První polovina nominačního turnaje je za námi. Přinesla rozhodně zajímavé atraktivní bitvy a málokým předvídaný průběh. Skvěle si počíná Jiří Štoček, který soupeřům zatím dovolil jen jedinou remízu, naprosto hrůzný turnaj naopak hraje Vlastimil Babula, kterému se nedaří prakticky nic. Velmi dobrou hru předvádí Peter Michalík, druhou příčku drží zaslouženě. Jan Krejčí a Vojtěch Plát zatím příliš nepřesvědčili, ale své ambice ještě mohou ukázat ve druhé části turnaje. Více jsem určitě čekal od Van Nguyena, zatím v jeho partiích cítím trochu moc respektu, což se někdy projevuje trochu pasivní hrou a skoro vždy časovými tísněmi, které mu v této konkurenci přinášejí značné ztráty.
Turnaj je pěkný a zajímavý, jeden varovný prst ale zvednu. Možná bude na nejbližší soustředění reprezentace potřeba zařadit opakování základních věžových koncovek, nebo bude potřeba zapracovat více na fyzické přípravě. Záhy uvidíte proč, a o tom, co dovede únava, by se mohli poučit i ti, co tak rádi pranýřují krátké remízy mezi velmistry. Tento turnaj se zatím hraje naplno, nebude žádný volný den, chybí lehčí soupeři z úvodních kol openů. Bitvy rovnocenných soupeřů přinášejí mnoho stresu a dlouhé partie v současném tempu hry berou mnoho sil. Víme to sice dlouho, ale neškodí si občas veřejně přiznat, že naší domácí špičce hodně chybí praxe z turnajů s podobnou konkurencí, openy ani ligy to plně nahradit nemohou. Dostat pozvánku do takových turnajů v zahraničí není vůbec jednoduché, tak by asi bylo velmi užitečnou investicí pořádat každoročně alespoň jeden takový turnaj u nás doma. Získat vhodnou zahraniční konkurenci by neměl být problém, a pro výkonnostní růst naší špičky by to znamenalo jistě přínos. Jen to bude stát dost peněz.
Tak se podíváme na střetnutí Štočka s Nguyenem, ve které Štoček vymanévroval mírnou výhodu, Nguyen ale držel velmi odolnou obranu. Dlouhý souboj v závěru poznamenala jak časová tíseň, tak i únava obou hráčů.
