Úvod

Text obsahuje především duševní a duchovní vývoj Viktora Lázničky. Bez jakéhokoli hodnocení jsou zaznamenány situace, které přispěly zřejmě nejvýrazněji k formování duševního příběhu autora. Text psaný od prosince 2022 do března 2023 je prodchnut emailovou korespondencí, aby došlo k přesnějšímu vykreslení Viktorova duševního stavu v dané době. 

Viktor je v tomto textu zpočátku brán jako plně ztotožněný se svou myslí a se svým tělem, jako běžný člověk. Postupně je na něj více a více nahlíženo jako na pravou podstatu, jež je zahalena mraky mentálních přesvědčení a strachy, které se však rozplývají a pravá podstata září více a více.

Vše je psáno zcela otevřeně, Viktor již nemá co skrývat. Jeho ego celý život něco skrývalo, aby lidi nepoznali jeho pravou tvář. Pravda je však nesrovnatelně víc než to, co si o něm okolí myslí. Viktora, respektive jeho ega, by se dřív vše dotýkalo, nyní nic. Z Viktora se stalo nic, nic nezbylo po jeho nabubřelém egu.

Psychická patologie

Dítě je vmanipulované do všech společenských ego her, nechce se jich účastnit. Ale pod velkým tlakem, třeba aby ho měli rodiče rádi, je nuceno se přizpůsobit. Tím upadá víc a víc do nevědomosti. A čím víc je dítě manipulováno, tím víc samo začne manipulovat, lhát, klamat. Viktor v tom byl dokonalý od mala, zejména svým rodičům často lhal. Již jako u týnejžra se začalo velmi silně projevovat pokřivené duševní rozpoložení, a to hlavně kvůli tomu, že uvěřil, že je zlý a ošklivý, že vše na něm je špatně.

Například v 17 letech se přiopilý posral v posteli na pokoji, kde spalo hodně lidí, a on zapřel, že to udělal a svedl to na jiného šachistu. Pro Viktora nebylo lhaní a podvádění tabu. Zneužil svého šachového postavení. Lhal, lidi spíš uvěřili jemu, tak to spolubydlící odnesl. Přiznat se by byla silná rána pro jeho obrázek dokonalého před ostatními. O 15 let později se mu omluvil. 

V 17 letech na turnaji v Brně měl jednou za celou kariéru domluvenou výhru za úplatu. Šlo o splnění velmistrovské normy, nikoli o umístění, tedy o cenu. Normu by zřejmě dříve či později uhrál, to však neznamená, že je potřeba takto postupovat. 

Asi v 18 letech měl představu, že půjde do politiky brát úplatky. Žádná pomoc společnosti z pozice veřejného činitele ho nezajímala. Chtěl do politiky jít pouze pro své blaho, pouze pro to, aby byl slavný a mohl ostatní ovládat, na lidech mu v tu chvíli absolutně nezáleželo. A tento duševní pád se dalších 6 let výrazně zhoršoval. 

Tak od 21 let měl jednu emailovou adresu pro běžnou komunikaci, aby před druhými vše dobře vypadalo. Druhou na to, co by dobře nevypadalo, třeba podvádění, kolem 25 let ji přestal užívat. Není náhodou, že onen druhý email se jmenoval drakonicky@, jelikož Viktor se stával zcela nevědomě od 20. do 24. roku života ještě přísnějším, krutějším, a přesně to znamená slovo drakonický. Ještě více rostl jeho odpor sám k sobě, měl stále přísnější výraz ve tváři.

Narcismus a perfekcionismus postupně nabíraly více a více na obrátkách, hlavně mezi 17. a 24. rokem jeho života, až nabraly velmi silné psychopatologické rysy. Vše musí být podle něj, všichni mu slouží. Všemi, co nebyli podle jeho představ, pohrdal.

Postupně si myslel, že jako superšachistovi je mu vše povoleno. Třeba i za sebe nechat psát práce na vysoké škole, včetně bakalářské a diplomové. V roce 2020 emailovou formou navrhoval Vysoké škole ekonomické odebrat mu titul, asi si mysleli, že to je vtip. Psal i na Univerzitu Karlovu, aby mu odebrali titul, protože v tu chvíli nechtěl mít se systémem nic společného, nereagovali. Tituly mu zůstaly. 

email rektorce z 4.8.2020

Dobrý den, paní rektorko, rád bych vás požádal o odebrání mého Ing. titulu získaného v akademickém roce 2012/2013 na Fakultě mezinárodních vztahů. Předpokládám, že je to možné. Důvodem je, že se s tím titulem nadále neztotožňuji. Uvítal bych, kdyby vše proběhlo diskrétně. 

