Magnus Carlsen: Moc nezapadám do obyčejných schémat… (II.)

Pokračování rozhovoru Jevgenije Atarova s Magnusem Carlsenem pro server ChessPro.

O titul nejvyšší

Zajímá mě jedna věc, která ti možná bude připadat divná. Hrál bys šachy i nadále, kdybys měl jiné zaměstnání, které by ti v perspektivě přineslo podstatně víc peněz než šachy?
"To zní příliš hypoteticky! A proč taková neočekávaná otázka?"

No, poté, co jsi se přestal účastnit soutěží FIDE – Grand Prix a Světového poháru, a pak i cyklu o MS – tvůj otec Henrik prohlásil, že tě plně uspokojuje vystupovat na jiných komerčních akcích.
"A co je na tom neobvyklého? Šachy představují můj hlavní finanční příjem. Nemohu říci, že pro mě peníze mnoho znamenají. Zejména proto, že když jsem začal hrát šachy, neměl jsem nic, jen radost a zájem o hraní.

Nikdy jsem se nad tou otázkou závažně nezamýšlel. Kdo ví, možná se ukáže, že v nějakém jiném oboru můžu vydělat mnohem víc peněz. Ale to zatím nevím, protože jsem se o jiné věci ještě moc nezajímal… Jestliže už mě bude hraní šachů unavovat, budu mít pocit, že jsem dosáhl svého stropu – pak se uvidí.

To je přece skvělé – mít svobodu volby, být pánem svého osudu. Rozhodovat se sám, čemu a kdy se budu věnovat. Nacházím se teď v určité situaci, ale nehodlám prozatím šachy opustit. Ale mám hodně nerealizovaných ambicí."

To je v pořádku. Ale připomenu Korčného, který po prohraném zápase s Karpovem v Meranu 1981 prohlásil, že už nikdy nechce hrát zápas o titul mistra světa, a proto se od tohoto okamžiku považuje za pouhého šachového fanouška.
"No a?"

Vždyť ty sám jsi bez zjevné příčiny odmítl bojovat o nejvyšší titul!
"Neřekl bych bez zjevné příčiny."

Já osobně jsem tvým důvodům neporozuměl, proč jsi to udělal?
"V podstatě jsem k boji o titul nebyl motivován. Návrhy FIDE mne neuspokojovaly v mnoha ohledech, včetně formátu kandidátských zápasů. Nechci na toto téma mluvit. Už o tom bylo řečeno dost, a průběh zápasů v Kazani má slova jen potvrdil. Jen těžko se mohly líbit divákům, ani hráčům samotným."

Jak by podle tebe měl vypadat turnaj kandidátů?
"Myslím, že dvoukolový turnaj každý s každým, ve kterém by se utkali všichni vážní adepti na titul, to by bylo lepší než zrychlené a zkrácené zápasy. Byla by to událost. V takovém turnaji by všichni měli přibližně stejné šance, nic by nezáviselo na bleskovkách…"

Znamená to, že do nadcházejícího cyklu by ses mohl zapojit?
"Ano, proč ne!? Vytvořte dobré podmínky - a já hrát budu!"

Bez kladení si podmínek?
"Absolutně!"

O turnajích Grand Prix FIDE platí to samé?
"Tam to bylo něco trochu jiného, ale obecně – taky. Nikdy se nevyhýbám turnajům, konkurenci, ale nechci být „pro“ nebo „proti“ někomu. Prostě hraju šachy."

Uf, to se mi ulevilo. Myslel jsem, že jsi úplně rezignoval na boj o titul.
"Netajil jsem se tím, že mé rozhodnutí je spojeno s neuspokojivým formátem soutěže. Neřekl jsem, že nechci být mistrem světa."

Počkej, ale na začátku našeho rozhovoru jsi řekl, že nemáš v šachu žádný globální cíl.
"Globální cíl nemám. Titul mistra světa je globální cíl?"

Pro někoho se tato myšlenka může stát celoživotní posedlostí!
"No, a já zase myslím, že každý má svoji představu o tom, co je pro něj v šachu tím hlavním cílem. Pro mě to není zisk titulu. Někomu se to možná bude zdát divné, ale já to tak mám. Jestliže se nestanu šampiónem – tak co?"

Zařadil by ses po bok Fischera, Karpova, Kasparova…
"Pro předchozí generace šachistů znamenal titul mistra světa kdysi mnohem více než dnes pro mě. Co naděláš."

Neprobírali jste tuhle otázku s Kasparovem, když tě ještě trénoval?
"Ne. To bylo moje rozhodnutí. Nesnažil se mě přesvědčit."

„Procházky s Kasparovem“

Jaké sis odnesl dojmy z vaší spolupráce? Nebo je tohle téma pro tebe tabu?
"Nene, v pohodě. Začali jsme spolupracovat v roce 2009, byli jsme v poměrně těsném spojení více než rok. Měli jsme jak osobní schůzky, tak i konzultace po Skype. Hodně jsme spolu analyzovali, hráli, vyměňovali si názory…"

Jaký byl pro tebe hlavní přínos z tohoto tvůrčího dialogu?
"Díky němu jsem začal lépe chápat celou škálu pozic. Jasně, že toho znal mnohem víc než já… Chvílemi jsem měl problémy držet s rychlostí a hloubkou jeho analýz krok, ale většinou jsme byli na jedné vlně. Co k tomu říct: byla to pro mě vzácná škola a zkušenost, Kasparov mi předal mnoho po praktické stránce."

Nepřekvapila ho úroveň tvé přípravy na zahájení?
"Ano, byl překvapen tím, jak málo toho vím… Ale na tomhle jsme se nezastavili. Podělil se mnou s metodami práce na přípravě zahájení, za což jsem mu velice vděčen. Díky němu jsem v tomto směru udělal velký krok kupředu."

O co ještě se Kasparov s tebou podělil?
"Hodně mi toho řekl o jednotlivých fázích boje, strašně moc, o jednotlivých hráčích světové špičky. Má velice svérázný pohled na špičkové šachisty."

Nebyl jsi ohromen jeho energií, kterou si uchoval i ve 46 letech?
"Ano, on je velmi „energetický člověk“! Místo toho, aby ti objasnil svůj názor na věc, ti ve skutečnosti diktuje, jak bys to měl dělat…"

Jak moc se odlišovaly vaše pohledy na probírané pozice?
"Docela dost. Kasparov je badatel, na každou pozici pohlíží jako na teorém, který musí dokázat. Já jsem víc pragmatický – hledám, jak nejlépe využít možnosti obou stran. On se snaží každou pozici dovést do konečného vyhodnocení +- nebo -+; já nejsem tak precizní, mně stačí, když najdu pokračování, kterým se mám ubírat. Z některých jeho komentářů jsem si uvědomil, že můj přístup, způsob rozhodování, je podobný tomu Karpovovému. A jeho znal Kasparov lépe než kdokoli jiný. Nemohu říct, že by mi to srovnání nějak vadilo…"

Utkávali jste se s Kasparovem často?
"Myslíte za šachovnicí? Ano, sehráli jsme spoustu blicek! Byly to opravdové tuhé boje, občas bylo na něm znát, že mu chybí větší herní praxe."

Podle těch partií sis mohl představit, jak silný byl Kasparov v mládí?
"Je to fantastický hráč. Neviděl jsem nikoho, kdo by chápal dynamiku ve složitých pozicích lépe než on. A to s padesátkou na krku! Samozřejmě by bylo strašně zajímavé zahrát si s mladým Kasparovem, ale čas nevrátíš… Byla by to veliká výzva. Říká se, že i Karpov v mládí hrál velkolepě."

