Potřeboval jsem výhru jako vzduch

Jenže 44letý exmistr světa hrál tak sebevědomě a odvážně, že nikdo nebyl na pochybách: právě on, víc než ostatní, si zaslouží zápas o titul s Magnusem Carlsenem.

Otázek bylo mnoho a Viši, se kterým se znám už dvacet let, na ně odpovídal podrobně a s potěšením - jako by chtěl turnaj prožít ještě jednou.

Viši, přijměte naše gratulace! Co cítíte v tuto chvíli?

Samozřejmě jsem velmi šťastný. Když vyhrajete turnaj kandidátů, jinak to být nemůže. Upřímně řečeno, byl bych šťastný, i kdybych dosáhl dobrého výsledku a nevybojoval si právo k novému zápasu o titul: poslední roky už si všichni zvykli na to, že "Anand už není, co býval". Takže jsem překvapil nejen ostatní, ale i sám sebe.

Máte Vy sám nějaké vysvětlení, proč se Vám v posledních letech hra na turnajích nedařila? Od té doby, co jste se stal mistrem světa, jste je přestal vyhrávat.

Myslím, že to nebylo tak hrozné. V březnu 2011 jsem měl ELO 2817, byl jsem na čele žebříčku. Pokles výsledků přišel až potom... Proč? Pokládal jsem si tu otázku snad tisíckrát! Nepřestal jsem nad šachy pracovat, neobrostl jsem tukem (zde se Viši významně chytl za bok), všechno probíhalo jako obvykle. Neumím objasnit svůj pád, stejně jako nemůžu vysvětlit svůj vzestup nyní.

Neexistovaly nějaké "náznaky"?

Ne. Prostě jsem hrál a všechno mi vycházelo. To je dvojnásob překvapující a příjemné, protože se tak stalo v důležitém turnaji, na který se každý z mých soupeřů připravoval několik měsíců a měl na to probojovat se k zápasu o titul mistra světa.

A co Vy? Nebyl jste naopak uvolněný, bez nervů?

Ve skutečnosti byla pro mě tato výhra důležitá jako vzduch. Někde na podvědomé úrovni jsem chápal, že jestli se to nestane teď, nemusí se to povést nikdy. Proto jsem byl plný zájmu a nadšení, byl jsem na turnaj nažhavený.

I přesto, že jste se rozhodl zúčastnit se téměř na poslední chvíli?

Cítím, že ten příběh brzy získá mnoho dalších detailů. Všechno bylo prostější. V prosinci jsem na turnaji v Londýně hrál s Kramnikem, a poté, co Vlad prohrál příšernou partii s Nakamurou, jsem ho pozval do restaurace, abych mu poskytl morální podporu. Ale ukázalo se, že to on poskytl podporu mně! Náš rozhovor se brzy stočil na turnaj kandidátů, podělil jsem se o své pochybnosti - má cenu tam hrát? Kramnik odpověděl, že on sám se ocitl ve stejné situaci, když prohrál zápas právě se mnou v Bonnu, a několik měsíců pochyboval, jestli bude vůbec hrát dál. Koneckonců, řekl mi, skončit můžeš vždycky, a jestli teď přijmeš ukvapené řešení, budeš toho později litovat. A já jsem se rozhodl, že budu hrát.

Jak jste oceňoval svoje šachové rozpoložení před začátkem turnaje?

Připravoval jsem se pečlivě. Naslouchal jsem svému vnitřnímu hlasu... Chtěl jsem zjistit, jestli chci opravdu hrát, nebo se k tomu musím nutit. Všichni přátelé mne podporovali a tvrdili, že budu hrát dobře. Dokonce i po Curychu, kde výsledek nebyl nic moc, jsem slyšel, že v Chanty to bude OK.

