Férová "ruka" Davida Navary

Ve fotbalové terminologii znamená pojem „ruka“ přestupek proti pravidlům. V šachu znamená něco obdobného, když se hráč dotkne jiné figury než té, kterou chce hrát. Pravidlo „dotknuto – táhnuto“ je neúprosné. Otázka je, zda se hráč jiné figury dotkl neúmyslně, a zda to má soupeř právo reklamovat. Bobby Fischer si kdysi v jedné partii začal mimoděk pohrávat v prstech s h-pěšcem. Vůbec neměl v úmyslu s ním zahrát. Ale nakonec s ním hrál – i když ho to stálo partii. Davidu Navarovi se v Chanty-Mansijsku stalo něco jiného. Při tahu střelcem zavadil o svého krále. Nechtěně. A jeho soupeř to reklamoval. O tom, co se dělo dále, si můžeme přečíst v několika následujících komentářích.

Jedna z prvních reakcí přišla od šachového fanouška a publicisty Dennise Monokroussose na jeho blogu The Chess Mind, který o „velmi podivné partii Mojsejenko – Navara“ napsal článek s názvem „Remíza v partii Mojsejenko – Navara: čestná, či ne?“ Píše v něm: „Stručně řečeno, v 35. tahu chtěl Navara zahrát střelcem z pole e7, ale nejprve se dotkl svého krále na f7, což by se dalo všeobecně považovat za nehodu. Mojsejenko reklamoval, že se Navara dotkl krále a měl by s ním tedy hrát, posléze se však rozhodl na svém požadavku netrvat. Později Navara nabídl remízu v triviálně vyhrané pozici, aby jej někdo nemohl podezírat z toho, že vítězství dosáhl nečestným způsobem. Kdyby tuhle partii vyhrál, dosáhl by vítězství v celém zápase a zajistil by si minimálně 7200 dolarů za postup do dalšího kola.

Bylo to považováno za příklad čestného jednání, nejprve ze strany Mojsejenka, a pak i Navary. Obávám se však, že s tím nemohu souhlasit. Článek 4. Pravidel šachu FIDE jasně říká, že „pravidlo provádění tahů“ platí pouze v případě, kdy byl tah figurou proveden úmyslně. Kdyby vše bylo opravdu tak jasné, jak vyplývá z prohlášení obou hráčů, totiž, že Navara se dotkl krále neúmyslně, zatímco prováděl tah střelcem, pak už se Mojsejenkovo jednání nejeví tak čestné: je to, jako by se někdo velmi inteligentní přeřeknul v triviálním slově, a vy jste mu vyčítali, že nezná základy gramatiky. Toto není žádné gesto velkorysosti, ale základní slušnost. Jen těžko to může být považováno za pozitivní čin, spíše je to projev negativního chování.

Ale myslím si zároveň, že ani Navara nejednal úplně správně. V souladu se šachovými pravidly a korektními sportovními normami si zasloužil vyhrát. Navíc, pokud by měl sekundanta nebo i více sekundantů, kteří by byli odměněni nikoli pevnou částkou, ale podle toho, jak daleko by Navara v turnaji došel, jak by jim vše vysvětloval? (Samozřejmě, nakonec postoupil – ale co kdyby ne?) Z morálního hlediska je na Navarově malé míře bojovnosti a smířlivosti cosi přitažlivého, ale nemyslím si, že to mělo být předvedeno právě v tomto případě. Není to stejné, jako když před pár lety Azmajparašvili v partii s Malachovem udělal tah, zmáčkl hodiny, a pak se dožadoval, aby mohl svůj tah vrátit! Navara neudělal nic, za co by se měl stydět, a v žádném případě se nemusel obávat, že by si o něm mohl někdo myslet něco špatného.

