Lekce 3 - matové vedení dámou a věží

Tato lekce je výkladově relativně jednoduchá, o to důležitější je ale náležité procvičení tohoto tématu. Posluchači vlastně poprvé prokazují schopnost samostatně šachově myslet a řešit úkoly, které nemají okamžité řešení. Ukazují, jak z jednotlivých dílčích znalostí dokáží sestavit logický postup požadovaného řešení pro danou originální situaci.

Lekce 3 - Matové vedení dámou a věží

3.1 Kontrola domácího úkolu

3.2 Matíme dámou

V minulé lekci jsme si ukázali několik příkladů, jak vypadá mat. V partii to ale není tak prosté, náš soupeř dělá všechno proti tomu, aby mat dostal. Mat musíte vynutit silou, musíte mít převahu. Začneme nejjednodušším případem: útočník má krále (toho mít musí podle pravidel) a dámu, nejsilnější figuru ve své armádě. Obránce má pouze osamoceného krále. Převaha je to veliká a k výhře plně postačuje. Jenže jak dát mat třeba v této pozici?

Není problém dát dámou černému králi šach, ale šach ještě neznamená mat. Černý král prostě někam uhne, pozice se nepatrně změní, ale o moc blíž k matu nebudeme. Nemá smysl pobíhat po šachovnici bezcílně dámou a zasypávat černého krále lavinou šachů. Musíme začít trochu přemýšlet! Znění úkolu je jasné. Je nám ale také jasné, jak vypadá správně splněný úkol? Jak vypadá ten mat, který máme dát? Podobné úkoly dostáváte často v běžném životě. Když třeba hrajete fotbal a máte dát branku, můžete na to jít dvěma způsoby:

1. postupné kroky metodou pokus/omyl - tedy budete bezcílně kopat do balónu, a možná jednou po nějaké kopnutí diváci zakřičí gól, protože se míč náhodou ocitne v brance.

2. metodou logického rozboru - podíváte se nejdříve, kde je soupeřova branka, a pak směrem přímo do ní kopete míč co nejrychleji, co největší silou, a co nejpřímější cestou. Není jistě těžké rozeznat, že metoda 2 je mnohem účelnější a snadnější. U šachovnice by to tedy mělo vypadat tak, že si nejdříve vyjasníte, jak takový mat vypadá, a pak budete hledat cestu jak ho na šachovnici vytvořit.

Jistě si dobře pamatujete diagram, na kterém jsme si ukazovali možné tahy krále na různých místech šachovnice. (kap. 1.2.1) Postavte si onen diagram znovu:

Zamyslete se nad situací bílého krále na e4. Dát tomuto králi šach není žádný problém, ale král může z pole e4 ustoupit na 8 polí. Aby onen šach byl také mat, musela by všechna tato pole být králi nepřístupná. Dáme si zásadní otázku - existuje vůbec nějaká figura, která dokáže dát šach tak, aby napadala jak krále na poli e4, tak i všech 8 polí s tímto polem sousedící? Nevíte? Neexistuje? Správně! Taková figura na šachovnici neexistuje! Po pravdě řečeno, dáma by něco velmi podobného dokázala, ale musela by stát právě na poli e4 - to by tedy nenapadala, a musela by soupeřovu králi stát na hlavě, což nejde. A dokázal by to i král, ale ten by na poli e4 musel stát také, a to přímo pravidla zakazují, protože nepřátelští králové se nesnášejí. Máme tedy skutečnost, která nabízí 2 řešení - buď králi na e4 nejde dát mat vůbec, a nebo je k tomu potřeba více figur než jedna! Než se rozhodneme, podíváme se na situaci druhého krále, který stojí na a8. To je určitě méně vhodné pole, král má z něho k ústupu volná jen 3 pole. Položíme si stejnou otázku - existuje vůbec nějaká figura, která dokáže dát šach tak, aby napadala jak krále na poli a8, tak i všecha 3 pole s tímto polem sousedící? Existuje - dáma to dokáže, ale musela by na jednom z těch polí stát - a černý král by ji mohl sebrat, to je ovšem nový problém. Inu - zkraťme to. Žádná vaše figura nedokáže dát samotnému soupeřovu králi mat! K tomu je potřeba, aby nejméně 2 vaše figury spolupracovaly! A pokud máte jen krále a dámu, musí vám v matu ještě pomoci okraj šachovnice, který omezí soupeřovu králi ústupové cesty.

