Tento týždeň ale patrí Viktorovi Gažíkovi, ďalšiemu predstaviteľovi generácie, ktorá sa narodila okolo roku 2000.
Viktor na Majstrovstvách Slovenska mládeže vyhral svoju kategóriu do 14 rokov s perfektným skóre 9/9, čo je o to pozoruhodnejšie, že išlo zrejme o najsilnejšiu kategóriu vôbec, dokonca silnejšiu ako CH18. Ešte väčší dojem ale na mňa urobila jeho hra; Viktor nehrá primárne na útok ako väčšina jeho rovesníkov. Hrá riskantne, ale viac ho zaujíma materiál a pozičné výhody a útočenie necháva na súpera. Ale keď sa pod útok dostane, bráni sa chladnokrvne a presne, akoby mal päťdesiat rokov, hypotéku na krku a štyri pubertálne deti, a nič ho tak už nemohlo rozhádzať. Akoby bol vnukom Tigrana Petrosjana.
Vysmiaty Viktor Gažík blicá pre kamery štátnej televízie
Napokon, posúďte sami. V rozhodujúcej partii 5.kola proti Jergušovi Pecháčovi dostal Viktor zdravou hrou strategicky vyhranú pozíciu, ale Jerguš si umne vybudoval hrozivý protiútok:
Gažík-Pecháč, po 20.ťahu čierneho
Čierny hrozí prevodom veže na kráľovské krídlo, po čom pomer útočníkov a obrancov bude niečo ako 5:3, (ak rátam aj bieleho kráľa). No mal by som strach. Viktor ale chladnokrvne hrá 21.Vab1 a po 21...Vg6 prosté 22.Kh1. Čierny následne obetoval všetko, čo mohol: 21...Jxg2 22. Sxg2 Jg3+ 23.Kg1 Sxh3 atď. atď. Útok ale neprerazil a vlastne ani nemohol; po kontrole strojom sa ukázalo, že Viktor v obrane nikde nepochybil.
Iný príklad zo siedmeho kola:
Gažík - Michel, po 18.ťahu bieleho
Viktor nerozohral otvorenie nijako slávne a nemá výhodu. Svojím posledným ťahom 18.Vac1 ale opäť prejavil pozoruhodnú odvahu; obeť na f4 ho nijako nevie rozhádzať. Čierny neodolal 18....Vxf4!? 19.Dxf4 Sxe5? (19...Vf8 dáva objektívne rovnú hru) a prepočítal sa. Po vynútenom 20.Vxe5 Vf8 biely trikrát presne ustúpil 21.Dh2! Dxf2+ 22.Kh1 Dxb2 23.Vee1! a bolo po partii, Viktorovi ostala veža navyše.
Jediný moment, keď Gažíkovi nemusela jeho petrosjanovská hra vyjsť, bol okamih v otvorení šiesteho kola. Nájdete ťah, po ktorom biely stojí prakticky na výhru? A dokážete správne spočítať všetky varianty?
.jpg)
Bango-Gažík, po 12. ťahu čierneho.
Želám Viktorovi do ďalších rokov veľa úspechov a výdrže. Želám mu tiež veľa podpory zo strany šachovej verejnosti na Slovensku, ako aj zo strany Slovenského šachového zväzu.
Ako vychovať Navaru?
U vás i u nás sa často otvára otázka, ako vlastne vychovať hráča svetovej špičky: hľadá sa kuchársky recept na druhého Navaru. Je zaujímavé, že obvykle ide o recept ľavicový (aspoň na Slovensku) – vytvoríme masívnu organizačnú štruktúru, v ktorej sa budú zachytávať talenty od malička, každý dostane šancu, a z kvantity sa odrazu vylúpne kvalita. Výsledkom je, že desiatky detí dostanú podporu, ktorá je ale tak malá, že sotva znamená nejakú reálnu zmenu.
Ak chcete mať na konci takejto ľavicovej stratégie desať medzinárodných majstrov, je to dobrá cesta. Ak chcete mať na jej konci superveľmajstra, možno nekráčate správne.
Ja som zástancom opačného, pravicového prístupu. Máme mladých šachistov a šachistky, ktorí sú preukázateľne dobrí už dnes: u nás povedzme Gažík, Pecháč a Repka, (dámy nepoznám, bohužiaľ), u vás sa určite nájdu tiež. Podporme masívne niekoľko málo tých, ktorí majú šancu stať sa silnými veľmajstrami, podporme kvalitu miesto kvantity. Že je to nespravodlivé voči iným šachistom? Nie celkom – traja vyššie menovaní sa dostali tam, kde sú, bez zásadnejšej podpory zväzu. Ich cestu môže ktokoľvek zopakovať.
A z kvality sa vylúpne kvantita. Ako to myslím? Vezmite si príklad Carlsena – je on výsledkom masívnej práce so šachistami v Nórsku? Asi ani veľmi nie. Jeho genialita naopak šach v Nórsku náramne potiahla – jeho príklad priviedol k šachu tisícky detí účinnejším spôsobom, než by to kedy urobila akákoľvek schéma škôl a školení.
autor: GM Ján Markoš
Nu z ničeho - v době, kdy měli Číňané ono nic, tak měli 1 milion registrovaných hráčů čínské verze šachu, kterou mimo onu zemi pomalu nikdo nezná, ale má asi mnohem delší historii než náš současný šach. Z miliardy lidí se talenty určitě vybírají snadněji než kdekoliv jinde. A je dobré vidět i negativní stránky takového modelu, o kterých se pravda tolik nepíše. Každá země může mít jen takový model, pro který dokáže vytvořit potřebné zázemí, a který budou akceptovat ti, kteří by se v něm měli vzdělávat.
Kedvis - čeká se na ověření zápisu, pak bude návrh Koncepce zveřejněn a věřím, že bude proprán i zde na NSS.
exot - ano, čínský model s bází v Pekingu se ukazuje jako velmi účinný, z ničeho mají Číňané dnes řadu hráčů 2700+ či mistryni světa. Takovou cestu ŠSČR ale nechystá, zatím by nám stačil třeba rozvoj pardubického sportovního gymnázia, kde je i šachový program, zatím tam jsou místní hráči a žádný fanatik, který by tam dojížděl na intr přes celou republiku, aby se stal mistrem světa se ještě neobjevil
.
