Výlet do Milána

Zjišťovali jsme, zda náhodou není v okolí i nějaký turnaj v rychlejším tempu a ejhle! K EXPU byl zajištěn i doprovodný program v podobě týdenního turnaje a 27.6. se měl konat půlmaraton v bleskovém šachu. Předbězná startovní listina čítala i pár velmistrů, cenový fond byl 1700 euro a první cena 500 euro. Říkal jsem si, že si udělám krásnou dovolenou a ještě si ji zaplatím, super idea. 

Ráno 26.6. jsem letěl z Prahy miniletadlem společnosti ČSA, let byl bez problémů, letušky (byly dvě) měly dohromady tak 150 let, ale kafčo, džus a zákusek jsem dostal, tak aspoň něco. Po přistání na letišti Miláno/Malpensa bylo ještě potřeba dle pokynů dorazit nejlépe do středu Milána. Přepravu z letiště zajistil autobus za 10 euro, byl plný turistů pocházejících z Asie. Cestu autobusem jsem prospal a tak jsem se najednou objevil na stanici Milano Centro, u hlavního vlakového nádraží. Zde jsem byl zhruba okolo jedenácté hodiny a musel čekat zhruba do šesti do večera, než mě známí vyzvednou. Zjistil jsem, že Italové se k angličtině moc nemají a vzhledem k tomu, že má italština není špatná, ale absolutně žádná (teda poprosit o kafé umím a pár vulgarit už taky umím), tak jsem se raději nikam moc nehrnul a v poklidu jsem si našel supermarket, kde prodávali Budvara za 1.5 eura, což mi přišlo v pohodě, cigarety okolo 4-5 eur, což je skoro stejné jak u nás a v poklidu jsem se rozvalil v místním parku na Piazza Luigi di Savoia (náměstí Ludvíka Savojského??, kdyžtak mě opravte) a sledoval přistěhovalce z Afriky. Po nějaké době si ke mně přisednul slušně oblečený Rumun, moc anglicky neuměl, ale aspoň mi to vše utíkalo rychlejš.  

Zhruba v pět odpoledne už jsem byl tak unaven (z vedra samozřejmě), že jsem usnul a modlil se za nalezení. Okolo sedmé se povedlo a ještě jsme dokonce stihli navštívit asi největší kulturní památku Milána a to místní katedrálu (Duomo). Náměstí plné umělců, vojenských myslivců, holubů a také spousta řevu, tak to tam zhruba vypadalo. Plán byl vyjet na střechu katedrály, odkud je prý za dobrého počasí vidět i na slavný Matterhorn. Nakonec z toho sešlo, obešli jsme katedrálu dokola, když mě zrovna chytla malá potřeba, ale po zjištění, že toaleta je za dvě eura jsem se rozhodl, že se prostě hecnu a vydržím... Vydržel jsem :-)  poté jsme prošli Milánským obloukem a prošli si Pasáž, která byla ve velkém stylu a najednou jsme byli u slavného divadla

Poté procházka úzkými uličkami v okolí katedrály, pauza na kafíčko a tradá směr metro a zpět ke karavanu. Vchod do metra uzavřen. No nazdar, pěšky je to fakt štreka, naštěstí hned vedlejší vchod byl otevřen a tak jsme v klidu dorazili zpět a vydali se hledat hrací sál turnaje. Našli jsme nakonec super místo u hřbitova, až ráno tu byl nehorázný hluk – ukázalo se, že jsme to zaparkovali přímo u myčky pro TAXI službu. V poho, na celodenní hraní šachu jsem se cítil svěží a ready, menší snídaně a jdeme na to.

Po příchodu do hracího sálu to vypadalo vše velmi skromně, velké prostory ale nikde nikdo. Nakonec z avizovaných velmistrů dorazil jen jeden, nějaký Srb, 2487, něco mi říkalo, že to bude určitě jeden z těch mnoha srbských hráčů, kteří mají titul GM, ale výkonnost je jiná.

Nakonec se na turnaj sešlo jen 17 hráčů, hlasováním se rozhodlo, že napřed 17 kol, z toho jedno kolo má pokaždé někdo volno a poté to stejné, ale s obrácenými barvami. Cenový fond byl silně zredukován a to na 620 eur, takže po přepočtení činila první cena jen 180 eur.