Základní matové obrazce dámou vypadají takto:

Klíčovou figurou 1. obrazce na diagramu 3 je bílý král, který odnímá černému králi pole d7+e7+f7. Další ústupová pole černému králi bere okraj šachovnice, do autu černý král samozřejmě nesmí. Bílá dáma černého krále šachuje z bezpečné vzdálenosti (aby ji černý král nemohl sebrat) na 8. řadě a bere mu svou působností všechna ústupová pole na této řadě.

Ve 2. obrazci na diagramu 4 je klíčovou figurou spíše bílá dáma, která šachuje a zároveň bere černému králi všechna ústupová pole na 7. i 8. řadě. Důležitou roli opět hraje okraj šachovnice, který odebírá černému králi zbývající ústupová pole mimo šachovnici. Bez bílého krále by to ovšem mat nebyl. Bílý král na jednom z polí d6/e6/f6 chrání bílou dámu, a nedovoluje černému králi šachující dámu sebrat.

Další dva zbývající matové obrazce uvádím pro pořádek:

Horní mat je hezkou ilustrací možné spolupráce dámy a krále při matovém vedení, dolní "rohový" mat ukazuje, jak málo stačí, pokud je černý král obklíčen v rohu šachovnice.

Mat králem a dámou není nijak těžký. Má však jedno drobné úskalí - útočník disponuje velkou silou, a pokud tuto sílu používá zbrkle a nedbale, může se mu snadno místo matu povést pat = remíza. Proto by měl začátečník zvláště v záverečné fázi matového vedení patřičně zbystřit pozornost!

Matové vedení si nejlépe ukážeme na ukázce. Postup (plán) matového vedení si rozdělíme do 3 dílčích kroků:

Krok 1 = umístit dámu co nejlépe do centra šachovnice! To maximálně omezí manévrovací prostor soupeřova krále.

Krok 2 = přiblížení bílého krále ke králi soupeře. To ještě více omezí možnosti soupeřova krále.

Krok 3 = zatlačení soupeřova krále na okraj šachovnice. Vůdčí roli by měly mít manévry vašeho krále, ale obecně lze využít spolupráce obou vašich figur.

