(XLIX.) - Skvělé zakončení

První byla opublikovaná v Magyar Sakkvilág  1939 str. 57 a je třeba i v knize  Hastings 1946/7 (Kmoch & Prins, Sutton Coldfield 1947). Druhá pochází ze sbírky partií Meine beste Partien (Budapešť 1990).

Scheveningen konce 20. let

                  Turnajová kniha Karlovy Vary 1929 přináší na straně 108 poznámku Tartakovera o nejnovější útočné technice maďarských šachistů. A cituje další 3 partie, ve kterých tuto možnost použili:

"13.g4! Nejnovější útočná technika, která byla vypracována v maďarských šachových kruzích. Tři tito vedle stojící mušketýři přísahali, že společně budou bojovat a hodlají i zemřít."

                    V současné době, v době anglických útoků, podobnou techniku ovládají všichni šachisté. Podobný postup je pro černého velmi nebezpečný, ovšem i bílý do určité míry riskuje.

                  Ve 20. letech byla scheveningská varianta velmi mladá, připomínám úvodní partii celého systému z roku 1923 (Maroczy - Euwe, Scheveningen 1923). Zde jsou ony 3 partie citované Tartakowerem č.4-6

Další od maďarských objevitelů (asi vůdčí osobností byl Maroczy, od kterého jsem našel 6 partií).

A04 1Jf3 g5

                  Tento gambit má několik názvů, Beta-Weidenhagen-Gambit, někteří autoři dávají přednost jménu Herrstroem gambit a H. Varzecha ve své knize Die Reti Eröffnung (Ludwigshafen, 1995) na straně 8 uvádí toto pořadí tahů jako Oberndörfer Gambit. Oběť figury za dva pěšce a útok, to by objektivně mělo být korektní. Když ale na svých plus pěšcích trváte, tak může mít soupeř také dobré možnosti.

Hezká je varianta

z nové knihy varianta ze Sakajeva 1. dil str 47.