Nakonec jsem tomu všeobecnému přesvědčování uvěřil. Dobrá, zkusím to. Do jisté míry mi pomohlo, že jsem si nestanovil žádné cíle. Nebyl jsem považován za favorita, což bylo báječné - mohl jsem si prostě zahrát šachy.

Dovedu si představit, jak vadila role hlavního favorita Aronjanovi.

Do hlavy mu nevidím, ale zdá se mi, že Levon se těžko vyrovnává s psychologickým tlakem. Když hraje na nějakém superturnaji, přistupuje ke každé partii prostě jako ke kreativnímu úkolu - ale tady je to určitá fáze boje, a to ho, ať již vedomě či nevědomě, spoutává. Jak lehce hrál ve Wijk aan Zee začátkem roku, s jakou vervou po boji začal turnaj v Curychu, a na turnaj kandidátů už mu nezbylo dost sil.

Myslíte si, že Vám nahrálo, že jste měl proti němu bílé figury v prvním kole?

Teď, když známe výsledek, můžeme říct "ano", ale před začátkem partie mi to tak nepřipadalo. Byl jsem velmi nervózní. Ale partie pro mě skončila dobře.

Co jste po ní cítil?

Po jedné výhře nemá cenu se moc radovat, vždyť je to teprve první kolo. V té době jsem ještě nepřemýšlel nad turnajovou strategií. Ale po výhře ve třetím kole nad Mamedjarovem už jsem měl důvod k úsměvu - něco už se začínalo rýsovat.

Čekal jste takový start?

Ze zkušenosti vím, že jednotlivé výhry nic neznamenají, pokud necítíte důvěru ve své schopnosti. A u mě se začínala objevovat... Nu dobrá, mám 2,5 bodu, ale když jsem po zahájení nemohl dostat dobrou hru s Kramnikem a Aronjan získal převahu nad Svidlerem, uvědomil jsem si, že na radovánky je ještě brzy. A pak se v turnaji začalo dít něco divného - hráči začali kolo od kola tu vyhrávat a hned zase prohrávat, povznášeli se a zase padali. Začalo to u Svidlera, načež tu "nemoc" od něho chytli všichni bez výjimky - Topalov, Kramnik, Mamedjarov.

Ovlivnil tento náhodný "Brownův pohyb" Vaši taktiku?

Víceméně ne. Jak jsem hrál na začátku, tak jsem hrál pořád. Když se u mě objevily šance hrát na vítězství, snažil jsem se je využít, když ne - nepřeháněl jsem to. Když jsem viděl, co se to děje kolem mě, uvědomil jsem si, že hlavní je - neprohrávat.

Udržet si stabilní výkony.

Přesně!

Vypadá to, že na turnaji jste ani jednou nebyl v nějaké opravdu špatné a ohrožené pozici.

Občas se vyskytnou snové turnaje, kdy vše vychází. Nedokážu si vysvětlit, proč se to stalo tentokrát, v přípravě nebylo nic zvláštního.

Myslíte, že byla příprava dostatečně efektivní?

Víte, nebudu si vymýšlet a říkat, že jsem se k turnaji připravoval nějak velmi seriózně. Ano, byla to soustředěná příprava, práce na zahájení, ale víc než to, abych se strachoval nad svými soupeři, jsem se zaměřil na to, co udělám já. Jak už jsem uvedl, nemohl jsem se vyznat sám v sobě - a řešení tohoto "problému" bylo pro mě na prvním místě.

Na co jste myslel před druhou partií s Aronjanem, když Vás dohnal a měl proti Vám bílé figury? Měl jste před sebou ještě i černé proti Kramnikovi.