1.Dd6! Plníme Krok 1 = dámou co nejlépe do centra šachovnice! To maximálně omezí manévrovací prostor soupeřova krále. Pro větší názornost si vyznačte působnost dámy z pole d6. 1...Kf5 Černý král udělá nejlépe, pokud se bude pohybovat co nejdále od bílého krále, tam mu mat hrozí nejméně. Nicméně je třeba zmínit i opačný případ, již jen proto, že to poněkud narušuje metodiku výuky. Po 1...Kf3 je sice možno "přibližovat" krále (Kf1 nebo Kd2), matové vedení to ani neprodlouží, ale mohlo by to posluchače mást. Je vhodné poukázat na skutečnost, že se černý král dobrovolně přibližuje jak k bílému králi, tak i k rohu šachovnice, a toho můžeme využít pro další omezení jeho manévrovacího prostoru posunem dámy na lepší pozici, tedy 2.De5! Černému králi pak zbývá jen málo polí: 2...Kg2 (2...Kg4 3.Kf2 Kh4 4.Kf3 Kh3 a mat z h5, g3 nebo h8) 3.Ke2 Kg1 4.Kf3 Tím bílý král vyšel od okraje šachovnice a zaujal dominantní postavení na poli f3, odkud ideálně kontroluje klíčový roh šachovnice. 4...Kh1 (4...Kf1 5.Da1#) 5.Kg3 Nejsrozumitelnější tah, i když k matu vede mnoho cest. Jelikož se černý král již vyskytuje na okraji šachovnice, ba přímo v jejím rohu, musí při tomto tahu bílý zvýšit pozornost a zkontrolovat, zda náhodou svým tahem nevytvoří pat! Vyhrává i několik tahů dámou. Není žádný rozdíl v tom, zda dámu postavíme na e2 nebo a2, případně na pole g5 nebo g8. Podstatné je, aby dáma vstoupila na takové pole, odkud kontroluje 2. řadu nebo jezdcový sloupec, což je při tomto materiálu vlastně identická linie. V dalším tahu pak matí z pole g2. 5...Kg1 už je jediný vynucený tah. 6.De1# (6.Da1#) . 2.Kf2 Začíná Krok 2 = přiblížení bílého krále. To jde obvykle pomocí různých tahů krále, a není příliš významné, kudy se král přesně pohybuje. Důležité je v této fázi zbytečně nehýbat dámou, to minimalizuje nebezpečí patu. 2...Ke4 Po 2...Kg5 3.Kf3 Kf5 vznikne pro toto matové vedení typický problém. Bílý král narazil na odpor soupeřova krále a nemůže posupovat přímo vpřed. Může samozřejmě vyčkávat, tj. manévrovat na místě, ale jednodušší je, když mu pomůže vlastní dáma, která můze vylepšit své postavení. 4.De7! (4.Ke3 Kg5 (4...Kg4 5.Dg6+ Kh4 6.Kf3 Kh3 7.Dh5#) 5.Ke4! Kg4 6.Dg6+ Kh3 7.Kf3 Kh2 8.Dg2#) 4...Kg6 5.Kg4 Kh6 6.Kf5 Kh5 7.Dh7#. 3.Ke2 Kf5 Jediné pole! 4.Kf3! K přiblížení králů došlo již v minulém tahu, nyní začíná Krok 3 = zatlačení krále na okraj šachovnice. 4...Kg5 Podruhé má černý král jediné pole. A protože již se hodně přiblížil k okraji šachovnice, je třeba zbystřit pozornost! 5.De6! Možností je mnoho, ale tento tah je nejsilnější. Chce to trochu přemýšlení a představivosti. Protože černý král opět nemá velký výběr tahů - může na pole f5, h5 a h4. A dvě z nich jsou na okraji šachovnice, bude dobré mu vzít to zbývající pole (f5). 5...Kh5 5...Kh4? dává bílému na výběr hned 2 různé maty z h6 a g4. Ale teď pozor! Černému králi zbývají již jen 2 pole - g5 a h4. Mat ještě dát nejde, proto mu musíme jedno pole nechat volné - to na okraji šachovnice! 6.Kf4! Nejrychlejší mat! Král bere pod kontrolu pole g5, černý král má opět jen jeden tah. 6.Df6?? by byla strašlivá chyba - černý král by se ocitl v patu! Velmi dobrý je naopak i tah 6.Dg8, který uvězní černého krále na krajním sloupci h, a dáma již jen čeká, až bílý král pochodem po sloupci f dotvoří matový obrázek. 6...Kh6 7.Kf4 Kh5 Jednou se černý král zpět vydat musí, dáma ho dále po sloupci h nepustí. A na výběr jsou opět 2 maty. 8.Dg5# nebo 8.Dh7#. 6...Kh4 A bílý má zase výběr ze 2 matů. 7.Dh6# nebo 7.Dg4# 1-0

Cvičení:

1. Trenér hraje proti posluchačům simultánku, ve kterých brání různé pozice král proti králi a dámě, a průběžně opravuje chyby v matovém vedení.

Přestávka

Vyprávění 3 - o skladebním šachu a řešení úloh

Šachy jsou samozřejmě především hra, souboj dvou hráčů a dvou intelektů. Ale šachy jsou také umění, pokud za umění prohlásíme cokoliv, co dokáže vyjádřit myšlenku. Ve svých počátcích se šachy pravděpodobně hrály především o finanční sázky. Je jistě zvláštní, že většina toho, co člověk objevil a vynalezl, byla využita buď ke vzájemnému zabíjení, nebo k vydělávání peněz. Ještě že alespoň malá část těchto darů slouží jen a pouze prosté lidské lenosti, hybné páce pokroku.

K tomu, abyste šachy mohli hrát, potřebujete ovšem soupeře, a pokud možno soupeře srovnatelné kvality. Obehrávání zjevně slabších soupeřů vás záhy přestane bavit, a nechat se naopak bít od mnohem silnějších soupeřů také není žádné potěšení. I když to vás může motivovat ke zlepšování vlastní hry a touze po úspěšné odvetě. Někdy se však stane, že vhodný soupeř chybí. Co pak? Šachy na to mají skvělý recept - můžete hrát sami se sebou! Nene, to není hloupost. Šachy jsou velice bohatá hra a každá situace na šachovnici se dá velmi hluboce zkoumat (šachisté říkají "analyzovat"). Každá situace totiž nabízí několik možných řešení a jen výjimečně jde bezpečně vybrat jedno jediné nejlepší řešení.