Marky - stipendia pro reprezentanty máme v Černobílé knize jako ideál, dnes mají naši 3 nejlepší reprezentanti smlouvy na 130-170 tis/rok., tedy zhruba ve výši minimální mzdy, plus výhry a prémie (za družstva), platí si z toho ale ještě ME jednotlivců, takže ani náš svaz je sám o sobě zdaleka neuživí. Na druhou stranu tu máme asi 30 šachových profíků, živit se dá i trénováním, pořádáním turnajů atd. - koho šachy baví a je dostatečně šikovný, ten si cestu najde. ŠSČR se jim snaží mj. pomáhat rozšiřováním základny a propagací šachu jako takového. Každý, kdo se rozhodne věnovat šachu naplno, pomáhá totiž celkovému šachovému prostředí.
Tři věci jsou potřeba k dosažení vrcholu, dvě z nich se dají ovlivnit a naučit, třetí ne, s tou se člověk musí narodit. První věc je talent. Druhou je pracovitost, píle. A třetí, tou nejdůležitější, je naprostá, bezvýhradná oddanost šachu. To je ten pověstný fanatismus, o kterém někteří hovoří s despektem, jiný obdivně. Myslím si, že spousta talentovaných a pracovitých šachistů nerozvine naplno svůj potenciál pouze proto, že vynakládají příliš mnoho energie na to, aby u ostatních vzbuzovali dojem "normálnosti". Tak to ale není. Oni nejsou normální, oni jsou výjimeční, to je třeba si poctivě přiznat. Měli by si svou excentricitu, svou vášeň hýčkat, být na svůj fanatismus pyšní, dávat ho hrdě na odiv ostatním. Slova ostatních o tom, že "jsou z jiné planety" apod. by pro ně měla být vzpruhou, povzbuzením, že dělají věci dobře. Lidé jako Fischer, Aljechin nebo třeba Ivančuk věděli, že šachy jsou nade vše. Víc než mezilidské aktivity, víc než jídlo, víc než spánek. Nestyděli se za svůj fanatismus a stali se legendami. To je věc, kterou drtivá šachistů nedokáže, a proto se z nich nikdy nestanou mistři světa. To je věc, na kterou by se trenéři měli zaměřit, tuto stránku lidské osobnosti by ve svých nadějných svěřencích měli podporovat. Ideální by bylo vybudovat středisko, jakýsi šachový Šaolin, kde by pečlivě a systematicky vyhledávaní talenti žili jako mniši, odříznutí od světa a od všech světských radovánek, a pod dohledem těch nejlepších by veškerou svou vůli by upírali k jediné věci - zvýšení své hráčské síly. Za prohru by byli trestáni, za výhru odměňováni a motivováni. Slabí jedinci, kteří by zklamali očekávání do nich vkládaná, by byli nelítostně utraceni, aby nemohli vyzradit tajemství užívaných metod. Tak by přežili jen ti nejlepší, nejsilnější, nejzocelenější. Budoucí mistři světa. :-)
Přesně takhle to napsal i pan Cvek na svém blogu. Měl obdobnou zkušenost i pan Ftáčník? Pokud ano, tak by bylo dobré se řídit těmito zkušenostmi a zavést to i u naší (vaší) TOP mládeže (jen několik hráčů). Myslím, že je to i určitý druh motivace.
K ostatnímu. Jako protekci to nevnímám. V celé diskuzi jsem se bavil o dvou skupinách hráčů, kdy každá z nich potřebuje něco jiného.
Díky.
Jak vám pomohl Lubomír Ftáčník? Jak vám pomohla jeho autorita? Proč by z vás, bez pana Ftáčníka, nebyl takový hráč? Jakou velkou roli hraje silný trenér u mladého talentovaného hráče? Kde ho najít? Jaké máte podmínky pro růst mládežnických talentů na Slovensku? Proč u vás nezafungoval přechod od nadějného juniora k profesionálovi? Vaše zkušenosti a rady mohou hodně pomoci. Děkuji.
Pane Markoš, mužete trochu více napsat o tomto vašem příspěvku 03.05.2015 08:25 | Ján Markoš To je zajimavé. Myslím, že to s tímto temátem hodně souvisí. Děkuji.
HonzaSvatoš: Nejste jediný. V současném mládežnickém FIDE se už nikdo nevyzná a stejně je to i u dalších ratingů. U těch kluků ukáže až čas, ale obávám se, že rodiče budou mít poslední slovo. Četl jsem o nějaké sporu (ohledně FIDE ratingu) mezi panem Gažikem a panem Pecháčem a pak se tu dočítám, že otec Jerguše nebude podporovat svého syna, ale raději zakoupí techniku pro živý přenos na ME mládeže 2016 Chris má stabilní růst a Viktor má také pěkné výkony. Velké skoky se stávají, ale jen pár talentu se na tomto ELO udrží (s vaší uvedenou tolerancí do 50 ELO bodů).
Viktor: Díky za odpověď. Asi jsme se nepochopili. Na tyto i jiné informace jsem už narazil, ale to co postrádám je nějaká jasná koncepce a určité efektivní kroky. Také mi chybí to, že tyto informace se získávají v diskuzi a ne v samostatných článcích.
Ztráta podpory není jasně definovaná, ale je daná jen nesplněním několika obecných podmínek. Stejně tak to je i s podporou. Na tom byste měli zapracovat.
Trenéři reprezentantů nemají úzký kontakt s talenty a i když mají slušnou kvalifikaci, tak jen obtížně mohou pomoci všem reprezentantům na vrcholových akcích.
Co se týká fanouškovství, tak já fandím každému, kdo se snaží posunout podmínky talentovaných hráčů na srovnatelnou úroveň s jinými zeměmi.
V těch osobních zájmech jsem ustřelit (omlouvám se). Myslel jsem spíše jiné zájmy.
Honzo, vcelku souhlas, jen k té píli a pracovitosti bych dodal: nejzásadnější je, aby ten talent se rozhodl, že opravdu chce svůj život omezit na šachovnici. Vizní to možná drsně, ale problém je v tom, že šachy hrají často inteligentní lidé a když vstoupí do puberty, začnou uvažovat o životě. Vidí, že je spousta krásy k objevování a celá řada zaměstnání, které přinášejí větší prostor k seberealizaci než desková hra. Pochopí, že šachy nejsou středem vesmíru, ale pouze pomůckou pro rozvoj jistých schopností, které se pak uplatní ve skutečném životě, nikoli v imaginaci dřevěných figurek. A tak během puberty ubírají plyn a věnují se smysluplným aktivitám. Jen drogově závislí na šachu zůstávají a dřou zahájení, střední hry, koncovky. Jen z takových se rodí TOP hráči. Ale není to zahozený talent, když se mládežník rozhodne např. pro dráhu lékaře, konstruktéra, umělce. Naopak, je to nasměrování talentu do sektoru, kdy přidaná hodnota společnosti je výrazně vyšší než sedět za šachovnicí. A tak nějak končí talenti. Jestli chcete mistra světa, musíte najít fanatika. Posedlého šachy. Samozřejmě trenéři chtějí masový nárust základny, protože vlastně lobují za své živobytí. Nechme je tak, každý kope za své zájmy.
Tak nevím, jsem jediný, kdo nad raketovými skoky hráčů Jerguše Pecháče, https://ratings.fide.com/id.phtml?event=14926970 a Viktora Gažíka, https://ratings.fide.com/id.phtml?event=14928752 , kroutí mírně skepticky hlavou? Až si oba kluci své ELO hodnocení udrží (s tolerancí cca 30-50 ELO bodů) následující dva roky, při aktivním hraní, pak prosím. Takto se mi jeví celá záležitost spíše jako 1) důsledek enormího RK ve výši 40, 2) hype a PR.
Jako stabilní mi naopak při prostém pohledu na graf přijde postupný nárůst u Christophera Repky, https://ratings.fide.com/id.phtml?event=14918781 .
Pokud jde o politizování, tak recept pana Markoše je samozřejmě rovněž levicový, neboť též předpokládá přerozdělování (dokonce dle autora masivní) prostředků, které samozřejmě na stromech nerostou. Jen počet beneficientů (včetně trenérů) je nižší. Rád bych věřil, že toto není pravým smyslem článku.
Souhlasím s poznámkou Marka Vokáče, že druhého DN nelze "vychovat". Nutnou a nikoli postačující podmínkou je talent AND pracovitost AND vůle AND dobří trenéři. Tři z těchto nutných podmínek skutečně nejsou otázkou peněz, ale osobnostních vlastností.
Dík Jablko, tak ještě jeden
:
Přijde Drahil domů. "Kde seš tak dlouho, sháněli Tě tu z Hradu, prý mají pro Tebe nějakej kšeft".
Drahil - barevné knihy vyústily do Černobílé, která má již komplexnější charakter: http://chess.cz/www/informace/strategicka-koncepce-sscr.html. Jde o inspirační studnici pro všechny, kteří se šachem zabývají, nikoliv o schválenou koncepci ŠSČR.
Na příkladech Petrosjana, Fischera, Ananda či Carlsena nebo třeba Sáblíkové jasně vidíme, že sport potřebuje svou hvězdu, aby oslovil národ. Pokud bychom nechtěli mistra světa, nemá smysl přispívat talentům 2 miliony ročně. Může to být cíl nadnesený, ale co bych rozhodně od podpory talentů očekával je doplňování dospělé repre. Třeba předseda TMK Marek Vokáč vidí ale jako hlavní cíl, aby co nejvíce dětí umělo co nejlépe šachy. Oba jistě máme na mysli to nejlepší pro český šach a do určité úrovně se oba pohledy prolínají, ale dojde se k okamžiku, kdy je potřeba říct, ty už ne, protože z tebe bude maximálně průměrný velmistr, což na repre nestačí (a dokaž, že ne) nebo tady máš, když to dotáhneš na IM, tak taky dobrý, předáš své zkušenosti jiným, možná to budou teprve ti reprezentanti. Právě podobné otázky by měla rozseknout Dlouhodobá koncepce, budu se těšit na debatu k ní.
To s tou pravděpodobností se mi líbí, vtipné. Jen je otázka, jaká je velikost Pn.
Tak Vy myslíte taký pravicový recept: pôžička - rôžička
Nejen pro dnešní maturanty:
P = Pn x 1,01
P = pravděpodobnost zisku titulu ms českým šachistou do roku 2050.
Pn = pravděpodobnost zisku titulu ms Davidem Navarou.
ofca: Dobře!
; Základem je umět si správně položit otázku. Vyšším levelem je dokázat si správně odpovědět.
No, jo, ale co tam psát? Doba se vrací k vtipnému plánování a nazývání běžných věcí honosnými jmény. Viděl tady někdo třeba školní vzdělávací programy a jejich vize? Já osobně bych jako dlouhodobý cíl vytkl třeba udržení se v první třicítce na Šachové olympiádě, s mohutným nástupem dřív nešachových národů, kde jsou dnes peníze, by to bylo logické. Všichni by mne ovšem asi i právem za takový pragmatismus ukamenovali.
Proto doporučuji přepsat cíl na získání postu mistra světa do roku 2500, to by mohlo být průchodné. Ale kdoví, třeba se dočkáme dřív, než si myslíme.
Re: Pavel Ch - Díky za tu informaci, že svaz vyhlásil, že do roku 2050 budeme mít mistra světa. Dobře jsem se pobavil, i když jsem nevěřil, že by tohle někdo opravdu mohl napsat :-D Tak jsem si našel bílou knihu (mimochodem na bílou knihu je dost barevná, tedy je tak barevná, že připomíná spíš reklamní leták na lunapark :-), kde jsem tuto informaci nenašel, nicméně s červenou knihou (červená kniha kupodivu nepatří do červené knihovny, ale jde o materiál šachového svazu) se trefíte do černého :-) Uvedu zde úplnou, nezkrácenou a kompletní kapitolu 5. Reprezentace (nebojte, není to moc dlouhé ani náročné čtení :-): "5. Reprezentace Cíl: • r. 2050 český mistr světa
– vytvořit víc než důstojné podmínky, péči, dlouhodobé kontrakty.. Dobré výsledky motivují PR a mediální svět, navíc se stane reprezentace stane atraktivní motivací pro talenty
I při neohromujících výsledcích reprezentace všech kategorií nemá cenu se na nikoho hněvat, nikdo z nich za relativní zaostávání šachu v ČR nemůže. Cesta ke zlepšení je mnohaletá záležitost. Důležitý je profesionální a nejlépe smluvní vztah se všemi kategoriemi reprezentantů, dopředu jasná práva a povinnosti, otevřené vztahy. Je samozřejmé, že profesionálové v hlavní státní reprezentaci musí být adekvátně zaplaceni.
Pracovní skupina pod vedením – návrh Marka Vokáče – nastavení parametrů do 30.6. 2012?" Konec citace Jak to bylo v básnících? "Strana plánuje na pětiletky a vy jedete rovnou na desetiletky? Vidím, že jste velice progresivní..."
Červený plán zde: http://www.chess.cz/www/assets/files/informace/vv/Cervena_kniha.pdf Bílý plán zde: http://www.nss.cz/foto_galerie/clanky_images/3314/Bila-kniha.pdf
P.S.:Tohle není "hate - comment", jen mě to pobavilo, tak jsem se chtěl podělit, nic víc ;-)
V ČR je spíše s podivem, že velké město jako Praha, s obrovským množstvím klubů, turnajů atd. nedokázala od generace 60.-70. let (Hort, Jansa...) s výjimkou Davida Navary vychovat jediného silného velmistra. Takže kvalitní hráči vesměs vyrůstají z menších měst a oddílů (Hráček, Babula -uherskobrodsko, Láznička, Bernášek-pardubicko....). Čím to asi bude? Kvalitní oddíl, dlouhá tradice (pardubicko je šachám oblast zaslíbená -viz proslulý turnaj), nadšený a schopný trenér?
V jiných oblastech je to spíše ojedinělé a Praha, to je přímo záhada.
Vše ukáže jen čas,tak uvidíme co z nich bude.
Takže jste v base zas tak moc nestrádali? :-)
Díky Markimu za hezký článek a za iniciaci zajímavé diskuze.
kedvis7 - poměrně podrobné rozpočty ŠSČR jsou na webu svazu, r. 2015: http://www.chess.cz/www/assets/files/informace/konference/2015/Rozpocet_SSCR_2015.xls. Stejně tak rozdělení IT (svaz podporuje ze 2/3 13 talentů 10 hodinami měsíčně): http://www.chess.cz/www/informace/komise/tmk/dokumenty/tmk-zverejnila-listinu-talentu-a-individualnich-treninku.html. Ztráta podpory není výhrůžka, ale informování o skutečnosti, že je vývoj hráčů sledován a vyhodnocnován, jak se po tom níže volá. Na repre akce jsou vybíráni trenéři reprezentantů - svaz posílá 3, takže logicky ne každému může svaz zaplatit toho jeho. Jelikož nerad ztrácím fanoušky, moc by mě zajímalo, jaké osobní zájmy máte na mysli.
Dříve to bylo i přes 20 hráčů v IT, jde tedy o zúžení záběru. To je ostatně jedna z nejdůležitějších koncepčních otázek. Novou koncepci chci proto, že k poslednímu doplnění mužské repre došlo v roce 2006, kdy přišel Viktor Láznička. Můj dojem je, že systémově vychováváme hráče IM kolem 18 let a na GM to někteří z nich dotáhnou ve věku, kdy jsou již rozhodnutí šachem se neživit, což není vyhovující stav. I proto jsem zatím novou koncepci nepodpořil. Uvidíme, jak se k tomu ve veřejné debatě postaví další odborníci a zainteresovaní.
Ad zs - zmíněné články v zásadě na papíře v koncepci jsou, ale ze Strahova můžeme opravdu maximálně podporovat Šachy do škol, kroužky a jejich trenéry či kraje a KTCM, ale ujmout se toho musí už někdo v místě.
Pro paní zs - chápu problém malých měst, pokud máte zeměpisnou smůlu, pak to budete mít těžké. Ale není to nezdolatelné. Nevěřte tomu, že to mají ve velkých městech vždycky snadné. Nebudu to tu rozepisovat, spíš mi napiště mail (viz www.chess.cz), pokusím se vám poradit. Měl bych i řešení na problémy s doprovodem dětí na soutěže, ale to už sám nezařídím, s tím musí chtít něco udělat mnohem víc lidí na mnoha odpovědných místech naší šachové organizace. A nejsem si jist, jestli by takové řešení rodičům či dětem vyhovovalo.
Souhlasím s vámi, že nad školními kroužky někde může chybět nějaký navazující klubový článek. Ale to snad není otázka koncepce, ta vám klub v sousední ulici nevytvoří. A stejně tak ji nevytvoří žádná svazová instituce. Zkusíme rozšířit internetové tréninkové projekty, ale to sama píšete nemusí stačit. Napadá někoho nějaké lepší kouzlo?
Zdravíčko. Zajímavá diskuse, snad se nezvrhne jako některé jiné. Dovolím si také pár poznámek. Marki dobře ví, že Navara se nedá vychovat, Navara se musí narodit. Pokud ho dokážeme rozeznat, lze mu poskytnout výjimečnou podporu, i kvalitní trenérskou spolupráci, pokud na ni vůbec někdo z našich trenérů bude mít. Snad jsme se díky Davidovi něco v tomto směru naučili, když ovšem začínal on, trenéři hodně diskutovali o tom, jak vlastně s tak výjimečným talentem pracovat. Vlastimil Jansa odvedl myslím skvělou práci, ale přesto skvělou práci odvedl především David Navara sám. Pan "Paulz" má nespornou pravdu.
Viktor Láznička je ovšem důkazem, že hodně vysoko ve světové špičce se dá dojít i bez tak oslnivého talentového základu, i když samozřejmě i on patřil už v mládeži ke zřetelným a výrazným talentům. Dokázal k tomu přidat mocnou vůli se zlepšovat a obrovské penzum vlastní práce i dobré rádce a trenéry. Přiznejme si, že v jejich mládežnických letech asi nemohli dostat takovou svazovou podporu, která by myslím byla v možnostech svazu nyní.
Zeptejte se však obou, co při své cestě do světové špičky museli obětovat. A pak se zeptejte řady dalších mladých hráčů třeba z první třicítky našeho žebříčku, co oni dělají pro to, aby se do světové špičky dostali. Je mezi nimi pár dost talentovaných hráčů, jenže cesta do absolutní špičky je velmi dlouhá a neobyčejně náročná, to si uvědomuje velmi málo posuzovatelů, kteří si to sami nikdy nezkusili. Nikoho si netroufám kritizovat za to, že se na tuto cestu nevydal, nebo se mu na té cestě prostě nedaří jít výše.
Potkal jsem už dost hráčů s potenciálem velké šachové kariéry nejen mezi dvacetiletými, ale i mezi patnáctiletými - právě u této věkové kategorie mě velice mrzí řada promrhaných talentů vesměs z nešachových důvodů. Asi to tak musí být, talent je jen jedna potřebná součást velké kariéry. Vidím pár takových talentů i dnes, a doufám, že dokáží svou šachovou cestu ochránit před mnohými nástrahami normálního života. Na to většinou výše svazové podpory a kvalita tréninku sama nestačí - na tomto poli se TMK ŠSČR snaží o zlepšování, ale nemá v úmyslu zcela odepsat i méně talentované mladé šachisty, jak tu o tom píše pan pěstitel jablíček.
No nevím, jakou masovější podporu si ještě můžeme přát, než projekty jako "šachy do škol", zvláště v době, kdy se na školách témeř ruší tělocvik, natož aby se podporovaly jiné sporty.
