Rozhovor s Viktorem Lázničkou a Janem Votavou

Když jsme se loni potkali tady na festivalu, připravoval jste se na zápas s Davidem Navarou. Ten nakonec dopadl až překvapivě jednoznačně pro Vás. Čekal jste to?
Před začátkem zápasu jsem to rozhodně nečekal. David je stejně dobrý jako já, není rozhodně horší, takže jsem si říkal, že to bude 3:3 nebo někdo vyhraje 3,5 : 2,5. David možná nebyl v nejlepší formě, nebo optimálně připravený. Tři týdny po tom zápase hrál světový pohár tak už třeba myslel i na něj a nebyl dost koncentrovaný. Podařilo se mi vyhrát partii a David se dostal do pozice, kdy musel vyhrát, čímž trochu otevřel obranu. Pak jsem vyhrál ještě dvě partie a dopadlo to, jak dopadlo.

S tím trochu souvisí to, že jste teď česká jednička. To se Vám sice už párkrát podařilo, teď se ale s velmistrem Navarou pořád střídáte, je to jen o pár bodů. Ovlivňuje Vás ta situace nějak psychicky?
Když jsem byl dlouhodobě dvojka, byl to můj cíl stát se jedničkou. To se mi povedlo, ale teď už to neprožívám. Nevím, jak to působí na Davida, ale na mě nijak. Navíc jsem taková jednička, že jsem za poslední půl rok ztratil 20 bodů, takže se tím ani nechlubím. Takhle jsem jednička v podstatě proto, že Davidovi se daří ještě hůře než mně.

Vůbec je to teď tak, že oba dva ztrácíte ELO body a propadáte se na světovém žebříčku. Nejste už ani ve světové padesátce, což je po dlouhé době poprvé. Čím to je?
Myslím, že ta světová padesátka není důležitá. Mnohem důležitější je hranice 2700. U mě je jednoduché říct, čím to je. Měl jsem hodně školy a příliš jsem se nesoustředil. Třeba na Kubě jsem ten turnaj vysloveně odflákl. Sám jsem věděl, že jsem tomu nevěnoval ani 90%. Teď mám volno a můžu se soustředit a věnovat se hře a tréninku. Hodně to souviselo s tím, že jsem byl unavený a měl toho hodně. Na turnaji se navíc musí myslet hlavou a to prostě nešlo dohromady.

Teď školu končíte, je to náročné? Jak vnímáte konec studia? Nemáte strach?
Souvislost to má určitě, končit budu v lednu. Snad to nebude žádná hrůza, základem je napsat diplomku, což zabere hodně času. Na státní zkoušky už materiály mám, takže se stačí jen naučit. Myslím, že strach není třeba mít, když se člověk dobře připraví.

Říkal jste, že jste hrál na Kubě, já vím, že jste byl i na Srí Lance. Hodně jste cestoval. Popište nám svůj rok.
Na Kubu jsem moc jet nechtěl, byl jsem tam spíš trochu vmanévrovaný. Bylo to tři týdny před koncem semestru, takže jsem se vrátil a měl hned několik zápočtů a zkoušek, což není nikdy ideální. Musel jsem se během turnaje také učit a to mě vyčerpávalo, takže jsem nebyl spokojený s tím, jak hraji. Turnaj nebyl na Srí Lance, ale v Indii, ale pravda je, že jsem pak jel na Srí Lanku cestovat a to jsem si užil. Jediný turnaj, který jsem letos zahrál dobře, byl hodně zvláštní a netradiční.

Který to byl?
O zimních prázdninách v San Sebastianu ve Španělsku. Turnaj, kdy se hrálo na dvou šachovnicích s tím jedním soupeřem zároveň. Na jedné jsem měl bílé figury a na druhé černé. Je to sranda, úplně jinak se u toho přemýšlí. Nejzábavnější byly blicky, čtyři minuty na dvě partie a židle na kolečkách. Přejíždění mezi partiemi bylo divácky rozhodně atraktivní. A po turnaji také hráči říkali, že to bylo strašně zajímavé. Třeba by se to dalo zařadit i na CZECH OPEN (smích).

Hodně se teď před Šachovou olympiádou řeší, kdo bude hrát na první šachovnici, jestli Vy nebo velmistr Navara. Už máte nějaké indicie k tomu, jak se tohle rozlouskne?
Paradoxně možná nebudeme hrát jedničku ani já ani David. Přišel totiž nápad, že by ji mohl hrát GM Hráček, ale to je spíš skutečně v rovině nápadu. Zatím je to hodně otevřené. Je to asi 50 na 50, kapitán to chce řešit až na soustředění, které budeme mít v první půlce srpna.

