To, na co všichni čekali

Ahoj! Poté, co jsem uplynulé čtyři dny strávil hlavně odpočinkem, se konečně cítím o dost lépe. Je půl sedmé ráno, sobota, právě jsem se probudil a tady u nás v Saint Louis chumelí, jako by se protrhla peřina, což je příhodný čas na popíjení horkého čaje, moštu nebo dát si dobrou polévku! A samozřejmě, je to také nejvyšší čas k tomu, abych napsal blog pro své příznivce, kteří na něj tak dlouho čekali! MUSÍTE SVÝM FANOUŠKŮM DÁT, CO CHTĚJÍ!

Naposledy jsem se ozval po svém masochistickém zážitku (článek na nss.cz) z partie proti neustále se lepšícímu holandskému juniorovi Anishi Girimu ve 4. kole. S tou remízou jsem měl 3/4 a v turnaji jsem vedl. Nicméně, turnaj pro mě teprve začínal, v té době jsem ještě neměl na celkové vítězství ani pomyšlení.

5. kolo

V pátém kole jsem měl bílé proti bývalému mistru světa FIDE Ruslanu Ponomarjovovi. V poslední době se zdá, že Ruslan moc nehraje, jen různé zahraniční ligové soutěže a v uzavřených turnajích vystupuje jen zřídka. Ale i tak je to velice solidní hráč a nebezpečný soupeř pro každého. V zahájení mě Ruslan trochu překvapil, když si v Nimcovičově indické s 4.Jf3 vybral poněkud okrajovou variantu a zahrál 10...Se7!?

Diagram č.1

Místo standardního postupu v ježkovi jsem zvolil až moc ambiciózní pokračování a pokusil se ihned získat iniciativu. Ruslan se však bránil velice přesně a já se brzy ocitl v nejasné pozici a v časové tísni. Naštěstí se mi podařilo situaci zkomplikovat těsně před časovou kontrolou, čímž bych si po jejím dosažení vytvořil určité šance, a Ruslan mi překvapivě nabídl remízu. Jak říkám, byl jsem v časovce a neviděl jsem tam za sebe nic průkazného, takže jsem ji přijal. Komentátoři pak Ruslanovu nabídku kritizovali, ale počítač ukazuje, že jsem měl stejně remízu opakováním tahů v kapse a mohl jsem ji vynutit. Bylo to o fous!

6. kolo

Předtím, než shrnu následující partii, musím uvést, že v každém turnaji nastane okamžik, kdy přestanete pochybovat o tom, jestli jste schopni vyhrávat a začnete si věřit. Pro mne byla tím kritickým bodem právě tato partie, po ní jsem začal věřit tomu, že bych to mohl dotáhnout až do vítězného konce. Hrál jsem proti Holanďanovi Erwinu l´Ami. Erwin je velmi solidním hráčem, ale chybí mu onen pověstný zabijácký instinkt, což byl důvod, proč na tomto turnaji většinou trpěl. V Nimcovičově indické s 4.Dc2 jsem ho dokonale zaskočil, když jsem se rozhodl hrát variantu s obětí pěšce 6...b5!?.

Diagram č.2

Erwin a já jsme pokračovali podle teorie a pozice byla v absolutní rovnováze, když jsem v 15. tahu v mírumilovném rozpoložení nabídl k úvaze remízu.

Diagram č.3

Jenže k mému velkému překvapení ji Erwin odmítl! Myslel si totiž – chybně – že má možnost pokoušet se hrát na výhru bez jakéhokoli rizika. Věřil tomu, že ve střední hře bez dam by se mohla projevit síla jeho dvojice střelců. Nicméně jeden z jeho krásných střelců byl vyřazen ze hry a já získal na dámském křídle iniciativu. Nakonec se Erwin pod tlakem zhroutil a těsně před časovou kontrolou udělal hrubku, takže jsem získal celý bod!