Právě tyto výjimečné situace se ale ode dávna těší zvláštní pozornosti šachových "umělců". V minulém vyprávění jsme se zmínili o mamsubách, snad si ještě vzpomínáte, že to byly šachové úlohy ve starých arabských šachových spisech. Tyto úlohy představovaly jakési hádanky, hříčky či rébusy. Autor úlohy předložil zájemcům určité postavení na šachovnici a zadal jednoznačný úkol, obvykle opět formou sázky. Pokud vyřešíš úkol, vyhrál jsi sázku, pokud ne, vyhrává autor.

Najít nebo spíše vymyslet na šachovnici situaci, která má jednoznačné řešení, a které přitom zároveň není tak snadné objevit, to je ovšem velmi těžký oříšek. Vyžaduje mimořádné šachové nadání a velkou fantazii a trpělivost. Tomuto oboru se nikdy nevěnovalo mnoho šachistů, i dnes jich na celém světě bude jen pár stovek. Říká se mu šachová skladba a autorům skladatelé šachových úloh. V Čechách před více než sto lety působilo poměrně mnoho vynikajících skladatelů šachových úloh a "česká škola úlohová" (jakýsi styl skládání úloh) má stále ve světě velmi dobrý zvuk.

Skladatel musí mít nějaký nápad, nějakou myšlenku, která se dá vyjádřit postavením figur na šachovnici. Poté tuto myšlenku na šachovnici rozvíjí, doplňuje a všelijak zkouší zamaskovat to jediné správné řešení. Některá jejich díla jsou skutečnými skvosty, pomníky ducha a kouzelným vyjádřením bohatosti šachu. Existují dvě základní větve skladebního šachu: úlohy, ve kterých je požadovaný úkol nezbytné splnit přesně ve stanoveném počtu tahů, a studie, ve kterých není pevně předepsán počet tahů nutných ke splnění zadaného úkolu, zato však postavení na šachovnici většinou vůbec nevypadá, že by se předepsaný úkol vůbec nějak dal splnit. S oběma typy skladeb se budeme při výuce setkávat velmi často, v dnešním domácím úkolu dostanete hned 6 úloh s předepsaným přesným počtem tahů. Jsou sice jednoduché, ale musím vám poradit, jak takové úlohy vlastně máte řešit.

Úloha se zadáním "Bílý táhne a dá druhým tahem mat" znamená, že v postavení na diagramu je na tahu bílý, provede svůj tah, poté je na tahu černý, provede nějaký svůj tah, a opět je na řadě bílý. Jelikož nyní již je to jeho druhý tah, musí tímto tahem současně dát mat! Pokud se to nepodaří, úkol není splněn a úloha není vyřešena. Vtip je v tom, že bílý musí vybrat svůj první tah tak, aby mohl dát svým dalším tahem mat po jakémkoliv tahu černého. K řešení takové úlohy nepotřebujete soupeře. Sami nejdříve hledáte nejlepší první tah bílého, pak si třeba přesednete na druhou stranu šachovnice a budete hledat nejlepší tah černého, případně vyzkoušíte všechny možné tahy černého, a po každém z nich musíte umět dát druhým tahem bílého mat. Takhle na poslech vám to může připadat nesplnitelné, ale až si to několikrát sami vyzkoušíte, zjistíte, že to nijak složité není. Musíte jen chvíli zapomenout na to, že jste u šachovnice jen bílý, že hrajete za bílého, a tahy soupeře vás nezajímají. Musíte se naučit myslet i za soupeře, to budete ve svých partiích vždycky potřebovat. Musíte zkoumat, co může udělat soupeř, pokud vy nyní zahrajete toto. Šachová úloha není hra, je to něco jako třeba příklad z matematiky. Máte předem daný počet kroků (tahů), které vedou k řešení, a víte, že existuje nějaký způsob, jak dojít k požadovanému řešení. Řešení také znáte, hledáte právě ten způsob, jak se k němu z počáteční situace dostat. A k tomu vám přeji mnoho zdaru.

3.3 Matíme věží

Věž to má při matovém vedení těžší než dáma, ale platí podobné obecné zásady - věž potřebuje spolupráci krále, sama mat dát nedokáže. A aby se mat povedl, musí opět nejdříve zahnat soupeřova krále na okraj šachovnice. Alespoň nebezpečí patu je velmi malé.

