Oba šachisté mají k Pardubicím blízký vztah. Jeden se zde narodil, studoval a dělal první šachové krůčky. Druhý se sem ve 14 letech přestěhoval s rodiči a následně zde zakotvil. Jeden se bude snažit o premiérově vítězství, druhý usiluje o další triumf po neskutečných 20 letech. Viktor Láznička se Sergejem Movsesjanem budou největšími hvězdami hlavního turnaje letošního Czech Openu, ještě předtím se však přihlásili na turnaj v rapid šachu. Oba dva jsme vyzpovídali v souběžně pořizovaném rozhovoru.
Tipujete, že si to o vítězství rozdáte právě vy dva?
Movsesjan: Já se šachovým tipům vyhýbám, protože se většinou netrefím, zvlášť když se jedná o vlastní výsledek. Doufám, že se nám oběma bude dařit. Počkejme si na průběh, ale myslím, že když skončíme na prvních dvou místech, tak budeme spokojení.
Láznička: Já to vidím podobně. Ještě bych dodal, že nikde není psáno, že zrovna jeden z nás dvou musí turnaj vyhrát. Je tu spousta dalších výborných hráčů a na takových turnajích to bývá tak, že se někdo ze "slabších" hráčů utrhne a nikdo ho nezastaví.
Vy se dlouhá léta znáte, před časem jste dokonce působili ve dvojici trenér - hráč. Kdyby došlo na váš vzájemný duel, myslíte, že se ještě můžete něčím překvapit?
M: Určitě můžeme. Doba, kdy jsme spolu intenzivně trénovali, je již minulostí a oba jsme prošli určitým vývojem. Navíc jsme proti sobě dlouho nehráli.
L: Co se týče herního stylu, tak tam se známe velice dobře a žádné větší překvapení nehrozí. Jiné to je samozřejmě během zahájení a rozhodovat bude také aktuální forma.
V jaké formě jste do Pardubic tedy přijeli?
L: Naposledy jsem skončil na děleném prvním místě na turnaji na Korsice, takže podle posledních výsledků by se mohlo zdát, že v dobré, ale zdání někdy klame.
M: Já jsem odehrál turnaj v Teplicích, kde se mi bohužel nepovedla klíčová partie. Na každém turnaji podle mě záleží na tom, jak člověk odstartuje, což má vliv na další průběh. Ale myslím, že Viktor je v dobré formě, jestli sem přijel z Prahy na kole. (smích)
L: Jenom do Kolína, pak jsem jel vlakem. (smích)
Sergeji, myslíte, že by vás mohl Viktor porazit zbraněmi, které jste ho sám naučil?
M: Na něčem jsme spolu tehdy pracovali, ale jak jsem řekl, uteklo již spoustu času. Pilovali jsme tehdy především zahájení, která se za tu dobu posunula zase o kus dál. Vyloučené však není nic.
Jaká je vaše historická vzájemná bilance?
M: Abych řekl pravdu, tak moc vzájemných duelů ve vážných partiích jsme spolu neodehráli. Pamatuji si na dvě z velmistrovského turnaje v Ostravě, jednu jsem se štěstím vyhrál a druhá skončila remízou, ale to už je pár let zpátky.
Přípravovali jste se nějak speciálně na letošní hlavní turnaj Czech Openu?
M: Přímo ne, ale v rámci přípravy jsem zde již odehrál turnaj ve Fischerových šachách (Movsesjan ho vyhrál, pozn.red.) a čeká mě ještě turnaj v rapid šachu. Chci jít do hlavního turnaje ve formě.
L: Já se půjdu rozehrát se Sergejem na rapid, jinak jsem se taky nijak zvlášť nepřipravoval.
Oba dva vás můžeme považovat za Pardubáky, na turnaji se tudíž potkáváte se spoustou přátel a známých. Jak vás to ovlivňuje v koncentraci na partie?
