Furt žádný mord a také Jean Reno nikde!

Pondělí, úterý 9.-10.3. - Jen poznámka k historce s oknem – klučina několikrát zatočil kličkou, několikrát bouchnul do okna, no a nakonec odešel, říkal, že to je dobrý, načež jsem krátce poté zjistila, že okno zůstalo pootevřené, a že mu to asi nešlo, tak se na to nakonec vykašlal. V neděli večer nám sem trochu fučelo, hlavně byla více slyšet auta ze silnice, ta jsou slyšet pořád, ale vítr duje jinudy, tak už se nám tu záclona a závěs nehoupají :-)

Takový super supermarket

Ráno si opět dáváme pořádnou snídani, pak příprava, tentokrát se nám sluníčko někam schovalo a je zataženo, což vydrží i do úterka a večer v pondělí se přidá ještě sněžení, nebo spíš takové zledovatělé krupičky. Na chodnících je stále stejné kluziště, občas si musíme dávat fakt bacha. Po jedné míříme do supermarketu vedle hotelu, koukáme, že ovoce ani zeleninu tam už rozhodně kupovat nebudeme – přemýšlím, proč jsou ceny tak vysoké, no možná se to vše zdaleka dováží, i když to pořád je Rusko. Později zjišťujeme, že je to takový super supermarket, protože mají široký výběr čokolády Lindt, najdu i bonboniéru Caffarel, kterou jsem kupovala domů na olympiádě v Turíně, ale mají dále i různé místní čokolády a pralinky s velmi luxusním obalem, jedno velké oddělení jen na vína, v uzeninách nabízejí něco á la parmská šunka, speck, velké oddělení s čajem – nabízejí např. Dr.Stuarts i anglický Ahmad, pak spoustu takových těch čajů v kuličkách, které se rozvinou – no nejsem odborník přes čaje, proto se tak nešikovně vyjadřuji :-). V drogistickém oddělení vidím mýdlo z Aleppa, které jsem mimojiné též kupovala v Turíně sestře, která má kožní problémy. Musela jsem se v duchu smát, protože jsem si vybavila, jak jsem u ní jednou přespávala a mýdlo vidím u umyvadla, nevoní zase tak špatně, ale když si jím umyjete ruce, tak vám „voní“, jako kdybyste si je máchali ve s... :-)

Hrajeme na půl minutě

No konec nechutností, teď něco pro pány :-): mají tu české pivo – Pilsner Urquell samozřejmě, pak Krušovice, Velkopopovický Kozel, Budvar a něco pro fajnšmekry: Hoegaarden, belgický višňový Kriek, Paulaner dunkel i , myslím, weiss, pak Chimay – to je asi odněkud z kláštera buď v Normandii či v Belgii – no opravdu výběr – pravda, je to přece jen tak o třetinu dražší než u nás, ale pořád to vychází lépe než to ovoce. Nakonec si kupujeme jen drobnosti a zpět do hotelu. Na partii jdu ve svetru s rolákem a v normálních botách, protože při prvním kole jsem byla pěkně zmrzlá. Lucka vyhrává poměrně rychle, pak na mě čeká a sleduje moji časovku asi minuta padesát proti hodině 26 min. :-) Jaksi mi při přípravě unikla jedna varianta, vím, že v pozici hraji asi slabší tah, ale pak vymýšlím svou novinku s obětí figury, načež soupeřka materiál vrací, dostáváme se zpět do pozice, která se už hrála (černými Cebalo :-)), mám kválu míň, ale hraje se, soupeřka mě s časem dožene a je z časovky totálně vyklepaná, dvakrát zatáhne a zbývá jí 1 vteřina, mně také jednou, párkrát zopákneme tahy, ale remišku nechce. No spíš já jsem mohla v jednu chvíli dost zlobit, ale nějak mi v tu chvíli poleví koncentrace, také se už přes hodinu chystám na záchod :-) Po časové kontrole je to už asi kaput, ale chce to od ní přesnou hru a myslím, že to pak fakt hraje dobře, i když opět hrajeme na půl minutě. Pak opakujeme skoro třikrát, já blbě reklamuji opakovanou pozici, jí samozřejmě nastaví čas navíc – tři minuty, načež zahraje závěrečný hák a jdu do kytek. Dost mě to štve, protože v té časovce byla opravdu labilní a mohla jsem jí tam zle potrápit, také tam byla zajímavá oběť dámy :-), kdybych trochu víc koukala.

