Stanovisko VV ŠSČR

Stanovisko VV ŠSČR k článku „Kateřině Němcové se na olympiádě dařilo, navzdory Výkonnému výboru Šachového svazu ČR“ uveřejněnému dne 18. 10. 2010 na Novoborském šachovém serveru (dále jen NSS), jehož autorkou je Bc. et Bc. Kristýna Němcová.

1. Předseda ŠSČR byl s prosbou o vyjádření se k uvedenému článku ze strany NSS osloven elektronickou poštou 18. 10. 2010 ve 21:16. Již ve 23:43 téhož dne byl článek publikován. Je s podivem, že si redaktoři NSS vyjádření autorky před uveřejněním neověřili, i když je plné osobních útoků. Proti lžím a pomluvám se dá jen obtížně bránit, proto by v podobných případech jistě bylo vhodnější dát protistraně přiměřený čas na odpověď a pak otisknout článek i vyjádření současně.

2. VV ŠSČR považuje celý článek, podporující vytváření konfrontační atmosféry v šachovém hnutí, za přinejmenším nešťastný. Pomluvy a zášť se nedají slušnou cestou vyvrátit, avšak vzhledem k tomu, že v článku došlo k několika hrubým zkreslením souvislostí, považuje VV ŠSČR za nutné na některé konkrétní body reagovat.

VV ŠSČR se důrazně ohrazuje proti útokům na předsedu ŠSČR a na velmistra Vlastimila Jansu, člena Trenérsko-metodické komise ŠSČR, a považuje výše uvedený článek za útok nejen na VV ŠSČR, ale i na základní demokratické principy fungování ŠSČR. VV ŠSČR konstatuje, že v disciplinárním řízení s Kateřinou Němcovou bylo postupováno plně v souladu s platnou legislativou ŠSČR. VV ŠSČR ustavil Disciplinární komisi, která jediná má dle legislativy ŠSČR právo v rámci disciplinárního řízení prověřit podstatné souvislosti a přijímat závěry. V souladu s legislativou ŠSČR tak nemohla učinit Trenérsko-metodická komise, a proto podklady, které shromáždila, byly předány Disciplinární komisi. Právě důraz na čistotu a transparentnost disciplinárního řízení vedl VV ŠSČR k závěru, že je správné podklady sloužící k disciplinárnímu řízení zveřejnit, až nabyde rozhodnutí Disciplinární komise právní moci. Zveřejnění podkladů nemělo žádnou jinou souvislost.

Pisatelka dochází zcela k mylnému a neopodstatněnému závěru, že chce někdo z nějakých osobních pohnutek zakázat sportovní činnost Kateřině Němcové a vyloučit ji z reprezentace. Nominace na reprezentační akce vždy schvaluje VV ŠSČR. Kdyby VV ŠSČR nechtěl Kateřinu Němcovou nominovat na reprezentační akci, tak by ji nenominoval, a to bez ohledu na probíhající disciplinární řízení. K tomu je VV ŠSČR plně kompetentní. Nikdo z členů VV ŠSČR však takový návrh nevznesl a nic podobného na žádném z jednání VV ŠSČR nezaznělo. Stejně tak mylný je úsudek k možnému odvolání k rozhodnutí Disciplinární komise. Pokud by si pisatelka pozorně přečetla Disciplinární řád ŠSČR, pak by se v čl. VII odst. 16 dočetla, že: … „Odvolací orgán má právo do jednoho měsíce ode dne rozhodnutí disciplinárního orgánu první instance zavést odvolací řízení z vlastního podnětu, dojde-li k závěru, že rozhodnutí disciplinárního orgánu první instance by mělo být zrušeno nebo změněno.“ Kdyby tedy kdokoliv z členů VV ŠSČR chtěl z jakéhokoliv důvodu Kateřině Němcové škodit, měl možnost využít výše uvedený článek DŘ a pokusit se na schůzi VV ŠSČR iniciovat odvolání z vlastního podnětu. Žádné takové odvolání však iniciováno nebylo.

Vzhledem k tomu, že celý článek je snůškou nepravd, lží, osobních urážek a manipulací, nehodlá se VV ŠSČR všemi zabývat a poukáže alespoň na dva příklady. Pisatelka uvádí, že „Katka byla předvolána na disciplinární řízení v den, kdy se odehrávalo jediné třídenní soustředění olympijské reprezentace žen mimo Prahu. Jistě se mohla omluvit, ale v té situaci si to nemohla dovolit. To by byla voda na mlýn lidem ze svazu, kteří jdou po ní.“ Předně je toto vyjádření, aniž si to zřejmě pisatelka uvědomuje, důkazem, že VV ŠSČR do práce Disciplinární komise vůbec nezasahoval. Disciplinární komise neměla tušení, že proběhne nějaké soustředění, a TMK naproti tomu vůbec neměla a ani nemohla mít tušení, kdy a koho si Disciplinární komise předvolává. Podstatné však je, že předseda Disciplinární komise ve svém předvolání jasně napsal: „V případě, že se jednání nemůžete zúčastnit, prosím, domluvte telefonicky (kontakty) či e-mailem (adresa) jiný termín.“ (s tímto dokumentem se veřejnost již mohla seznámit na webu ŠSČR). Vlastní pochybení a nevyužití právních možností je tedy naprosto účelově svalováno na ŠSČR. Pisatelka se ve svém článku také odkazuje na korespondenci mezi pány Hradečným, Herejkem a Sejkorou. VV ŠSČR proto doporučuje celou tuto korespondenci zveřejnit (viz přílohy).

Pisatelka také v závěru svého článku vyslovuje domněnku, že „pokud kauza Katky přispěje k tomu, že pan Jansa už nebude trenérem reprezentace ČR, pan Sejkora nebude předsedou šachového svazu..., nebylo to marné.“ Již v zápise z konference ŠSČR v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 2. 2010 je v bodě 7. „Zpráva o činnosti VV ŠSČR za rok 2009, vystoupení předsedy ŠSČR“ uvedeno, že předseda ŠSČR závěrem oznámil, že na příští volební konferenci již nebude kandidovat“. Tedy několik měsíců před letošní Mitropou. Jednoho cíle ale pravděpodobně pisateka přeci jen dosáhne – nemohli bychom se divit, kdyby ke škodě všech českých šachistů velmistr Vlastimil Jansa v budoucnu odmítl jakoukoliv žádost o pomoc nebo trénování šachistů v ČR.

Přílohy:
č.1 – obsah dopisů PhDr. Aleše Hradečnýho
č.2 – odpověď Generálního sekretáře a místopředsedy ŠSČR
č.3 – odpověď předsedy ŠSČR
č.4 – článek Kristýny Němcové zaslaný předsedovi ŠSČR k vyjádření