Matový obrazec je víceméně jen jeden, velmi podobný jednomu obrazci matu dámou. Věž není nadána diagonální pohyblivostí a jinou verzi matu vytvořit nemůže. Klíčovou roli v obrazci hraje bílý král, který uzavírá ústupové cesty. Vzájemné postavení králů na e6 a e8 je velice důležité a je záhodno si ho uložit do paměti. Takové postavení králů nazýváme opozice.

Matové vedení si tentokrát rozložíme do několika příkladů:

Příklad 1

Máme před sebou závěrečnou fázi téměř každého matového vedení věží. Věž drží krále na okrajovém sloupci (nebo řadě), a její král se snaží uzavřít matovou síť. Upozorňuji opět na dominantní postavení krále na f6, z tohoto pole král kontroluje celý horní roh šachovnice! Pokud je na tahu černý, má na výběr jen 2 tahy. 1...Kh6 2.Vh4 je mat ihned, po 1...Kh8 bílý pokračuje králem 2.Kf7 a po vynuceném 2...Kh7 přijde opět mat 3.Vh4. Problém může nastat, pokud je na tahu bílý. 1.Vg1! Jednoduchý tah, kterým bílý přesouvá povinnost tahu na soupeře ve chvíli, kdy jeho král kontroluje ideální pole f6. V principu jde o to zachovat pozici králů nezměněnou, a věz uchovat na sloupci g v "odřezávací" pozici, vyhovuje tedy více tahů věží stejné povahy = tempo (Vg2, Vg3). 1...Kh8 Černý nemá zbytí, musí jít až do samého rohu. 2.Kf7 Matová klec definitivně zaklapla. 2...Kh7 3.Vh1# 1-0

Příklad 2

Tento příklad ukazuje další velmi obvyklou situaci při matovém vedení věží. Pokud je na tahu bílý, může dát nejlépe nepříjemný šach 1.Vd4+, po kterém si musí černý král vybrat stranu, na kterou chce utíkat, a bílý král ho následuje. Významnější je situace, kdy je na tahu černý. 1...Ke5 Pokud chce černý krále co nejdéle udržet v centru, je toto nejlepší tah. 1...Ke6 2.Ke4 Kf6 (2...Kd6 3.Vc1! (tempo!)) 3.Vc6+ Kg5 4.Va6! (opět tempo!) černého krále již přitiskne k okraji šachovnice, 4...Kg4 5.Vg6+ atd. v duchu předcházejícího diagramu. 2.Vd4! Věž podporovaná králem odebírá soupeřovu králi další prostor. Jde hrát samozřejmě i 2.Ke3 Kd5 3.Vc1 tempo!, ale smyslem tohoto příkladu je ukázka jiného manévru věže. 2...Kf5 Další dobrovolný ústup krále od bílých figur 2...Kf6 3.Ke4 Ke6 4.Kf4 Kf6 5.Vd6+! úkol bílého zkracuje. Lehce se zastavím ještě u možnosti 3...Kg5, která nabízí bílé věži vtipný tah 4.Vd6!, který jednak dále omezuje prostor černého krále, a navíc ho staví i do nepříjemné nevýhody tahu. Můžete vyzkoušet, zda někoho z posluchačů tento tah samostatně napadne. 3.Ve4! Manévr věže pokračuje, černému králi zbývá horní část tří krajních sloupců. 3...Kg5 4.Ke3 Bílý král se přesouvá do oblasti, ve které se pohybuje černý král tak, aby nepřerušil působnost vlastní věze. 4...Kf5 Na rafinovanější pokus 4...Kg5 je nejjednodušší prodloužit omezovací manévr věže tahem 5.Vf4!. 5.Kf3 Kg5 Po 5...Kf6 6.Kg4 bílý vytváří typický obrázek, který po 6...Kg6 7.Ve6+ vede k dalšímu odtěsnění černého krále. Po 5...Kg6 6.Kg4 Kf6 se pro změnu opakuje motiv tempa věží 7.Ve1! se shodnou myšlenkou. 6.Vf4 Stále stejný omezovací manévr věže. 6...Kg6 Po 6...Kh5 7.Vg4! uvězní krále na okraji šachovnice a velmi rychle vznikne situace popsaná v příkladu 1: 7...Kh6 8.Kf4 Kh5 9.Kf5 Kh6 10.Kf6 Kh7 atd. (10...Kh5 11.Va4) . 7.Kg4 Kh6 8.Vf6+ Kg7 9.Kg5 Kh8 10.Kg6 Kg8 11.Vf1! Tempo a mat. 11...Kh8 12.Vf8# 1-0