Jaké vůbec jsou ambice týmu na Olympiádu?
Ideální by bylo skončit v první desítce. Ale na Olympiádě je to vždycky velmi složité, je tam 30 až 40 perfektně připravených družstev nejen z Evropy. Předloni jsme byli někde kolem čtyřicátého místa a to jsme hráli tak nějak normálně. Desítka by byla úžasný úspěch. Ze svazového hlediska je primárním cílem umístění do 16 místa.

Na Vašem letošním programu je i zápas s bývalou světovou dvojkou GM Shirovem. Co je to za akci? A jak se těšíte?
Je to exhibice, kterou pořádá můj domovský klub Nový Bor. Hrát se bude přímo u sklářské pece, protože Nový Bor je sklářské město a taky sklárny ten zápas sponzorují. Takže tam bude horko nejen na šachovnici, ale i u ní, protože pec se nevypíná. Já jsem si na to už zvykl loni při zápasu s GM Navarou. Uvidíme, jak na to bude reagovat velmistr Shirov. Je to úžasná zkušenost. Pro něj to asi takový význam mít nebude, ale já jsem rád, že si můžu zahrát se světovým hráčem.

O něm se říká, že hraje „fire on the board“…
Ano, útočný styl, ale to platilo spíš tak před šesti sedmi lety, když byl top hráč a měl hrát zápas o mistra světa. Teď už se celkem uklidnil, tedy na jeho poměry. Je pořád útočný a aktivní, ale záleží na tom, v jaké formě přijede. Když bude připravený, tak to bude hodně těžké. Nedělám si o své formě velké iluze. Po první partii si řekneme…

Rozhovor s Janem Votavou

Po delší době se účastníte hlavního turnaje na Czech Open, co Vás přivedlo po těch několika letech zpět? Po dlouhé době mám na šachy více času a chtěl jsem si zahrát více turnajů. Ten pardubický má tu výhodu, že ho mám kousek od domu, mohu bydlet a připravovat se v pohodlí. Czech open je pro mě i taková společenská událost, je tu spousta známých, které během roku nepotkávám.

Sehrál jste velmi dobrý turnaj, nakonec z toho bylo 6. místo a nasazený jste byl 25. Jste spokojen?
Jsem spokojený a řekl bych, že docela dost. Zahrál jsem několik povedených partií, celý turnaj jsem prošel bez prohry a porazil jsem i nasazenou dvojku GM Hesse z USA. Opravdu si nemám na co stěžovat.

Podepisuje se nějak na Vaší psychice nebo soustředěnosti atmosféra festivalu? Kolem šachovnic se pohybuje spousta lidí, některé dny je v sále i 1500 šachistů…
Je to rozhodně jiné, než běžné turnaje, ale teď už mě to nijak neruší. Když jsem byl mladší, bylo to úplně jiné. Vlastně se do dnes divím, že jsem to přežil a byl schopný hrát.

Jakto?
Jak jsem říkal, Czech Open je i hodně společenská akce. Takže partie se hraje odpoledne, pak jsem třeba šel s přáteli popít a pobavit se do klubu nebo restaurace, domů jsem se dostal kolem druhé ráno, dopoledne turnaj v malé kopané a odpoledne zase partie… Ale když je člověk mladší, asi toho zvládne víc. Dnes bych to určitě nedal.

Říkal jste, že jste si po několika letech udělal na šachy více času, přidal jste něco v tréninku? Změnilo se něco?
Vlastně ani ne, možná mám trochu více času o partiích přemýšlet, více hrát, věnovat se zlepšení své hry. Ale připravuji se pořád stejně. Podívám se, co soupeř hraje, co mu jde nejlépe, nebo co je jeho nejoblíbenější hra. Pak se tomu snažím v partii vyhnout a donutit protihráče více myslet. Někdy to ale přeženu a pak to vede k tomu, že ani s bílými si díky tomu vyhýbání některým zahájením a strategiím nezískám skoro žádnou výhodu. Na druhou stranu je to pak ale kreativnější hra a to mě baví určitě mnohem více.

Jaký je teď Váš šachový cíl? Před dvěma lety jste měl větší rating, byl jste si o několik míst výše na žebříčku. Je Vaším cílem návrat této formy?
No, takhle se to asi říct nedá. Chtěl bych se prostě co nejvíce zlepšit a hrát kvalitně.

Před dvěma lety jste Českou republiku reprezentoval na Šachové olympiádě. Máte třeba ambice se vrátit do reprezentace?
Objektivně vzato, teď tam určitě nemám co dělat. Když jsem měl jet na olympiádu, věnoval jsem se hodně přípravě, opravdu jsem trénoval a paradoxně se mi tam vůbec nedařilo. Vlastně tam začal ten útlum, ve kterém se poslední dva roky nacházím.

Jsou pro Vás šachy spíše koníček, nebo i trochu zaměstnání.
Od obojího něco. Je to koníček, kterým si i trochu vydělám.