pohledu z druhé strany), načež v konečném důsledku zinkasovala celou věž. Nicméně pozice to byla ještě poměrně složitá a Lucka se kvůli chybějícímu času začala do pozice čím dál více zamotávat, prošla kolem řady již takřka rozhodujících nebo alespoň výrazně obranu ulehčujících pokračování a výhoda (která se na počátku v počítačové mluvě pohybovala okolo +4) se začala postupně rozplývat. S úlevou jsme tak zaznamenali 40. tah s pozicí, která i nadále dávala šance hrát na výhru. Nejprve Lucka dobře zkoordinovala své figury, v podstatě i našla vyhrávající plán, jenže s přicházejícím nedostatkem času opět začala s nepřesnostmi, které ji nakonec nejenže stály výhru, ale po chybě v remízové věžové koncovce i celý bod. Kalich hořkosti až do dna si vypila pádem praporku v už bezvýchodné pozici – 3,5:4,5.

Opět se tak potvrdila stará pravda, že partie je vyhraná, až když je podepsaný partiář. Při podobných chvílích si vždy vzpomenu na historku, kdy jeden náš nejmenovaný velmistr vynadal mému současnému spoluhráči, proč už tak prohranou partii již dávno nevzdal, na což následovala trefná odpověď: „Ale, pane xxx, potom bych tu partii s vámi už nikdy nemohl remizovat.“ Každopádně porážka v zápase pro nás znamená strachování se o záchranu do posledního kola, přičemž výsledky ostatních nám příliš nepomohly – Lysá n/L je již jistým postupujícím a je tudíž nabíledni, že proti Chrudimi v nejsilnější možné sestavě zřejmě nenastoupí. My tak budeme muset v závěrečném utkání proti Poštovní Spořitelně “B“ bezpodmínečně bodovat a na výsledky ostatních dopředu rozhodně nespoléhat.

Partie

Odkazy

databáze ŠSČR