Vydání z roku 1947 (Monaco) a 1953 (New York)
V knize z roku 1947 mám toto zajímavé věnování s
podpisy autorů zřejmě původnímu majiteli knihy.:
Autoři systematizovali na základě hraných partií
a variant různá matová zakončení a přiřadili jim názvy, které se používají
dodnes. Ve vídeňské variantě dámského
gambitu je pod číslem 65 (vydání
z roku 1947) uvedena následující partie, která se mnohokráte zopakovala:
Mistři Renaud a Kahn jsou nesporní, hrávali na šachových olympiádách za Francii a když byli mladí, nadšeně komentovali některé jejich vítězné partie velmistři Réti i Aljechin. Zajímavější by možná byla zmínka o G. Martinovi, jemuž oba mistři svoji knihu (mimochodem známější verze vyšla v roce 1969 v Hamburku pod názvem "Der erfolgreiche Mattangriff") věnovali. Byl totiž redaktorem šachové rubriky časopisu Paris-Prague, který vycházel v Paříži a který financovalo československé ministerstvo informací. Vladimír Pachman zde získal v listopadu 1946 I. cenu za trojtažku. Později se tento týdeník přejmenoval na Paralélle 50. S G. Martinem se utkávali naši mistři na turnajích v Arbonu 1946 (Pachman) a Curychu 1946 (Kottnauer), což byly akce švýcarského Dělnického šachového svazu. Už tehdy pronikala politika do šachu a Pachman, Kottnauer i G. Martin patřili tehdy k výrazně levicovým intelektuálům.
I vtipy jsou relativní - zde bych bral za vztažnou soustavu objekt (oběť) vtipu.
Já jsem jednu v jedné partii dostal mat v následující pozici: Ka6, Jc7, Jd7 x Ka8, Sa7. Svým posledním tahem jsem sebral pěšce na a7. Kdyby to nebylo v soutěži družstev nebo se jednalo o cizí partii, tak by mi ten mat pouhými dvěma jezdci připadal ještě vtipnější.