(XLIV.) - C82 Český systém aneb Vykydal - Koska

17.Vf2 Tato možnost padla do hledáčku, zřejmě pro svůj velmi ostrý charakter, českým hráčům a to zejména po partii Vykydal J. - Koska, brněnský vánoční turnaj 1947. Proto název český systém, který mu dal velmistr Sapundžijev je příhodný. Bílý se chce vyhnout komplikacím a vynuceným variantám po obvyklém 17.hxg3 (viz minulý střípek).

  17...Dh4 18.Dd3 Stále vedeno jako hlavní pokračování. Lépe ale vyhlíží 18.a4, 18.Sd2. 18...Vf5 19.Sxf4 Vxf4 19...Dxf4? 20.hxg3+– Dxg3 21.f4 Dxd3 (21...Dh4 Golmayo - Tarrasch, Londýn 1927) 22.Sxd3 Vff8 23.Vc1 Va7 24.f5 Sd7 25.Vc5 c6 26.g4 h6 27.Kg2 Se8 28.Kg3 Kf7 29.Vh2 Kg8 30.Vc1 Kf7 31.g5+– Čučka - Dvořáček, Brno 1973. 20.hxg3 Brněnský hráč Čučka uveřejnil v Čs. šachu 1950 v čísle 2 analýzu tahu 20.Dc3 - viz další ukázku. 

Hezká partie Jana Vykydala, jeho medailonek (z pera Jana Kalendovského, který partii obohatil právě brněnskými ukázkami) i s touto partií si můžete přečíst na webu JmŠS. 
Je bratrem známějšího brněnského koryfeje Františka.

Záhadná analýza Bronštejna

V Čs. šachu 1947 číslo 1+2 v článku Z teorie španělské hry autora Luďka Pachmana nacházíme jeho návrh tahu 17.Vf2: "Nechápu, proč ve všech partiích z poslední doby přijímali bílí v 17. tahu nabízenou oběť. Po odmítnutí tahem 17.Vf2! totiž získá bílý ve všech variantách lepší hru." A následuje krátká analýza s citací uvedené partie Golmayo - Tarrasch.

Analýza Pachmana, viz první diagram: "17.Vf2! Dh4 18.Dd3 Vf5 18...Sf5 19.Dc3 Sxc2 20.Vxc2 a černý stojí na prohru. 19.Sxf4 Dxf4 20.hxg3 Dxg3 21.f4 Dh4 22.g3 s jasnou výhodou."

Tento rozbor uveřejnily v čísle 8 Šachmaty v SSSR 1947 s tímto doplněním: "u černého je nyní možnost paradoxního tahu 19...Vxf4 např.: 20.hxg3 Dxg3 21.Dxh7+ Kf7 spojený se silnými hrozbami po h sloupci, pro bílého je nebezpečné držet pěšce d4 a po  22.Dh2 nejsou šance černého horší."

V prosinci 1947 byla pak tedy sehrána partie Vykydal - Koska ve které dal bílý šach dámou 22.Dh5 a pak po chybném 23. tahu dovolil černému skvělé zakončení.

V lednu 1948 v Čs. šachu vyšel další článek Loumy a Pachmana ve kterém vychvalují analýzu Bronštejna z Šachmaty v SSSR (číslo 8 zřejmě ale ročníku 1947, kde evidentně nebyla) a kteréžto tahy byly použity v naší partii. Partie (viz obrázek) byla dle textu nejprve uveřejněna 11. 1. 1948 ve Svobodných novinách.

Analýza Bronštejna byla otištěna až v Šachmaty v SSSR 1948, číslo 8 na straně 174. V 1. vydání Pachmanovy TMŠ (1948) cituje autor tuto analýzu s odkazem na sovětský časopis, ale neuvádí brněnskou partii. Ve 2. vydání z roku 1951 je pak už partie uveřejněna.

Situaci lze vysvětlit snad jen tím, že Pachman zřejmě vedl s časopisem Šachmaty korespondenci a o analýze byl informován o skoro rok dříve, než spatřila světlo světa. Brněnští hráči zřejmě (pokud nehovořili a neanalyzovali s Pachmanem) asi tuto možnost neznali a vše vytvořili u partie.

Některá čísla Šachmat si můžete stáhnou z této linky.

 

Analýza Josefa Čučky

V roce 1950 se pak na stránkách Čs. šachu rozhořela jiná teoretická diskuze, kde známý brněnský (tehdejší) junior Josef Čučka navrhl ve 20. a později v 21. tahu Dc3, pokračování, které podle jeho názoru vyvrací celou koncepci černého, a uvedl následující odpovědi: 20...Jh1?, 20...Jh5, 20...Je4!, 20...Vaf8!? Rozbor byl pak diskutován ještě v Čs. šachu 1951 číslo 12 a poté převzat do Pachmanovy Theorie moderního šachu. Ta vlastně brněnské partii zajistila slávu, neboť ji a Čučkův rozbor převzali i jiní teoretici a stala se předmětem velkých diskuzí. Výstřižky z našeho časopisu jsou přiloženy a uvedené varianty jsem zkonzultoval s motory a hranými partiemi.

Čs. šach 1950 

Čs. šach 1950

Nějaké partie na pokračování 20.Dc3 se mezitím sehráli a jsou v přehrávacím okně.

Motiv dvojnásobné oběti na h7 a g7

tedy na velmi oblíbených polích nacházíme skoro v každém šachovém turnaji. Podívejte se na některé z nich sehrané v roce 2014. Jedna ze zajímavých: