O tom, jak turnaj vůbec vznikl a jak těžké je v dnešní době turnaj uspořádat, jsme si povídali s ředitelem Czech Openu Janem Mazuchem a jeho zástupcem Petrem Laušmanem.
V čele festivalu figurujete spolu s Jiřím Petružálkem, ale s přípravou a organizací festivalu je spojena celá řada dalších lidí, která se za ta léta průběžně měnila. Kdo však stál u úplného vzniku Czech Openu?Mazuch: Je tu jedno jméno a to je pan Svatoslav Záhorovský. S Petrem Laušmanem jsme chodili do šachového kroužku, který pan Záhorovský vedl. Jednou nás s Petrem viděl při vzájemné partii a řekl, že se na to nedá dívat a jestli bychom raději nechtěli něco organizovat. Trochu mi to připomíná známý dialog z Járy Cimrmana a větu: „A není to málo Antone Pavloviči?". (smích) My jsme to však vzali vážně a začali jsme se scházet a pomalu vše domlouvat. Následně se k tomu přidávali další lidé.
Takže se dá říci, že bez pana Záhorovského by se dnes
Czech Open nekonal?
Mazuch: Je to možné. Od začátku nás k tomu vedl a měl
opravdu zásadní roli v tom, že nám řekl, že jsme vhodní pro organizování nějaké
větší akce. Asi měl pravdu, protože já jsem už v 15 letech organizoval oddílový
přebor.
Laušman: Já jsem dělal spoustu sportů, ale u žádného jsem nevydržel tak dlouho. Velkou zásluhu na tom má především pan Záhorovský, který byl nejen skvělý šachista, ale i člověk. Pamatuji si, že se vytvořila skvělá parta, jezdívali jsme na soustředění na Benecko a pan Záhorovský tomu vždy dával určitý lidský rozměr. Byl přirozeně inteligentní a pořád nám něco vyprávěl, čímž si nás získal. Těžko říct, zda bychom bez něj vydrželi u šachů tak dlouho.
M: Musím ještě dodat, že kdo pana Záhorovského viděl poprvé, tak se ho mohl trochu bát. Ovšem když jste ho lépe poznali, tak jste mu okamžitě přišli na chuť. Na šachové tábory, o kterých mluvil Petr, vzpomínám dodnes a řadím je mezi nejlepší zážitky.
O tom, že pro vás hodně znamenal, svědčí i fakt, že je po
něm pojmenován jeden z turnajů Czech Openu. Jak se tento nápad zrodil?
M: Vzniklo to zhruba před deseti lety, kdy jsme si
řekli, že bychom po osobnostech, které festival výraznou měrou ovlivnily,
pojmenovali pár turnajů. Pan Záhorovský byl prototypem týmového hráče, takže mu
nemohlo připadnout jiné klání než turnaj družstev. On byl vždy takový, že
upřednostnil potřeby týmu před těmi individuálními.
Vy jste tehdy nebyli nijak velkým klubem, je to tak?
M: Ano, to je pravda. Byli jsme různě namíchaní a
věkové rozmezí hráčů bylo opravdu velké, což pro nás bylo obrovským přínosem.
Měli jsme tam třeba kluka, který by tenkrát v autobuse nikoho staršího nepustil
sednout. Najednou však musel za družstvo hrát právě s někým starším a stal se
jeho parťákem, takže to mělo i určitý výchovný aspekt. Pan Záhorovský spojoval
lidi dohromady, takže volba turnaje družstev byla jednoznačná.
Dá se nějak datovat doba, kdy jste o vzniku festivalu
začali poprvé uvažovat?
M: První větší diskuze probíhaly v roce 1989, když
jsem se vrátil z vojny. Tam už bylo jasné, že něco chceme udělat, tak jsme s
Petrem diskutovali, jaký formát zvolíme. Původně jsme měli v plánu víkendový
turnaj, ale to nám rozmluvil další oddílový kolega pan Novák. Říkal, ať uděláme
něco pořádného, tak jsme začali pořádat ze začátku týdenní turnaj. O rok
později se k nám ještě přidal Jirka Petružálek a tak vlastně vznikl tým, který
funguje doteď.