Večer na pokoji analyzujeme tu moji hrůzu, Lucka má spoustu dobrých nápadů a já se co chvíli chytám za hlavu – no odvedly jsme lepší práci než samotný Fritz :-) Lucka pak jukne na Stjazhkinu, ukazuji jí svoji partii s její soupeřkou z ME v Istanbulu 2003, jde spát a já ještě koukám na Máňu – toť přezdívka mé, vlastně dnešní, soupeřky – Marie Manakové ze Srbska. Říkám si, že někdy je lepší nevidět, koho všeho soupeř porazil, s kým slavným remizoval...Má soupeřka remizovala se dvěma mistryněmi světa, možná plus 1-2 dalšími, Elo kdysi 2385, teď po přestávce, asi mateřská těsně pod 2300. Hraje všechno možné, něco jako naše Hanka Kubíků :-) a má zdravě dravou náturu, no potěš! Příprava bude radši stručnější, nebo se z toho zblázním – i tak přes moji přípravu pak hrajeme v králce Samische – já tedy černými, který jsem u ní neviděla.

Výletní den

Úterý, toť náš první výletní den :-) Ráno se nemohu vyhrabat z postele, až mě musí Lucka popohánět, nakonec se snídaní končíme skoro v 10.45, kdy kromě nás zůstává na snídani ještě Hoang Thanh Trang (snad to píšu dobře :-)) Milá recepční nás informuje, jak se dostat do centra, pojedeme metrem. Vyrážíme po 11, v metru ve stanici Moskovskaya kupujeme coins, hodíme každá jednu do turniketu a vstupujeme do prostoru u kolejí. Je tam pěkné dusno, taky nás překvapí to, že koleje nevidíme, ale když metro přijede, otevřou se ve stěnách jakési dveře a my z metrovláčku vidíme právě jen ten vstup. Nastupujeme, hlídáme batoh i kabelku a počítáme stanice na Něvskij Prospekt. Vše dobře dopadlo, vylézáme z podzemí ven, hurá čerstvý vzduch a hned u východu z metra připravené autobusy do Petergofu, ve 14 prý s anglickým výkladem, no uvidíme, co o volném dnu podnikneme. Zeptáme se na cestu k Ermitáži a mažeme. Řidiči tu jsou trochu ohleduplnější, než u nás u hotelu, navíc je fajn, že když vám naskočí zelená, tak je tam počitadlo, jak dlouho ještě vydrží, to je vůči chodcům docela vstřícné :-) Vpravo mezitím zahlédneme Chrám Kristova vzkříšení – ten typický barevný s cibulovitými kupolemi, vlevo míjíme Kazaňskou katedrálu. U Zimního paláce, kde sídlí Ermitáž, poprvé fotíme, též onen triumfální oblouk, kterým se na náměstí před Ermitáží vstupuje, no už se těšíme na návštěvu.