Příklad 3

Nyní již můžeme přejít ke zcela obecnému matovému vedení. Prvním úkolem je dostat do blízkého kontaktu oba krále. Věž hraje jen v případě, že bude soupeřovým králem napadena. 1.Ke2 Kd4 Tím se dostávají králové do blízkého kontaktu. Černý to můze zkusit oddálit po 1...Kd6 2.Kd3 Ke5, ale vznikne podobná situace, a bílý král je o řadu výše. 2.Vc1! Přichází čas pro první omezovací manévr věží. Možností je více, ale tento uzavírací tah se jeví jako metodicky nejsrozumitelnější. Věž nepouští černého krále do větší vzdálenosti od bílého krále a odnímá mu přístup na významnou část šachovnice. 2...Ke4 Nejlepší obrana, černý král stále brání v postupu soupeřovu králi. 3.Vc4+! Důležitý šach, který nutí černého krále k ústupu. Obrazec vzájemného postavení králů (opozice!) a šachující věže je potřeba uložit do paměti, bude se několikrát opakovat. 3...Kd5 Útok na věž by mohl akci bílého zpomalit, ale bílý král je dostatečně blízko, aby mohl věži přijít na pomoc. 3...Ke5 4.Ke3 Kd5 5.Vc1! tempo černému nijak nepomůže. 4.Kd3 Ke5 Pokud král ustoupí na 6. řadu, bílý král se znovu přiblíží: 4...Ke6 5.Ke4 Kf6 6.Vc6+! Kg5 7.Va6!. 5.Vd4! Netrvalo to nijak dlouho a ocitli jsme se v situaci, která je popisována v příkladu 2. Nyní je dobré prověřit, jak si posluchači výklad příkladu 2 zapamatovali. Dále řeší příklad samostatně a vyučující jen napovídá a opravuje chyby. Ani já již se nebudu opakovat. 5...Kf5 [5...Ke6 6.Ke4 Kf6 7.Vd6+] 6.Ve4! Kf6 7.Ke3 Kf5 [7...Kg5 8.Vf4!] 8.Kf3 Kg5 [8...Kf6 9.Kg4; 8...Kg6 9.Kg4 Kf6 10.Ve1!] 9.Vf4 Kh5 [9...Kg6 10.Kg4 Kh6 11.Vf6+ Kh7 12.Kg5 Kg7 13.Vf1!] 10.Vg4! Kh6 11.Kf4 Kh5 12.Kf5 Kh6 13.Kf6 Kh7 [13...Kh5 14.Va4!] 14.Vg1! Příklad 1! 14...Kh8 [14...Kh6 15.Vh1#] 15.Kf7 Kh7 16.Vh1# 1-0

Cvičení:

1. Trenér hraje proti posluchačům simultánku, ve kterých brání různé pozice král proti králi a věži, poté střídá pozice s dámou a věží, a průběžně opravuje chyby v matovém vedení.

Domácí úkol: 6 diagramů s úkolem dát mat v předepsaném počtu tahů. Uveďte tolik řešení, kolik jich dokážete nalézt!

Red. pozn.: Vyprávění o skladebním šachu a o úlohách je lehkou improvizací, kterou zařazuji v přímé vazbě na domácí úkol, do kterého jsou vloženy jednoduché úlohy. Obávám se, že bez vysvětlení, co znamená zadání bílý táhne a dá mat druhým či třetím tahem by řešené domácího úkolu mohlo vyvolat nežádoucí rozpaky. Poslední úkol mat 3. tahem je ostatně sám o sobě pro začátečníka dosti těžký, má 2 řešení a i trenér se možná na chvilku zamyslí. Jistě však bude potěšen, pokud nekterý z jeho začátečníků i tuto úlohu správně vyřeší.

Lekce ke stažení:

Ke stažení: Lekce 3 (pdf) (bude doplněno)

Vznik tohoto materiálu podporují: