ŠACHISTÉ UVNITŘ „TŘETÍ ŘÍŠE“ (část první) Jaroslav Chvátal

Kdo byl nejlepším šachistou nacistů?

Záleží na tom, co si představujete pod pojmem "nacista". Myslíte skutečného člena Národně socialistické strany? Nebo jen německého státního příslušníka v období Třetí říše?

Posoudit sílu Německa jako šachového národa po nástupu nacistů k moci je poněkud obtížné, protože Německo se v době trvání Třetí říše nezúčastnilo žádné olympiády FIDE, s výjimkou roku 1939, kdy jeho tým byl (v pořadí na šachovnicích) 

1. Erich Eliskases 

2. Paul Michel

3. Ludwig Engels

4. Albert Becker

5. Heinrich Reinhardt

Z nich pouze Eliskases (15.2 1913–2.2 1997) měl velmistrovskou sílu . Zde tohoto hráče krásně přehrál bílými figurami náš Jan Foltys. Stalo se tak v roce 1936 na mezinárodním šachovém turnaji v Poděbradech (https://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1040808). Zda byl někdo z výše uvedené pětice členem nacistické strany, s jistotou nevím. Několik z nich se stalo říšskými občany na základě absorpce; například Eliskases a Becker byli Rakušané. Protože se tato olympiáda konala v Argentině a v jejím průběhu vypukla druhá světová válka, nikdo z německého týmu se nevrátil domů. Třetí říše tak přišla o několik svých nejlepších hráčů.

Pasáž v biografii Miguela Najdorfa – „Najdorf x Najdorf „ (Russell Enterprises 2016) uvádí, že Eliskases nebyl členem nacistické strany. Na straně 174 se píše: 

"Jednou v roce 1939 byl Eliskases před Najdorfem kritizován za to, že nosí hákový kříž, a Don Miguel se ho zastal slovy: 'Nosí ho, protože musí, a nemá s tím nic společného'". Zdá se nepravděpodobné, že by Najdorf, polský Žid, bránil Eliskase, kdyby ten byl skutečně členem strany“.

V té době už samozřejmě probíhal exodus židovských šachových talentů z Německa, jehož nejvýznamnějším příkladem byl bývalý mistr světa Emanuel Lasker, který odešel v roce 1933. Dalším významným mistrem, který uprchl z Říše, byl Rakušan Rudolf Spielmann.

Ve válečných letech byl nejnadějnějším německým hráčem Klaus Junge (1.1 1924 – 17. 4. 1945), který se v Praze 1942 ve věku pouhých 18 let utkal o první místo s Alechinem. Možná byl členem strany nebo Hitlerjugend; přinejmenším byl známý tím, že nosil hákový kříž (viz foto níže). Praha se však stala jeho posledním turnajem. Sloužil v německé armádě a 17. dubna 1945, pouhé tři týdny před koncem války v Evropě, byl zabit v boji.

Ačkoli by Třetí říše možná ráda vytvořila skupinu německých šachových talentů, kteří by reprezentovali ideály árijské nadřazenosti, jako později Botvinnik ztělesňoval ideály socialistické kultury SSSR, nikdy se tak nestalo. Ruský rodák Alechin, tehdy občan Francie, byl hlavním plakátovým chlapcem nacistů, ale byl (podle toho, koho se ptáte) buď oportunistickým kolaborantem, nebo nedobrovolnou loutkou, nikoli oddaným nacistou. 

Ačkoli Německo mělo od dob Steinitze a Anderssena až po Laskerovo mistrovství v šachu přední postavení, politika Třetí říše, na rozdíl od Sovětského svazu, rozvoji šachových talentů příliš nepřála. Zejména pronásledování Židů při snaze podporovat šachy bylo jako pronásledování vysokých lidí při podpoře basketbalu.

Klaus Junge (vpravo) na šachovém turnaji

Těžký úděl Jefima Bogoljubova

"Když hraji bílými, vyhrávám, protože jsem bílý. Když hraji černými, vyhrávám, protože jsem Bogoljubov." (E. Bogoljubov)

V době nástupu nacistů k moci, tedy v roce 1933, by byl nejlepším aktivním hráčem s německým občanstvím Jefim Bogoljubov (psáno také Bogoljubow, nebo Bogoljuboff). Ačkoli se narodil jako Ukrajinec, opustil SSSR, a nakonec se v roce 1929 stal německým občanem. V té době patřil mezi deset nejlepších hráčů světa. Dvakrát hrál s Alechinem o titul mistra světa, v letech 1929 a 1934, a v obou případech prohrál. Přestože však zůstal v Německu až do konce druhé světové války a ve 30. a 40. letech hrál na mnoha nacisty organizovaných turnajích, byl tajně protinacisticky naladěn a radoval se z pádu režimu.

Budoucí kandidát na mistra světa Jefim Bogoljubov se narodil v rodině venkovského kněze v ukrajinském městě Stanislavčyk. Zvídavý mladík nechtěl jít ve stopách svého otce a přihlásil se na polytechnickou univerzitu. Později se stal pravidelným návštěvníkem varšavské kavárny, šachové kavárny. Zpočátku hrál Efim špatně, ale byl to opravdový fanatik – hrál celé dny a psal rukopisy s rozborem variant. A brzy se z nováčka samouka, kterému se nabízel pěšec a tah navíc, stal jeden z nejlepších hráčů v Kyjevě. Na ruském Turnaji mistrů v roce 1914 dosáhl titulu mistra. 