Aby bylo jasno, netvrdím, že některý z hráčů jednal nečestně, ale jestliže Mojsejenko poukázal na to, že Navara „musí“ zahrát králem, přičemž po celou dobu věděl, že to byla nehoda, ještě než se v něm probudilo jeho sportovní chování a požadavek stáhl, pak v tomto případě padá celá tato trapná situace na jeho vrub. Je-li tomu tak, pak by bylo z jeho strany nejlepší, kdyby k následujícímu tie-breaku vůbec nenastoupil. Nechme tento scénář vývoje událostí stranou, nechci tvrdit, že se kterýkoliv z hráčů nezachoval čestně, ale pokud Mojsejenko věřil tomu, že došlo k nehodě, neměl nic říkat, a Navara neměl svého soupeře omilostnit.
Ale možná se mýlím. Co si myslíte vy?“

K incidentu se na své pozápasové konferenci vyjádřil i Peter Svidler (a ten má vždy co říci!) Na otázku, co si myslí o tom, že cenu fair-play dostali oba hráči, odpověděl toto:

„Myslím, že můj názor se tady v Chanty-Mansijsku nebude těšit velké popularitě. Nechci nikoho kritizovat, ale nemyslím si to, co většina ostatních. David je člověk s nadměrně vyvinutým smyslem pro čestné jednání. Musela to pro něj být velmi traumatizující situace. Bývá velmi vystresovaný (většinou bezdůvodně), z obavy, aby neudělal něco špatně. A v tuhle chvíli ho tyto jeho obavy stály půl bodu a přidaly mu práci na příští den. Existují přece předpisy a pravidla FIDE, která přesně ustanovují, jak by se v té které situaci hráč měl chovat: dotknuto – táhnuto. Je jasné, že v jeho případě to bylo uděláno absolutně neúmyslně. David se nechystal k tomu, aby udělal tah králem. Rozhodčí by tuto situaci měli ovládat a nemělo k ní podle mě vůbec dojít. Ačkoliv já znám Davida velmi dobře, a myslím si, že rozhodčí by stejně nic nezmohli – David by jim nedovolil, aby mu připsali v závěrečné pozici celý bod. Obecně si myslím, že k téhle situaci vůbec nemělo dojít. A navíc by se spolu hráči v průběhu partie neměli vůbec bavit. Existuje pravidlo dotčeno-taženo, které se vztahuje na případy, kdy se někdo dotkne figury, se kterou má v úmyslu zahrát. Možná jsem FIDE pravidla neinterpretoval úplně přesně. Na internetu jsem četl pár komentářů přímo od rozhodčích, kteří jsou toho názoru, že v Navarově případu ono pravidlo dotčeno-taženo zcela zřejmě neplatí.

Mám Davida velmi rád, ale pokud ho nikdo nenutil k tomu, aby táhnul králem, proč zbytečně trestá sám sebe dalším sedmihodinovým hraním? Samozřejmě, naštěstí vše skončilo dobře. Tahle příhoda se dostane do popředí a je jen dobře, že se bude probírat ze všech úhlů. Davidova pověst, která už předtím byla bez sebemenšího kazu, se nyní stane nezpochybnitelná. Ale přesto k tomu podle mého názoru nemělo dojít.“

Ohromeni – někteří příjemně, jiní o něco méně – byli i četní diskutéři, kteří sledovali on-line přenos.

Uživatel s nickem skervarz například napsal: „Po tomto si myslím, že David Navara pomalu začíná překonávat chování gentlemanů a přibližuje se spíše samurajské cti :) ... mistře, jsem poražen, sice jsem Vás zasáhl mečem, ale donutil jste mne, aby to nebylo podle pravidel :)“

Diskuze nejen na stránkách NSS byla bouřlivá a vydatná a pravdu měli samozřejmě všichni.

Na stránkách Chessvibes se vyjádřil i polský GM Bartolomiej Macieja v pojednání „Fair-play(?) na Světovém poháru 2011“:

„Hlavní událostí včerejšího dne bylo přijetí remízové nabídky Davida Navary ve vyhrané pozici jeho soupeřem Alexandrem Mojsejenkem. Mnoho komentátorů opěvuje čestné chování obou hráčů v oslavných komentářích. Paní Natalie Komarová, gubernátorka chanty-mansijské autonomní oblasti Ugra, udělila speciální cenu „Fair-play“ Světového poháru, vysvětlujíce to slovy: „Není pochyb o tom, že celý svět ocení toto příkladné a ušlechtilé chování ukrajinského a českého šachisty.“

Ale je celá pravda opravdu tak jasná? Mám o tom vážné pochybnosti. Pojďme shromáždit fakta o tom, co přesně se stalo.