Mluvíš o tom s takovým nadšením, že je těžké uvěřit tvému předchozímu tvrzení, že jsi neměl žádné šachové vzory…
"Mluvím teď o radosti z kontaktu se skvělým hráčem. Neřekl jsem, že bych chtěl být jako on. Každý jde svou vlastní cestou."

Dobře, a co kdyby naproti sobě zasedli ideální Carlsen a ideální Kasparov…
"Nevím, jak by to dopadlo – jsme docela rozdílní hráči. Ale myslím, že by to bylo zajímavé. Je vždy zajímavé sledovat střetnutí hráčů různých stylů."

Co si myslíš o tom, když tě někdo začne srovnávat s velikány?
"Ve skutečnosti se to děje už několik let, a já tomu nevěnuju žádnou pozornost. Mám za to, že to je všechno povrchní… Poněvadž každý má svůj názor, a jak se říká – kolik lidí, tolik názorů."

Nemrzí tě, že vaše spolupráce s Garrim už skončila?
"Nevím, všechno má svůj čas… Rozešli jsme se s Garrim jako přátelé, v dobrém, bez výčitek. Dal mi mnoho užitečných poznatků. Myslím, že i jeho to se mnou bavilo. Co by bylo dál, kdybychom naši spolupráci neukončili, to nevím…"

"Nikdo nemůže říct, jak by to vypadalo dnes, kdybychom pokračovali. S odstupem času si myslím, že náš rozchod byl správným krokem."

Dostal jsi tedy, v jistém smyslu, od Kasparova všechno, co jsi chtěl?
"Dalo by se říct, že ano, i když to nikdo nemůže zaručit. Možná, že někdy v budoucnu budu svého rozhodnutí litovat. Nebo možná ne…"

Ale od jeho trenérů a známých se proslechlo, že Garri byl z ukončení vaší spolupráce zklamaný, z toho, že jste „odmítl posvátné znalosti“.
"Je těžké to posoudit. Možná, že jsem ho zklamal, ale taková byla má volba."

A život jde dál?
"No jasně! Připadá mi, že by se náš život neměl omezovat jednou-dvěma volbami. Rozhodl jsem se takto – a šmytec. To už se nevrátí… Nevěřím na „osudové chyby“. A i když jsem nějaké chyby určitě udělal, jsou to moje chyby a já si za ně budu zodpovídat."

Chtěl bys toho ve svém životě změnit víc?
"Možná, že něco ano, ale stejně bych to neudělal."

Jsi fatalista – řídíš se osudem?
"Ani ne, tak by to nešlo. Jsem ještě příliš mladý na to, abych měl napravovat své chyby. Zkrátka žiju, hraju šachy… Snažím se, aby mě to bavilo."

A ať to zhodnotí jiní?
"Ano, pokud se jim to líbí."

Rodinné cennosti

Dám ti otázku, která zajímá mnohé. Na první pohled vypadáš… tak trochu samotářsky. Máš hodně přátel, nebo spíš dáváš přednost samotě?
"Netroufám si posoudit, jestli jich mám mnoho. Určitě mám kamarády doma v Norsku. Je jasné, že šachy jsou individuální sport, a já se necítím sklíčený, když jsem dlouhou dobu sám. Je mi dobře i tak, i onak. Netrápí mě to…"

Máte nějaká konkrétní témata, o kterých se s přáteli často bavíš?
"Mluvíme o… já už nevím, jsou to normální, běžné řeči, jako každé jiné. Musíme si však uvědomit, že většina mých přátel v Norsku je nějakým způsobem spjata se šachem. Ale musím říct, že se nebavíme jenom o šachu."

Máte nějaké společné zájmy, věci, co děláte spolu?
"Ano, jako u každého! Například rádi hrajeme fotbal. Ten v nás probouzí poměrně bouřlivé diskuze. Vzhledem k tomu, že můj nejlepší kamarád je horlivým zastáncem Realu Madrid, tak v naší partě neustále diskutujeme na téma, kdo je lepší, zda „Bílý balet“ či „Barca“. Nebo kritizujeme přestupovou politiku a metody hry Mourinha, góly a výstřednosti Ronalda – skoro stejně často jako aktuální obrannou linii v Nimcovičově indické…"

Komu fandíš ty – Barce nebo Realu?
"Samozřejmě Realu! (Tady jsme na sebe s Magnusem mrkli a on mi pochválil bílou čepici pořízenou v oficiálním obchodě madridského velkoklubu .)"

A co ještě za sporty? Všichni Skandinávci pečují o svoje zdraví. Čemu dáváš přednost ty: běhání, lyžování, plavání – nebo snad něčemu jinému?
"Nemám nic vyhraněného, dělám rád hodně sportů. Rád si zahraju fotbálek s přáteli, v zimě si zalyžuju… ještě se mi líbí tenis a squash, a taky basketbal."

Ale nejsi zrovna bůhvíjaký dlouhán!
"To nejsem, ale líbí se mi ta hra, v basketbale je spousta běhání, osobních soubojů, ale i spousta legrace. Pravda, letos jsem zkoušel hrát i proti vašim mládežníkům, ale moc mi to nešlo. V Rusku to hrajou mnohem lépe!"

A jak je to s jinou zábavou? Knihy, filmy, hry…
"Nemůžu říct, že bych na něčem ulítával. Všechno záleží na náladě. Když chci, zajdu si do kina, nebo si doma na pohovce čtu knížku. Nejsem žádný vášnivý čtenář – každopádně ještě žádná kniha mě neuchvátila natolik, že bych úplně zapomněl na okolní svět, dokud bych ji nepřečetl celou."

Nejsi sběratel, jako třeba Karpov?
"Nene, to moc nemusím… Nemůžu si představit, že by mě něco až tak moc zajímalo. Mnoho lidí to sice dělá, ale já to pořád nemůžu nějak pochopit…"

Žádné extrémní koníčky tedy nemáš?
"Zatím ne. Ale všechno je možné!"

Řekl jsi, že si v šachu nestanovuješ žádné konkrétní cíle, ale co v normálním životě, tam taky žádné nemáš? Nestavíš si nic před sebou?
"Například co?"

Já nevím: dokončit školu, procestovat celý svět, objevit Tróju?
"Čas od času se nad podobnými věcmi zamýšlím, ale nemůžu říct, že bych pro sebe nějaký významný cíl nebo sen objevil. V mnoha ohledech to závisí na tom, jak dlouho budu ještě hrát šachy. A jak úspěšně!"

Nebojíš se, že by ti toho v životě mohlo hodně uniknout, jestliže ti šachová kariéra bude zabírat víc času, než jsi ochoten jí věnovat?
"To je složitá otázka. Jak už jsem říkal, nikdy netrénuju proti své vůli, a když pocítím, že už mi šachy nepřinášejí tolik radosti jako kdysi, vždycky můžu včas skončit. Zatím mě šachy inspirují a povznášejí kupředu a to se mi líbí."

Co říká tvoje rodina na to, že jsi světová jednička?
"Líbí se jim to! Všemožně mě podporují, radují se společně se mnou, blahopřejí mi…"

Nakolik důležité jsou pro tebe jejich názory?
"Vždy jim naslouchám, jejich rady bývají velmi rozumné. Občas se v něčem neshodneme, ale to nikdy nebylo příčinou sporů."

Je pro tebe rodina důležitá?
"Stejně jako pro každého normálního člověka. Máme velkou rodinu – máma, táta, já a dvě sestry. Rád s nimi trávím svůj čas. Je skvělé, když máte úzký okruh blízkých, do kterého nikdo cizí nemůže… Existují lidé, kteří dělají vše obráceně, jen aby se předváděli… Já mezi ně nepatřím."

Pořád jezdíš na turnaje se svým otcem…
"Ano, líbí se mi to tak. Je vždy příjemné, když máte nablízku člena rodiny. Stará se o mě, podporuje mě v těžkých chvílích…"

Když jsi byl malý, bylo to pochopitelné. Ale teď, když už jsi vyrostl, čí to byl nápad, aby Henrik s tebou jezdil po turnajích i nadále?
"Popravdě, na toto téma jsme spolu nikdy nemluvili. Už jsem si na jeho přítomnost dávno zvykl… Potřebuju to! Když jsem byl ještě malý, on sám hrál často na různých turnajích. Pak toho nechal. Už na to neměl čas. Pokaždé se stará o všechny věci okolo. Táta nám vaří, připravuje mě na partie (ke každé partii si Magnus přináší celou řadu vitamínových produktů – džusy, jogurty „Aktivia“, které jeho otec ochutil medem a čerstvým ovocem, pozn. J.A.), doprovází mě do hracího sálu, čeká na mě, až skončím. Když je se mnou, cítím se vždy mnohem pohodlněji a uvolněněji, klidněji."

Jak se vyrovnáváš s tím, že ho mnozí přirovnávají ke Kasparovově matce?
"Je mi to jedno… Nikdy jsme o tom spolu nemluvili."

Ale uvědomuješ si, že jednou budeš muset na turnaje začít jezdit sám?
"Na tom není nic zvláštního, nedělal bych z toho vědu… Někdy jezdím na turnaje sám. Ale opakuju – není to žádný rituál. Jsem prostě rád, když je poblíž: vždycky je s kým si promluvit, probrat nějaké téma… Čas od času jezdím na turnaje se svými kamarády – jsme dobrá parta."

Těžký čas slávy

Nezastává tvůj otec zároveň i funkci manažera?
"To ne – mým manažerem je Espen Agdestein, ačkoliv na všech smlouvách je uveden můj podpis. Máme k sobě plnou důvěru, otec nám do těchto jednání nezasahuje."

A zasahuje nějak do tvého nešachového „rozptýlení“?
"Ne. Takhle to u nás nefunguje. Mám kamaráda, který vystupuje ve funkci mého „mluvčího“ – odpovídá na otázky a domlouvá mé účasti, kupříkladu vystoupení v televizi nebo rozhovory pro různé časopisy."

Na oblečení nosíš reklamní loga „Arctic“ a „Simonsen law“…
"To jsou mí stálí sponzoři už několik let. To jsou velké a renomované norské firmy. U „Simonsena“ si vedu rovněž blog, i když nepříliš pravidelně."

Považují tě za ideální objekt pro reklamu?
"To nedokážu posoudit. Ale vzhledem k tomu, že pravidelně prodlužují kontrakt, zdá se, že jsem pro jejich podnikání užitečný. Čas od času se zúčastním nějaké té reklamní akce. Normální práce. Nemám z toho žádné komplexy."

V Norsku jsi ohromně populární. Poznávají tě lidé, když jdeš po ulici?
"Ano, doma mě zná spousta lidí, poznávají mě i když jsem v hloučku."

Líbí se ti to, anebo to přináší spíš problémy?
"Nic hrozného to není. Jediné, co mě trochu otravuje, je když ke mně na ulici přijdou neznámí lidé a baví se se mnou, jako bychom se znali odjakživa… To vypadá docela divně! Obvykle nejsou žádné problémy, když mě požádají o autogram, nebo když se chtějí se mnou vyfotografovat. Neříkám, že se mi to nějak extra líbí – ale je to nevyhnutelná daň za slávu."

Nemůžeš nikoho odmítnout?
"Jestli je někdo moc dotěrný a já mám zrovna špatnou náladu – klidně můžu."

Jak často jsi v televizi nebo dáváš rozhovory do novin?
"Jak už jsem říkal, těmito věcmi se zabývá Agdestein. Dostává nabídky každý den. A pokud si myslí, že to či ono pozvání do televize nebo do novin bych měl přijmout, tak to udělám."

