„Koník“ - den poté

Je to fakt brutus - takový turnaj! Ale - krásný brutus - pravda, až když se po 9 dnech, zvláště když to hrajete při zaměstnání - konečně vyspíte! A hele, říkáte si, nebylo to až tak špatný! (Nemluvím samozřejmě o konečném výsledku - ten je vždy špatný, kromě vítězů - jde o pocity)!

Rozbory partií se nepochybně stanou předmětem šachových periodik, jasně především z A turnaje v rámci „plochy“ se nelze se zabývat B turnajem nemluvě o turnaji veteránů, ale to neva. Na stránkách Koníku jsou vyvěšeny všechny partie!

Zkusím pár odrážek, přiblížit atmosféru, což je především moje doména, jako hráč jsem „tužka“!

Překvapivá kvalita žen

(spíše dívek). Jako fakt těžký problémy dávaly i ostříleným borcům! Třebas Maříková (s Elem 2079!) nejenže porazila Lyse, ale následně i Aleše Krajinu a v posledním kole těžce trápila Pepu Michenku. Jako holka, o které se kluci shodli, že umí snad každý zahájení nazpaměť, valila prý prvý tahy a tempo! Na webu probíraná partie Richterová-Krajina z předposledního kola. Aleš stál výborně a tah co tah to „mastil“. Na závěr hraje jako poslední v sále, po vyčerpávajícím boji, koncovku střelce proti jezdci a pěšci. V „remízové“ pozici - vzdává! Vysvětluje mi to druhý den: “Já jsem byl už úplně hotový po těch osmi dnech a tak dlouhý partii! Myslel jsem, že neudržím překrytí, že musím z dlouhý diagonály na krátkou, kde je to v háji a neviděl „elementární“ tah 115. Sb1. Jsem si to pak schytal, úplně všichni mě zastavovali a s gustem mi kladli jízlivou otázku, proč vzdám remízovou partii.

Koncovky

(viz předešlé) Ale fakt ne to masakr - udržet bdělos po náročném boji. Pár příkladů z pěšcovek - „nejjednodušších“ koncovek! (ve skutečnosti jsou známkou mistra!)

Krejčí – Kočiščák jako rovněž na webu probíraná partie. Jak to vlastně bylo? Sedíme po kole na jednom pivku – sestava TJ HM Ostrava a s Jirkou kluci (Rašík, Velička, Aleš) nazpaměť řeší problém, do kdy to byla ještě remiz. Péťa konstatuje, že tah 42..b6? - tohle by snad nezahráli ani moji žáci. Ale-není to až tak jednoduchý! Jirka líčí, jak ho na chvíli oblila hrůza, že sakra to má soupeř spočítané a je v háji. Skutečně - sériově spočítaná kaskáda chyb.

Maříková - Michenka, poslední kolo, možná už mimo světla reflektorů. Přesto pěšcovka k zapamatování. Náhodou jsem šel kolem a letmo jsem kouknul, zda Pepa nemůže hrát 57….Vb3 a přejít do pěšcovky. Šlo to! Ukázková pěšcova v podání Pepy Michenky (alespoň jedna náplast na jeho - dle jeho slov, mizerný výkon v tomhle turnaji.) Ba jo, pěšcovky jsou pěšcovky!

Diváci

Tak těch překvapivě docela dost, denně jsem vídal známý obličeje. Ale třebas i návštěvy absolutních nešachistů zanechaly velký dojem. Viz moje kamarádka, šéfredaktorka jednoho časopisu, kterou jsem „přesvědčil“, ať se přijde mrknout a nasát atmosféru! Fakt v pátek přišla a koukala jako puk! Pár jejích dojmů: “Já si myslela, že šachisti sedí za stolem jako zařezaní, ani se nehnou a čumí na figurky. A tady se normálně korzuje, čilý pohyb a co ty obrazovky, jak to funguje. kterej je to ten Navara a hele, dost i vozíčkářů, to je super, že hrajou a co ti mladí, hele nevadí těm dospělákům, že s nima musej hrát?!“ (Což je ovšem otázka na tělo. Fakt to není moc dobrej pocit - vlastně se od tebe čeká, že musíš vyhrát, ale ve skutečnosti se člověk těžce nadře. Mám k tomu z tohoto turnaje bohatou zkušenost! Hrál jsem s dvěma mladíky - před sebou obraz doktora Štrojsmajera z legendární Nemocnice na kraji města - a můžu říci, že zejména v poslední partii jsem byl blízko infarktu! Kluci znaj zahájení určitě lépe než já a tak v pátém kole jsem použil“ tajnou zbraň“, tedy na 1.e4 Jf6 2.e5 Jg8! - perlička, ve stejném kole hrál Aleš v Áčku s Kožuškem stejnou variantu a oba jsme vyhráli! V posledním kole jsem musel jít do obrovskýho rizika, co jinak, když vám soupeř zahraje výměnou Francii a nechat na sebe útočit bodákový útok, jako fakt “prdel“ na 30 sekundách v závěru! No byla úplně nadšená a moc mi děkovala, že jsem ji tady vytáhl, že si opět rozšířila obzory a názor!

