Alexander Griščuk: Rozšiřte tu zatracenou bránu!

Musím se přiznat, že na toto moje první interview v mé nové funkci jsem se nemohl dočkat. Lákal mě tento neznámý nový „žánr“, tak i osobnost „vyslýchaného“ – Alexander Griščuk. Jsme přátelé už 7 let, ale říct, že ho znám dobře, by bylo zjevně přehnané, protože existuje nemálo témat, o kterých nikdy nemluví, bez ohledu na to, v jaké společnosti lidí se právě nachází nebo v jaké je zrovna náladě. Nu ale co už, má mise byla jasná – rozšifrovat tuto tajuplnou postavu jakýmikoliv prostředky. Do čehož jsem se pustil s velkou chutí…

Kazaň...

Sašo, ať se ti to líbí nebo ne, otázky na Kazaň prostě nemůžu vynechat. Opravdu jsi se považoval za tak jasného favorita v rapidu a v bleskovkách? Určitě jsi nezapomněl na výsledky svých zápasů v Amberu proti Aronjanovi (2,5:0,5) a Kramnikovi (2:0), na mysli jsi měl jistě i své skóre proti Vladimírovi v bleskovkách (5:1)?

"Ne, nemyslel jsem na to. Za prvé: proti Aronjanovi mám skóre v blickách negativní, a o 5:1 jsem ani nevěděl."

Ale ty máš možná nejlepší nervy ze všech šachistů na světě, neznám žádného jiného hráče, který by si pravidelně nechával jednu vteřinu na tah, a přitom nikdy nepřekročil čas!

"Všichni se babrali v té mojí remíze bílými v osmi tazích. Ale chápej mě, v situaci, kdy mi úplně odešly bílé figury a nic jsem jimi nezískal, jsem měl pouze tři možnosti! Za prvé: udělat cynickou remízu – což jsem i provedl. Za druhé: provést to tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, rovněž cynicky, ale remízu bychom podepsali, řekněme někdy v 39. tahu. Takže bych v podstatě předstíral, že budu hrát, ale s 99% pravděpodobností by to stejně skončilo remízou."

Navíc by se to dalo ještě i prohrát.

"Jasně, můžete něco přehlédnout a prohrajete. No a třetí možnost byla: jít do plnokrevné hry v horší pozici. Ale proč bych se do toho měl pouštět, když byl stav vyrovnaný? Takže všichni o tom teď píšou a kritizují remízu v osmi tazích (mj. Silvio Danailov a Kirsan Iljumžinov, pozn. překl.), nu dobrá, ale nedávno se hrála partie Carlsen – Radžabov (Bazna Kings 2011, pozn. překl.), trvala kolem 40-ti tahů. Ale ve skutečnosti ta partie ani neměla žádné tahy! Ani jedna strana v ní neměla šance na výhru, ani neměla jak ji prohrát! Já jsem mohl taky samozřejmě předstírat, že o něco usiluju, ale s vědomím, že neexistuje žádná šance na výhru, takže jsem to udělal po svém.

Obecně si myslím, že tento systém s tie-breaky je poněkud hloupý. Čtyři klasické partie, čtyři rapidy, jenom dvě bleskovky… Na Světovém poháru je to ještě horší: dvě klasické, pak čtyři rapidy a pak znovu dvě blicky až do armageddonu – co to má být, 90 – 60 – 90?"

Fotky: Irina Stěpanjuk, zdroj: whychess.org

Sehrál jsem mnoho turnajů K.O. systémem a tvoje rozhořčení plně chápu. Tím spíš, že tvoje strategie a tvé výsledky daly podnět k tomu, že se mluví o smrti klasických šachů.

"Ne, já jen mluvil o jejich pohřbu, a po těch znamenitých krátkých remízách jsem přišel ke Kramnikovi a řekl mu: „Teď pohřbím ještě rapid šachy!“ A začali jsme se oba řehtat. "

Dobrá, pojďme mluvit o černých figurách. Dám ti vysoce profesionální otázku: rozhodl jsi se hrát nové zahájení ve svém repertoáru – Grünfelda, protože jsi chtěl už od prvních tahů mít konkrétní hru, nebo protože Svidler je v něm nejlepší expert na světě?