Jak se díváš na tuto stránku své profese?
"Nemůžu říct, že bych z toho byl nějak nadšený, ale ani mě to nijak neobtěžuje. Někdy je to dokonce zábava. Ale nelíbí se mi, když tím trávím příliš mnoho času."

Co myslíš, máš v Norsku hodně fanoušků?
"Nemám ponětí! Vím, že u nás v Norsku je hodně lidí, kteří šachy ani nehrají, ale kteří sledují moje televizní vystoupení a turnajové výsledky. To je udivující! Když jsem hrál před pěti lety na Světovém poháru v Chanty-Mansijsku, ukazovali mi statistiky sledovanosti oficiálních stránek. Norsko bylo stabilně mezi třemi nejčastějšími národnostmi diváků."

"Stručně řečeno, hodně lidí v Norsku ví, kdo jsem. Ale osobně moc fanoušků ani neznám. Měl by se uspořádat nějaký turnaj u nás doma, pak by se vidělo…"

Nikdy tě nenapadlo využít své popularity k něčemu „hmatatelnému“?
"Například k čemu?"

Třeba dát si schůzku s dívkou, která se ti líbí, nebo získat nějakou věc, která je „obyčejnému smrtelníkovi“ nedostupná?
"Nemůžu říct, že bych se někdy ze své slávy snažil něco vytěžit. Za prvé si nejsem jistý, jestli by to „fungovalo“. A za druhé… když se budu chtít v baru seznámit s nějakou dívkou, jen těžko jí budu vykládat o tom, že jsem „známý šachista“. Aby se zbavili ostychu, lidé tam většinou pijí!"

Myslíš si o sobě, že se v různých životních situacích chováš odvážně?
"Snažím se stát si za svým. Jestli jsem se už nějak rozhodl, když si myslím, že jsem v právu."

Stalo se ti někdy, že jsi za svoje práva musel bojovat?
"Každému z nás se to už v životě stalo. I když si už nepamatuju, kdy to bylo."

A kdybys někdy musel?
"Pokusil bych se najít způsob, jak problém vyřešit."

Dáváš přednost vylévat si svůj vztek a agresivitu na šachovnici?
"Neřekl bych, že jsem nějak agresivní. To nepatří k mým přednostem. Takový Kasparov je mnohem agresivnější než já, pocítil jsem to, když jsem s ním pracoval…"

A jaké pocity máš, když se podíváš na světový žebříček?
"Líbí se mi, že jsem na prvním místě. Přál bych si, aby to bylo co nejdéle!"

Přemýšlel jsi někdy nad tím, že překonáš Garriho rekord?
"Trochu. Nemůžu říct, že by to byl nějaký můj cíl, ale myslím, že bych případně mohl dosáhnout i více než 2851 bodů. Ale opakuju, není to pro mě zásadní. Pokud to vyjde, bude to skvělé. A když ne, rozhodně nebudu naštvaný…"

Poker? Ne – šachy!

Když jsem se tě ptal na tvé koníčky, myslel jsem, že se „rozhoupeš“ – poslední dobou se šíří zvěsti, že ses začal zajímat o poker. Je to tak?
"Ne, ty „zvěsti“ jsou značně přehnané. Hraju, ale jen zřídka, a o drobné…"

Abych citoval jisté hlasy, říká se, že hraní pokeru ti doporučil dokonce sám Kasparov – prý rozvíjí intuici…
"Tak to už je úplný nesmysl. Nejsem si ani jistý tím, že by on hrál poker."

No, tak si to poslechnu raději přímo od tebe!
"Příběh je jednoduchý… Poprvé jsem si zahrál poker v roce 2005 na ME družstev. Nielsen mi vysvětlil pravidla, dal mi svůj účet v jakési hrací místnosti, abych zkusil své štěstí. A bylo to jen kvůli tomu, že většina hráčů šla po skončeném kole do kasína – ale já jsem nemohl, bylo mi teprve 15 let a nepustili by mě tam!"

