Tadeáš Kriebel v palbě otázek

Jeho úspěšné vystoupení v indickém Puné na prestižní soutěži mládeže, kterou v minulosti vyhráli např. Antolij Karpov nebo Garry Kasparov, připomnělo, že i v Čechách se ještě pořád hrají dobré šachy.

Tadeáš Kriebel pochází z Bohuslavic, studuje Gymnázium Josefa Kainara v Hlučíně. Nejvyšší šachovou soutěž hraje za 1. Novoborský šachový klub a nedávno uspěl na mistrovství světa mládeže, kam vyrazil za podpory Šachového svazu ČR a Moravskoslezského kraje.   

ROZHOVOR

Tadeáši, Vy jste dvojnásobným mistrem republiky do 16 let a současným mistrem republiky v kategorii do 18 a 20 let. Před lety jste vyhrál také např. na mistrovství Evropské unie do 14 let. Teď jste předvedl velmi dobré výkony na MS juniorů a úspěšně tam tak reprezentoval Českou republiku. Považujete to za svůj dosavadní největší úspěch v šachové kariéře, nebo si více ceníte ještě jiného vítězství?

Co se kvality soupeřů a výkonu týče, tak je to stoprocentně zatím jeden z nejlepších. Nicméně Mistrovství Evropské unie mělo šachovou úroveň téměř na výši našeho krajského přeboru, ale přece jen má vítězství na takové akci hezčí zvuk než jakési 12. místo :) Z čistě šachového pohledu je však 13kolový maraton s 6 velmistry zatím můj nejlepší počin.

Se ziskem 8,5 bodů z 13 možných a celkovou 12. příčkou konečného pořadí na MS juniorů jste bezesporu velmi spokojen. Přece jen ale, vždycky jde něco udělat lépe. S odstupem času, co byste na MS udělal jinak, kdyby to bylo možné?

Měl jsem docela špatný start, problémy se rozehřát a rozběhnout do správného tempa. Podle toho také vypadala první kola, navíc hrát s malými Indy je vždycky radost. Když jsem ve třetím kole hrál strašlivě pomalu a divže neusínal, řekl jsem si dost a začal chodit do tělocvičny, pak už to bylo celkem dobré. Samozřejmě bych jinak zahrál partie, které jsem prohrál, ale zase bych možná prohrál jiné.

Uspět v konkurenci nejlepších juniorů světa, především Indů, Číňanů a Rusů, není vůbec jednoduché. Vám se to povedlo a navíc jste celkem snadno porazil velkého polského talenta, v konečném pořadí 4. velmistra Dudu. Těšila Vás tato výhra nejvíc ze všech?

Partie s Dudou byla zvláštní, nejlehčí souboj z celého turnaje. V podstatě to byla báseň na téma jediné dlouhé kombinační léčky, do níž mi spadl po hlavě. Nejspíše z mých posledních partií Poláci nabyli dojmu, že jsem se vyvinul v hráče suchého typu, ale není dobré mě pokoušet. Za čtvrt hodinky jsem si spočítal kombinaci a zbytek partie si už jen vychutnával. Jen škoda, že partie musela skončit. Před partií jsme se bavili s Christopherem Repkou, že Duda občas vybouchne a prohraje jako „malý kluk“, například s Jánem Markošem. Přesto je ale vynikajicím hráčem a prohra se mnou ho popohnala k opravdu úctyhodnému závěrečnému spurtu.

Pěkně jste bílými zdolal i Holanďana Robina van Kampena. Co se jemu v partii s Vámi nepovedlo?

Myslím, že stejně jako Duda si vybral špatný systém zahájení. Když máte o 200 bodů více, většinou chcete zahrát na zkušenost, pozičněji. Ne superostrou sicilku kde si každá strana valí z jedné strany útok přímo proti soupeřovu králi. Vybudoval si nadějnou pozici, ale nedocenil nepříliš očividnou taktiku a přehlédl jeden můj hodně pěkný obranný manévr věží, nakonec skončil úplně zadušen. Avšak prapůvodní problém vidím v zahájení, v ostrých pozicích se výkonnostní rozdíly značně mažou.

Na otevřených turnajích v Evropě často vidíme skupiny indických mládežníků, kteří přijeli ukázat své znalosti. Jaké to je naopak pro Evropana hrát v Indii? Není to mystické?