Jak dlouho trvá vašemu týmu příprava jednotlivých
ročníků?
M: Další ročník se vždy začíná připravovat ještě
během toho probíhajícího, protože si každý den děláme poznámky o tom, co bylo
špatně a co by se dalo vylepšit. Opravdu intenzivní příprava pak začíná zhruba
půl roku před oficiálním začátkem turnaje.
Z Czech Openu se za 26 let konání stala věhlasná akce, i
přesto musíte rok co rok řešit i mnoho úskalí. Kde vás momentálně nejvíce tlačí
bota?
M: Dlouhodobou rezervou festivalu je to, že nám chybí
pomyslná třešnička na dortu. Samozřejmě je velkým úspěchem, že zde máme tolik
šachových turnajů a dalších her. Ale chybí nám uzavřený turnaj pro opravdu
elitní hráče. Na něj jsme bohužel od roku 1994 nenašli adekvátního sponzora.
L: Pro nás nemá cenu dělat obyčejný uzavřený turnaj. V té době okolo roku 1994 sem jezdili hráči z první světové desítky, ale jak říká Honza, bohužel tam se finančně pohybujeme úplně někde jinde.
Když už jsme u financí, jak těžké je v dnešní době sehnat
prostředky na uspořádání takového turnaje?
M: Postupem času je v tomto směru situace u nás
podobná jako v západních zemích. Hlavní je podpora města a kraje a také
nadšenců, kteří disponují finančními prostředky a zároveň šachy hráli nebo je
stále ještě hrají. Důležité jsou samozřejmě i příjmy od firem, které využívají
festival ke své propagaci.
I letos jste se s tím dokázali vypořádat, netradičně jste
však museli řešit jiný problém. Již před turnajem jste avizovali, že by mohly
být potíže s vízy pro účastníky turnaje. Jak to nakonec dopadlo?
M: Tohle téma se trošku nafouklo po předturnajové
tiskové konferenci. Rozhodně to nebylo tak dramatické, jak se někde psalo, ale
určité ztráty jsme počítali. Nejsme ale schopni posoudit, jestli
k neudělení víza došlo kvůli přehnané přísnosti našich úřadů nebo liknavosti
zájemců o účast v turnaji. Jediná větší výprava, která víza nedostala, byla ta
z Ghany, která se měla účastnit mankalových her.
Na závěr přejděme k příjemnějším záležitostem. Dnes
odstartoval hlavní šachový turnaj festivalu. Jak jste spokojeni s přihlášenými
jmény?
M: Podle mě je to nejlepší startovní listina za
posledních několik let. Regionální, potažmo čeští fanoušci se mají na co těšit,
protože zvučnými jmény se to tady jenom hemží. Samozřejmě největší jména jsou
Viktor Láznička a Sergej Movsesjan, kteří jsou přímo spjatí s Pardubicemi.
Navíc budou své partie následně rozebírat ve stanu u Tipsport areny, což je
další lákadlo pro diváky.
Movsesjan zde bude navíc usilovat o festivalový hattrick,
včera zde ovládl turnaj v rapid šachu.
M: To mě moc potěšilo, stejně tak jako vítězství
Martina Nehyby ve vedlejším rapidovém turnaji. Zmínit musím také neskutečný a
suverénní výkon teprve desetiletého Sumiyi Chinguuna z Mongolska, který taktéž
vyhrál jeden z vedlejších rapidových turnajů.
Koho tipujete na celkové vítězství v hlavním turnaji?
M: Těžko tipovat. Jak včera říkal Viktor Láznička, na
takovém turnaji může kdykoliv vyletět někdo nečekaný z hloubi startovního pole
a vyhrát.