"No, za prvé, Grünfeldka není svázána se Svidlerem, to Svidler je spoután s Grünfeldkou. A když jsem se rozhodl, že budu hrát tohle zahájení, nabídl jsem Peterovi, aby mi dělal sekundanta. Za druhé, ještě před zápasy jsem měl podezření, že bílými figurami ničeho nedosáhnu, a budou remízy, a na Grünfeldovi se mi líbilo, že se tam dá hrát o výhodu i černými. Jiná věc je, že ve skutečnosti jsem odehrál jen tři Grünfeldy a anglickou jsem hrál osmkrát. To jsem samozřejmě nečekal, předpokládal jsem, že budu čelit hlavním variantám po 5.Db3, 7.Sc4, 7.Sb5, 4.g3 a tak dále."

A neměl jsi strach, že si z toho stejně nic nezapamatuješ?

"Měl, ale v mém případě může tento problém nastat v jakémkoli zahájení."

Ve skutečnosti jsi ve finálovém zápase nestál bílými vůbec špatně.

"Ze zahájení – ano, ve dvou partiích. A ještě v jedné jsem hned vyrovnal po 9…b5. "

A nabídl jsi přitom remízu!

"Nu ano, byl jsem rád, že ji vzal. I když je pozice zcela rovná, musel bych pak ještě najít jedinou přesnou cestu, jinak stojím prostě hůř."

Je tu ještě jedna otázka: přibral jsi do svého týmu Svidlera, který předtím spolupracoval mnoho let s Kramnikem, dále ti pomáhal Chizmatulin, i když byl v té době sekundantem Jakovenka. A konečně i já jsem se nějak vklínil do tvého týmu, i když donedávna jsem byl svázán s Peterem Lékó. Je ti tedy zcela cizí dřívější sovětská paranoia, myslíš si, že v dnešní době je už možné lidem důvěřovat?

"Nu ano, v první řadě dnes žijeme v jiné společnosti, mnohem více podlé. Ale já si vždy beru do týmu pouze lidi, kterým plně důvěřuji.

Chtěl bych ještě něco říct ke klasickému šachu, v Kazani jsem o nich hodně přemýšlel. Představte si, že ve fotbale bude branka dvakrát menší – jak pak bude asi končit většina zápasů?"

0 – 0.

"Správně. A najednou se objeví hráč, který představuje kombinaci Messiho, Bolta a Schwarzeneggera, v pohodě obehraje půl soupeřova mužstva, klička, klička, obejde i brankáře a bude dávat góly jak na běžícím páse. Spolu s ním začne vyhrávat samosebou i jeho mužstvo. Nádhera. No a co – bude to snad znamenat, že by se branka měla zmenšit? Teď nedávno se objevil Carlsen. Často prochází horšími pozicemi oběma barvami a pořád dosahuje dobrých výsledků. Ale to přece neznamená, že by se nic nemělo změnit, snižte časovou kontrolu, rozšiřte tu zatracenou bránu!"

O reformách a o podvádění

Výborně. Sám jsi načal tohle velmi důležité téma. Právě teď Iljumžinov oznámil zavedení ratingů v rapidu a bleskovém šachu od 1. ledna 2012, zavedení titulů mistra světa v těchto kategoriích a zápas o titul absolutního vítěze. A za dva roky uvidíme, jaké výsledky a ohlasy přinesl klasický cyklus a jaký absolutní, a zhodnotíme odezvy. Pokud se tak stane, myslím si, že je důležité, aby se MS v bleskovém šachu (osudy rapidu mě až tak moc nezajímají) co nejvíce povedlo, aby po dvou letech zastánci klasiky neřekli: pche, no vidíte, my jsme říkali, že blicky za nic nestojí, že je to cesta zpátky. Co si myslíš, jaký systém by pro to byl nejlepší? Souhlasíš se mnou, že v jedné chvíli by se na scéně měla hrát jen jedna partie?