Pak směřujeme k nábřeží Něvy, někde jsem četla, že v poledne tam vždy směrem k Petropavlovské pevnosti tryská fontána, to by ale asi nesměla být zima, kdy jsou v řece vidět místy kusy ledu :-) No opět fotíme, také Kunstkammeru a ještě dva sloupy před ní, také o tom píší v průvodci, ale už nevím, jak se to jmenuje. Po nábřeží pak jdeme doleva k Měděnému jezdci a juknout na katedrálu svatého Izáka. Cestou potkáváme nějakého chlapíka, něco k nám žvatlá, ale něpanimajeme, usmějeme se a jdeme dále. Na křižovatce před sochou Petra Velikého náhle narážíme na budku, uvnitř chlapík, jenž má asi kontrolovat provoz, no spokojeně si chrumká, kdyby to nebylo v Rusku, tak bych si ho vyfotila, takový pěkný žánrový obrázek. Fotíme tedy alespoň slavného cara a skrz holé stromy v parku vidíme svoji dnešní poslední pamětihodnost, katedrálu svatého Izáka. Co vypadá pro mě pěkně mezi stromy, vypadá pak přímo na místě naprosto úchvatně. Katedrála je jedním slovem ohromující – nejen svojí velikostí, ale i vzhledem; je z šedého kamene, u vstupu má korintské sloupy z leštěného kamene tmavě cihlové barvy a už venku je část pod tympanonem hezky zdobená. Mám choutky zajít dovnitř, i když je to za 160 rublů na galerii, kde je vyhlídková terasa, ale Lucka mě správně nabádá, abychom radši šly, je už totiž skoro jedna hodina. Jdeme tedy dále na metro, mimochodem v metru u jezdících schodů sedí v budce babka schodů kontrolorka, do budky se skoro nevejde, ale bere tohle i svoji práci v pohodě a vesele si s někým po mobilu žvatlá – to by také bylo dobré foto :-); trochu si pletu stanici Sadovaya a Sennaya Ploschad, takže se zdržíme a podruhé, když už jsme v metru, tak dám povel k předčasnému výstupu, načež za další peníz opět lezeme do metra, abychom přejely do další zastávky, která by nám chůzí ale trvala 15-20 minut. No konečně se dostáváme na správné místo, zalézáme do bistra ze soboty, dáváme si náš první boršč (za 65 rublů ) :-), je dobrý, ale trochu míň teplý, než bychom na polévku čekaly, tak říkám Lucce, že to je jarem – v zimě se totiž podává teplý a v létě na osvěžení studený.

Chvátáme nazpátek, cestou potkáváme Sergeje s Julií a ve 25 jsme v hotelu. Rychlé připravení se a zase fičíme ven. Při partii si radši včas zajdu na záchod – jinak záchody nic moc, zlatavé kliky ten smrádek a nevlídnost prostoru moc nezachrání. Dále si kupuji čaj do plastového kelímku s plastovým míchátkem, vzpomínám na Pelíšky a doufám, že se mi cestou nahoru kelímek neroztaje – ne, ba ne, zase tak kritická být nemůžu :-) Po 40.tahu to s Luckou i se mnou vypadá dobře, průběh tedy aspoň mojí partie byl divoký, zase jsem obětovala figurku, ale soupeřka radši oběť odmítla. No nakonec vyhrávám svoji koncovku 4PxV :-), Lucka je krůček od výhry, ale vrací soupeřce chybu a nakonec remíza věčným šachem, to zamrzí. Na večeři opět na známé místo – Pizza Hut, jen si trochu stěžuji na malé porce, jsem větší jedlík. Na pokoji jukneme na ty své dnešní skvosty :-) a těšíme se na další soupeřky. Vedle losování pak zřím i nabídku prohlídky Ermitáže o volné dnu od organizátorů – za 1100 rublů – no myslím, že jsem někde viděla cenu 350 rublů, a navíc zdejším metrem už cestovat umíme :-), takže to zvládneme samy a ještě nám zbude peníz na pořádný oběd. Teď už zalézáme, je po dvanácté, zítra si dáme více odpočinku, zkusíme najít internetovou kavárnu, kde by byl levnější net, a půjdeme juknout na módu :-)