Je jasné, že výběr/výchova kvality z kvantity, nese své ovoce, jako to vidíme v poslední době v Číně či Indii. Druhou cestou je nákup mozků (formou stipendií a začlenění do univerzitních tréninkových týmů) jako to dělají v USA. To mohou ale dělat jen nejbohatší země (stejně jako si nejbohatší kluby vždy vyzobou ty nejlepší hráče, a to platí i ve fotbale atd.) a v šachách to zatím moc ovoce nenese, viz poslední MS týmů. Nakonec, dá se říci, že rozhodují dlouhodobé kulturní tradice a oblíbenost sportu v dané zemi - viz úspěchy Indie, Arménie, Rusko, Gruzie atd. a nově Čína, kde se šachy stávají oblíbené až někdy od 80. let. (zejména díky úspěchům žen).
Chtěla jsem opravdu trochu rozvířit diskuzi nad systémem šachového vzdělávání dětí. Prostě tu chybí jednotná koncepce - kroužky na školách, pokud chce dítě více, tak by na to měly navazovat kroužky pro děti v nejbližším městě (kde třeba mají šachový oddíl) a pak Tréninková centra mládeže. První dvě možnosti u nás nejsou, rovnou musíme jezdit daleko. Jako zaměstnaní lidé nemůžeme častěji než jednou za týden, možná až bude starší, bude moci jedi sám. Teď to nejde, je tam více přestupů. A protože nejsme z místa, na turnaje jezdíme sami. Každý den šachu kluk věnuje asi hodinu, hraje na internetu, já laik s ním dělám různé situace z různých knížek, neumím to ale vysvětlit, přes internet jsme ve spojení s šachistou, který nám radí. A je jasné, že to oproti jiným nestačí. Jenom chci, aby syn nebyl poslední, protože na turnaje jezdit chce. Být to na mě, tak bych toho už nechala, protože velkou perspektivu nevidím.
A koncepce projektu Šachy do škol je zajímavá. Znám školu, která je do něho zapojená, ale děti se nezúčastnily ani jednoho turnaje, ani jedno dítě nechodí do nějakého šachového kroužku.
A chápu to, že dneska najít trenéry, kteří mají ve svém volném čase nervy na děti, je velmi obtížné. Často jsou to buď jsou to důchodci nebo lidé, kteří tam mají vlastní děti či vnuky. Ale to je v mnoha jiných sportech stejné. Zase si pořád myslím, že výchozí pozice šachu je dobrá, protože jsou malé počáteční výdaje pro rodiče, a tak se zde otvírá velká možnost. Jenže je málo využita.
Trochu to poopravím. Talent má smlouvu s trenérem, ale ta smlouva je o individuálním tréninku mezi talentem, trenérem a svazem. Hodiny jsou dost omezené a na vrcholové akce jezdí reprezentační trenéři, kteří nemají dostatečný kontakt s hráči a tedy i přehled o silných a slabých stránkách našich mládežnických reprezentantů. Příprava na MS nebo ME se pak odvíjí od získaných bodů. To snad stačí.
Pokud se budeme bavit o 2 mil. Kč, tak by bylo slušné říci, za co byly využity. Myslím si, že tyto peníze nebyly využity na výběr talentů, speciální smlouvu s talenty i intenzivní trénink. Popravdě, je mi jedno komu bylo co zaplaceno, ale určitě mě zajímá, jaký výsledek to přineslo.
Počty talentů jsou počty pro základní školy. Kdo je zařazen mezi talenty, je otázkou komise a pokud tam nejsou všichni zlatí z MČR, tak je to na odpovědnosti komise. Už mnohokrát jsem slyšel o talentech, kteří nakonec neuspěli, ale jen málokdy jsem slyšel, že by se komise spletla. Přitom jsme měli v minulosti hodně talentů, kterým se podpory nedostávalo. Docela pěkná je vaše poznámka, že není těžké o podporu vůbec přijít. Koho vlastně chcete trestat? Co si mám asi pod tím představit? Že by nějaká persekuce ze ŠSČR.
Pokud se situace nezmění, tak jen těžko můžu patřit mezi vaše fanoušky. A že jsem vám Viktore hodně fandil. Uvidíme, nakolik oceňujete talent i budoucnost našeho šachu a nakolik vlastní zájmy. Nejsem váš nepřítel, ale některé věci mi prostě nejsou jedno.
Ještě k článku, osobně si myslím že nového Navaru nejde vychovat jen mu jde pomoci pokud by se objevil. Navara totiž spojuje dvě vlastnosti a to velký talent a obrovskou pracovitost. I když samozřejmě trenéři mu mnoho pomohli a pomáhají dosud. Tak největší díl na svém úspěchu má jenom on sám, což samozřejmě ve své skromnosti nepřizná. A rodiče co kritizují trenéry by se v první řadě měli podívat na své děti kolik skutečně stráví času šachem. Pokud není dítě schopné samo strávit denně určitý čas nad šachy /samozřejmě bez donucení/ tak z něj bez ohledu kolik to bude rodiče stát nejspíš nikdy nic v šachu velkého nebude. To je prostě realita-samozřejmě zapálený trenér může dokázat děti k jejich práci pro šach přimět, ale spíš to záleží na konkrétním dítěti.
Vystříhám-li se podivení, že zde někdo tyká ženě zřejmě bez předchozího nabídnutí, chtěl bych přispět tímto. Také by se mi líbilo, aby měl český šach i v budoucnosti špičkové šachisty typu Navary, či Lázničky (nedej Bože i lepších), ale myslím, že není nutné koncentrovat snahu tak silně na jednotlivce. Je potřeba vychovávat pro nové velmistry i členskou základnu, klubové hráče druhých lig apod.. Současně chápu, že se takové řešení s omezenými finančními prostředky nabízí.
zp - z pohledu ŠSČR jsem rád i za bussiness kroužky, protože bez nich by byla základna ještě menší a asi bychom si tu spolu o šachu nepsali. Co se fiktivních seznamů dětí týče, projekt Podpory kroužků ŠSČR je vázán na účast na turnajích, stejnou cestou se pravděpodobně vydá stát, když bude podporovat jen aktivní sportovce (což se dotkne i ŠSČR), pokud to bude fungovat obce a kraje se jistě přidají. Pokud kroužek v místě již nedostačuje (či vadí jiné věci), má talentům krajské úrovně pomáhat Krajské tréninkové centrum. Trénovat se dnes dá dobře i na dálku přes internet, krom svazového projektu webinářů zdarma, lze mít např. i trenéra přes Skype, hrát se dá online a studijních materiálů je nepřeberné množství (s výběrem může dobře pomoct právě trenér).