"Obecně lze říci, že ano. Ale to se víc hodí pro Grand Prix nebo Světový pohár, nevím, jak se to bude jmenovat. Pokud bude probíhat závěrečný turnaj mistrovství světa, jsou 4 bleskové partie málo, lepší je 8 nebo 10. A tehdy, když bude současně probíhat vždy pouze jedno utkání, může se počáteční fáze turnaje příliš protáhnout, a my se opět budeme muset vrátit k MS, které trvá pouhé dva týdny."

Fotky: Irina Stěpanjuk, zdroj: whychess.org

No dobře, ale v PCA jsme stihli odehrát celý turnaj za tři dny, a tady se bavíme o bleskovkách!

"Jestli jde o bleskovky, souhlasím s tím, že není správné, když hrají čtyři páry hráčů světové extratřídy současně."

Jestli si mimochodem vzpomínáš, tyhle PCA rapid turnaje se hrály na nejlepších místech v Paříži, Londýně, New-Yorku a Moskvě, a sály byly narvané lidmi, na rozdíl od nynějšího stavu, kdy jsou v sále tři ženské a čtyři sekundanti, nikdo jiný tam není.

"Byl jsem tehdy ještě hodně mladý, bylo mi tak jedenáct-dvanáct, ale bylo to velmi zajímavé. Pamatuji si na zápasy Kramnik – Polgárová a Kramnik – Vyžmanavin."

Měl jsi tehdy pocit, že nastává nová éra šachu?

"Ne, tehdy jsem o tom ještě takhle nemohl uvažovat."

Promluvme si o odvěké slabině klasického šachu – problému s podváděním. Jednou jsi mi řekl, že elektronické detektory, to je půl bídy, ale že existuje starý dobrý tahák jako ve škole, a to nekontroluje nikdo. Je na tvé elitní úrovni někdo, koho podezříváš?

"Obecně platí, že nějaká podezření mám, ale to se netýkalo Kazaně. No, když už lidé říkají, že to používal i Botvinnik…"

Já nic takového neslyšel.

"Kdosi mi tvrdil, že se to stalo během zápasu o titul mistra světa…"

Takže jsi nějaká podezření i přesto měl?

"Přesně tak. A nechápal jsem jak to, že proti tomu nikdo nebojuje, vždyť takový tahák v kapse představuje ohromnou výhodu, sice ne tak velkou jako pomoc počítače, ale velmi významnou."

A je proti tomu vůbec možné nějak bojovat?

"Bojovat proti tomu samozřejmě lze, pokud…"

Podepíšete smlouvu s NASA?

"Jenže vyvstává otázka, jestli účel světí prostředky. Je možné vybavit hrací sál detektory kovu a všechny hráče kontrolovat. Prozkoumat vaše uši pinzetou, ponořit se i do méně obvyklých míst (ve skutečnosti to řekl trochu jinak, pozn. Vlad Tkačev). Otázka zní – má tohle všechno smysl?"

O Nakamurovi

Pojďme se dotknout ještě jednoho důležitého aspektu. Nezajímá mě příliš box a ze všech velkých boxerů minulosti a současnosti mě zaujali pouze Ali a Mike Tyson. Všichni víme, jaká provokativní vyhlášení dělával Ali před a po zápase, a jak tím podněcoval zájem veřejnosti. Myslím si, že tohle šachy nepotřebují, jediný, kdo se dopouští provokací, je Nakamura, například před partiemi s tebou. Je tam něco osobního?

"Začněme tím, že v soubojích s Alim mi byl vždycky sympatičtější Frazier."

Který byl spíše málomluvný…

"Který se choval důstojně a slušně."

No ano, ale v obecném povědomí veřejnosti zůstal Velký Ali, Frazier je mnohem méně známý!

"Byl jsem vychován v sovětské tradici a myslím, že se projevoval docela ošklivě a neslušně, a proto mě zaráží, že ty Aliho do jisté míry obdivuješ."

Fotky: Irina Stěpanjuk, zdroj: whychess.org

Takže se vraťme zpět k Nakamurovi, měli jste spolu v ICC nějaký konflikt?

"Měli."

Kdy?

"Už celkem dávno."

A co, nezachoval se čestně?