Vysvětlení zveřejněné na oficiálních stránkách Světového poháru:

David Navara: Při svém 35. tahu jsem se neúmyslně dotkl dvou svých figur – krále a střelce. Chtěl jsem zahrát střelcem na d6, ale zavadil jsem o krále, nicméně Mojsejenko trval na tom, že jsem se nejprve dotkl krále, avšak já si tím nebyl jistý. Jakýkoliv tah králem by vedl ke ztrátě materiálu, ale Mojsejenko svou stížnost stáhl, takže jsem provedl svůj původně zamýšlený tah. Nechtěl jsem, abych byl považován za nečestného hráče, který vyhrál nespravedlivě, z toho důvodu jsem v závěru ve vyhrané pozici nabídl remízu.

Alexander Mojsejenko: Navara se při svém 35. tahu nejdříve dotkl krále. Řekl jsem mu: tah králem. Nicméně jsem si uvědomil, že můj soupeř tuto chybu provedl neúmyslně, nebylo možné, aby se dopustil takové strašlivé chyby. To je důvodem, proč jsem netrval na jeho tahu králem.

Celý incident je zřejmý z videa na oficiálních stránkách Světového poháru, v čase okolo 16:02. Vysvětlení obou hráčů spolu s průkazným videem nám dávají úplný obrázek toho, co se stalo.

1. Během provádění svého 35. tahu se Navara omylem dotkl svého krále.

Podobné věci už se staly v tisícovce jiných partií a nejen že nejsou v rozporu s pravidly, dokonce se ani nepovažují za neetické. Pokud se nedopatřením některá z figur převrhne na šachovnici, hráč má pouze povinnost dát vše do pořádku před stisknutím hodin. Pravidla FIDE ukládají hráčům povinnost učinit tah figurou provedený záměrně, ne neúmyslně!

Styďte se, vy všichni komentátoři, kteří jste psali o jakémsi „férovém odpuštění“.

Styď se i ty, jindy velice profesionální GM Sergeji Šipove, který jsi na fóru svého Crestbooku gratuloval Alexandru Mojsejenkovi k „omilostnění svého soupeře, který se omylem dotkl jiné figury“.

Hanba patří i prestižní ChessBase, kde jsme se mohli dočíst vyjádření: „Podle pravidel musel Navara provést tah králem, ale uvědomil si, že by to vedlo k nevyhnutelným ztrátám. Když si Mojsejenko uvědomil, že Navara provedl tuto lehkovážnou chybu, neměl sílu nutit ho k dodržení pravidel.“

2. Mojsejenko ústně Navaru upozornil, že musí zahrát tah králem.

Tento detail ušel pozornosti většině komentátorů, ale je velmi důležitý. Ukrajinský velmistr nebyl v právu (nebylo nutné provést tah králem), navíc porušil pravidla šachu FIDE článek 12.6.: „Je zakázáno obtěžovat či vyrušovat soupeře jakýmkoli způsobem. To zahrnuje i nesmyslná tvrzení (…)“

Je tu ještě jeden důvod, proč Mojsejenko nejednal korektně – hráč by měl své požadavky směřovat přímo na rozhodčího, ne na svého soupeře.

3. Nevysvětlené detaily

Při pečlivém sledování videa mou pozornost zaujaly 4 detaily, které ještě nebyly zdůrazněny, a o které bych se s vámi rád podělil.

Prvním diskutabilním prvkem je, že Navara si není jistý, zda se nejprve dotkl svého krále. Je možné, že se nikdy nedobereme toho, kdo z hráčů měl pravdu. Dostupné video nám v tom nepomůže. Naštěstí je to pouhá maličkost, bez vážných důsledků. Je docela možné, že oba hráči se domnívají, že viděli něco jiného. Naprosto běžná situace.

Druhým detailem je Mojsejenkovo tvrzení: „Uvědomil jsem si, že můj soupeř se dopustil této chyby neúmyslně, nebylo možné, aby se dopustil tak strašné chyby. To je důvodem, proč jsem netrval na jeho tahu králem.“

Takovéto vysvětlení by mohlo být podáno, kdyby chtěl Navara táhnout figurou, která by stála od krále dále, a přitom by se krále dotknul. Nicméně máme k dispozici video, kde je jasně vidět, že český velmistr chce potáhnout střelcem z pole e7 na d6, a provádí právě tento tah, jedno, jestli při tom více či méně současně zavadil o svého krále.

