Walter Phillipp - kdo by ho tenkrát neznal

Walter Philipp pocházel z jižních Čech, přišel do Ústí n.L. Hráč velmi slušné úrovně, hrál i první desku v národní lize (tehdy druhá nejvyšší pod Československou ligou). Pečlivě analyzoval zahájení, vylepšoval Vídeňskou. Našel či vylepšil postupy ve španělce. Například černými Sc5-a7-b8 a útok s dámou proti h2. Zaujalo i silnější hráče, kteří to sami použili. Přitom měl cit pro souhru figur, otevírání diagonál, sloupců a prostě hrát po celé šachovnici. Radost na jeho partie pohledět. Korespondenčně hrál finále republiky. Později, jako zaměstnanec drah, hrál za Lokomotivu Ústí.

V jistou chvíli se něco změnilo a usmyslel si, že vytvoří vlastní „koncepci“ (jak tomu říkal)  zahájení. Přitom se opíral o zásady středu šachovnice. Výstavba spočívala ve budování středu d3-Jd2-e4-De2 a „křídla“ h4-a4. Hrál bez rošády a kde ji udělal soupeř, tam mu šel dát mat.

Zrcadlově stavěl za černého úspně stejně (d6-Jd7-e5-a5-h5, event h6-g5).

Kdo ho znal, mohl se trošku připravit, věděl, do čeho jde. Kdo ne, také si i vylámal zuby. Přeci jen však tím jeho výsledky trošku poklesly, také věkem a zdravotním stavem. Zahájení zajímavé, ale předtím v „klasickém“ se mu dařilo více. Nicméně se ho do konce života nevzdal.

V blickách a zvláště v rapidech měl s tím výsledky silného kandidáta mistra (tehdy byl titul jiný-vyšším pojmem). Soupeři nechápali a když se dostali do „normální střední hry“, tak využil Walter Philipp umění citu pro souhru figur po celé desce a to byly divácky atraktivní výhry. Hrozen diváků u jeho partie, přechod do koncovky, údery zleva, zprava a soupeři dost často nestačili divit. Třeba pátý v pořadí mezi 20 mistry a kandidáty.

Slabiny to samozřejmě mělo, ve vážných partiích se projevilo a aby je odstranil, hrál 500-600 partií současně korespondenčně, rekord mi říkal, byl 720. Přitom zahájení analyzoval. V tom byl velmi pečlivý. Stovky, či spíše tisíce hodin věnoval, kdy zahrát a kdy ne c3-f3, aby pokryl slabiny a neodkryl jiné. K tomu mu sloužil onen počet korespondenčních partií. (V diskusi, že prý Ja3, Jh3 – spíše ne, ale netvrdím, že z těch tisícovek to nevyzkoušel, ale pokud tak jediná, do „koncepce“ by vůbec nepasovalo).

Na drahách dělal topiče, pár lopat do kotle a hodina analýz a znovu. Zkuste však postavit přes stovku pozic na šachovnici za den, vymyslet odpověď, vyplnit adresu a tah na koresponďáku, zbourat a další. Sto koresponďáků denně, sto stavění pozic, to i ruce od toho musí bolet.  Vůli Walter Phillipp tedy měl.

Nikdy ho soupeř nemusel urgovat o odpověď.  Ale smozřejmě tolik partií se podepsalo na výsledcích, pár minut nad každou pozicí. Šlo mu o "materiál" zahájení svého bádání, výsledky byly na druhém místě.

Nepravdivá historka je, že měl barák se stovkami šachových stolků a postavených pozic na pozemku.

Po partii analyzoval se soupeřem, při prohře byl rozčilený, ale byl velmi sebekritický, nadával sám sobě, že tento postup ještě neprobádal. Měl takové svébytné grimasy, tak se mohlo zdát soupeři, že nadává jemu (jak píše ZJ). Opravdu vždy se čílil jen z vlastní hry.

Jen pár historek, těch pravdivých.

Doma měl papoušky, prý mu sekundovali při analýzách. Jeho hláškou při rozboru bylo: „To by už vyhrál i můj 4. papoušek“.

Jako mladého kluka mě odchytil ke stolu v hospodě a zkoušel mne, proč ve své koncepci nehraje 1.e4?, když buduje střed. Musel jsem na to přijít. Po neúspěších přeci jen mi po delší době prozradil: „No přeci kvůli 1…. d5 a mám po středu“. „Proto d3-Jd2-e4“.