7. kolo

V sedmém kole na mě čekal další holandský velmistr Jan Smeets. Tato partie měla úplně jiný náboj, než ostatní na turnaji, měla pro mě sladkou příchuť odplaty. Smeets je talentovaný junior a v prvním kole zde dosáhl skvělého vítězství nad Alexejem Širovem. Hodně se toho povídá o fenomenální přípravě jeho sekundanta, německého velmistra Jana Gustafssona. V roce 2009 jsem v Rakouské lize utrpěl jednu z nejhorších porážek své kariéry - v 22-ti tazích bílými právě s Gustafssonem. Noc před touhle partií 7. kola jsme s mým sekundantem Krisem Littlejohnem strávili studiem Botvinnikovy varianty slovanské a našli v ní několik svěžích nápadů. Příprava se vyplatila a Smeets šel ochotně jako ovce přímo do mojí přípravy, kde jsem měl citelnou výhodu. Několikrát jsem prošel kolem počítačem ukázaného vyhrávajícího tahu, ale i tak jsem hru zjednodušil a přešel do technicky vyhrané koncovky. Už jsem nezaváhal a dotáhl ji do zdárného konce. Vítězství v této partii mi přineslo neuvěřitelně uspokojivý pocit, že jsem se znovu dostal do čela turnaje tím, že jsem porazil Smeetse a zároveň zničil mýtus o Gustafssonovi coby geniálním teoretikovi.

8. kolo

V osmém kole jsem čelil černými norské superstar Magnusi Carlsenovi. Některé dny prostě máte špatné tušení už od rána. Nevím, jestli za to může má intuice, nadhled, nebo pouhá nahodilost, ale už od začátku jsem věděl, že to dopadne zle. Navíc jsem v Najdorfovi přehodil tahy a místo 8...Se6 jsem hrál 8...0-0. Magnus správně zareagoval velmi silným 9.g4!.

Diagram č.4

Šlo to se mnou rychle z kopce, zčásti i proto, že jsem nebyl schopen najít účinnou protihru na dámském křídle. Magnus provedl velice jednoduchý a přímočarý útok na královském křídle. Typická sicilská s obrácenými rošádami, má pozice se rychle rozpadla a já se musel vzdát. Tahle partie se mi šeredně nepovedla, ale i tak jsem zůstával ve vedení společně s Anandem. Ještě, že následoval další volný den.

9. kolo

Po tolik potřebném odpočinku jsem se v 9. kole utkal s mistrem světa Viši Anandem. Hrála se další Nimcovičova indická s 3.Jc3 a 4.Jf3, ale Viši mě brzy překvapil výběrem varianty 4...b6 5.Sg5 h6 6.Sh4 g5!? 7.Sg3 Je4.

Diagram č.5

Se základními myšlenkami téhle varianty jsem byl obeznámen díky partii Kasparov – Timman někdy z 80. let. Nicméně jsem sešel ze správné cesty tahem 13.h4?! Toto pochybení bylo příčinou mého trápení ve střední hře, po silné odpovědi 13...Df6!

Diagram č.6

Nicméně jsem dál hrál velmi pevně a nenechal jsem Ananda příliš pomýšlet na vítězství. Partie skončila smírem krátce po časové kontrole, když jsme dosáhli teoreticky remízové pozice s věžemi a pěšci. Zůstával jsem i nadále v čele!

10. kolo

V 10. kole jsem měl bílé proti francouzskému velmistru Maxime Vachier-Lagravemu. Maxime byl jedním z největších překvapení turnaje, když hrál velmi solidně od začátku až do jeho konce. Naše partie pokračovala ve stopách jeho dřívějšího vítězství nad Alexejem Širovem. Prvních dvanáct tahů v Grünfeldovi jsme odblicali a já odbočil z jeho staré partie tahem 13.Sg5!?

Diagram č.7

Tahle idea byla poprvé vyzkoušena v partii Gelfand – Kamský a já pochopil, že jsem tím Maxima vyvedl z rovnováhy, z dobře známých bezpečných pozic na neprobádané území. Kritický moment nastal po jeho tahu 17...Vf7?, který mi umožnil 18.exf5!.

Diagram č.8

Po téhle chybě se jeho pozice rychle rozpadla, jeho jezdec byl ze hry a měl nekrytého krále. Po několika přesných tazích jsem svou výhodu dovedl k vítězství, bez větších komplikací. Myslel jsem si, že bych se mohl ocitnout v samostatném vedení, ale Viši Anand ukázal, proč je úřadujícím mistrem světa a ve složité taktické bitvě porazil Alexeje Širova, čímž se na mě dotáhl.