"Mám za to, že se zachoval ošklivě a zbaběle."

O politice

Nejednou jsi v nejrůznějších situacích za mé přítomnosti prohlašoval, že jsi fanoušek bývalého Sovětského svazu. Je poněkud neobvyklé slyšet něco takového od člověka tvé generace. Obzvláště mým západním uším. Vždyť ve své podstatě byl Sovětský svaz totalitní režim, existoval GULAG, militarizmus, a mohl bych pokračovat. Můžeš to nějak objasnit?

"Nemám rád slovo „fanoušek“, ale když se podíváte na to, co se děje s Ruskem teď, je zřejmé, že dochází k odstraňování stávajícího systému a celou zemi to zničí. Vysoké ceny ropy pořád dovolují zemi nějak přežívat, ale pokud se to bude vyvíjet podobně jako nyní, trpký konec je nevyhnutelný."

Proběhne revoluce?

"Revoluce – to bude ještě ten lepší případ. Ten horší konec je kompletní rozpad a zhroucení státu. V poslední době jsem hodně četl a sledoval filmy a dokumenty o historii 2. světové války a tzv. „studené války“, a došel jsem k závěru, že počínaje rokem 1945 se rozpoutala gigantická antisovětská propaganda, ve své podstatě samozřejmě z americké strany. Zapůsobila na lidi tak, že většina z nich dnes opravdu věří v černobíle podaný obraz té doby. Stále si myslím, že ne všechno bylo tak, jak se dnes uvádí, mnohé bylo zcela jinak, a obecně považuji Stalinovu roli za spíše pozitivní."

A co se ti nelíbí v současnosti? Totální korupce?

"Nelíbí se mi, že celý svět směřuje ke kolapsu. Při pohledu na bilionové dluhy USA a na to, co se děje s Řeckem, nesmíme zapomínat, že Velká hospodářská krize trvala deset let a skončila 2. světovou válkou. Obávám se, že situace se může vyvíjet podle stejného scénáře, ačkoliv si moc nedovedu představit, jak bude vypadat celosvětová válka v době, kdy několik zemí má jaderné zbraně."

Možná se tvůj úhel pohledu dá do jisté míry vysvětlit rodinným zázemím – nebyl tvůj dědeček slavný fyzik-akademik? Mimochodem, nepodílel se na vývoji jaderné bomby?

"Ne, nemohl ji vyrobit, protože se narodil v roce 1939. Je teď viceprezidentem Ruské akademie věd pro fyziku, matematiku a astronomii."

Dalo by se říct, že jsi přívržencem konspiračních teorií? Když slyšíš o 11. září, myslíš si, že za tím stojí Bin Ládin anebo šlo o zinscenovanou akci Bushova úřadu? A možná je to celé ještě složitější?

"No, je to víc než jen konspirační teorie. Koneckonců, bylo by naivní myslet si, že někde v horách seděl dědeček Bin Ládin, hladil si vousy a přemýšlel o tom, že nechá dvě letadla narazit do Twin Towers, a ty potom spadnou. A potom ho zabili a ihned vhodili jeho mrtvolu do moře, aby nikdo nic neviděl. Vždyť ta oficiální teorie je z hlediska zdravého rozumu absolutní nesmysl, zatímco tzv. „konspirační teorie“ jsou zcela podřízeny logické úvaze.

A když už mluvíme o demokracii, je dobré si uvědomit a připomenout, co to vlastně je. Nu ano, demokracie se dá přeložit z řečtiny jako „vláda lidu“, ale vždyť to je jen prázdné klišé! Jsou dva pilíře liberálního pojetí: svoboda slova a lidská práva. Ale v Americe ani nemůžeš říct na žádném televizním kanále, že 11. září byl zinscenovaný trik."

Fotky: Irina Stěpanjuk, zdroj: whychess.org

Před půldruhým rokem jsem slyšel, že skupina Zeitgeist, která toto tvrdí, má nejvíc příznivců na Facebooku.

