Pár ruských slovíček musíme naštudovat, jinak to tady nepůjde!

Sobota a neděle 6. - 7. 3. - přílet v sobotu v 11.45 našeho, 13.45 místního času, let hladký s toustíkem. V Praze ještě šedivo, vylétli jsme nad jednu, pak nad druhou vrtsvu mraků a nahoře už sluníčko, které nás víceméně provází až do Petrohradu. Mraky pod námi začínají mizet zrovna v oblasti nad Rigou, pak letíme kolem nějakého velkého jezera – snad Čudské? Jinak i tak je hezké pozorovat meandrující řeky pod námi. V Petrohradu před projitím pasovou kontrolou vyplňujeme nějaký rezidenční nebo co lístek, kam uvádíme číslo pasu, číslo víza a pak nás konečně usměvavá mladá paní pouští dále.

Směr hotel

U baggage claim na chvíli strnu, neboť nikde nevidím svého zabaleného drobečka, když ho nakonec osamoceného spatřím na druhé straně pásu. V arrival hall pak hledáme info o taxících, stál by 500 rublů, tedy asi 350 Kč, přitom autobus jen 25, tak volíme bus, do centra jezdí číslo 3 a 13. Ještě směnit prvních pár eur na rubly. Náš prorezivělý žlutý minibusík je téměř plný, my jsme si poněkud nešikovně sedly dozadu i s Lucčiným kufrem a mým poněkud vysoko našlapaným batohem. Takže když na Pobedy Square, u hotelu Park Inn Pulskovskaya vystupujeme, mimo jiné po dosti svérázné jízdě našeho řidiče, který si s nějakými předpisy a hlavně plynulou jízdou moc hlavu nedělá, po jízdě mimo jiné obě konstatujeme, že pokud zbudou peníze, tak zpět na letiště poslední den bereme taxíka (nebo jiného řidiče?), tak se prodíráme, okopáváme a zavazadly oťukáváme cestující u uličky. Chudák jeden pán – asi ne Rus – který nejspíš jede na nějaké jednání do centra, má od nás špinavé kalhoty.

Hotel

V hotelu to jde jako po másle, zrovna nikdo nepřijel, tak máme během 5 minut kartu od pokoje a v č. 16 narážíme na organizátory, kteří nás vesele vítají. Kromě toho, že se paní nejprve ošidila asi o 500 Eur, protože počítala jen jedno ubytování, to jí ale, možná blbě ze slušnosti, říkám, stejně by na to ale při vyhotovení dokladu přišli, stejně na pokoji zjistíme, že jsme platily o 80 Eur méně, než jsme měly. No oni se asi ozvou. Dále dostáváme igelitku s nápisem Gazprom (mj. generální sponzor ME)– hodlám se tu azbuku konečně pořádně naučit :-), v ní knížku o šachové minulosti Sankt-Petěrburgu, nějaké úvodní informace, diář v kůži oranžové barvy opět od Gazpromu a tužku a také ještě naši kartičku se jménem pro vstup do hracího sálu atd. Jdeme vybalit, pokoj s koupelnou je moc pěkný, jen trochu zápolíme s vypínači – v neděli ráno konečně zjistíme, jak to úplně celé funguje, jediným problémem zůstává okno, ještě jsme nevymyslely, jak ho otevřít, no možná to nejde – máme nějaké větrání přímo v pokoji, možná to je klimoška, ale nikde žádný ovladač k tomu.

Jinak výhled přímo na socialistickou budovu ElektroStandartu, kde máme hrát a pak památník, zprvu neznámý, pak zjišťuji, že má asi připomínat odhodlanost zdejšího ruského lidu při blokádě Leningradu za druhé světové a už se tomu nesměju :-( Poté chceme zjistit jak net, kartička v pokoji nám hlásí, že PIN zjistíme na recepci. Tam ale bohužel také zjišťujeme, že se Wifi platí – 200 rublů na hodinu – no nakonec to bereme a posíláme první maily domů, ale nejde to tak každý den. Asi v šest – je tu však asi do půl osmé vidět – vyrážíme po Moskovskaya či co směr centrum hledat nějakou restauraci. Všude lidí kupa, na spoustě míst se ještě pracuje, ujdeme docela flák cesty, všude po cestě ceny mírně vyšší, pak zajdeme do jedné boční ulice, tam malé občerstvení se sezením, ale bohužel jsme nechaly na pokoji rubly a směnárna nikde. No i tak jsme to alespoň obhlédly. Také všude vidíme spoustu lidí a stánků s kytkami, pak nám dojde, že v neděli je vlastně MDŽ (Každá hráčka pak k partii 1.kola dostane kytici tulipánů).