Řekl bych, že exotické. A hektické. Přeplněné silnice a chodníky (jejichž funkce jsou v Indii navzájem zaměnitelné), všudepřítomné horko a taky bohužel chudoba. Velmi mi například chutnala indická kuchyně a dokážu pochopit, jak se asi cítí Ind u nás, protože mi z českého po příjezdu bylo strašně těžko. Když u nás potkáte třeba v obchodě Inda, ukazujete si na něj prstem a šuškáte si, v Indii naopak byli většinou velmi přátelští, chtěli se zdravit, vyměňovat Skypy, facebooky a fotit fotky.

Šampionátu se účastnilo mnoho mladých domácích hráčů, kterým známé prostředí jistě přidalo na síle. Vy jste také absolvoval nějaké partie s „indickými špunty“.

První tři jsem chytil na úvod, zvlášť Nihal Sarin, neboli The-Guy-Who-Never-Sits (Ten, co nikdy nesedí) mi dal zabrat, další dva v závěru, ale ti už byli trochu silnější hráči. 4/5 s Indy je úplně super, jeden z nich nabral v turnaji neskutečných +180 elo bodů.

Partie 5. kola, Rus GM Vladimir Fedosejev (2661) vs. IM Tadeáš Kriebel (2428)

(zdroj: fotogalerie MS juniorů)

Informacemi o indické kuchyni netřeba čtenáře unavovat, o tom už byly popsány stohy papírů. Dostala se k nám ale informace, že jste jel přece jenom dobře vybaven pro případné problémy se stravováním. Prozradíte recept?

Hlučínská školní kuchyně a v menší míře také probiotika.

Po takovém úspěchu můžete jistě prozradit, byl čas na nějaký ten výlet?

Bohužel právě ani moc ne. O volném dni jsme se se slovensko-českou výpravou jeli podívat do nedaleké pevnosti, kde jsme viděli kus indické přírody (z pevnosti už zbyla jen barabizna a 3 ubohá děla), ale cesta za indickými památkami je velmi zdlouhavá. 50 kilometrů po indických cestách není 50 kilometrů po českých cestách.

Vašeho úspěchu si samozřejmě všiml také organizační tým České televize, který připravuje pořad V šachu a pozval Vás jako komentátora a hosta. Jaká byla Vaše premiéra před televizními kamerami? Líbí se Vám mediální pozornost?

Jistěže jsem si vychutnal svých pár minut slávy. Navíc jsem se mohl ulít ze školy :) Již jsem jednou v pořadu byl, snad před 5 lety a odvážím se tvrdit, že má letošní účast už naštěstí nebyla tak užblebtaná a trhaná, ačkoliv žádný zázrak před kamerami nejsem. Viděla to snad celá naše vesnice, nevím, za co mě bůh trestá.

Co šachově velkého Vás čeká v brzké budoucnosti? Kde se chystáte předvést svoje další šachové dovednosti?

Z turnajů mám zatím v plánu velmistrovský turnaj v Legnici (od 20.11.) a pak už jen přebor juniorů v březnu, mezitím klasicky nějaké ligy. Budu se snažit hrát v pohodě a klidu jako v Indii a snad z toho i nějaká norma kápne :)

Začala nová šachová sezóna, v níž nastoupíte opět v barvách nejsilnějšího Nového Boru. Ten má na soupisce zvučná jména z TOP světové padesátky, která zřejmě dostanou nejednou před Vámi přednost. Hrajete tedy ještě jinou než extraligovou soutěž, kde si zahrajete víc?

Dýchám jim na záda, už je mezi námi jen nějakých slabých pár set bodů. Hraji ještě jednu extraligovou soutěž, na Slovensku za Čadcu na (v podstatě) první desce. Když začneme dávat dvoutahové maty, možná se i udržíme, ale vypadá to s námi bledě. Také hraju na první desce 1. ligu za Slezan Opava, ještě jsem si zahrál v září 1. polskou ligu právě za Miedz Legnici. Pohostinskou účast v krajské soutěži za rodný Dolní Benešov radši zamlčím.

Pojďme si o šachu popovídat také trochu v obecné rovině. Asi největší zvláštností šachu je zásadní převaha mužů nad ženami. Důvodů tohoto jevu může být celá řada. Zásadním možná bude, že dobrý šachista musí být vybaven zabijáckým instinktem. Co myslíte?