Takže jsi brouzdal po internetu?
"Neřekl bych brouzdal. Peter-Heine mi řekl, že si můžu vzít jeho účet a zahrát si, ale současně mě varoval, že můžu prohrát maximálně 25 dolarů!"

Co jsi hrál?
"Sedl jsem si za cash-stůl bezlimitního Holdemu 0,25$/0.50$. Rychle jsem utratil Nielsenových 25 babek, pak jsem je, v obavách, aby se mezitím nevrátil, vyhrál zase zpátky. Ve chvíli, kdy se Peter-Heine vrátil na pokoj, jsem byl mírně v mínusu, ale nakonec jsem všechno prohrál… Víc, než mi Nielsen dovolil. To bylo poprvé."

Jaké byly tvé první dojmy?
"Nelíbilo se mi, že jsem prohrál, zároveň jsem však cítil, že je můžu porazit! Vzhledem k závažným chybám, kterých jsem se dopouštěl, a o kterých jsem věděl, bylo možné ty lidi obehrát."

Ještě jsi změřil své síly na on-line?
"Neřekl bych, že mě to nějak moc zaujalo, a šachy mi koneckonců zabíraly spoustu času. Přibližně rok jsem pak nehrál poker ani jednou. A pak jsem si čas od času zahrál naživo se svými kamarády ze školy."

Je pro tebe poker čistě zábava v příjemné společnosti?
"Ano, nic vážného. Na internetu například vůbec nehraju."

A už nikdy jsi nedostal chuť to ještě jednou vyzkoušet?
"Jen jednou, před pár lety. Asi tak týden jsem hrál od rána do večera, ale zdá se mi, že už mám tímpádem nahráno na roky dopředu."

Hodně jsi tenkrát prohrál?
"Ne, prostě mi poker začal lézt krkem. Mnohokrát mě „sejmuli“, ale já se zase vrátil a hrál jsem dál, ale v určitém okamžiku mě to přestalo zajímat. To se stává."

Jaká je tvoje oblíbená hra?
"Stejně jako ostatní, hraju Holdem. Párkrát jsme s klukama zkusili hrát Omahu, ale bylo to na nás moc komplikované: vždycky to končí nevyhnutelným all-inem ještě na flopu, a vyhrává ten, kdo má štěstí. Přibližně tak jsem hrál Omahu na Full Tilt."

Co si myslíš o jiných šachistech, kteří přešli ze šachu na poker, protože se domnívají, že se na tom dá mnohem více vydělat?
"To je každého volba. Někoho baví víc poker, jiného zase šachy. Já za šachovnicí blufuji jen zřídka, hledám nejlepší tah. Možná i proto mi to za pokerovým stolem tak nejde. Ale někomu to může připadat více přirozené."

"Dokonce i když hraju s kamarády, není můj cíl obehrát je o peníze, ale odhalit jejich blufování, použít logiku. Líbí se mi odhalovat úmysly jiných lidí."

Z tvých slov vyplývá, že tě asi jen těžko někdy uvidíme hrát nějaký pokerový turnaj. Natožpak o velké peníze.
"Nemůžu předvídat budoucnost, ale v dohledné době ne. Jednou jsem hrál naživo v turnaji v Norsku. Nemůžu říct, že by mě to moc bavilo. U cash hry, kdy můžete v libovolném okamžiku vstát a odejít od stolu se mi hrálo lépe… A pak, ani jsem neměl moc čas hrát poker. Každou chvíli ke mně někdo přišel a ptal se mě: „Vy jste přece známý šachista, co vás sem přivedlo?“"

Nikdy jsi nesrovnával poker a šachy?
"Mají něco společného – v obojím je potřeba analyzovat situaci, neztrácet koncentraci, propočítávat své šance. Ale v pokeru hodně záleží na náhodě, při šachu jsem zcela pánem situace. Proto dávám přednost šachu!"

-konec-

Zdroj: chesspro.ru
Překlad: S. Hošek