Středa a čtvrtek

Tak na módu nakonec nedošlo, vyšly jsme hledat internetovou kavárnu, ale takový pojem tady u nás poblíž nejspíš neexistuje, až když zoufalé zajdeme do Pizza Hutu, kde je moc fajn obsluha, tak je nám poraděno, že internet vlastně máme hned za rohem u našeho supermarketu, na poště. Pošta vypadá asi tak, jako vypadaly ty naše, když mi bylo deset, ale internet funguje, asi za 28 rublů na půl hoďky, tak jsme rády, že se nám konečně podařilo sehnat něco levnějšího než u nás v hotelu. Jen ta fleška se mi tam nechytá, tak tyto řádky budu posílat přes Sergeje Movsesjana – on o tom ještě tedy neví :-) Pak opět míříme do supermarketu, kupuji si opět svůj oblíbený džus Bio grapefruit a přibírám ještě hruškový, který večer celý padne :-) Také jsem zapomněla zmínit, že v tom našem obchodě nabízejí též ohromné množství čerstvých ryb, potom zamražené krevety a další mořské plody a také šneky i s nějakou speciální náplní, a také tu mají úžasný výběr těstovin, které prostě miluju :-) Ještě co se týče levnějších věcí – dobře vycházejí saláty, ale nějaké ty majonézy nechceme riskovat, i když jsme pro jistotu obě vybaveny živočišným uhlím. Lucka pak ještě nachází lízátka za 4,50, ale víc toho asi nebude.

Před třetí zase frčíme na partii, Lucka hraje, stejně jako bude hrát ve čtvrtek, koncovku s dámou střelcem a věží – ona sice nakonec nemá tolik bodů, kolik by si dle pozic zasloužila, v tom jsme mimochodem po bilanci 0 bodov i ze čtvrtka obzvláště nadané – dávat soupeřkám ty půlky navíc :-(, ale jestli to takto půjde dál, tak koncem turnaje bude na D, V, S expert :-) Lucka nakonec půl, stala se jí také taková zvláštní věc – povídá mi, že šla po časové kontrole na WC, přemýšlí tak o tahu Sa4 a když přijde ze záchoda, tak ejhle, tah se z hlavy vytratil a místo toho hraje tah horší, který paradoxně dává šance soupeřce. Já jsem také při partii zapomněla část přípravy, nicméně má pozice není k zahození, jenže v časovce místo prvního tahu a dobrého, který mi napadne, hraji ten druhý, kterým dávám šance soupeřce, soupeřka si remízového pokračování nevšímá, načež chvíli hraji snad dobře, pěšce bych měla dobrat a soupeřka by ještě škemrala o remis a poté opět stejná věc, mám v hlavě nějaký přelud, zbytečně měním střelce a partii V, J a 4 pěšci prohrávám na totální zugzwang – no hrůza. Večer opět trneme nad tím, co jsme pokazily.

Ve čtvrtek vše opět probíhá stejně, užíváme si vstávání po deváté, po snídani příprava, v jednu odchod na net, opět náš mininákup, tentokrát obdivuji oddělení s dorty a říkám si, že to, jak krásně jsou nazdobené, si budu muset vyfotit, tak v pátek nebo v sobotu zkusím s sebou vzít foťák a možná si časem něco za odměnu, nebo možná nyní spíš pro útěchu koupíme :-) Lucka si tentokráte kupuje velkou Colu s dárečkem v podobě malého sáčku brambůrků, večer po těch našich nevydařených partiích jsou brambůrky aspoň zdrojem zábavy – příchuť je totiž pěkně baltská - „krasnaja ikra“ :-) Vlastně ještě včera jsme se docela před spaním nasmály, když jsem v průvodci četla – cituji: „Náš tip – Velikonoce ...Na Boží hod velikonoční čekají věřící před kostelem s chlebem a kraslicemi na popovo požehnání. Požehnaná vajíčka přinášejí na hroby svých příbuzných. Tam se pak koná jakýsi piknik :-). Jiní si pochutnávají na velikonočním jídle doma.“

„Kdybych“ a „kdyby“

Při představě že si na hrob svých příbuzných rozložím deku a začnu se cpát třeba těmi vajíčky mě chytl záchvat smíchu. Vracíme se tedy zpět na pokoj, tentokráte si užijeme i trochu delší odpočinek před partií a bojovně naladěny vyrážíme opět směr ElektroStandart, tentokrát už naštěstí bez bolavého krku (vitamíny od snídaně a eukalyptové bonbóny fungují :-)), ale zato obě s pořádnou rýmou, nos mám jak kapající vodovodní kohoutek. No partie asi uvidíte, já jsem opět v časovce čarovala a vyčarovala pěšce míň a úplně prohranou pozici – zbytečně jsem řešila věci za soupeřku, místo abych zahrála např. Vf7, axb4 a Vaf8 s tím, že pak vezmu možná i na d2 a na e4, zajímavé bylo též místo Jxa4 – Sxa4 a fxe4 s myšlenkou e3, no a po výměně střelců na f5 jsem po Dd1 měla hrát tím mým krasavcem z a4 na c3, zobnout na d5 a tomu jezdci na e6 také může být ouvej. Kdybych byla tak o deset let mladší, aby mě ty nabyté zkušenosti ještě k něčemu byly. Škoda že je často jako mladý člověk hloupý. Na mě by se dalo utvořit tolik podmínkových vět s „kdybych“ a „kdyby“, to zase bude inspirace pro výklad podmínkových vět do školy!

Lucka také prohrála tak nějak divně, tak jdeme v podroušené náladě na večeři. Narážíme na bufík na Moskovské, dávám si brambory s koprem a prý něco typicky ruského – název neznám, ale je to koule z rýže, asi mletého kuřecího masa, nějaké koření a trocha zeleniny v tom, Lucka má rybu v zeleninovém obalu s hranolky, je to dobré, ale přece jen dražší, cenově možná nastejno s Pizza Hutem, ale obsluha až na pána se zlatými zuby kouká dosti otráveně. Na pokoji opět trochu analyzujeme s pomocí motůrku partie a pak jdeme v 10 juknout na losování 6.kola. Já si zahraji podruhé, tentokráte bílými s Běloruskou Natalijí Popovou (prve jsme spolu hrály na olympiádě v Calvii na Mallorce, 2004, tam remis), Lucka má pátou Rusku s takovým zašmodrchaným jménem. U stojanu s losováním se dá se mnou do hovoru sympatická mladičká Italka Marina Brunello – hraje skvěle, má 3 z 5 a se stejnými soupeřkami jako já – s Grabuzovou a Aginian dělala 1,5. Vzájemně si popřejeme hodně štěstí, no budu jí fandit :-) Ještě na mě mluví jeden pán, kterého jsem potkala druhý den a který se, poté co zjistil, že se tu hraje ME, stal, myslím, nadšeným divákem. Ptá se, jak se vede, zda byly soupeřky těžké, říkám, že soupeřky dobré byly, ale spíš jsem si teď dvě partie v řadě dost pokazila sama. On na to, že přece Češi chyby nedělají, na což je můj rozum krátký, bohužel nevím, co tím chtěl říci, nicméně přeje mi hodně štěstí, což mi udělá velkou radost :-) No my jsme s Luckou takové skleslé, ale když se podíváme, jak se vede některým favoritkám – Muzychuk 3 z 5, Zhukova 2,5, Sedina 1,5, tak se zase musíme dát do kupy, to nepovedené hodit za hlavu a jet dál. I Sergej nám říká, že ten turnaj je těžký, protože prohraješ a dostaneš opět silnou hráčku anebo mladou Rusku s Elem 1900, která to ale docela mydlí, takže ono se jede pořád na plný plyn a oddychové partie prakticky neexistují. Ještě chvíli se bavíme a pak už má na pokoji Lucka bojovnější náladu – říká, že se podívá na ty Purpurové řeky, co tu má na kompu a zítra soupeřku zmasakruje :-).

Říkám jí, že jsem z filmu viděla jen začátek, ale že to je docela drsné, ovšem když asi po dvaceti minutách furt žádný mord a také Jean Reno nikde, zdá se nám to nějaké podivné. Za chvíli už Lucka se smíchem hlásí, že film má sice název podobný, ale jmenuje se Purpurové květy a že to bude spíš nějaká romantika :-) Momentálně dopisuji poslední řádek, určitě jsem na spoustu věcí zapomněla, hlavně na některé Lucčiny štípy, tak zase příště :-) Jdu se vrhnout na přípravu k zítřejší partii, protože zítra máme mimojiné na programu trochu kultúry k motivaci, opět pojedeme metrem na Něvskij prospekt a zajdeme do Ruského muzea a tak kolem a vyzkoušíme možná i ta doporučení na jídlo od Báry Umanců – mimochodem moc díky :-)