Zájem periodik

Tak organizátorům se povedlo „vloupat se“ na stránky Moravskoslezského deníku, kde vycházely články o turnaji. Na závěr v pondělí velký rozhovor s Lukášem Klímou s nadpisem „Zajímavost šachů? S mnohým z této skvělé hry si neporadí ani sebelepší počítač“.

Časová tíseň

Tak to je bez debat parketa snad všech šachistů!. Aleš, vyhlášený blicař, třebas vysvětloval neuvěřitelný plundr v poslední tahu časovky s Maříkovou: “Zdálo se mi, že mám spousty času a tak že si to ještě v „klidu“ mohu spočítat, ale ten čas běžel neuvěřitelně rychle, tak jsem chytil do ruky první figuru a vteřinu před pádem jsem, no stejně padl. Místo 40.Vxf4 se samozřejmě mělo stát 40. Je4“.

Ovšem největší časovku v tomhle turnaji sehrál Víťa Rašík - až po turnaji! Jako těžkej optimista si objednal lupen na vlak na čas dle organizátorů, že vyhlášení cen bude v 15.30. Svatá prostoto - vždy je to posunutý! A tak Víťa trpěl čekajíce na odevzdání cen (11. místo v turnaji a nejlepší ostravák- paradoxně z“ Prahy“-smajlík) a v duchu propočítávajíce čas, kdy se tramvají  dostane do Svinova. Vyhlašování Áčka bylo samozřejmě až nakonec - samo jsme si z něj dělali s Alešem z vystresovaného Víťi srandu - hele a nyní ještě nejlepší žák, nejlepší blicař, nejlepší simultánkář.

Překvapivé body zadara

Tak tady jednoznačně vyhrál Vojta Plát, který si v poslední partii, kdy měl šanci na cenu, nechal zaplý mobil(!!) a někdo jej prozvonil. Roztrhal partiář a odešel. Ale to samý se málem stalo Víťovi, také si na poslední chvíli vzpomněl, že má zaplý mobil! Jako fakt krutý věci. Přehlédnutí figurek jednotkově úplně klidně i u největších mistrů. Zase šachy nejsou salonní věc lidí pozorující obrazovku v klidu domova. Ty emoce jsou enormní a každý je jen člověk!

Utužení manšaftu

Tak tady jsme docela zabodovali, myslím tím HM Ostrava. Párkrát jsme si našli čas a sedli si a probrali situaci! Samo, co se říkalo, mám samozřejmě zakázáno psát (ale byla to prdel!) - třebas připomínky na prohry s ženskýma…

Téma Navara

Rozporuplný fenomén, ale skutečně geniální! Jako viděl jsem ho při rozboru věžovky v extralize, tam místy i někdy „tápal“, ale tady při analýzách jako masakr! „Kombajn“ na poli, tak máchaj jeho ruce při rozboru především zahájení! A naprosto úžasná partie s Rausisem. To se neslo sálem, dneska David „konečně“ může prohrát! Fakt to tak opticky vypadalo, resp. málokdo by chtěl být v jeho kůži. I Kaválek s Klímou hledali vyhrávající tahy při tradičním komentáři v přilehlé místnosti. A pak závěr, naprosto famózní, kupodivu jsem to viděl celý naživo  a čuměl jsem jak puk. To byla symfonie, jako bomba!

Těch příběhů za těch 9 dnů je celá hafa. Jako je to fakt šílený, jak už jsem předběžně psal, že nechci dlouho šachy vidět! Ale zase to přejde. Možná na závěr slova Aleše Krajiny, který nedopadl vůbec dle svých představ, doslova rozdal spousty bodů a možná by měl důvod byt zapšklý a až pesimistický. Ale naopak. Když jsme šli spolu po ukončení turnaje tak mi říkal:“Víš, jsem úplně hotový.(stejně jako já!). Po sobotě jsem ráno vstal a říkal si, musíš se jít alespoň projít, rozdýchat to. Dneska jsem to dal z pozice síly za remiz, věděl jsem, že to klidně můžu zase zvorat. Při práci to hrát je fakt těžký. ALE, KDO NIC NEDĚLÁ, NIC NEZKAZÍ, ale když už hrajeme ty družstva, asi by jsme si měli nějaký ten turnaj zahrát, no ne?“

Jasně, vyspíme se, doženeme resty v práci (které jsme samo museli, v dnešní době, kdy vše jede na doraz a zítra je pozdě, trošku ošidit).

A za rok, sakra, snad to béčko konečně vyhraju! (smajlík).

 

Jirka Hurta, den poté,  5. 5. 2014

P.S. když ťukám tento článek, čumím na TV a Baník dokonává senzační obrat v Olomouci z 2:0 na 2:3! Takže za rok na Koníku zase možná v městě razovitem- bez sestupujícího Baníku –čau!