Praktická úskalí motivace (I.)

Co je nám platné žákovo nadání, když musíme neustále lámat jeho odpor a bojovat s jeho nechutí trénovat. 

Nic neučiní trenérům větší potěšení než možnost pracovat s někým, kdo sdílí jejich nadšení a kdo ochotně naslouchá jejich radám. Bohužel takovýchto ideálních svěřenců po světě pobíhá velmi málo a z toho plyne smutná zkušenost, že ne na každého se dostane. Pro ty ostatní, kdo takové štěstí nemají, zbývá jediné – s motivací svěřenců pracovat. Ale jak na to?

Pravdou je, že to není snadné. Jednoduché recepty, jak ve svěřenci probudit zájem nehledejte, nejsou k mání. A aby toho nebylo málo, celou záležitost okolo motivace zatemňují i různé představy a automatické předpoklady, které jsou ve valné většině špatné nebo přinejmenším zavádějící. Motivace je značně široký, komplexní a místy nepřehledný fenomén, u kterého není snadné rozlišit poznatky, které mají čistě akademickou povahu, od poznatků, které je dobré znát, a od znalostí, které můžeme aplikovat v praxi. Celou situaci nám navíc komplikuje fakt, že šachy jsou disciplínou, která se od ostatních sportů v lecčem odlišuje.  

Než přejdeme k některým praktickým aspektům motivace, nabízím některá témata k zamyšlení, která nám dle mého názoru brání být při práci s motivací svěřenců i nás samých úspěšnější.

1. Necháváme se inspirovat těmi nejlepšími, což jsou ale paradoxně ti z nás, kteří s motivací žádné problémy nemají. Vždycky budou existovat jedinci, kteří nemají problém jak s motivací, tak s vůlí a odhodláním. Vzít si za vzor vrcholového a úspěšného sportovce určitě není na škodu, jen bychom neměli zapomínat, že je rozdíl mezi vzorem a ztotožněním se. Všichni vrcholoví šachisté, dejme tomu do TOP 20, jsou velice talentovaní, silně motivovaní a extrémně pracovití. Z hlediska trenéra je kombinace nadání, pracovitosti a motivace ideální. Porovnávat se ale s ideálem není příliš praktické, šance že z toho vyjdeme dobře, je velmi malá. Už roky je mojí osobní mantrou heslo „Nejsi-li velmistr, netrénuj jako velmistr.“ Bezmyšlenkovité napodobování velikánů šachové hry úspěch nikomu nepřinese, přinejmenším pokud nejste, nebo se brzy nestanete jedním z nich.

Rada pro každého: Nespoléhejte se na to, že jste jako Vaši hrdinové.

2. Předpokládáme, že svěřenec buď zájem má, nebo nemá. Tento předpoklad vychází z přesvědčení, že na straně svěřence existují pouze dvě možné alternativy: zájem, nebo neochota. Tento přístup je zvlášť výhodný pro nás trenéry, protože nám dovoluje oprostit se od případné kritiky naší práce. Každé neúspěšné svěřencovo vystoupení můžeme šmahem vysvětlit nedostatkem zájmu a pracovitosti. Ve skutečnosti nikdo není absolutně nemotivovaný, jen není motivovaný dostatečně, případně existují faktory, které svěřencovu motivaci narušují. Je důležité si uvědomit, že tento ambivalentní stav je naprosto normální a přirozený a není na něm nic špatného. Člověk má často i jiné zájmy, koníčky a povinnosti. Mnohem užitečnější než pracovat na posílení motivace, je zmírňování vnitřních rozporů.

Obecná rada: Někdy je mnohem lepší přijít na to, co nás na šachu demotivuje, než co nás pohání vpřed.

3. Snaha vyburcovat motivaci svěřenců pomocí pádných argumentů a silou autority. Snaha o působení silou zřídkakdy přinese očekávaný užitek, a pokud přece jen, tak jen krátkodobě. Silové věty typu: „musíš víc trénovat“, „musíš se více snažit“ či „musíš se zlepšit v taktice“ k ničemu nevedou. A ptáte-li se proč, tak odpověď je prostá: protože ve skutečnosti neříkáte svěřenci nic, co by sám nevěděl. Většina svěřenců totiž moc dobře ví nebo tuší, kde pokulhává. Takže se od vás nedozví nic nového. Radit svěřenci, že by měl zapracovat na technice propočtu variant, se míjí účinkem, pokud svěřenec sám tuto oblast tréninku nesnáší.

Rada pro trenéry: Násilím motivaci neprobudíte, to spíše odpor na straně svěřence.

4. Zaměňujeme spontánní motivaci za sportovní. Ne každý, kdo rád hraje šachy, má zájem trénovat. Zejména mladší děti a žáci se šachovou hrou chtějí v první řadě bavit. Prvořadým úkolem trenéra je zajistit, aby svěřence šachová hra bavila. Pokud příliš brzy zahltíme svěřence tréninkovými úkoly, můžeme v nich udusit patřičnou „sportovní“ motivaci dříve, než bude mít šanci se projevit.

Rada pro trenéry: Reagujte na každý zájem, ale nesnažte se tlačit svěřence do něčeho, na co on sám ještě není připraven.

Martin Pardy