Jako jeden z nejsilnějších hráčů ve své zemi se Bogoljubov účastnil mezinárodních turnajů, například mistrovství Německa v šachu. Během tohoto turnaje vypukla první světová válka a spolu s dalšími ruskými hráči, jako byli Alechin, Bogatyrčuk, Rabinovič a Romanovskij, byl zajat. Během věznění trávil hodiny hraním šachů se zavázanýma očima s Alechinem. Po propuštění předvedl působivou sérii vítězství v Německu a Švédsku, porazil Nimzowitsche a remizoval se svým bývalým sousedem ve vězení. 

Jefim Bogoljubov (14.4.1889 -18.6. 1952)

Válka skončila v roce 1918, ale Jefim se domů nevrátil, protože se zamiloval do Friedy Kaltenbachové, dcery místního učitele; o dva roky později se vzali a měli dvě dcery, Soňu a Tamaru. V následujících letech byl Bogoljubov považován za jednoho z nejsilnějších kandidátů na titul mistra světa a vydal se hledat příležitost k partii s Josém Raulem Capablankou. To však nebyl snadný úkol: nepřemožitelný Kubánec a další přední šachisté podepsali dohodu, že cenový fond musí činit deset tisíc dolarů. Sehnat tyto peníze v poválečném Německu bylo nesmírně obtížné. 

V roce 1924 se Bogoljubov vrátil do SSSR, kde vyhrál dvě mistrovství republiky a triumfoval v prvním mezinárodním turnaji v Moskvě, když předstihl Laskera a Capablanku. Efimovým snům o zápase o titul mistra světa pod sovětskou vlajkou však nebylo souzeno: velmi brzy se nesměl účastnit mezinárodních turnajů bez souhlasu obávaného lidového komisaře Krylenka. Byl nucen vzdát se sovětského občanství, což vedlo k jeho anathemě v SSSR. 

Bogoljubov se vrátil do Německa a oznámil svůj záměr hrát proti Capablankovi, ale Kubánec brzy přišel o titul ve prospěch Alechina. Jefimův starý přítel ve vězení se rozhodl, že mu sáhne na pomoc, protože Bogoljubov vybral na zápasy mezi ním a Alechinem pouze šest tisíc dolarů. Zápas se odehrál v roce 1929 a ukázal se jako mimořádně napínavý – jak vzpomínal velmistr Adrian Michalčišin, poradil mu mladý Garry Kasparov: "Podívejte se na první zápas mezi Alechinem a Bogoljubovem. Tento zápas je velkolepý! Jeden z nejlepších zápasů o světovou korunu."

V té době se v Německu dostali k moci nacisté a Bogoljubov byl nucen hrát na turnajích pořádaných Hitlerovým režimem. Ve Třetí říši byl považován za občana druhého řádu, protože nebyl árijcem. Nepomohl ani vstup do národně socialistické strany. Přestože patřil k nejlepším šachistům na světě, Bogoljubov se za Německo na olympiádě objevil pouze jednou. Po porážce v odvetě s Alechinem se Efim musel věnovat literatuře, trénoval Klause Jungera – mimořádně nadaného hráče, který zahynul ve druhé světové válce – a budoucí velmistry Wolfganga Unzikera a Klause Dargu. 

Po skončení druhé světové války byl sovětskými šachisty bojkotován. Na nátlak sovětské šachové federace nebyl připuštěn k zápasu o titul mistra světa a k několika dalším mezinárodním turnajům; navíc byl vyřazen ze seznamu výjimečných šachistů, kterým byl v roce 1950 udělen titul velmistra. Spravedlnost byla obnovena o rok později po rozhořčení západního světa. V pozdějších letech trénoval západoněmecké reprezentační družstvo. 

Bogoljubov zemřel ve věku 62 let. Až do své smrti vedl těžký život šachového profesionála, cestoval po Německu, kde pořádal tréninky a přednášky, a jeho srdce vypovědělo službu. Jefim Bogoljubov zemřel ve spánku.  Nutno dodat, že jméno Jefima Bogoljubova bylo v Sovětském svazu rehabilitováno až na začátku tzv. „perestrojky“. 

V Sovětském svazu byl nazýván odpadlíkem a fašistou a ve fašistickém Německu byl pronásledován pro svůj neárijský původ. Celý život musel lavírovat mezi Skyllou a Charybdou, a přitom hájit své právo na šťastnou existenci: dělat svou oblíbenou práci a starat se o své blízké. Přes dva pokusy, v letech 1929 a 1934, se nikdy nestal mistrem světa. Velký optimista měl trochu málo štěstí...

Co říci závěrem? Možná nejvýstižnější budou slova jiného známého velmistra a Bogoljubova vrstevníka – Saviellyho Tartakowera, který o Bogoljubovovi řekl:

"Jeho hlavní vlastností byla představivost. V oblasti šachové teorie byl Bogoljubov nesmírně produktivní: zvláště pozoruhodná je novoindická linie hry dámským pěšcem, která nese jeho jméno... Capablanca "tvořil", Alechin "bojoval", Lasker "přemýšlel", zatímco Bogoljubov "představoval". A někdy i on dosáhl nejvyšších výsledků." 

-pokračování-