Na analýzy byl pečlivý, vůli měl silnou, analyzoval dny i noci (později kvůli cukrovce a nedoslýchavosti v invalidním důchodu). Když někoho ze šachistů potkal, chtěl se svěřit se svým bádání. Bylo jen obtížné pak při cestě na oběd po městě s kolegy/ěmi, když Walter tě potkal a začal vyprávět na co přišel (nedoslýchavostí mluvil nahlas na celé náměstí), vysvětlit kolegům/yním, že šachisti jsou  normální, jen někteří „abnormální“ (jak by řekl klasik).

• Když takto Emilu Vlasákovi vyprávěl, že po noční analýze došel k závěru, že po 1. c4 je nejlepší 1…..a5, odpověděl mu vtipně EV, že to není objev, to jen posunutá sicilka .

Co mu nejde ubrat, byla jeho píle a vůle. To na druhý den rapidu, přinesl 4x A4 papíry hustě malým písmem popsané. Co pokazil a co vše ještě musí vylepšit.  Mít takovou vůli (samozřejmě namířenou správným směrem) republikoví dorostenci, tak má trenér těžkou hlavu, koho z množství kandidátů na olympiádu vybere. 

Svérázný postup a vůli prokázal při odvykání kouření. Vymyslel opět svůj postup. 6 dní absťák a sedmý den „povinně“ celou krabičku. A tak to opakoval snad sedm týdnů. Až prý pochopil, že ten sedmý den celou krabičku nedá, nechutná, tak toho nechal úplně provždy. Proč takhle divně se ptali kuřáci. Protože došel k určenému cíli, zatímco mnozí jiní, přes snahu o odvykání, ne. Jako se ptát vítěze turnaje, proč hrál tak divné šachy, říkal.  Následně skončil i s alkoholem.

Hrál do poslední chvíle života, pak přišla z nenadání 1993 smutná zpráva, že Walter Philipp zkoumá, analyzuje a hraje již jinde.

Bylo by toho daleko více, také od lidí, co pamatují jeho začátky v Ústí nebo předtím na jihu Čech, k tomu partie, analýzy, z jeho období klasických zahájení i té jeho  „koncepce“, k tomu ten cit pro souhru figur. To by musel někdo vzít čas, energii, prostředky na vydání obsáhlého materiálu. Že by byl čtivý a zajímavý, to určitě všichni tuší. 

--

Partie z doby, když hrál "běžná" zahájení, viz zde (vlevo dole autob. kor.hráčů a WP)

                                                                                          Pavel Chrz

Následuje doplnění od Zdeňka Jandy:

Jak už to tak v šachovém světě bývá a chodí, tak jedna vzpomínka na určitou osobu ihned vyvolá řetězovou reakci dalších , kteří s tou první měli nějaké zkušenosti.

• Já jsem si vybavil populárního Waltra po té , co Pavel se zmínil o něm v jiném článku. Kromě toho, co zde popsal Pavel, mě Walter upoutal ještě něčím jiným. Jako tenisté hodnotí čistotu úderů (bekend,forhend) , tak u Waltra jsem si všiml pozoruhodného provedení samotného tahu. Jeho pohyb ruky byl nesmírně elegantní a co do provedení neměl Walter konkurenci a následovníků. Byl to opravdový zážitek .
• Blíže jsem měl možnost poznat Waltra Philippa při Primátu města Děčína v r.1972. Při pozápasových analýzách byl kolem něho vždy velký hrozen hráčů, a vzpomínám si, jak někteří (ti slabší výkonnosti) téměř s nábožnou úctou poslouchali Waltra, jak např. tah c3 místo c4 se projeví až za 30 tahů a rozhoduje výsledek partie. S úsměvem jsem to pozoroval, bavil se, ale nijak komentoval či zasahoval , však šachy jsou zábavnou hrou . Walter měl v tomto našem děčínském turnaji  několik pozoruhodných výsledků , podívejme se na 2 ukázky. Mám štěstí,že se zachoval bulletin turnaje,s poznámkami výborného publicisty Františka Blatného :  

Tolik ode mě doplnění Pavla Chrze a letmá vzpomínka na velmi osobitou postavu ústeckého šachu.

Zdeněk Janda