Ve skutečnosti jsem byl v klidu. Neviděl jsem důvod, proč bych měl prohrát. Jedině pokud někomu spadnu do připravené varianty... A najednou přijde 3. Db3?! Popravdě řečeno, byl jsem jeho tahem velmi udiven. Mám podezření, že byl nervóznější víc než já, obyčejně se takové tahy jen tak zničeho nic na šachovnici neobjevují. Myslím, že jsem zareagoval docela logicky. Obětoval jsem pěšce, získal jsem prostorovou převahu. Dokonce i kdyby to měl přichystané doma na šachovnici, nemohl být se svou pozicí spokojený. To prozrazoval jeho výraz i stav na hodinách. Samozřejmě, nemůžete si být na sto procent jistí, je to přece - Levon, ale když nabídl opakování pozice, spokojil jsem se s tím.

Na tiskové konferenci po partii jste vypadal poměrně spokojeně.

Měl jsem o výsledek téhle partie obavy, ale myslím, že jsem v ní nehrál špatně.

Nemyslíte si, že po téhle partii Aronjan pochopil, že v turnaji nemůže vyhrát?

Těžko říct. Ale měla na něho zjevně depresivní účinky. Na druhý den sehrál Levon podivnou partii s Mamedjarovem. Několikrát jsem se byl podívat u jejich stolku, ale pochopit, co se to u nich děje, nebylo snadné.

A Vy sám jste vyřídil Topalova!

Považuji tuto partii za svou nejlepší v celém turnaji. Podařilo se mi provést přesný plán, využít převahy v pozici s malým počtem figur. Takové ideje se mi líbí. Veselin se bránil velmi dobře, ale já jsem postupoval od tempa k tempu. Uvědomil jsem si, že mé šance na výhru jsou značné. Myslím, že po 9. kole už jsem se stal hlavním favoritem. Bod před svými pronásledovateli a s očividnou herní převahou. Ale nepodceňoval jsem to.

Zůstávala pouze možnost, že Vás porazí někdo z dvojice Svidler - Karjakin, a ve zbývajících partiích nabere o půl bodu víc než Vy.

Jakkoliv to zní fantasticky, vždyť právě to se málem stalo! Když jsem si to uvědomil - díky, že jste na to upozornili na tiskovce - docela mě to znervóznilo.

V partii s Karjakinem se udála spousta pozoruhodných věcí.

Když se na tu partii dívám s odstupem, chápu, kolik hloupostí jsem v ní udělal. Například tahy 13... Da5, a 19... Ja-c5, a 26... Jc5. Nenašel jsem jasný způsob, jak by mohl bílý dosáhnout vynuceně výhry, ale být 70 tahů pod tlakem není nic příjemného. Ale po partii jsem byl velice spokojen. Všechny obavy jsem nechal za sebou, zajistil jsem si první místo.

Pokud se mě zeptáte, proč jsem vyhrál v Chanty-Mansijsku, odpovím Vám, že jsem ani na vteřinu nepolevil ze soustředění a vyvaroval jsem se chyb, nepáchal hlouposti. Podívejte se na Kramnika, Aronjana, Svidlera, Mamedjarova, i Karjakina, všichni v tomhle turnaji vyhráli třikrát, ale nikomu z nich se nepodařilo vyhnout porážce.

Pokud budeme srovnávat s loňským turnajem v Londýně, tam to vypadalo úplně jinak - tam Carlsen, Aronjan, Kramnik a Svidler nabrali dohromady +10, tady jsem měl až do posledního kola jen +3, ale nikdo se nepropadl do výrazného mínusu, tak jako tehdy Radžabov a Ivančuk.

Jaký závěr z toho vyplývá?

Velmi jednoduchý: méně rezultativních partií. Je možné spočítat na prstech jedné ruky, kdy v jeden den byly tři rezultáty. Z takového způsobu boje jsem byl velmi, velmi nadšený. Dokonce i Kramnik řekl na tiskové konferenci, že kdyby předem věděl, jak se bude vše vyvíjet, zvolil by pro svou hru jinou strategii.

Všichni říkali: sestava účastníků v Chanty-Mansijsku Vám vyhovuje!

