Jako jednu z aktivit pro volný den si čínský velmistr Ding vybral jízdu na kole. Což se mu ale dost vymstilo, protože si při tom zlomil kyčelní kost a musel v pátek podstoupit operaci. Z toho důvodu se jeho souboj čtvrtého kola proti Caruanovi přeložil na další volný den, to jest pondělí 4. června. I přesto se však rozhodně bylo na co dívat. Nejméně v duelu mezi Nakamurou a Carlsenem. V něm se totiž velmi rychle vyměnily všechny čtyři páry lehkých figur a těžkofigurová koncovka se stejným počtem pěšců těžko mohla skončit jinak než remízou. Anand zvolil bílými proti Soovi anglickou. Partie probíhala v poměrně vyrovnaném duchu a mírné zápletky střední hry rovněž i tuto partii přivedly do těžkofigurové pozice. Ta se však skoro vůbec nehrála, protože Filipínec obětí věže vynutil věčný šach bílého krále.
Karjakin a Vachier-Lagrave sehráli velice zajímavou partii. Bílý se v Grünfeldově indické pustil do útoku na královském křídle, což vedlo k narušení pěšcové struktury černého. Nic extra závažného se nedělo, Francouz se přesto rozhodl pozičně obětovat kvalitu. Což nebyla vyloženě špatná volba, měl za ni docela sympatickou kompenzaci. Osudným se však pro černého ukázal být jeho 33. tah, kterým si sebral "zdravého" bílého pěšce... a rázem bylo, jak se říká, po ptákách! Nejdelší souboj čtvrtého kola předvedli Aronjan (úvodní foto: Lennart Ootes) s Mamedjarovem. Také v této partii se hrál Grünfeld a černý celkem typickým způsobem obětoval pěšce na c5. Ne že by však za něj v této konkrétní situaci něco získal. K žádné pořádné protihře se nedostal, a tak bílý postupně přešel do koncovky, ve které mu zůstala tato minimální materiální převaha. Navíc se dostal k pěknému pěšcovému průlomu, díky němuž získal figuru. Partie tím však pořád ještě nebyla rozhodnutá, protože bílému poté zbyli poslední dva pěšci, navíc oba krajní. Trpělivou hrou ovšem dokázal partii dovézt do vítězného konce, když jednoho pěšce sice pozbyl, ale posledního bílého bojovníka uzmout nedokázal.