Chamtivost Viktora se projevovala třeba tím, že kdokoli mu chtěl krátit příjmy či jinak vzít či nedat peníze, tak to v něm vyvolávalo nenávistné pocity. Stejně tak kdokoli se stavěl do cesty plnění jeho šachových cílů, byl nenáviděn, zejména soupeři, kteří ho chtěli porazit či ho poráželi. Nenáviděn byl každý, kdo ho shazoval, každý, kdo se silně dotýkal jeho ega, jeho méněcennosti. I přesto, že ho mnozí podceňovali či znevažovali, on si šel důsledně za svým.

Právě obrovská méněcennost plodila nenávistné, hněvivé a jiné destruktivní pocity, myšlenky a emoce. Když ho někdo hodnotil, vnímal to jako odsuzování, dotyčný byl nenáviděn. Viktor žil zcela v černobílém světě. Nenávisti podléhali i ti, kteří s ním nesouhlasili v něčem, na čem mu silně záleželo. Také ti, kteří zpochybňovali jeho duchovní dokonalost od jeho 25 let – ti, kteří narušovali jeho perfekcionismus, jeho sebeklam dokonalého. Pochopitelně život mu to stále zrcadlil. A to látání nedokonalosti v něm, zpočátku nevědomá snaha vše zakrýt, vytvářela větší a větší napětí v jeho organismu.

Viktor také míval radost z cizího neštěstí, radost, když třeba četl o znásilnění, vraždách, utrpení. Měl tedy i sadistické sklony, sám trýznil druhé, hlavně slovem. Měl radost z cizího utrpení, protože něco v něm mělo radost, když on sám trpěl. Avšak v této radosti mohla být na nevědomé úrovni i špetka toho, že utrpení je velká příležitost k prozření, k pochopení, že dotyčný nejde správnou cestou. A také že smrt nemusí být tak hrozná, ba naopak vysvobození, či přechod do jiné formy existence. Jen současná společnost má na úmrtí zcela nezdravý pohled. 

Těsně před jeho 24. narozeninami vzal na turnaj ve španělském San Sebastianu výjimečně i mámu. Právě ona byla svědkem, jak zlý, hrubý a vulgární dovede být, když prohraje, když není něco podle jeho očekávání. Ona samozřejmě věděla už před tím, jak se Viktor dokáže vztekat, ale toto bylo ještě silnější kafe. Tou dobou porážky vždy těžce nesl. Emoce ho ovládaly především, když šlo o hodně, ve smyslu peněz či ela – tedy postavení na žebříčku. Když v sobě dlouhodobě potlačujete cokoli, dostihne vás to tehdy, kdy to nečekáte. 

Viktor může úplně vše. Propukl naprostý duševní rozklad, já jsem pán a všichni mi slouží. Stával se z něj zcela krutý, tvrdý, bezcharakterní, patologický narcis, ale současně velmi traumatizovaný, zraněný a ustrašený chlapeček. Byl krutý k jiným, protože sám byl krutý, tvrdý a nemilosrdný k sobě, nenáviděl sebe, potažmo ostatní. Do čehokoli citlivého, láskyplného se vkrádal tvrdý až démonický hlas, jakási tvrdost či krutost, která vše citlivé, láskyplné shazovala. Jakýsi vnitřní démon, jenž nutil k něčemu něžnému, láskyplnému, citlivému cítit odpor, zhnusení, to je přeci pro slabochy. Mentální program – zautomatizované nevědomé přesvědčení nelásky, tvrdosti, krutosti. To vše se dělo Viktorem zcela nepovšimnutě, nevědomě do jeho 24 let, než přišel pocit pekla. Mysl mu nabízela mnoho nesmyslných myšlenek, včetně obrovského sebeodporu, a on jim věřil. Věřil, že jimi je. Psychopatologická mysl tak ovládala jeho srdce. Mysl, které záleží jen na ní, jen na sobě, ostatní jsou póvl.