"Samozřejmě, na internetu se o tom psát může, zejména když vás nikdo nezná a nikdo vás nečte. Netvrdím, že ihned po zveřejnění tohoto názoru FBI vystopuje vaši adresu a přijede vás zatknout. Ale hlavní televizní kanály tuto teorii nikdy nebudou vysílat. Přejděme k lidským právům. Můžeme o nich mluvit, když je kdokoliv podezřelý z terorismu poslán do vězení Guantanámo? Demokracie – to je druh utopie, krásné utopie, ale která se nerealizovala, podobně jako komunismus. Jsou to jen dvě krásná slova, soubor písmen, která nic neobsahují.

Před zápasy v Kazani jsem zavolal svému dlouholetému trenérovi A. Bychovskému, abych mu poblahopřál k narozeninám a řekl jsem mu: „Anatoliji Avramoviči, vidíte, co se děje ve světě – vždyť to je hotový blázinec!“ A on na to odvětil: „Ano, Sašo, blázinec, souhlasím s tebou. Ale ty nad tím nedumej – jakmile totiž začneš, můžeš se do toho blázince snadno dostat. Prostě jen hraj šachy.“ A o to jsem se v Kazani snažil."

Generace 0

Teď bych si chtěl pohovořit o tvé generaci. Pořád si tě tak nějak představuju jako součást nové vlny, která nyní okupuje příčky nad úrovní 2700. Zdá se mi, že tato generace je praktická a houževnatá, což do jisté míry objasňuje i její úspěchy. Jak se na to díváš ty?

"V první řadě se ukázalo, že tato generace – a já k ní kromě sebe počítám ještě Aronjana, Ponomarjova, Jakovenka, Bacrota – je velice talentovaná. Je zajímavé, že pokaždé se někdo z nás vyšvihne dopředu, ale nikdy ne na dlouho: nejdříve to byl Bacrot, pak Ponomarjov, pak já, teď je to Aronjan. Ano, i Dmitrij se jednu dobu objevil na 5. místě na světě."

Ale to znamená i to, že mezi vámi se nenašel nový Kasparov.

"No ano, ale musíš pochopit, pokud použiju gastronomické srovnání, Kasparov to je kaviár té nejvyšší kvality, černý. Takových bylo v celé historii možná ještě dva – Fischer a Karpov. Ale Anand, to je nádherný luxusní kaviár, ale už červený. Stejné je to s Kramnikem a Aronjanem – jemný kaviár vynikající kvality. S Carlsenem to ještě není jasné: potenciál pro změnu barvy a přechod mezi legendy má."

Když už jsme začali s metaforami, mně se velmi líbí srovnání šachů s tenisem. Mohl bys srovnat vaši novou vlnu pěti osob s nějakou podobnou generací tenistů?

"Nevím."

No dobrá, zeptám se tedy takto: podobá se Nakamura Nadalovi?

"Ne, vždycky jsem si myslel, že Nadal je vylepšený Michael Chang."

O.K. A kdo jsi teda ty?

"Safin."

Ale vždyť to je hráč od základní čáry, a ty jsi začínal anglickým útokem, není zahájení, které bys rozehrával líp!

"Tak abys věděl, z posledních 49-ti partií jsem vyhrál 3, prohrál 6 a 40krát jsem zremizoval!!!"

Když už se řeč stočila na hvězdy jiných sportovních odvětví, a protože považuji tvoji generaci za velmi praktickou – nesnil jsi nikdy o tom, že se staneš šachovým Beckhamem, když máš pro to všechny předpoklady?

"Začněme tím, že pravidla a svět showbyznysu jsou mi zcela cizí. Beckham je samozřejmě skvělý fotbalista, ale mně osobně se nikdy moc nelíbil. Ačkoliv se o něm nevyjadřuju tak nehezky jako jeden známý šachista, exmistr světa, který mi jednou řekl: „Beckham, to je lakomec, hledí jen na prachy, vyřízený chlap. Abramovič mu řekne: Dám ti miliardu dolarů, když nafilmuješ pád v šestnáctce nebo někoho zfauluješ. A on to udělá.“"

Fotky: Irina Stěpanjuk, zdroj: whychess.org

Soukromí

Tak fajn, pojďme se bavit o osobních věcech. Jak známo, žiješ na dvou místech – v Moskvě a v Oděse. Kde se ti víc líbí?