Nemyslím, že by to byl klíčový faktor k mému vítězství. Ale nepopírám, že bylo příjemné, že tu nejsou Caruana s Nakamurou, se kterými se mi v poslední době moc nedaří. Neberu vážně úvahy o příjemných a nepříjemných soupeřích, ale každý chce hrát tak, aby mu to bylo co nejvíce pohodlné.

Kramnik to shrnul jednoduše: vyhrál jste, protože jste dělal nejmíň chyb. Máme to chápat tak, že to Vy jste byl tak dobrý, nebo ostatní hráli tak špatně?

Nemyslím si, že tady někdo hrál vysloveně špatně, prostě jen všichni něco přehlíželi a dopouštěli se, řečeno tenisovým slangem, nevynucených chyb. Někdo zahrál na nejvyšší úrovni jednu dvě partie, ale v dalších už hrál slaběji. Mně se podařilo udržet se na stejné úrovni po celou dobu turnaje.

Nepřišla Vám na mysl paralela s Mexikem 2007?

Ne. Budete se smát, ale zopakuju, co jsem říkal na tiskovkách po každé partii: hrál jsem jednu partii za druhou a snažil se na nic jiného nemyslet.

Dal by se tehdejší výsledek srovnat s nynějším?

Tenkrát jsem byl považován za jednoho z hlavních favoritů, brzy jsem se ujal vedení a nepustil ho až do konce. Nyní to všechno probíhalo trochu jinak, ale jisté podobnosti tu jsou. Pocit dobré formy, toho, že se mi vše daří.

Necítíte, že jste starší o sedm let?

Ne, věk ještě necítím. Navíc, když se podívám na Svidlera, jsem v poslední době ve výborné fyzické formě, všechno je v pořádku.

Mnoho účastníků vypadalo ve finiši unaveně. Vy ale ne.

Jsem unavený, ale stupeň mého vyčerpání bych nezveličoval. Podařilo se mi vyhnout rozvleklým partiím, po kterých není tak snadné obnovit koncentraci.

Jste překvapen tím, jak špatně zahráli Kramnik s Aronjanem, které každý viděl jako vítěze turnaje kandidátů?

Co se týče Vlada, došlo u něho zřejmě k nějakým problémům se soustředěním. Prohrál černými už ze zahájení s Topalovem, Karjakinem, přehlédl ve vyhrané pozici se Svidlerem. Levon? Hrál velmi provokativní šachy. Bylo vidět, že v každé partii, ať již bílými nebo černými, se snaží vyvolat boj. Ale... to, co se mu dařilo ve Wijk aan Zee, tady neprocházelo. Nepodařilo se mu najít potřebnou rovnováhu mezi agresivitou a spolehlivostí, a jeho výběr zahájení v jednotlivých partiích ve mně vyvolával upřímný údiv. Výmluvná je Levonova porážka od Mamedjarova: snažil se ho zatáhnout do riskantní, nejasné pozice. Výsledek je znám. To se bohužel stává.

Kdo ještě, kromě Vás, může tento turnaj považovat za úspěšný?

V prvé řadě Karjakin. Začít na -2 a pak mít ještě reálnou šanci na vítězství - to se tak často nevidí. Po nepovedeném startu to nevypadalo špatně ani s Mamedjarovem. Svidler hrál velmi ostré šachy, ale potom, jak se mi zdálo, mu v jistém okamžiku došla energie. Nelze se takhle zničit.

Kdo Vám pomohl k úspěchu?

Na turnaji byl se mnou Chanda Sandipan. Pracuje se mnou už dlouhou dobu, jsme si blízcí i lidsky, nedovolil mi, abych se v Chanty-Mansijsku nudil.

Byl jste v kontaktu s domovem, s indickými přáteli?

Zlehka. Byl jsem zcela pohlcen turnajem, někdy jsem s nimi byl ve spojení, ale ne moc často. Když hrajete, tohle všechno přechází na vedlejší kolej. Snažíte se po celou dobu udržovat drobné rituály, takže jestli večer zapomenete zavolat domů a příštího dne vyhrajete partii, snažíte se pak dodržovat tohle pravidlo po zbytek turnaje.