Je nemožné nedojít k závěru, že Mojsejenkovo vysvětlení je v rozporu s realitou. Uvědomil si, že soupeř se nechtěně dotkl svého krále, ale ne proto, že tento tah by znamenal strašný blundr (což je dozajista pravda), nýbrž z důvodu, že Navara provedl tah střelcem bez váhání, okamžitě. Proto by měla jeho věta znít, pokud chtěl být upřímný, nějak takto: „Uvědomil jsem si, že se můj soupeř dotkl krále neúmyslně, poněvadž se nepochybně chystal zahrát střelcem, který stál v jeho blízkosti.“

Třetím detailem je jeho dovětek: „To je důvodem, proč jsem netrval na jeho tahu králem.“ Na videu je jasně vidět, že Mojsejenko na svém požadavku trval pouze do okamžiku, kdy Navara pohlédl na rozhodčího, aby ten vše posoudil. Teprve poté Mojsejenko gestem ruky naznačil, že to nebude nutné.

To je právě mimochodem čtvrtý detail, který bych chtěl uvést. To David Navara chtěl přivolat rozhodčího, aby vše vyřešil, a rozhodl o situaci, která nastala. Rozhodčí by samozřejmě nařídil, aby se pokračovalo dál ve hře.

Ačkoli znám oba hráče velmi dobře (dokonce osobně), a oba je respektuji, musím se přiznat, že v této konkrétní situaci je mi Davida Navary (který je velmi citlivý člověk) velmi líto, protože musel čelit psychologickému nátlaku ze strany soupeře, který na něj v průběhu partie vyvinul.

Nicméně bych chtěl všechny uklidnit a učinit závěry. Posuzujeme-li celou situaci doma, v klidu a bez nervů, je docela snadné pochopit, co se stalo. Pouze jeden z hráčů jednal spravedlivě, dokonce „více“ než jen spravedlivě. Mojsejenkovo jednání můžeme označit jako neférové, je však plně pochopitelné, byla to jeho bezprostřední, instinktivní reakce. V napjatých situacích převládají emoce nad rozumem. Během své kariéry jsem byl v průběhu partie svědkem mnoha neadekvátních reakcí i od jinak velice kultivovaných osob.

Možná, že jediný závěr, který nám poskytl tento článek, je ten, že vytváření psychologického nátlaku na soupeře v průběhu hry si nezaslouží, aby bylo oceněno cenou fair-play.“

Lubomír Kaválek v článku „Šachová Boží ruka“ pro Huffington Post s typickou nadsázkou přirovnává nechtěný dotek Davida Navary ke „chtěné“ ruce Diega Maradony ve čtvrtfinálovém zápase Argentina – Anglie na MS ve fotbale 1986. Tehdy fenomenální Maradona dal gól rukou, kterou však rozhodčí neviděl a gól uznal. „Byla to ruka Boží,“ řekl později Maradona. Něčeho podobného se dopustil i Kasparov v partii s Judit Polgárovou v Linares 1994. Mistr světa dokončil tah jezdcem, pak si to však rozmyslel a přesunul jej na jiné políčko. Ohromená Polgárová tehdy nenašla sílu proti tomu vzdorovat. Kaválek připomíná, že stejně jako v jiných sportech existují šachisté, kteří se snaží vyhrát za každou cenu, ohýbají pravidla ve svůj prospěch. Ale naštěstí, zdůrazňuje Kaválek, jsou zde i ušlechtilí šachoví rytíři, kteří stále věří ve slušnost a fair-play hru. Kaválek si klade otázku, zda měl David Navara důvod být ke svému soupeři tak šlechetný. Uvádí, že Mojsejenko využil Navarovy neobratnosti, věděl dobře, jaký byl jeho záměr, ale ovládla jej touha a pokušení hrát na vítězství. Přesto David Navara uvedl, že považuje soupeře za slušného člověka, a že spolu měli pouhé nedorozumění. Mojsejenko po vyřazení prohlásil, že prohrál nejen se silným hráčem, ale i s čestným člověkem. Nabídku remízy v prohrané pozici a za dané situace považoval za naprosto unikátní věc v šachovém světě.

S fotbalovým přirovnáním přišel i Pavel Matocha v článku „Navara. Ne Rezek!“ Jeho závěr je jednoznačný: „Českým reprezentantem, na něhož můžeme být hrdí, není fotbalista Jan Rezek, který nasimuloval penaltu, ale šachový velmistr David Navara.“

(S použitím uvedených zdrojů zpracoval: S. Hošek)