L: Dřív mě to ovlivňovalo mnohem víc, přece jenom jsem trochu zestárl a už nejdu z party na party. (smích) První rok si pamatuju, že se přišlo podívat hodně známých a moc se mi nedařilo, takže se může zdát, že to na můj herní výkon pozitivní vliv nemá. Samozřejmě ale vnímám podporu, takže všechno má něco do sebe.
M: Pro mě je to velká neznámá, dlouhou dobu jsem tady totiž hlavní turnaj nehrál. Přátelé a rodina se přijdou podívat, což může od samotné hry trochu rozptylovat, ale věřím, že mám tolik zkušeností, abych se s tím vypořádal.
To je pravda, hlavního turnaje se účastníte po 17 letech. Co vás vedlo k tomu, abyste se letos přihlásil?
M: Už na začátku roku, když jsem si prohlížel kalendář akcí, tak mě napadlo, že bych si mohl v Pardubicích zahrát. Pak se k tomu přidalo mé nepovedené vystoupení za reprezentační družstvo Arménie na MS družstev. Po něm jsme si sedli s reprezentačním kapitánem a domluvili se, že přes léto odehraji pár turnajů, abych se vrátil do optimální formy před ME družstev, které se koná v listopadu na Islandu. Poté již byla volba jednoduchá.
Letos je to navíc 20 let od vašeho posledního triumfu na Czech Openu.
M: I to je jeden z dalších důvodů toho, proč tady jsem. V roce 1995 to byl můj první výrazný úspěch, který mě nakopl v kariéře. Pardubice jsou mým druhým domovem a začala tady moje opravdová šachová kariéra. Když už jsem tady, tak bych chtěl turnaj vyhrát, nikdo si totiž nebude pamatovat, kdo skončil druhý.
V případě vašeho vítězství se zařadíte mezi dvojnásobné vítěze, kterými jsou velmistři Vlastimil Babula, Anton Korobov a Liviu-Deter Nisipeanu.
M: Ano, i to je motivace navíc. Myslím si, že by bylo unikátní, kdyby se někomu podařilo vyhrát turnaj po 20 letech. To se mi nikde jinde nepovedlo. (smích)
Viktore, vy jste v roce 2013 přišel v posledním kole o umístění na stupních vítězů. Mohl jste hrát na remízu, ale šel jste nekompromisně za vítězstvím, což se vám nevyplatilo a skončil jste až ve druhé desítce, čímž jste přišel také o prize money. Máte i díky tomu větší motivaci turnaj vyhrát?
L: Jsem profesionál, živím se šachem, takže jsou pro mě příjmy z turnaje důležité. Je pravda, že občas zariskuju a není to příliš opodstatněné, ale zatím si to můžu dovolit. Nemám rodinu, takže nezodpovídám za to, abych někoho živil. Rád bych samozřejmě vyhrál každý turnaj a ten pardubický není vyjímkou.
Vy tady na premiérový triumf zatím čekáte. Jak vidíte konkurenci na letošním ročníku?
L: Je to dost podobné, když jsem tu hrál naposledy, tak tady byl velmistr Nisipeanu, letos zase hraje Sergej. Dále je tu spousta dalších vynikajících hráčů, ale to se dá říci o každém ročníku Czech Openu. Ale vítám to, že zde není současná česká jednička David Navara. (smích)
Bavili jsme se o tom, jak vás na turnaji ovlivňuje podpora přátel a známých. Oba dva jste také fanoušky odlišných sportovních týmů. Je to tak?
L: Já jsem hrál kdysi na jednom šachovém webu pod přezdívkou CSKA Moskva. Už je to pár let zpátky, ale pamatuji si, že mi byli sympatičtí.
M: Mým favoritem jsou pardubičtí hokejisté. I když jsem většinu času v Praze, tak je Dynamo na prvním místě a sleduji jeho zápasy. Včera jsem tady v útrobách Tipsport areny potkal hlavního trenéra Miloše Říhu, což mě potěšilo.
Dobrý rozhovor.