1) V kolika letech jste se naučil hrát šachy a kdo Vás je naučil?
NV: Šachy mě naučil táta, do kroužku jsem začal chodit v 7 letech.
MČ: Myslím, že poprvé jsem figurky začal stavět s kamarádem ve školní družině asi ve druhé/třetí třídě. Doma se mnou hrál strejda, který mě rovněž od začátků zásoboval literaturou. Do svých deseti jsem tak měl přečtených spoustu šachových knížek (většinu i víckrát) a už mě to nepustilo.
2) Jakým způsobem se snažíte stmelovat svůj tým?
NV: Pro náš tým se snažíme vybírat takové typy hráčů, kteří nejlépe zapadnou do našeho kolektivu lidsky i hráčsky. Stmelování je pak o mnoho snazší a kdekoli jsme spolu, tak je většinou pohoda a velká legrace
. Velmi si také zakládáme na brněnském patriotismu a blízkým regionálním vazbám.
MČ: Jsme všichni z různých koutů republiky, takže nešachově se jako tým moc nepotkáváme. Poctivá předzápasová příprava/pozápasové hodnocení ale samozřejmě probíhají i u nás
3) Je něco, co byste v naší nejvyšší soutěži změnil?
NV: Začátky sobotních utkání na 14.00.
MČ: Mně se moc líbí model dvojkol, který funguje v Německu. Na víkend se sjedou na jedno místo 4 družstva a odehrají 2 zápasy: sobota odpoledne a neděle ráno. Odpadá přejíždění z místa na místo a ušetří se často jedna noc ubytování. Pro 4 dvojkola to vychází na "pořadatelství srazu" pro každý tým dvakrát za sezonu. Plus samozřejmě závěrečné trojkolo, to se mi líbí.
4) Scházíte se s hráči i mimo extraligové víkendy?
NV: V minulé sezóně tomu tak bylo před závěrečným trojkolem a letos jsme v tom chtěli pokračovat, no povinnosti většiny z nás a momentální rozdělení (např. Cyrda Ponížil a Kuba Roubalík tráví většinu času doma ve Zlíně) nám společné setkávání prakticky znemožňují. O to více se však těšíme na společný extraligový čas a užíváme si to.
MČ: Potkáváme se na různých rapidech a pak taky v jiných soutěžích, dokonce i jako soupeři Máme ale i nešachové akce, jako třeba "závěrečné zhodnocení sezóny" = grilovačku.
5) Jak dlouho se pohybujete v extraligových kruzích?
NV: Extraligu jsem začal hrát v sezóně 2000/2001 za DA Praha, kde jsem pokračoval i následující sezónu. Byla to skvělá zkušenost, v týmu společně s Vlastimilem Jansou a Davidem Navarou jsem se dobře cítil a mnohému naučil. V sezóně 2002/2003 jsem hrál za Tatran Litovel a v 2005/2006 za Lokomotivu Brno "B". Pak jsem čekal čtyři roky, než se povedlo "mému" Durasu postoupit po dlouhých 27 letech. Bylo to však jenom na jeden rok a poté dalších šest let čekání. I proto si nyní o to víc užívám již druhé sezóny v řadě a věřím, že v tomto trendu budeme v Durasu pokračovat.
MČ: Poprvé jsem hrál už v letech 2005/2006 za Lokomotivu Brno B, letošní sezóna je moje sedmá.
6) Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
NV: Získání titulu IM.
MČ: Velkých turnajů jsem moc nevyhrál, za největší úspěch považuju svoji hru a výsledek na loňském Czechopenu, kde jsem po osmém kole splnil velmistrovskou normu.
7) Prozradíte našim čtenářům, čím se živíte v civilním životě a jak moc šachy Vaší profesi prospívají?
MČ: Už devět let učím na základní škole matematiku, tak bych to vzal ze dvou stran. Tolik let s puberťáky, matematikou a někdy i obrovským koeficientem odporu k učení vás docela zocelí (nebo zešílíte) a pak k těm partiím přistupujete tak nějak klidněji a bez stresu. Na druhou stranu se zase tento mnohonásobně posílený flegmatismus dětem vrací a už si doopravdy nevzpomínám, kdy jsem naposledy nějak výrazněji zvyšoval hlas.