Následně byl v období duchovního hledání někdy nevinná, zraněná, pokořená, traumatizovaná dušička, zejména v době pokání, modlitby, později meditace. Jindy byl krutý manipulátor. Viktor byl do svých 24 let zcela nemilosrdný a bezohledný. Až v křesťanství jej fascinovalo milosrdenství, ale i tak nakonec zůstalo hlavně jen na intelektuální úrovni, na úrovni masek. Mysl fungovala dál krutě a on s ní byl zcela ztotožněn. A jak více ulpíval v době duchovního hledání na těchto líbivých a láskyplných maskách, které však nebyly v tu chvíli ještě jeho přirozeností, tím více ho ovládalo nevědomí. 

Byl v tak pokleslém nesvobodném stavu, že se třeba bál být přímo na hraně propasti, jelikož myšlenky či pocity doslova cloumaly jeho tělem. Ozývala se démoničtější myšlenka, ať skočí dolů. Jasně cítil ještě třeba v květnu 2018, že by ta myšlenka mohla donutit jeho tělo skočit, spáchat sebevraždu, kterou on sám páchat nechtěl. Jak by se mohl někdo radovat v životě, když ho neustále doslova napadají, atakují podobné a mnohé jiné patologické myšlenky?

Na zcela nevědomé úrovni, asi nejvíce v období 18-24 let, Viktora ovládala myšlenka, že je úplně jedno, co se odehrává v jeho nitru, v jeho duši. Vlastně něco jako duši či nitro považoval za nesmysl, neexistující. Bylo pro něj důležité jenom to, jak vypadá před ostatními, byl na jejich názorech závislý. To, že ho tento postoj umrtvuje zaživa, neměl v tu chvíli ještě tušení. Dominovalo přesvědčení na zcela nevědomé úrovni, že je úplně jedno, co cítí, jak smýšlí. Hlavní je, jak vypadá před druhými, nikoli jak vypadá sám před sebou. Naprostá neupřímnost k sobě, naprosté obelhávání sama sebe. Díky tomu všemu se u něj více a více rýsoval drsný, hrubý, napjatý výraz v obličeji. S vnitřním obrácením se i výraz začal měnit. 

Vědomě se neztotožňoval s tou psychickou patologií, narcismem, perfekcionismem, zcela ho to ovládlo. Myslel si, že život jiný být nemůže, vše probíhalo zcela nevědomě, roboticky, mysl jej zcela ovládala. Až pak začala přicházet naděje, že to může být jinak. Naděje, že život nemusí být tak prázdný, takové utrpení, že nemusí lidem jen ubližovat. A Viktor za tou nadějí šel od svých 25 let hlava nehlava. Až když člověk začne být pravdivý k sobě, může více a více zaplouvat do pravdy.

Nejprve bylo potřeba přijmout veškerou patologii v jeho nitru takovou, jaká je, aby skutečně mohla vzplanout láska v jeho srdci, bezpodmínečná láska. Celoživotní odpor, nenávist sám k sobě, ho vedl jen více a více do slepé uličky i v době usilovného duševního a duchovního hledání. Snad napětí ještě vzrostlo i v letech 2012-2019, v době hledání, jelikož čím víc se člověk v sobě pitvá a jen vše potlačuje, čím víc se v sobě pitvá s odporem k sobě, tím víc ho vše může ovládat. Utrpení však musí být mnohdy tak nesnesitelné, že nezbývá nic jiného než najít cestu z něj, Pravdu.  

Viktor se dlouho velmi bál, že všichni jeho kostlivci spatří světlo světa – tedy, že stav jeho duše bude odhalen, proto vše velmi usilovně s vypětím všech sil skrýval, nosil masky. Až od ledna 2020 došlo ke klesajícímu lpění na vlastní důležitosti, čímž rostla jeho vnitřní svoboda. Byl stále méně a méně spoutaný myslí a démonky. Postupně se přestal bát toho, kdyby ho ostatní za cokoli s ním spojeným odsoudili. Postupně všechna tajemství vyšla na povrch a Viktor se konečně mohl zcela uvolnit a již vůbec nic neskrývat. 

* pokračování příště. Podle reakcí, se rozhodneme jak velkou část knihy zveřejníme a jestli zveřejníme další kapitoly na nss, nebo v klubu nss. Díky za reakce. 

# máme práva i k tisku knihy. Právě na vašich reakcí záleží, jak bude tento příběh pokračovat.