První kolo a hned hraju s Marťou...předem musím říct, že hraje velmi hezky a zlepšuje se, jen jedna věc mu chybí a to soudnost. Nejsem jeho rodič ani trenér, ale myslím, že pokud mám dámu míň, je slušnost se vzdát. Chápu, v kategorii H10 se hraje do matu, ale na vyšší úrovni už ne. Tímto tak trochu apeluji na jeho trenéra, aby mu to nějak vysvětlil, protože ode mě to pochopit nedokázal.

Turnaj probíhal svižně, mně se povedlo udělat povinně 12 z 12 tuším a pak jsem hrál proti srbskému velmistrovi. Stál jsem slušně, ale nějak jsem se zamotal, až jsem místo lepší koncovky skončil v koncovce bez figury :) byla tam šance na věčný šach, když náhle... soupeř po šachu zahrál nemožný tah střelcem a tím pádem prohrál! To byla fakt jediná klika v turnaji, jinak jsem soupeře porážel v klidu, většinou se uškvařili sami, nepamatuji si nějakou velkolepou kombinaci, až na jednu pozici z francouzské s nakonec druhým v pořadí, mladým hráčem z Itálie, hrálo se: 1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jd2 c5 4.exd5 Dxd5 5.Jgf3 cxd4 6.Sc4 Dd7!? Moderní novinka, nechávalo mě to chladným... 7.0-0 Jf6 8.Jb3 Jc6 9.Jbxd4 Jxd4 10.Jxd4 a6 11.Se2?! Nic moc tah, ale přišlo mi, že zabraňuji tahu b5.. 11...b5? Cože? 12.Sf3 logický tah. 12...Sb7? A to už ztrácí pěšce. Nutné bylo 12...Jd5 ale po a4 není o výhodě bílého pochyb. 13.Jxe6!

Získává pěšce. 13...Dxd1 (13...Sxf3 14.Dxf3 +-; 13...fxe6 14.Dxd7+ Jxd7 15.Sxb7+-) 14.Vxd1 Sxf3 15.Jc7+ Ke7 16.gxf3 Va7 17.Sf4 atd... bílý bezpečně uplatnil pěšce ve věžové koncovce.

Ale to jsem někde u 23.kola. Martin mi velmi pomohl, dokázal černými sejmout velmistra, možná poprvé v životě! Už v první části turnaje s ním hrál velmi důstojnou partii a teď si ho povodil jak zkušený mazák! 2487 prohrálo s elem 1685 a to dokonce bílými!

Asi tři kola před koncem jsem vítěz, dokonce jsme si mysleli, jak mi krásně naskočí nové blesk elo okolo 2650 minimálně, Marťovi jsme spočítali nové blesk elo okolo 2170, bohužel další den jsme zjistili, že turnaj započítán nebude, ale tak nevadí, je to jen nevýznamné číslo, z tohodle se stejně nenajím. Turnaj jsem tedy vyhrál ziskem 34 bodů z 34 partií (dva body teda kontumačně). Marťa po první půlce zabral a nakonec skončil na sedmé pozici, která ještě měla být ohodnocena 20-ti eury, ale Italové řekli, že vyhrál kategorii do ela 1700, takže dostane jen za kategorii 35 eur. O tom, že není možné kumulovat ceny nebyla řeč a těch 20 eur nikdo nedostal, zkrátka propadly pořadatelům.

V souboji s jedinou ženou v turnaji – WFM  Messina Roberta

V popředí Marťa, který celý turnaj odehrál na šachovnici číslo 1 a furt se mi za to smál :-)

český duel, nakonec jsem vyhrál suše v koncovce, s dítětem se jinak vyhrát nedá.

Ty jsi hrál na prvním stole, ale já mám plný počet, béééé. Mimochodem za zády je Milánská hasičská zbrojnice, ale ani jsem je neslyšel vlastně, asi zrovna bylo ve městě „pianko“.

Společné foto oceněných

vítěz turnaje v „euforii“

autor: IM Vojta Plát