11. kolo

Bylo to na turnaji potřetí, kdy jsem hrál proti hráči, který byl mladší než já! V téhle partii mě čekala vycházející ruská hvězda, Ian „Ctrl+V“ Nepomniachtchi. (Znak pro kopírování, Nakamura tím naráží na těžko vyslovitelné Rusovo jméno). Utkali jsme se s Ianem mnohokrát v Internet Chess Clubu, ale až doteď jsme proti sobě nezasedli za opravdovou šachovnicí. Hrál jsem černými Caro-Kann ve stylu 12. mistra světa Anatolije Karpova, Ian si vybral vysoce aktuální variantu s 5.h4!? Hráli tak proti mně jen jednou, shodou okolností to byl další ruský velmistr Peter Svidler. Stejně jako ve všech mých předchozích partiích se Svidlerem, jsem byl i tehdy kompletně zničen, což ve mně vyvolalo ne zrovna příjemné vzpomínky na toto zahájení. Nicméně jsem na tuhle partii s Ianem přišel o něco lépe připraven a měl jsem v rukávu vylepšení 7...Sg4!?,

Diagram č.9

což je Karpovova idea. Dospěli jsme k poměrně klidné pozici ve střední hře, ale Ian chtěl víc a vytvořil velice dynamickou pozici s obětí pěšce! Šachovnice doslova explodovala v nastalých komplikacích a nebylo vůbec jasné, jak to dopadne, dokud se Ian nedopustil osudné hrubky 24.Dxg7?, která mi dovolila silnou odpověď 24...Vh7!.

Diagram č.10

Poté už o výsledku partie nebylo pochyb, což uznal i Ian, pár tahů po časové kontrole. Tímto velkolepým vítězstvím jsem se dostal do samostatného vedení v turnaji, dvě kola před koncem.

12. kolo

Ve 12. kole jsem se utkal se 14. mistrem světa Vladimirem Kramnikem. O téhle partii se toho moc povědět ani nedá, sledovali jsme partii Smeets – Kramnik z dřívějšího kola a byla z toho rychlá remíza. Spolu s Krisem jsme probírali různé možnosti a dospěli jsme k závěru, že není důvod zbytečně riskovat a naopak vystavili jsme tlaku mé pronásledovatele, Ananda a Aronjana, kteří byli ve svých partiích s l´Ami resp. Girim ve vážných potížích. Remíza pro mne znamenala, že jsem měl před posledním kolem půlbodový náskok na Ananda a celý bod na Aronjana!

13. kolo

Poslední kolo tohoto extrémně dlouhého turnaje mi přisoudilo čínského velmistra Wang Hao. Na tomto turnaji hrál můj soupeř vcelku nevýrazně, ale v 5. kole dosáhl pěkné výhry s Griščukem. Naše partie se vyvinula v cosi velmi podivného. Překvapil jsem Wanga výběrem Benoni! Můj výběr zahájení asi nebyl objektivně příliš vhodný, ale chtěl jsem něco dvojsečného a udržovat napětí, zatímco se Anand snažil vyždímat něco hmatatelného z „Ctrl+V“. Jak se ukázalo, mé rozhodnutí mi pomohlo, současně ale i uškodilo! Dosáhl jsem komplikované střední hry a zamumlal cosi o remíze, protože jsem si nebyl zcela jistý, v čí prospěch by se další hra mohla obrátit. Wang přemýšlel nad mojí remízovou nabídkou dobrých dvacet minut, ale nakonec ji přijal! To znamenalo, že přinejhorším budu dělit první místo. Po udělení několika obligátních interview jsem se vrátil pěšky na hotel a na svém počítači jsem s velkým vzrušením sledoval partii Nepo – Anand. Když se objevila slova „partie skončila remízou“, nemohl jsem ovládnout svůj výtrysk radosti! Vyhrát tak prestižní turnaj bylo mým snem odjakživa, a bez ohledu na další úspěchy v mé kariéře, tímhle jsem se zapsal do historie!

Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat Jeroenovi van den Bergovi, který mě na tento turnaj pozval již v roce 2005, čímž začala má cesta vzhůru. Neumím také vyjádřit dostatek vděčnosti a uznání úžasným holandským divákům a novinářům, kteří Wijku dodávají specifickou atmosféru. Jedna z mých nejlepších vzpomínek, kterou jsem si z tohoto turnaje odnesl, byla, když jsem šel do hracího sálu na partii se Smeetsem, nějaký chlápek na parkovišti na mě zakřičel: „Nakopej mu zadek!“ Tohle jsou chvíle, které jsou tolik povzbuzující a dělají z šachů opravdovou legraci. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat mému sekundantovi Krisi Littlejohnovi, za všechnu tu skvělou práci, kterou pro mě udělal. Ukázali jsme, že dostat se na vrchol je možné i s jiným přístupem, že neexistuje jediná správná metoda, jak na to.

Doufám, že Vás tenhle blog potěšil!
Zdraví Hikaru, Saint Louis, 2. 5. 2011

(Zdroj: www.hikarunakamura.com, překlad)