Všichni už si zvykli, že se mnou přijíždí pár novinářů a Aruna. Tady se mnou nebyli, ale nemůžu říct, že by mě během turnaje nepodporovali.

Mimochodem, jak indický tisk odhadoval Vaše šance před začátkem turnaje?

Neznám podrobnosti, ale vzali mé rozhodnutí účastnit se s nadšením, nikde nepsali, že bych neměl hrát, že nemám šanci atd.

A v průběhu turnaje?

Obvykle během turnaje nečtu noviny, ale Sandipan mi vyprávěl, že se všichni zbláznili, když jsem se ujal vedení. Myslím, že byli spokojeni, že jsem se znovu probojoval k zápasu o titul. Pro Indii je to důležité.

Poté, co jste tu vyhrál, by Vás mohli nazývat šampiónem "zbytku světa".

Proč?

Dokázal jste, že jste nejsilnější ze všech kandidátů, ale... Vaše osobní bilance s Magnusem Carlsenem nevzbuzuje příliš důvodů k optimismu. Nepřicházelo Vám v průběhu turnaje na mysl, že vítěze čeká zápas právě s ním, a jak hodnotíte své šance?

Upřímně řečeno, do dne, kdy jsem si vybojoval právo k zápasu, jsem na to vůbec nepomyslel! A ani teď o tom příliš nepřemýšlím. Zatím nejsou známy ani místo ani datum konání zápasu. Až bude o tomto více známo, popovídejme si.

Je pro Vás důležité, kde se bude konat?

Vcelku ne. Je mi jedno, kde budu hrát.

Slyšel jste Iljumžinovo prohlášení o rekordním cenovém fondu?

Něco jsem zaslechl.  Zdá se, že jsou ochotni dát na organizaci 10 miliónů, ale pokud to neuvidím podepsané černé na bílém, tak nemá smysl o tom mluvit.

Nebude na novém zápase ležet "stín Chennai"?

Co to je za otázku? (Směje se.) Teď jsem šťastný! Vše se dozvíme, až zápas začne. Je pro mě těžší hrát s Magnusem po našem zápase? Nevím. Stal jsem se díky tomu silnější? Nevím. Chci vyhrát? Samozřejmě!

Před turnajem vyhlásil Saša Griščuk, že nezáleží na tom, kdo v něm vyhraje, v každém případě to bude nový zápas a v něm bude nový Carlsen. Mám už s ním nějaké zkušenosti a dle mého názoru není Carlsen tak nepřekonatelný.

Obzvláště poté, když se po Chanty-Mansijsku nebojíte ani samotného ďábla!

Tak nějak. Mám novou motivaci, jsem plný nadšení, doufám, že nový zápas o titul mistra světa proběhne úplně jinak než ten předchozí.

Odkdy se na něj začnete připravovat?

Ne, už teď ne. (Směje se.) Ale myslím, že docela brzy. Zápas o mistra světa je další příležitost pohlédnout na sebe s odstupem. Nejdřív ze všeho se vrátím domů, oslavím vítězství, a pak začnu chystat konkrétní plány.

Budete toho letos ještě hodně hrát?

Tak moc ne. V srpnu asi vynechám olympiádu v Tromso. Budu hrát několik turnajů v rapidu - v květnu na Korsice, v červnu v Kyjevě, v červenci v Dubaji a Ženevě. Možná to bude i klasika. Zatím nevím.

Chystáte se vytvořit nový tým nebo jste spokojen s tím stávajícícm?

Je asi zřejmé, že kdybych Vám odpověděl, nebylo by na tom nic pravdy.

Autor: Jevgenij Atarov
Přeložil: S. Hošek
Zdroj: chesspro.ru