Nemyslím si, že zabijácký instinkt je pro dobrého šachistu nepostradatelný. Podívejte se na mistry světa – například Aljechin, Fischer, Kasparov – ti všichni byli a jsou nesmiřitelní nejen za šachovnicí, ale také v životě. Naopak Euwe, Smyslov a Karpov nepotřebovali mít rudo před očima, aby hráli na nejvyšší úrovni. Sebe taky nepovažuju za zabijácký typ. Pro šachistu je podle mne důležitá spíše určitá hravost, elán, koncentrace a nervy a zadek z ocele. Myslím, že ženy mají právě problém partii usedět a zachovat chladnokrevnost. Obecně šachy hrají převážně muži, je ale otázka, jestli je to systémový problém, nebo k nim mají muži jednoduše blíže. Nemám nic proti šachistkám, nicméně neumím si představit, že by se někdy nějaká žena mohla stát mistrem světa.

Při dnešní ohromné nabídce zábavy a počítačové závislosti je čím dál tím méně sportujících dětí. Šachy jsou vnímány někým jako sport, někým jako umění, jak to máte vlastně Vy?

Řekl bych, že je to kombinace obou. Na jednu stranu je šachista jako hudebník, který musí správně trefovat noty (tahy), držet rytmus a dodržovat dynamiku, na druhou stranu je někdy zapotřebí nikoliv ladné uměleckosti, ale sednout a usilovně hlavou pracovat. A dohrát skladbu až do konce, protože ten korunuje dílo.

Dobrá fyzička je ale pro šach také velmi důležitá, ne? Jak zlepšujete Vy tu svou? V posilovně nebo raději sporty, které se dají provozovat ve volné přírodě?

Jistě, ani ti hudebníci by koneckonců neutáhli celý koncert, kdyby nosili na těle pár pneumatik. Raději jsem o samotě, většinou pobíhám po nedalekém lese nebo sednu na kolo.

Kde myslíte, že se vzal mediální obraz šachisty jako vyšinutého podivína?

Asi to začalo schizma v 90. letech a pak za to můžou hlavně česká média a společnost vůbec. Nemůžete čekat, že tam, kde se nejlíp prodává Ornella Štiková a Zdeněk Macura, bude někoho zajímat překrásná kombinace Davida Navary z posledního kola superturnaje. „Opilý bezdomovec? Nikoliv. Byl to šachista. Už zase...“ - pokud mohu citovat – to je titulek, který českého čtenáře zaujme! Například jen v sousedním konzervativnějším Polsku mají šachisté nesrovnatelně větší kredit.

Pomalu se končí rok 2014, to svádí k bilancování. Vaše nejhezčí letošní partie?

Asi to bude ta s Dudou. To je ale... skoro ke každé své výhře má člověk hodně kladný vztah. Zmínil bych ještě remízu se Štěpánem Žilkou, strašlivě špatná partie z obou stran, ale remízová koncovka s třemi pěšci míň mi tehdy udělala velkou škodolibou radost :)

A ta nejhorší?

Jakákoliv partie z turnaje v Orlové, případně pro mne již tradičně partie z české extraligy, protentokrát s Janem Hučínem.

A ještě k aktuálnímu dění ve světovém šachu. Snad každý šachista ví, že momentálně probíhá zápas o mistra světa mezi čtyřiadvacetiletým Magnusem Carlsenem a pětačtyřicetiletým Viši Ánandem. Vy fandíte Ánandovi, pokud se nemýlím. To je trochu zvláštní volba. Neměl byste jako úspěšný junior držet palce bojovnému mládí?

Šachovým stylem je mi Anandův přístup rozhodně bližší než Carlsenovy popotahovačky. Vliv má asi i to, že když jsem začínal hrát šachy (před 7-8 lety), do rukou se mi dostávala tehdejší Šachinfa a mými hrdiny byli vrchní komentátor velmistr (to slovo mělo tehdy pro mě velkou magii) Marek Vokáč a tehdejší mistr světa Vladimír Kramnik. Po Mexico City 2007 byl mistrem Anand a asi mám ještě z té doby zakódované, že by to tak mělo zůstat :) Dost mě mrzelo, že Anand ani zpola nevyužil své šance v prvním zápase a letos to ani zdaleka není jasné. Obrovská škoda 6. partie, ale jedeme dál.

Soustředění na 3. kolo, IM Tadeáš Kriebel (zdroj: fotogalerie MS juniorů)

Série článků Mistrovství světa juniorů 2014 v Puné na nss.cz