zs 15.15 : Přesně stejnou zkušenost mám jako rodič i já. Dokud se bude přispívat oddílům podle počtu registrovaných dětí nic se nezmění. Fiktivní seznamy dětí, kdy ze 100 členú šachové školy aktivně hraje max. 15 jsou známé. Platí se kroužek na 1/2 roku 2500,- a na ten chodí kdo má zrovna čas. Je to byznys. Opustili jsme velký oddíl a jsme raději v menším s individuálním tréninkem, kde se dětem většina sponzorských pěněz vrací zpátky v podobě příspěvků na dopravu, startovné a podobně. Je to o dost nákladnější, ale má to hlavu a patu. Nezapoměňte také, že u dětí je jeden turnaj finančně x2. I rodič (nebo trenér) celý týden jí a spí v hotelu. Těžko pojede 13 letý hráč sám na turnaj. Hraje za rok 4 - 5 týdenních turnajů. 1x MČR, 1 x MČ, 3-4 OPEN turnaje apod. Souhlasím se všemi co píšou, že když se chce, obětuje se dětem hodně. Jako rodič se však nechci spolupodílet na financování hráčů etraligových nebo 1. ligových soupisek a jejich "mzdách". Kdyby se často sponzorské peníze "na děti" používali efektivně a byly "průhledné", byl by již to velký pokrok ... . Děkuji a smekám před všemi co se obětují pro cizí děti a věnují jim volný čas bez "vedlejších úmyslů". Ať jsou to šachy nebo cokoliv jiného.
Pohybuju se tu již nějakou dobu, ale ještě ani jednou se mi nepovedlo najít rozumný komentář od Pláta, na jeho komentáře už mám alergii.
učitelnároda se plete hned v úvodu, nejsme jen český web, máme čtenáře právě i ze Slovenska, za což jsme rádi.
Tak když máte problém, jděte raději učit jiný národ.
Koukal jsem na výsledky hráčů: Pechac a Gazik ... Nutno přiznat, že jejich výsledky, až na mírné výpadky jsou parádní!
Jak je vidět, tak na Slovensku se maká, zatímco u nás se stále kecá! 
"Je možné že i přes enormní snahu ŠSČR" se šlape voda a naděje jednoduše nejsou, což je také velmi pravděpodobné!
raflar: Kluk, který je momentálně jeden z největších talentů na Slovensku nebude hrát ani jeden turnaj kvůli nějaké technice?? Já mít doma kluka 2500 tak ho vozím po turnajích jako boha ať to stojí co to stojí ať se vymlátí a sbírá cenné zkušenosti, pokud v něčem vyniká a navíc ho to baví tak by se to mělo za jakoukoliv cenu podporovat, že mu spadne elo? No a? Myslíte, že mu nespadne když nebude hrát vůbec? Můžete prosím vysvětlit v čem je nákup techniky za 5000 euro přednější než zájem vašeho syna? Druhá věc: neexistuje nějaká podpora od svazu pro talenty?
zs: Cesta bohužel vede přes ty větší města pokud chcete aby syn šachově rostl, nebo zkuste pohledat v okolí někoho alespoň s elem nad 2000 aby ho mohl i formou malého přivýdělku několikrát týdně trénovat. Je spousta případů kdy kluci do 10 let s elem 1600 vyrostli ve velmistra díky tomu, že měli kvalitní vedení, ještě víc ale bohužel těch, kteří měli ještě větší potenciál a chuť než první skupina, ale neměl se jim kdo věnovat, proto to určitě zkuste s nějakým kroužkem ve větším mestě kde je kvalitní trenér, nebo alespoň s nějakým hráčem v okolí, určitě to za to stojí!
TMK ŠSČR připravila Dluhodobou koncepci práce s mládeží, která teď půjde do veřejné diskuze.
Trocha faktografie: ŠSČR dává na talenty něco přes 2 mil. Kč ročně (a obdobná částka jde na masovou základnu a věci související). Těžištěm na nejvyšší úrovni jsou už dlouho individuální tréninky (IT) - tedy talent má smlouvu s trenérem, přibylo tam pár povinností (soustředění, turnaje). Počet talentů, kteří IT letos získali je, tuším, 13, nejsou tam ani všichni zlatí z MČR, není vůbec těžké o podporu přijít. IT se zaměřují na starší kategorii 14-18 let. Většina peněz jde trenérům a pomáhá tu tak rozvíjet/udržet tuto profesi (pro podpořené to pak je skutečně spíše refundace nákladů, výjimkou jsou pouze motivační stipendia pro výjimečné talenty). Přestupy mezi federacemi upravují nově přísná pravidla FIDE, bez pobytu či občanství to není ani možné. Stát letos přispěl dospělé a mládežnické reprezentaci v šachu částkou 109 tis. Kč. Sport v ČR platí z 90% rodiny, jedná se o zvýšení podpory státu.
Aha - máme tu dalšího trapáka - "učitele"
kedvis7: Obsah, který se týká jiné země, není moc zajímavý. Kdybych přišel do Německa a ukazoval tam naše talenty, tak nevím, co by si o mně mysleli a když se musí vyzdvihovat um těchto hráčů, tak spíše by to bylo vhodné na slovenském webu a navíc kdo chce vědět jací jsou to veletalenti, tak si přehraje partie a uvidí sám, ale dozvědět se to z neobjektivního článku není moc lákavé.
Nicky jako "ředitelzeměkoule", "magnuscarlsen", "učitelnároda", to již je známka, že to bude nějaký Neználek. Mistři či jiní odborníci ze Slovenska, kteří sem píší (ať články či příspěvky), jsou na úrovni a hojně čtené. Problémy, nápady, kladné i záporné věci naší dříve společné země s téměř shodným jazykem velice podobné.
Takže "učiteli", již jste se začal ve škole učit? Či učit se čtením o šachu?
učitelnároda: Měl by vás spíše zajimat obsah. Překlady přes překladač jsou hloupé a často nesmyslné. Nechápu lidi, kteří mají problém se slovenštinou.
Myslel jsem, že toto je český web, ale za chvíli tu budeme číst články, jak se daří nebo nedaří mládeži v Somálsku nebo jiné díře světa a navíc v jejich rodném jazyce. Pokud by sem chtějí přispívat, tak použít internetový překladač snad není takový problém a nechápu potřebu cpát sem články z jiného státu.
Jsem matkou malého šachisty. Je mu 9 let, jsme z malého města (asi 40 km vzdáleného od nějakého velkého), v rodině není žádný šachista, rodiče se středními příjmy. Kluk by moc chtěl, není génius, trochu talentu ale má. Kdyby byl z velkého města, kde by byl silný mládežnický klub, měl by to o moc lehčí. Kdyby byl z rodiny, kde by byl někdo šachista, měl by to lehčí. Kdybychom nehleděli na korunu, měl by to lehčí. A to je ten začarovaný kruh. Myslím si, že dítě, které nesplňuje ani jednu z výše uvedených podmínek, má mnohem obtížnější start než ten zbytek a v jednu chvíli to asi vzdá jezdit na náročnější turnaje, nebude prostě stačit, nemá podmínky. Ale to bude problém většiny sportů, kromě fotbalu a některých kolektivních sportů.
U nás (aspoň tady) chybí šachové kroužky, kde by ty talenty vychytávali a posílali je do výkonnostnějších kroužků, kde by se jim věnovali, i dávali domácí úkoly, byli přísní. Kroužky fungují tak, že tam chodí všichni bez rozdílu výkonnosti, děti, co chtějí šachově růst, děti, které jen zabíjí čas. A pak to tak vypadá. Chybí struktura hodiny, chybí přísnost, děti nemusí doma nic dělat, jde jen o počet zaregistrovaných šachistů.
Prostě bych chtěla, aby bylo více kroužků v družinách, ve školách, při DDM a to takové, aby to děti bavilo a šachy je chytly. Chybí mi u nás v regionu ale návaznost na tento stupeň, mnohem více mládežnických oddílů, kde by už děti trénovaly pod vedením kvalifikovaných trenérů, kde by už chodily děti, které chtějí pro šachy něco obětovat. Pokud nechtějí, tak ať se zase vrátí do těch primárních kroužků a hrají šachy pro zábavu.
A že šachy stojí méně než třeba fotbal? U nás určitě ne. Jen cesta na turnaje, kdyby měl jezdit na několikadenní, tak + ubytování, osobní trenér či jízdné na kroužek, musíme jezdit s ním. Taky jsem si myslela, že šachy jsou levný sport, ale prostě za mých podmínek je to určitě 2000 Kč měsíčně. A to nechci mít žádného velmistra, jen bychom se synem chtěli, aby na turnajích více zápasů vyhrál než prohrál.
raflar: To by snad mělo být v režii pořadatele? Proč omezovat vlastního syna, když mu můžete zaplatit tyto nemalé náklady? Tomu nerozumím.
Tak ono s tím elem je to úplně jedno, ukáže rok, dva jak na tom onen hráč je, pokud je u někoho nadhodnocené tak je to pouze dobrá zpráva pro jeho budoucí soupeře.
Ty přestupy hodně souvisejí i s podporou mládeže (nemám namysli sl. Němcovou). Šachy se profesionalizují a podobné zkušenosti jsou i v klubech. Např. proč bychom investovali svůj čas a peníze na rozvoj někoho kdo nám stejně odejde? Jaká je cena za výchovu hráče a jaká by měla být za přestup? Kdy se naposledy aktualizovaly přestupní tabulky a z čeho se vycházelo? Bude ŠSČR efektivně investovat do mládežnické špičky a nebo se rozhodne jít cestou širší podpory? Co nabízí ŠSČR talentovaným hráčům a co od nich očekává? Kolik hráčů ze šachové mládežnické špičky chce ŠSČR podporovat? Než se stane z mladého talentovaného hráče velmi dobrý světový hráč, tak musí mít nejen velký talent a podporu rodičů, ale i velmi dobré podmínky od svazu. Pak opravdu můžeme vychovat i několik dalších velmi silných hráčů a přitom ještě tvrdit, že je to i naše zásluha.
mám pocit, že svaz musím udělit souhlas, aby někdo někam přestoupil.
Navara: To nebyla narážka na Němcovou. Stačí se podívat na přebor USA a mohl byste pochopit, jak jsem to myslel. Proč vychovávat v nejistém výsledku mládež a cpát do ní peníze, když si mohou koupit již hotové super-hvězdy.... Ať svaz podporuje mladé hráče, ale uměl bych si představit oboustranou vazbu: chceš peníze od svazu > zavážeš se, že nebudeš reprezentovat nikdy cizí stát. Nelíbí se ti závazek? Však nevadí, hraď si vše ze svého a pak si hraj kde chceš... Ale každý kdo by měl peníze a do něčeho (někoho) je investoval, by chtěl mít nějaké jistoty. Vyjma filantropii. Svaz by se neměl chovat jako charita.
Jak zde bylo uvedeno šachy nejsou tak finančně náročné jako jiné sporty, ale...aby se mládežník řekněme kolem 10 let dostal na elo např. 2100 a výše tak potřebuje vyrůstat mezi silnými hráči, jednoduše mít se od koho učit a to je u nás možné jen ve větších městech a i vzhledem k tomu, že silných hráčů není tolik narozdíl od většiny jiných sportů. Krásně to demostruje například Rusko kde se každý 10 člověk narodí do rodiny velmistra :-) a to se to potom panečku trénuje. Kdokoliv kdo splňuje níže uvedené podmínky + má možnost tréninků, konzultací se silnými hráči se může stát gm anebo cesta je mnohonásobně těžší. Tudy si myslím, že by měla vést cesta pro růst mládeže, zavést volitelně šachy do škol s podporou silných trenérů, kteří by byli placeni stejně tak jako učitelé tělocviku, matematiky apod., nebo dle dosažených výsledků mládeže což by mohla být ještě větší motivace tak aby měla mládež možnost už od začátků pracovat smysluplně a otevřela se jí správná cesta a myšlenky pro osobní růst. Myslím, že hlavní problém je dnes proto v nedostupnosti ke kvalitnímu tréninku a vedení a špatném ocenění těch, kteří by měli chuť se tomu věnovat.
Mě osobně připadá, že zrovna v šachu má talentovaná a hlavně pracovitá mládež cestu vzhůru otevřenou nezávisle na finančních prostředcích rodiny. Jenže bohužel ačkoliv talentované mládeže je dost, tak těch skutečně pracovitých minimum. A to nedoženou žádní trenéři, soustředení a podobně. Proto pokud se objeví nějaký talent který je schopný se věnovat šachu naplno, měl by dostat mnohem lepší podmínky než ti přežívající. Samozřejmě je problém takového vybrat, protože jsou v tom i jiné zájmy, ale kdo má šachy rád by se o to měl snažit.
Ono to srovnání s jinými (drahými) sporty taky dost kulhá ... minulý měsíc bylo paralelní mistrovství USA v šachách a turnaj Masters v golfu ... mistr USA bral $40.000, vítěz Masters bral přes $1.000.000 ... roční smlouva úspěšného hokejisty nebo vítězství na okruhu ATP v tenisu má také jinou hodnotu.
Takže "drahé" sporty rodiče často podporují s představou, že jejich potomek uspěje a zajistí sebe (a zbytek rodiny) na několik generací (když to tedy během pár let nerozfrcá, což je běžné, ale to je jiná opera).
Nevím, mně se líbí ta představa, že šachy hraje ten, kdo chce. Kdo je ochotný tomu hodně obětovat, hodně pro to dělat a zároveň má talent, ten vyhrává.
Velkou motivaci rpo "státní" podporu nevidím ... našim šachistům fandím, je hezké vidět "nahoře" známé jméno. A není mi líto případných státních peněz. Jen mi to připadá prostě ... divné, aby se stát snažil vychovávat mistry. Přijde mi, že by to měla být věc hráčů, jejich rodiny, případně klubů a případně sponzorů, ochotných investovat do takovéto propagace ... nevím, proč by hráč napříkald na světovém poháru nemohl propagovat své sponzory, nevidím na tom nic ponižujícího nebo nesprávného.
Držím slovenským nadějím palce, primárně pak v tom, aby si zvolili životní dráhu, při které budou spokojení. Ono u fotbalistů tak často není moc dalších alternativ, jak se v životě úspěšně uchytit. Šachisté většinou mají mnoho dalších možností, čím se dobře živit, co dělat a být v tom úspěšní.
re Zdenek Janda: já doufám, že plány na rychlobruslařskou dráhu jsou definitivně u ledu......
Jen pro jistotu dodávám, že jsem rád, když bohatí rodiče podporují své talentované děti, ale považuji za správné, že i ostatní nadaní junioři a juniorky mají díky dotovaným tréninkům možnost rozvinout svůj talent.
Teď se asi odmlčím, čeká mě práce.
Marki, vaší mládežnickou repre také sleduji a fandím (chybí zde vlajka SR, již někdo psal
).
Sice by čtenáři uvítali spíše pro ilustraci výsledky a ukázky z mezinárodního pole či proti dospělým známým silným hráčům (přeci jen 100% MSR či argument lepší než starší generace, okamžitě zobrazí otázku na úroveň zmíněných), ale naprosto s Tebou Jáne souhlasím.
To již jsem deset let navrhoval u nás, že po každém MČR vybrat medailisty a těm dát podporu zvládne i sekretářka s kalkulačkou, to by nemusela být odborná komise. Vybrat opravdové talenty, ale nejen to....
Především ve věku 15-19 let TMK by měla se nebát vybrat opravdové talenty a s těmi dohodnout větší podporu při povinnostech plnění tvrdšího tréninkového plánu. Také jsem psal, že nutný pak supervisor svazu nad trenérem, který po pololetí finance uvolňuje nebo zastaví, když se dohodnuté neplní. (Bohužel v 15+ končilo a bude končit mnoho talentů, nezvládnou nutný náročný tréninkový proces, odříkání jiného, ale to je ve všech sportech).
Vše zveřejněno, že tito mají max. podporu, tak, když je potkáte na turnaji, budou příkladem pro ostatní v profesionálním přístupu ke všemu. Možná mnozí na dohodu raději nepřistoupí. Ale samozřejmě zbydou ti (snad), a peníze na ně, kde je šance, že cíle, o kterých Marki píšeš, je nějaká šance dosáhnout.
--
Ještě bych se zmínil, že v naší bílé či barevné knize je cíl vychovat mistra světa do roku 2050. Prý spíše vize, no říkám, raději bych viděl kratší dobu s tím, že více hráčů 2700+.
Kromě cíle naprosto nevhodného co se délky týče, takový člověk se musí prostě narodit. Do talenta Bacrota dali ve Francii během pár let 5 mil. franků (tolik peněz nikdy v ČR ani SR mít nebudeme ani nedáme) a stejně z něj není mistr světa. 2700+ je pěkné, cenu/výkon si posoudí, kdo peníze dal.
Když jsem byl malý, moje rodina nebyla na české poměry chudá ani bohatá, ale cesty na západ na mládežnická mistrovství světa byly finančně dost náročné. Zaplatit okolo 13 000 Kč za účast nebylo na konci minulého tisíciletí tak jednoduché jako dnes, peníze měly jinou hodnotu. (Dnes jsem samozřejmě v úplně jiné situaci.)
Kdybychom úplně zrušili finanční podporu talentované mládeže, mohli by se prosadit jen ti nejbohatší, což by bylo vůči zbylým 90 procentům populace nespravedlivé. (Pravda, zapomněl jsem ještě na mimořádné talenty, ale ani ty se v dětství většinou neobejdou bez trenérské pomoci.)
Re Poutník: Nevím, zda ten příklad s reprezentací USA nezahrnoval nějakou narážku. Pokud ano, tak chci upozornit, že Katka Němcová za Českou republiku získala zlatou medaili na 2. šachovnici ME družstev v roce 2007, stříbro v kategorii dívek do 18 let v tomtéž roce a zlato na ME dívek do 18 let v roce 2008. A na olympiádě v Istanbulu 2012 také hrála velmi dobře.
Nechci se příliš zapojovat do diskuse, ale když jste uvedl tento příklad, považoval jsem za vhodné upozornit na některé úspěchy, kterých Katka dosáhla při reprezentaci ČR. Jinak také uznávám, že v šachu je značná migrace, v tom máte bezesporu pravdu.
Podle mě si talentovaní hráči a hráčky rozhodně zaslouží finanční podporu. Nevím, kolik dětí a v jaké míře, ale mně v devadesátých letech dotace na trénink i vstřícnost mých trenérů dost pomohly.
Rodiče kteří podporují své děti v jiných sportech, by se tomuto článku vysmáli. Tolik peněz, co stojí rodiny jiné sporty. za jediný rok, nevydá rodina šachisty za celý jeho mládežnický šach. Zrovna u šachu vůbec nevidím potřebu nějak zásadně talenty podporovat, to zvládne rodina. Navíc v šachu je poměrně značná migrace. Zadotujete supertalent, vychováte jej a nakonec skončí v reprezentaci USA (například). Jsou totiž jiné státy, kteří neřeší mládež, ale přetáhnou rovnou již hotového špičkového hráče a mají jistotu, že investice přinese výsledek.
Když se sejde u mládežníka talent (10%) , pracovitost (30%) , cílevědomost (30%) , plně se obětovat pro šach (30%) , to je základ pro příštího topGM. Sáblíková také vůbec nevzešla z masové základny (kde zůstaly plány postavit novou rychlobruslařskou dráhu?) . I já jsem pro kvalitu , než pro kvantitu. Janovi za články
. Je jen otázka (tuším ,že to Jano v některém starším článku nadhodil) , proč se již dnes rodí tak málo géniů - markantní je to v hudbě (kde jsou noví Smetanové,Dvořákové, Nedbalové, Straussové atd?)