Slavia Hradec Králové – 1. Novoborský ŠK “B“ 3,5:4,5

Termínový kalendář nám pro poslední kolo nachystal skutečnou lahůdku – jestliže v předcházejících kolech se nám vždy podařilo dát dohromady osmičku hráčů, tak tentokrát už to bylo neřešitelné. A to ještě na tomto místě musím poděkovat JayJayovi, který místo Německa upřednostnil boj o prvoligovou medaili, protože v 6 lidech už bychom byli prakticky bez šancí. Zápas byl navíc specifický také účastí hned několika šachových redaktorů – kromě Bolka a mě totiž hráli ještě Honza Jüptner (Spartak Vrchlabí) a Martin Vacek (63+1). Naše bilance 0,5/4 však byla velmi tristní, snad aspoň články se nám povedou čtivé:-)

Od začátku jsme sice prohrávali 1:0, ale zvláště pozice na 1. šachovnici nám mohla dodávat optimismu. Vojta Plát totiž na Jiřího Jirku zahrál variantu, kterou JayJay nedávno hrál s Honzou Příborským a jejíž analýzu měl ještě v živé paměti. Když k tomu navíc přičteme Vojtovu vážnou nepřesnost, skončila partie poměrně brzkou výhrou našeho hráče – 1:1. Náhradník, se kterým se před sezonou nepočítalo prakticky k žádné partii. Přesto Bolek nakonec odehrál plných 5 partií a bilancí 50 % jistě nezklamal. Ta dnešní s Robertem Döringem se mu však vůbec nepodařila. Ze zahájení vznikla trochu nestandardní pozice s izolovaným pěšcem, kterého Robert blokoval dámou. Šablonovité plány říkají, že k útoku by se měla mít hlavně strana s „izolákem“, zde to však vypadalo nadějněji pro hradeckého hráče. Bolek se to poté pokusil změnit, chvíli po rozehrání černopolného střelce však přehlédl pěšce a pozice se mu úplně rozpadla – 2:1. Větší naděje jsme si mohli dělat v partii Oreský – Kořínek, kde Honza již tradičně v sicilské zvolil opačné rošády. I černý jednoznačně prezentoval své ambice, když sporně na c3 obětoval kvalitu. Každý poté útočil na svém křídle, při své časovce jsem stihl zahlédnout ještě bílého pěšce na g6, jako další moment už jsem zaznamenal jen podepsaný partiář. Vysvětlení přišlo záhy – Honza v časovce udělal hrubku – 3:1. Naštěstí chvilku poté snížil Honza Vrána, který proti Miroslavu Rojovi získal v ortodoxním dámském gambitu záhy dvojici střelců, která mu po otevření pozice zaručovala mírnou výhodu. Rychlý zlom poté přišel během časové tísně, ze které Honza vyšel s trojicí pěšců navíc, což díky páru věží nemohla kompenzovat ani přítomnost nestejnopolných střelců – 3:2.

Důležitou výhru si připsal náš letos nejúspěšnější hráč Péťa Kučera. Proti Martinu Vackovi se po 1.d4 c5 2.e4 sice dostal do pro něj netypické sicilské, avšak i přes nepříliš hluboké znalosti teorie morra gambitu vystavěl velmi pevnou a hratelnou pozici. Černými se mu poté podařilo vyrovnat, s čímž se však bílý nehodlal smířit a zašel za hranu rizika, čehož Péťa využil k přechodu do přivyhrané koncovky. Klíčové se nakonec ukázalo, že bílý nemá možnost zamezit rychlému postupu a-pěšce – 3:3. I po vyrovnání to ale s námi nevypadalo zrovna růžově – Tomáš Kulhánek trochu pokazil vyhranou pozici a byl velmi blízko remíze, já pro změnu špatně hospodařil s časem a z přibližně vyrovnané pozice se dostal do téměř beznadějné. Poté jsem v koncovce V+J x V+J musel za aktivizaci svých figur odevzdat hned 2 pěšce a stál jsem na pokraji prohry. Michal Moravec se však v barvách Hradce Králové letos trápí, o čemž svědčí i bilance 3/10 s jedinou výhrou. V důležitý okamžik špatně ustoupil králem a poté už bez materiálních ztrát nemohl zabránit zuřivě šachující věži – 3,5:3,5. Zbývalo už jen, aby Tomáš Kulhánek „napodruhé“ vyhrál svou partii s Janem Jüptnerem. Začněme ale popořadě – zahájení se Tomášovi příliš nepovedlo, když mu v zablokované pozici zůstal špatný střelec proti jezdci, díky obsazení volného sloupce ale zřejmě pozice zůstala v mezích rovnováhy. Rozhodujícím okamžikem pak byla Honzova nedůslednost, když dovolil Tomášovi obětovat dámu za věž, jezdce a velmi nebezpečného c-pěšce. Všichni mysleli, že právě volný pěšec během chvilky partii rozhodne, nicméně Tomáš o něj přišel a začal poté prosazovat pěšce jiné. S b-pěšcem ještě neuspěl, po více než 100 tazích se mu nakonec povedlo uspět na křídle opačném – výhru zaručil pěšec g – 3,5:4,5!

Výhrou 4,5:3,5 jsme splnili první podmínku pro zisk stříbra. Tou druhou bylo, aby Vršovice neporazily Vyšehrad v poměru 5,5:2,5 nebo vyšším a protože tento zápas nakonec skončil výhrou Vyšehradu, můžeme i letos slavit medaili, tentokrát dokonce stříbrnou!

Na konci úspěšné sezony také přichází vhodný čas ke shrnutí individuálních výsledků:

+5 Péťa Kučera st. (7,5/10)
+4 Tomáš Kulhánek (7,5/11)
+3 Jiří Jirka (4/5)
+1 Honza Vrána (6/11), Martin Vaculík (5,5/10), Lucka Jínová (1,5/2)
0 Marek Vokáč (2/4), Soňa Pertlová (2,5/5), Petr Boleslav (2,5/5), Pavel Chrz (0,5/1)
-1 Péťa Kučera ml. (4/9), Míra Boreš (0,5/2), Zdeněk Völfl (0/1), Roman Boreš (0/1)
-2 Martin Černý (0,5/3)
-3 Honza Oreský (2/7)

Absolutorium určitě zaslouží Péťa Kučera s Tomášem Kulhánkem, i když zvláště Tomáš měl letos zaděláno na ještě lepší výsledek, když ne všechny slibné pozice se mu podařilo dotáhnout do konce. Výborný výsledek zaznamenal i Jiří Jirka – i přes pomalejší rozjezd zaznamenal +3, což ještě můžeme podtrhnout výhrami nad GM Lechtýnským a IM Plátem. Zbytek družstva se pohyboval okolo 50 %, přičemž cenná je zejména skutečnost, že se do soutěže zapojili všichni z 16členné soupisky a nikdo vyloženě nezklamal. Celému družstvu bych tak za tuto sezonu chtěl alespoň touto formou poděkovat.

Odkazy

databáze soutěží ŠSČR