"Co na to říct, v Oděse, když to beru jako městě, se žije samozřejmě líp než v Moskvě. Mírné klima, nejsou tu silniční zácpy. Ale faktem je, že všechny své přátele a rodinu mám v Moskvě, a kdyby se přestěhovali do Oděsy, s radostí bych celý rok přebýval tam."

Bavíme se spolu často o literatuře. Můžeš vyjmenovat 5 svých oblíbených autorů?

"To je velmi těžké říct. Ale například Dovlatov – geniální vypravěč. V dětství jsem přečetl celé dílo Arthura Conana Doyla. Nedávno jsem objevil nového autora: Kolyševského. Skvělý spisovatel je samozřejmě Irvine Welsh, muž, který napsal „Trainspotting“. Pokud se mi ten či onen autor zalíbí, snažím se od něj přečíst všechno, co napsal, což se stalo i v případě Pelevina. Nedávno jsem shlédl film „Generace P“ a uvědomil si, jak skvělá byla ta kniha napsaná před deseti lety. Dnes by už to dokázali mnozí, ale tehdy…"

Často jsme probírali Limonova a Charlese Bukowského.

"Jednou jsme s Anatolijem Avramovičem zavedli řeč na Limonova, a já byl překvapen tím, když mi můj trenér, jemuž je dnes 77 let, řekl: „Co se týče Limonova, je to nejgeniálnější spisovatel naší epochy.“"

Přejděme k muzice. Pokud se nepletu, začínal jsi s rockem, a přes punk jsi se dostal k rapu, ne?

"Tak nějak. Ale když třeba jedu v autě a naladím v rádiu nějakou klasickou hudbu, poslouchám ji s velkým potěšením. I když samozřejmě jít na koncert do opery – to asi není pro mě."

Můžeš uvést 5 svých nejoblíbenějších písniček?

"Tak jo, zkusme to: „Všechno jde podle plánu“ od Jegora Letova, „Hit them up“ od Tupaca; dát dohromady nějaký seznam bude obtížné. No dobrá, zamiloval jsem si Eminemovu píseň „Stan“. Pochopitelně nesmím zapomenout na „Unforgiven“ od Metallicy. A poslední budou „Koně k nezkrocení“ Vladimíra Vysockého."

Co filmy?

"Samozřejmě si vzpomínám na Leninova slova, že „ze všech druhů umění je pro nás nejdůležitější film“, ale pro mě je s odstupem času důležitější literatura a muzika, film je až na nějakém třetím místě. V divadle jsem byl určitě jen párkrát v životě."

Neprojevuješ se občas jako autista?

"V principu, šachisté mají sklony k autismu – u některých to přechází až k duševním poruchám."

Kdo?

"Vždyť sám dobře víš, o koho jde. Proč ale lidi zbytečně zraňovat?"

Fajn, nakonec se pochopitelně zeptám na tvé oblíbené nápoje.

"Kompot. Nyní se v Oděse právě otvírá stejnojmenná síť restaurací. A z těch silnějších – pivo."

Fotky: Irina Stěpanjuk, zdroj: whychess.org

Ano, ale někdo má rád i něco ostřejšího!

"Nedovedu si představit, jak někdo může ocenit chuť čtyřicetiprocentního pití. Příjemný je spíš ten následující efekt. Z těchto dávám přednost vodce, protože mám rád alkohol bílé barvy, čímž míním trojici vodka – gin – tequila. To ano! Ale whisky nebo koňak, to moc nemusím!"

Na tomto příjemném tématu jsme se moudře rozhodli náš rozhovor ukončit. Vypadá to, že jsem svého cíle přece jen dosáhl – různé drobné provokace, návnady a „špinavé“ triky z mé strany přinesly své ovoce a Alexander se nám předvedl z trochu jiné, neočekávané stránky. O tom, jestli ho už znám opravdu dobře, můžu říct jen – pořád si nejsem jistý.

rozhovor vedl: Vlad Tkačev
Zdroj: whychess.org
Fotky: Irina Stěpanjuk
Překlad: Stanislav Hošek