Česká republika má vicemistryni Evropy mezi nevidomými šachistkami!

V akci bylo celkem 63 zrakově postižených hráčů a hráček z 22 zemí Evropy.

Turnaj se hrál Švýcarským systémem 9 kol s časem na partii 2 hodiny + 30 sekund za tah. Pohled do startovní listiny ukázal, že přijeli ti nejlepší zrakově handicapovaní z celé Evropy. Osm šachistů a šachistek mělo velmistrovské tituly a průměrná výkonnost soupeře byla 1868 ELO. 

Českou republiku reprezentovali manželé Polnarovi. Taťána (1662 ELO) dostala startovní číslo 60 a Josef (1762 ELO) obdržel startovní číslo 49. Švýcarský systém turnaje byl neúprosný, v prvním kole budou oba hrát s hráči z první poloviny startovního pole.  Po dlouhých bojích oba prohráli.  To je ale nezlomilo a pustili se s vervou do dalších kol. 

Los soupeřů pro Táňu do konce turnaje byl neúprosný, hrála s hráči s výkonností vyšší o 200 ELO bodů. Díky přípravě na každou partii a životní formě jim byla rovnocennou soupeřkou. Na konci turnaje byla s 4, 5 body velmi spokojená. Její výkonost na turnaji dosáhla hodnoty 1866 ELO, svým výkonem se zlepšila o 204 ELO bodů a do světového žebříčku si připsala 46, 6 ELO bodů.   V celkovém pořadí skončila na 37. místě a stala se druhou nejlepší zrakově handicapovanou ženou Evropy za ukrajinskou velmistryní Zsiltzova Lisenko-Lubov, která získala shodný počet bodů, ale měla lepší pomocné hodnocení. 

Josefovi soupeři v průběhu turnaje dosahovali výkonnosti 1847 ELO bodů. Vzhledem k tomu, že jel s Táňou sám bez podpory trenéra, ujal se té role sám. Což se v průběhu turnaje ukázalo jako šťastná volba, protože třikrát hrál s Táninými soupeři.  Předpartiová příprava a analýza partií po každém kole mu pomohla nad těmito soupeři získat výhodu, kterou ve dvou případech přetavil v bodový zisk. Celkově získal 4,5 bodu a umístil se na 39. místě s výkonem 1847 ELO bodů a ziskem 22, 8 ELO do světového žebříčku byl velmi spokojený.   

Kompletní pořadí turnaje ZDE.

Taťána zhodnotila svůj úspěch následovně: „Turnaj se mi vydařil. Díky přípravě a podpoře svého manžela jsem dosáhla svého životního výkonu. Hotel Central v Ploiesti, který organizátor vybral pro místo konání turnaje byl hezký. Herní místnost ale byla vybrána nevhodně. Hrát v podkroví, kde bylo buď minimum světla nebo jsem seděla proti světlíku, mi nevyhovovalo. Strava byla jednotvárná a trochu mě mrzelo, že jsem nemohla okusit místní kuchyni. Potěšilo mě, že organizátor pro nás připravil výlet do solného dolu, kde jsem se mohla zchladit. V Ploesti po celou dobu panovala vedra, která dosahovala až 38 stupňů Celsia.“

Josef Polnar: „S výkonem na turnaji jsem byl spokojený. Od několika soupeřů jsem sklidil po partii i pochvalu za výkon.  Na turnaj jsme odjížděli bez průvodce a trenéra z čehož jsem měl trochu obavy. Především z jazykové bariéry, ale první dojem z Ploiesti mě mile překvapil i na ulici bylo možné se domluvit angličtinou. Lidé byli přívětiví a příjemní. V nabytém programu jsme si s Táňou našli, po večerní přípravě na další den, čas poznat místní kulturu a navštívili jsme místní slavnosti, které se konaly v okolí hotelu.“

Text a fotografie: Josef a Taťána Polnarovi