Šachisté-železničáři slaví historický úspěch na malém USICu v Kořenově

Po mnoha letech příkoří, kdy jsme povětšinou trpěli za „nedostižnou německou mašinou“, na druhém (případně někdy dokonce i  na třetím) místě, jsme konečně na domácí půdě stanuli na pomyslném nejvyšším stupínku a slavně zvítězili!!! Je zajímavé, že nikdo z pamětníků si nedokázal přesně vzpomenout, v kterém roce jsme vlastně naposledy tuto soutěž vyhráli. Víme jen, že se to stalo kupodivu v Německu a to ještě v době, kdy byl ve funkci spolkového kancléře Gerhard Schrőder (1998-2005). Proč si to vlastně takto pamatujeme? No to je jednoduché! Tenkrát se pořadatelům podařil přímo husarský kousek - jako cenu pro vítěze získali pěkný stylový talíř s osobním věnováním přímo od kancléře! Samozřejmě, že ten už byl „předem“ připraven na to, aby se blýskal někde ve vitríně sportovních úspěchů Deutsche Bahn. Jenže ouha! Nakonec bylo všechno jinak a talíř jsme si odvezli domů my... Letos jsme samozřejmě nechtěli připustit obdobnou situaci u nás. A ačkoliv jsme sice neměli od pana Mgr. Bohuslava Sobotky jako první cenu přislíbeno vůbec nic, tak jsme přesto nechtěli, aby si od nás vítězný pohár a pěkné skleněné mašinky odváželi zase na oplátku Němci! Bojovali jsme jako praví čeští lvi a bez ztráty kytičky opanovali první místo.

Co se týče samotného průběhu, tak los k nám nebyl příliš přívětivý a nejtěžšího soupeře nám nalosoval hned v úterý odpoledne do prvního kola. Nebylo to nic moc příjemného, neboť jsme se jako hráči různě sjížděli z celé republiky během dopoledne s tím, že někteří museli vstávat hodně brzy ráno. Na nějakou speciální přípravu na zápas tedy nebyl vůbec čas. Navíc Němci nechtěli nic ponechat náhodě a jako jediní dorazili do místa konání už o den dříve, aby se stihli aklimatizovat a dobře připravit. Okolnosti nám tedy zrovna moc nepřály, ale nedalo se už nic dělat – nezbývalo než jít odhodlaně a nebojácně do toho! Nakonec to byl moc hezký zápas a my po velmi tuhém a dlouhém boji vyhráli celkem přesvědčivě 4:2! Vítězstvím na své druhé šachovnici jsem se na tomto výborném výsledku podílel i já, když jsem se s černými figurami raději rozhodl nepouštět do žádných velkých akcí. Můj soupeř na tom byl však jinak a i vzhledem k vývoji zápasu se rozhodl, že celkem vyrovnanou partii zkusí nějak silou zlomit ve svůj prospěch. Ale jak už to tak někdy bývá, tak svou snahu trochu přepískl a postupem času se ocitl v teoreticky prohraném postavení. Nebylo to však ještě nic jednoduchého, protože dávat mat samotným jezdcem a střelcem jsem se učil naposledy jako žák a vzpomenout si na to jak se to vlastně dělá v omezeném čase a při únavě ve čtvrté hodině hry nebylo zrovna snadné. Naštěstí se mi to po menších peripetiích nějak podařilo (kdyby ne, tak nevím jak bych tuto svou šachovou nevzdělanost a tak trochu i ostudu vysvětloval na tréninku svým žákům, případně tady na turnaji spoluhráčům) a mohlo se jít slavit. Tedy vlastně nemohlo (to by nám trenér nepovolil), protože nás čekaly ještě další 4 zápasy, ve kterých by jsme ještě mohli tento vynikající avšak zatím jen částečný úspěch úplně zahodit…

Ostatní zápasy už podrobně komentovat nebudu, snad jen, že nejtěžší z nich byl souboj s Velkou Británií, která se tady ukázala ve velmi dobrém světle a po zápasové remíze s Německem muselo o druhém místě rozhodnout až pomocné hodnocení…

Naše výsledky:
ČR - Německo 4:2
ČR – Rakousko 5:1
ČR – Velká Británie 4,5:1,5
ČR – Belgie 5:1
ČR – Švýcarsko 4,5:1,5

Křížová tabulka podle pořadí

Vítězné družstvo se svým trenérem Kurtem Mužíkem

Výsledky našich hráčů

Za zmínku stojí určitě dvě skutečnosti – z 30 odehraných partií jsme prohráli pouze jedinou!! Výborný výsledek pana Zdeňka Růžičky – ve svých 70 letech dokázal vyhrát všechny své partie!!

Všechny výsledky si můžete podrobněji prohlédnout na chess-results.com.

Autor článku – Martin Mužík

Třetí a čtvrtá šachovnice Václav Mitura (vpravo) a Michal Běloušek (vlevo)

Martin Mužík