Vracíme se, chvilka na pokoji a před osmou odchod na zahájení – podchodem přes tu šílenou ulici před hotelem, mimochodem na chodce se tu nehraje, i když na semaforech vydrží zelená přes půl minuty, ne jako místy u nás :-), kde po 10 vteřinách zase jedou auta. Zahájení se odehrává v ohromném zasedacím sále z doby tak 30-40 let zpátky, snad bude hrací sál vypadat lépe, ale vše jinak probíhá docela rychle, bez zbytečných řečí. Přítomen je i Mark Taimanov, který sklízí jednoznačně největší potlesk. Hlavní organizátor dále krásně vítá gruzínské šachistky, kterým děkuje, že po událostech loňského léta do Ruska přijely – to je fakt pěkné. Dále říká, že tedy hrací prostředí by mohlo být lepší, ale že to snad krásy města vynahradí. Pak ještě přichází se zprávou, že budou vypsány speciální ceny za nejkrásnější partii turnaje (celkem 3 – první je 500 Eur), toť od velmistra Shabalova. No budeme se snažit :-) Zahájení je též prokládáno vystoupeními nějaké místní rokenrolovo-artistické skupiny mladých, jsou fakt dobří, obě s Luckou čučíme :-) Také potkáváme Sergeje, je moc ochotný, poradí se vším, co zatím ví a druhý den na snídani radí, kde si vyměnit Eura na rubly. Je fajn mít tu člověka, který kdyžtak pomůže :-) Večer zkoušíme hotelovou restauraci Paulaner, ceny jsou však mírně vyšší, 1500 rublů za brunch dávat nebudeme, to pivo bych si ale dala, nicméně žije to tu, dole běží ještě přes půlnoc nějaká diskotéka, ale hrajou pěkně na můj vkus, takové ty vypalovačky Boney M, něco ruského, ale i Uriah Heep, U2 :-), a tak. Takže první den spokojenost, před spaním ještě koukám na nějaké turistické materiály, to abychom věděly které ze všech těch krás jsou úplně nejkrásnější :-) Myslím, že to bude super.

Slunná neděle

Ráno si pěkně pospíme, do pokoje svítí nám sluníčko, po půl desáté frčíme na snídani. Nabídka opravdu báječná – možnost typické kontinentální snídaně i té anglické full breakfast se slaninkou, vajíčky, houbičkami, fazolemi, dále jogurty, olivy, spousta zeleninových i ovocných salátů (musím se cpát vitamíny, abych zahnala ten bacil, co mě začíná strašit v krku :-), čaje, džusy, kafčo – asi budeme chodit na brunch a nebudeme muset tolik utrácet za oběd. Na snídani si k nám přisedne Tatiana Kosintseva, asi druhá nejlepší ruská hráčka, zmiňuji Kosteniuk a Lucka říká, že s ní v Cannes na MS do 14 let remizovala :-) Ještě si tak říkám, jak je to možné, že ty sportovci z Ruska a Číny jsou tak dobří a pak docházím k závěru, že to nejspíš bude tím, že když prostě nebudou nejlepší, tak se v těchto zemích budou plácat a nebudou mít perspektivu toho lepšího, co jejich země nabízí, což se ovšem převážné většiny lidí v těchto zemích netýká. Proto jich je tolik na evropské poměry dobrých, oni musí být draví, jinak ten život pro ně asi bude mizerný. To my u nás jsme nyní dost zpohodlnělí, u nás toto není až tak otázkou naděje na lepší existenci, my těch pár svých jistot máme, proto jsou asi ruští sportovci lepší. Před partií ještě zajdeme něco někam nakoupit, já dojím řízky :-), a taky musíme vyměnit další Eura. No teď už musím končit, od 15 hodin mě čeká velmi silná Srbka, Andjelija Stojanovič, Lucka hraje kousek ode mne se Zaiatz, tak se jdu připravovat. Ty Stouni a orchestrální Doorsy ale hrajou dobře :-)

Po přípravě před partií stíháme ještě dojít do banky směnit peníze, přes počáteční potíže dorozumět se se nakonec s dívčinou, která mluví trošinku anglicky a my asi tak deset slov rusky plus česky s ruským přízvukem :-) a dále rukama nohama, domlouváme, měníme výhodně Eura na rubly (1E=44.80rub.) a putujeme dle instrukcí dále směr supermarket s jídlem. No přece jen jsme si nerozuměly, neboť supermarket se mění v obchod s kočárky, plenkami a dětskou výživou :-) Ptáme se opět na supermarket, tentokrát to je správně, a tak zjišťujeme, že jak do banky, tak do supermarketu s jídlem, který je asi 200m napravo od hotelu, to máme do pěti minut chůze. V supermarketu jsme nicméně mírně zděšeny, protože hned u ovoce a zeleniny jsou úplně šílené ceny – například asi 150 rublů za kilo jablek, hrušky jsou ještě skoro o čtvrtinu dražší, tak si nakonec kupuji pomeranče 110 za kilo. Všude zboží ažaž, báječná je část, kde prodávají zákusky a pečivo a také turecký med, tak velký hranol jsem ještě v životě snad neviděla :-), ne jako za totáče, když se u nás stály fronty na banány ( i když to naštěstí nepamatuji :-)). U ostatního zboží už jsou ceny při porovnání s našimi snesitelnější, kupujeme tedy zhruba za 35 Kč džus, asi za 20 jogurtový nápoj, pak každá jeden kus sladkého pečiva – tenhle stojí 15 rublů, ale jiný, stejně velký, ale nejspíš s bůhvíjakou náplní, zase 70 rublů. No nejlevněji vychází v přepočtu Lucčiny Orbitky za 14 rublů, tedy řekněme tak 8-9 korun. No v dalších dnech to obhlédneme více, ale zase na druhou stranu si toho jídla kvůli maxi snídani asi nebudeme muset kupovat tolik :-)

Zima v prvním kole

Tak šup zase zpátky do hotelu, rychle se převlékáme a letíme na partii. Pravda, přicházíme asi o pět minut déle, ale v dalších dnech si to zkusíme lépe rozvrhnout :-) Hrací sály jsou dva, dole hraje zhruba prvních 25 nasazených – vypadá to jako malá tělocvična, ale je tam teploučko. Druhá hrací místnost nahoře vypadá lépe, alespoň u podlahy :-), nahoře jsou takové ty podlouhlé mléčné kryty zářivek a skrz strop z něčeho umělého vidíme i beton a nějaké drátky na něm. Další specifika tohoto hracího prostoru zakouší postupně téměř všechny účastnice asi po 1-2 hodinách hry, okna tak trochu netěsní a i když je zapnuté malé topení pod okny, tak bedýnka, která je nejspíš klimatizací, nám z hrací místnosti dělá ledničku. Kožich oblékají v naší řadě sestry Cherednichenko z Ukrajiny, také Khurtsidze obléká svůj kožený kabát s ovčí vlnou, bundu si obléká moje soupeřka i spousta ostatních a já bych se také přioblékla, nebýt toho, že jsem si dole v šatně bundu odložila. Ke konci partie se klepu kvůli časovce a také kvůli zimě, nohy ve střevících mi tuhnou :-) No ale vyhrávám a hned si obouvám mé milované Lowy. Lucka ještě bojuje, ale zkušená Zaiatz si s její králkou poradila dobře. Po partii míříme do Pizza Hut, který jsme objevily včera při podvečerní procházce. Ceny jsou asi mírně vyšší než u nás, ale co, něco teplého by to chtělo, tak se jdeme usadit. Lidí spousta, obsluha rychlá a příjemná, pro kytičky k MDŽ, které jsme dostaly k partii, dostáváme džbán vody. Pak se nás mladičká číšnice ptá, zda ten objednaný čaj nám má přinést hned, či až k jídlu, Lucky pizza prý bude za 17 minut – trochu na ni koukáme, protože se nám toto doma nikdy nepřihodilo, ale čaj bereme hned. Já slupnu své těstoviny, Lucka svoji small Margheritu – tu přinesou v takové malé pánvičce, možná aby zůstala co nejdéle teplá. Platíme celkem 356 rublů, dáváme 370, po chvíli ale přijde zmatená číšnice, ptá se, zda ty peníze jsou opravdu pro ni. No my jsme z toho také vedle, jak ty jedle, nakonec nám ještě začne číšnice peníze vracet ve velkém, málem dostáváme přes 600 rublů nazpět, pak jí vysvětlujeme ještě jednou, kolik nám to skutečně stálo a ona i my chápeme, že omyl byl způsoben tím, že někdo jí platil tisícovkou a ona prostě ty cifry zaměnila.

Na pokoji aranžujeme kytky do skleničky, trochu to třídíme, protože pár listů má díru, okvětní lístky také a některé stonky visí dolů, místo aby stály nahoru... Následně konečně řešíme to okno, co ne a ne otevřít se, dole nám recepční sděluje, že buď lze vyměnit pokoj, kde okno půjde otvírat, nebo nám pošle chlapíka, který nám okno na chvíli otevře. Mezitím se k nám ještě přichomejtnou nějací dva ruští chlapíci nejspíš z diskotéky v restauraci Paulaner, moc si toho nepovíme, mají smůlu, protože umí pouze rusky a navíc o takové náhodné společníky nestojíme :-) Na pokoji nám jakýsi jinoch otevírá páčkou okno, trochu panimaje pa anglicky, tak za 15 minut přijde okno zavřít (stejně budu muset ze své příručky pár ruských slovíček naštudovat, jinak to tady nepůjde :-)) Tedy konečně větráme a do pokoje nám proudí čerstvý petrohradský vzduch z ulice :-) Aspoň něco, klimoška zapnutá, tuším, na něco přes dvacet v pokoji a klimoška v hracím sále (zítra já zase nahoře a zase se neohřeju, tak musím tu Aginian černými porazit :-)) zapnutá tak na sedmnáct by byla pro můj krk s knedlíkem asi vražednou kombinací. V deset jdeme juknout na los, obě hrajeme nahoře, Lucka asi s nějakou místní mladičkou nadějí, tak doufám, že se nám zítra oběma podaří nastoupit cestu do teplých končin místnosti v přízemí. Tak teď končím, zalezu si a budu šprtat tu ruštinu :-) No zase nám tu hraje mjúzik z Paulanera, tak bude veselo – teď zrovna nějaká ruská vypalovačka :-)